14 C 121/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro: výživné a zajištění některých nákladů neprovdané matky

I. Žalovaný je povinen hradit výživné žalobkyni od 15. 12. 2021 do 15. 12. 2023 částkou 2 000 Kč splatnou vždy do 10. dne měsíce předem. Dlužné výživné za dobu od 15. 12. 2021 do 28. 2. 2023 ve výši 29 000 Kč, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, vždy spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 332 Kč jako příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – na účet Okresního soudu v Hodoníně soudní poplatek ve výši 530 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení výživného na neprovdanou matku ve výši 4 000 Kč měsíčně počínaje dnem 15. 12. 2021 do budoucna, max. po dobu dvou let. Svoji žalobu odůvodnila tím, že s otcem nezletilého otěhotněla cca po půl roční známosti. S žalovaným se seznámila v říjnu 2020 a v dubnu 2021 zjistila, že je těhotná. V té době s ní žalovaný ve , adresa, bydlel, nehradil však nájemné ani žádné náklady spojené s bydlením. V červenci 2021 se odstěhovali do rodinného domu v , Anonymizováno, ve vlastnictví matky žalovaného. Do rekonstrukce nového bydlení vložila žalobkyně částku 30 000 Kč. Žalobkyně dále hradila veškeré náklady na jídlo, drogerii a telefon žalovaného. Dne 15. 12. 2021 se účastníků řízení narodil nezletilý syn , jméno FO, . Otcovství bylo ještě před porodem souhlasně prohlášeno oběma rodiči před matričním úřadem. Spolu s žalobkyní a později narozeným nezletilým žil žalovaný ve společné domácnosti v rodinném domě matky žalovaného v , Anonymizováno, až do května 2022, kdy žalobkyně s nezletilým opustila s ohledem na násilné chování žalovaného společnou domácnost a odstěhovala se nejprve na dva měsíce do , adresa, , kde přispívala své babičce na jídlo měsíčně částkou 2 000 Kč a posléze k rodičům do , adresa, . Rozhodnutím policejního orgánu a následným rozhodnutím Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , bylo rozhodnuto o zamezení kontaktu mezi žalobkyní, nezletilým a žalovaným po dobu jednoho měsíce. Žalobkyně tedy nyní žije i s nezletilým u své matky, které přispívá na bydlení měsíčně částkou 3 000 Kč. Žalobkyně byla v době od září 2020 do února 2021 zaměstnána s měsíčním příjmem od 21 000 Kč do 24 000 Kč. Po zbylou část těhotenství byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. Po narození nezletilého představovala příjem žalobkyně do 31. 5. 2022 peněžitá pomoc v mateřství a od 1. 6. 2022 pak dávka státní sociální podpory, a to rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč, a od října 2022 až dosud ve výši 6 750 Kč. Od května 2022 je žalobkyně rovněž zaměstnána na zkrácený úvazek u společnosti , Anonymizováno, , kde byla zaměstnána do nástupu na mateřskou dovolenou s měsíčním příjmem 10 000 Kč. Pravidelným měsíčním výdajem žalované je splátka na kupní cenu motorového vozidla ve výši 5 000 Kč. Žalovaný dle vyjádření žalobkyně disponuje základním vzděláním a je zaměstnán u , Anonymizováno, s čistým měsíčním příjmem zhruba ve výši 30 000 Kč. Jinou vyživovací povinnost mimo nezletilého žalovaný nemá. Návrh na stanovení výživného byl žalobkyní podán, dosud však nebylo soudem rozhodnuto. Na výživného nezletilého uhradil žalovaný žalobkyni do 16. 9. 2022 celkem částku 16 700 Kč a od prosince 2022 přispívá žalobkyni měsíčně částkou 500 Kč. Žalovaný na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím, porodem a zakoupením základní výbavičky pro dítě neuhradil žalobkyni žádnou částku a pokud jde o žalovaným uváděný příspěvek ve výši 12 500 Kč z června 2021, jednalo se o úhradu nájemného za nájem bytové jednotky ve , adresa, , kde žalovaný s žalobkyní v té době bydlel.

2. Podáním ze dne 30. 11. 2022 vzala žalobkyně svůj návrh částečně ohledně výživného neprovdané matky ve výši 2 000 Kč měsíčně a příspěvku na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem ve výši 5 332 Kč s ohledem na dosavadní průběh řízení zpět. Náklady činí dle žalobkyně celkem minimálně částku 10 664 Kč a žalobkyně navrhuje, aby se na těchto nákladech žalovaný podílel z poloviny. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 2. 2023, č. j. 14 C 121/2022-107, které nabylo právní moci dne 8. 3. 2023, bylo řízení částečně k návrhu žalobkyně zastaveno.

