14 C 102/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 39 398 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 696 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 696 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 30 702 Kč, kapitalizovaný úroků ve výši 4 744 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 986,47 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 093,89 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 731,9 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 206,91 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 773,75 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 056,81 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 968,71 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 206,91 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 093,89 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 304 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 39 398 Kč s příslušenstvím z titulu tří smluv o spotřebitelském úvěru, které s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. Ta před sjednáním každé smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě jí poskytnutých informací a dokladů. Žalovaná podpisem zákaznické karty stvrdila správnost všech jí uváděných údajů. Žalobkyně rovněž poukázala, že ani případné nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost klienta nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Nadto je žalobkyně přesvědčena, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti sdělených informací a předložených dokladů.

2. Na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 2 100 Kč (sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 406 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, jelikož na svůj dluh uhradila jen 5 978 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 15 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 594,85 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 620,49 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 312,66 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4 744 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 8. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 773,75 Kč (z částky 15 000 Kč od 14. 8. 2018 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

3. Na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 1 400 Kč (sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 290 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, jelikož na svůj dluh uhradila jen 7 005 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 8 093,89 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 415,95 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 175,16 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 2 986,47 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 093,89 Kč od 19. 5. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 056,81 Kč (z částky 8 093,89 Kč od 26. 5. 2018 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 8 093,89 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 093,89 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

4. Na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 2 100 Kč (sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 406 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, jelikož na svůj dluh uhradila jen 18 321 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 6 206,91 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 852,72 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 125,37 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 2 731,90 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 206,91 Kč od 31. 1. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 968,71 Kč (z částky 6 206,91 Kč od 7. 2. 2018 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 6 206,91 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 206,91 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

5. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.

6. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky v hotovosti ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč (úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 23,72 % ročně), poplatkem ve výši 3 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a dále poplatkem za pojištění ve výši 406 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč.

7. Ze zákaznické karty klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že žije v nájmu s partnerem, má dvě vyživovací povinnosti, je na mateřské dovolené, původní věřitelce splácí závazky v celkové výši 29 477 Kč, vedle toho nemá žádné závazky vůči jiným poskytovatelům úvěru a nejsou ani proti ní vedeny exekuce. Ke svým příjmům uvedla, že dosahuje mzdy 9 908 Kč, mezi její výdaje patří náklady na bydlení ve výši 500 Kč, na osobní výdaje (telefon, doprava, oblečení) vynakládá 4 000 Kč měsíčně a dále splácí úvěry ve výši 3 000 Kč měsíčně. Jako použitelný příjem žalovaná uvedla 2 408 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaná předložila bankovní výpisy. 8. [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dále dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky v hotovosti ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč (úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 23,72 % ročně), poplatkem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a dále poplatkem za pojištění ve výši 305 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč.

9. Ze zákaznické karty klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že žije s partnerem, jako druh bydlení zvolila možnost„ spolubydlení“, má jednu vyživovací povinnost, je na mateřské dovolené, původní věřitelce splácí závazky v celkové výši 25 038 Kč, vedle toho nemá žádné závazky vůči jiným poskytovatelům úvěru a nejsou ani proti ní vedeny exekuce. Ke svým příjmům uvedla, že dosahuje mzdy 9 908 Kč, mezi její výdaje patří náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč, na osobní výdaje (telefon, doprava, oblečení) vynakládá 5 000 Kč měsíčně a dále splácí úvěry ve výši 3 000 Kč měsíčně. Jako použitelný příjem žalovaná uvedla 2 908 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaná předložila bankovní výpisy. 10. [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dále dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky v hotovosti ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč (úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 23,72 % ročně), poplatkem ve výši 3 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a dále poplatkem za pojištění ve výši 406 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč.

11. Ze zákaznické karty klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že žije s partnerem, jako druh bydlení zvolila možnost„ spolubydlení“, má jednu vyživovací povinnost, je na mateřské dovolené, původní věřitelce splácí závazky v celkové výši 8 967 Kč, vedle toho nemá žádné závazky vůči jiným poskytovatelům úvěru a nejsou ani proti ní vedeny exekuce. Ke svým příjmům uvedla, že dosahuje mzdy 9 908 Kč, mezi její měsíční výdaje patří náklady na bydlení ve výši 500 Kč, na osobní výdaje (telefon, doprava, oblečení) vynakládá 5 000 Kč a dále splácí úvěry ve výši 722 Kč. Jako použitelný příjem žalovaná uvedla 3 686 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaná předložila bankovní výpisy.

12. Nedílnou součástí smluv byly smluvní podmínky. V jejich čl. 5 bylo sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat celou dosud neuhrazenou dlužnou částku. V čl. 2 podmínek bylo určeno, že v případě uzavření více smluv, budou jakékoliv splátky zaplacené zákazníkem v daném období použity na úhradu splátek všech jednotlivých úvěrů, a to v pořadí od splátky splatné nejdříve, a bude-li takto splatných splátek vícero, pak se tyto uhradí poměrně v závislosti na výši splátek jednotlivých úvěrů. V případě, že částka zaplacená zákazníkem přesáhne souhrn všech takto splatných splátek, považuje se taková úhrada za zálohu a bude započítána poměrně na v budoucnu splatné splátky beze změny trvání či podmínek smluv o spotřebitelském úvěru.

13. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost, společně s výzvou k úhradě dlužné částky 39 398 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 13. 12. 2019.

14. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2020, odeslanou dne 4. 9. 2020.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Soud má s ohledem na předložené listinné důkazy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly celkem tři smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná v den podpisu každé smlouvy obdržela v hotovosti celkem 40 000 Kč, a sice 15 000 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum] a 15 000 Kč dne [datum].

21. Žalovaná vystupovala v rámci v rámci posuzovaných smluvních vztahů jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Neučiní-li tak, smlouva je absolutně neplatná. Soud se zřetelem na žalobní argumentaci poukazuje, že z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Uvedená povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový.

22. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně primárně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované z údajů, které uvedla v zákaznických kartách s tím, že neměla důvod pochybovat o věrohodnosti takto sdělených informací. Co se týče samotné této listiny, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem dokazuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení, bez požadavku na doložení dalších průkazných podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně ještě třeba zmínit, že se zde jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, se nemůže zprostit jejího splnění s odkazem na povinnost žalované jednat poctivě. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení.

23. Žalobkyně k prokázání toho, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, nepředložila žádný doklad s argumentací (a odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, jehož názorem však není soud v posuzované věci vázán), že postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud nikterak nezpochybňuje, zda žalovaná skutečně předložila dokumenty uvedené v zákaznických kartách. Je ovšem nutné trvat na tom, že jestliže má soud z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Z § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přitom plyne povinnost poskytovatele úvěru pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

24. Provedené posouzení úvěruschopnosti je proto třeba považovat za zcela formální, s cílem vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Předmětné smlouvy jsou proto podle soudu absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tak měla vůči žalované od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.

25. Na základě smlouvy ze dne [datum] měla žalovaná žalobkyni, příp. její právní předchůdkyni, vrátit částku 15 000 Kč, přičemž žalovaná z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy zaplatila 5 978 Kč a zbývá jí tak uhradit (vydat) 9 022 Kč. Na základě smlouvy ze dne [datum] měla žalovaná žalobkyni vrátit částku 10 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradila 7 005 Kč a zbývá jí tak uhradit (vydat) 2 995 Kč. Na základě smlouvy ze dne [datum] měla žalovaná žalobkyni vrátit částku 15 000 Kč, přičemž žalovaná z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy zaplatila 18 321 Kč a je tak zřejmé, že poskytnutou jistinu přeplatila o 3 321 Kč. Soud přihlédl k čl. 2 smluvních podmínek, podle kterých v případě uzavření více než jedné smlouvy budou jakékoliv splátky zaplacené zákazníkem v daném období použity na úhradu splátek všech jednotlivých půjček. Soud rovněž poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně. Žalovaná měla vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v celkové výši 40 000 Kč, přičemž z titulu všech tří neplatných smluv uhradila celkem 31 304 Kč. Soud za použití § 1932 odst. 2 o. z., započetl přeplatek ze smlouvy z [datum] na dlužnou jistinu z titulu dvou zbylých smluv, a to tak, že vzniklý přeplatek ve výši 3 321 Kč co do částky 2 995 Kč, započetl na dluh ze smlouvy ze dne [datum] a co do zbývající částky 326 Kč na dluh ze smlouvy uzavřené dne [datum]. Soud proto žalovanou zavázal, aby žalobkyni uhradila celkem 8 696 Kč.

26. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 31. 12. 2019. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky z titulu (absolutně neplatných) smluv do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 13. 12. 2019. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z., za to, že se tak stalo dne 18. 12. 2019, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 30. 12. 2019.

27. Ohledně smlouvy ze dne [datum], žalobkyně požadovala úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 7. 8. 2018 do zaplacení. Důvodným je ovšem požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky 8 696 Kč (po provedeném zápočtu) od 31. 12. 2019, a to v požadované výši 9 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalované. Ohledně smlouvy ze dne [datum], žalobkyně požadovala úrok z částky 8 093,89 Kč od 26. 5. 2018 do zaplacení. S ohledem na provedený zápočet co do celé dlužné částky 2 995 Kč, na niž by měla žalobkyně nárok, pak není důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z titulu této smlouvy, a to ani za dobu od 31. 12. 2019 do zaplacení. Ohledně smlouvy ze dne [datum] žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 206,91 Kč od 7. 2. 2018 do zaplacení. S ohledem na to, že žalobkyně mohla žádat úrok z prodlení až od [datum], kdy však žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení již prokazatelně nebyla (žalovaná naposledy hradila žalobkyni dne 13. 5. 2019) a žalobkyně z titulu této smlouvy nemůže žádat žádný úrok z prodlení.

28. Co do zbývající požadované částky 30 702 Kč, veškerých smluvních úroků a kapitalizovaných úroků z prodlení a dále úroků z prodlení, tak jak jsou vymezeny ve výroku II. tohoto rozsudku, je žaloba nedůvodná a soud ji v uvedeném rozsahu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. S ohledem na to, že v řízení byla zcela zjevně úspěšnější žalovaná (s přihlédnutím i k požadovanému příslušenství), které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.