3. Žalovaný se ve věci vyjádřil s tím, že na výživu nezletilého uhradil za dobu od 5. 8. 2022 do 2. 12. 2022 celkem částku 17 200 Kč. Na výživu žalobkyně ničeho neplatí a stanovení vyživovací povinnosti by bylo proti dobrým mravům, neboť to byla sama žalobkyně, jež se o vlastní vůli odstěhovala i s nezletilým ze společné domácnosti, ačkoliv si musela být vědoma skutečnosti, že bez příjmů žalovaného nebude finančně soběstačná. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že se žalovaná bez jeho souhlasu odstěhovala i s nezletilým 300 km daleko od jeho bydliště a tím znemožnila žalovanému výkon jeho rodičovských práv. Podle žalovaného žalobkyně svůj nárok na přiznání náhrady nákladů spojených s těhotenstvím, porodem a pořízením výbavičky pro nezletilého ve výši 5 332 Kč neprokázala. Rovněž pokud jde o stanovení výživného matce ve výši 2 000 Kč namítá žalovaný, že v některých měsících nedisponoval vůbec žádným příjmem a nyní je nezaměstnaný.

4. Z rodného listu nezletilého , jméno FO, soud zjistil, že žalobkyně je matkou nezletilého, žalovaný je otcem nezletilého a nezletilý se narodil dne 15. 12. 2021.

5. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že účastníci řízení spolu vedli společnou domácnost do května roku 2022. Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , úředního záznamu a potvrzení o vykázání Policie ČR, Obvodního oddělení policie , adresa, ze dne 4. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl nejprve s ohledem na své chování dne 4. 5. 2022 vykázán ze společného obydlí na adrese , adresa, a následně mu byl s účinností od 18. 5. 2022 rozhodnutím soudu uložen zákaz přibližovat se po dobu jednoho měsíce k žalobkyni a nezletilému, a to s ohledem na vyhrocené vztahy mezi žalobkyní a žalovaným a agresivní jednání žalovaného, které dospělo až k vzájemnému fyzickému napadení a vyhrožování zabitím ze strany žalovaného, a to mj. i v důsledku přiznaného užívání marihuany žalovaným.

6. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 20. 6. 2022, oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 8. 9. 2022 a detailu plateb ze dne 10. 10. 2022, 10. 11. 2022, 10. 8. 2022, 12. 8. 2022 (na č. l. 66), 12. 12. 2022 (na č. l. 67) a 10. 1. 2023 (na č. l. 68) soud zjistil výši rodičovského příspěvku vypláceného žalobkyni za dobu od 1. 6. 2022 do 30. 8. 2022 ve výši 10 000 Kč měsíčně a za dobu od 1. 9. 2022 ve výši 6 750 Kč měsíčně. Z dodatku k pracovní smlouvě soud zjistil, že si žalobkyně se zaměstnavatelem sjednala s účinností od 15. 7. 2022 zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek za hrubou mzdu ve výši 13 350 Kč v rozsahu 15 hodin týdně.

7. Z detailu plateb na účtu žalobkyně soud zjistil průměrnou výši čistého měsíčního příjmu žalobkyně ze zaměstnání u společnosti , Anonymizováno, za dobu od září 2020 do ledna 2021 ve výši 22 885 Kč.

8. Ze smlouvy o nájmu bytové jednotky v obci , adresa, ze dne 6. 7. 2020 soud zjistil výši nájemného a nákladů spojených s užíváním bytové jednotky ve výši 12 000 Kč a číslo účtu pro úhradu nájemného č. , č. účtu, . Z detailu plateb ze dne 16. 6. 2021 a 12. 6. 2021 a fotografie displeje mobilního telefonu založeného na č. l. 56 soudního spisu soud zjistil, že dne 12. 6. 2021 bylo z účtu žalobkyně č. , č. účtu, uhrazeno nájemné ve výši 12 000 Kč na účet uvedený v nájemní smlouvě a následně dne 16. 6. 2021 přijala žalobkyně na účet částku ve výši 12 500 Kč z protiúčtu označeného , jméno FO, , v poznámce uvedeno , Anonymizováno, .

9. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 6. 2022, č. j. 0P 167/2022-22, soud ve věci úpravy péče a výživy nezletilého vyslovil svou místí nepříslušnost a věc postoupil k dalšímu řízení místně příslušnému Okresnímu soudu , adresa, .

10. Z detailu plateb na účtu žalobkyně soud zjistil platby žalovaného na výživu nezletilého ve výši 9 000 Kč dne 5. 8. 2022, 2 600 Kč dne 15. 8. 2022, 2 600 Kč dne 16. 9. 2022, 2 600 Kč dne 17. 10. 2022 a 500 Kč dne 2. 12. 2022.

11. Z vyjádření zaměstnavatele žalovaného , právnická osoba, . ze dne 18. 1. 2023 soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného byl ukončen k datu 6. 10. 2022 dohodou. Ze mzdového listu žalovaného za rok 2021 soud zjistil celkovou výši mzdy za měsíce leden až prosinec v celkové výši 146 548 Kč a mzdového listu žalovaného za rok 2022 výši mzdy za měsíce leden až říjen, kdy žalovaný ukončil pracovní poměr, v celkové výši 78 938 Kč. V měsíci březnu 2022 představovala čistá mzda žalovaného při měsíční hodinové dotaci 160 hodin a 11 hodinách práce přesčas celkem částku 28 832 Kč.

12. Z detailu plateb z účtu žalobkyně ze dne 29. 7. 2021, 25. 9. 2021 a 24. 9. 2021 soud zjistil výdaje žalobkyně na nákup těhotenského oblečení v celkové výši 2 461 Kč, z těhotenské karty žalované pro nadstandardní péči v těhotenství hodnotu této péče ve výši 1 499 Kč a produktových listů potřeb pro těhotné a kojící matky na internetových stránkách www.heureka.cz soud zjistil orientační cenu těchto potřeb a její vývoj v čase.

13. Podle ustanovení § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

14. Podle § 913 odst. 1 a 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

15. Podle § 922 odst. 2 o. z. výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

16. Obecně platí, že proto, aby bylo možno matce přiznat výživné po dobu 2 let, je třeba splnit následující předpoklady, a to že se narodí dítě ženě, která není provdána za otce dítěte a souhlasné prohlášení otcovství k nezl. dítěti.

17. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky je dále skutečnost, že v důsledku těhotenství a narození dítěte, resp. péče o novorozence dochází z pravidla ke snížení příjmů matky, k poklesu pracovních příležitostí, flexibilitě, možnosti realizovat pracovní cesty, přesčasy, noční či lépe placenou práci apod. Je na otci dítěte, aby se v rámci rodinné solidarity dané existencí společného dítěte přiměřeně podílel na výživě matky, resp. její snížené příjmy kompenzoval. Účelem institutu je tedy ochrana neprovdané matky v majetkové sféře, resp. prostřednictvím ochrany matky, také ochrana jejího novorozeného dítěte.

18. Při stanovení výše výživného je nutné vycházet především z obecných kritérií, tj. z možností a schopností povinného s přihlédnutím k jeho dalším majetkovým a jiným poměrům. Zákon klade důraz na potencialitu nikoliv pouze fakticitu možností povinného (viz ustanovení § 913 o. z.).

19. Co se týče délky poskytování výživného, tato je omezena dobou 2 let, jakožto maximální. Soud může tedy stanovit výživné v kratší době, nikoli však v době delší.

20. Pokud jde o zkoumání potenciality možností povinného, zde právní úprava hovoří především o povinnosti soudu zkoumat při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu. V případech, kdy je povinný nezaměstnaný, resp. pracuje tzv. načerno, soudy zpravidla vycházejí z údajů poskytnutých příslušným úřadem práce, tedy z toho, zda je povinný evidován u úřadu práce a zda jsou v jeho oboru, popř. v oboru příbuzném k dispozici nějaká pracovní místa a jakých příjmů by dosahoval, kdyby byl zaměstnán apod.

21. Z provedeného dokazování soudu vyplynulo, že byly splněny základní předpoklady pro uplatnění výživného pro neprovdanou matku po dobu 2 let. V prvé řadě se žalobkyni narodil nezletilý syn , jméno FO, , přičemž žalobkyně není provdána za otce nezletilého, tedy za žalovaného a že otcovství k nezletilému bylo určeno souhlasným prohlášením. Rovněž byl splněn i další předpoklad, když u žalobkyně v souvislosti s těhotenstvím a narozením nezletilého došlo ke snížení jejích příjmů, které je žádoucí kompenzovat poskytováním výživy v přiměřeném rozsahu otcem dítěte, tedy žalovaným.

22. V této situaci soud shrnuje, že žalobkyně prakticky až do odchodu na nemocenskou v souvislosti s těhotenstvím pracovala s průměrnou čistou měsíční mzdou ve výši 22 885 Kč, po porodu jí byla vyplácena do května 2022 peněžitá pomoc v mateřství a od června 2022 jí byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč a dále od září 2022 ve výši 6 750 Kč. Od července 2022 je žalobkyně zaměstnána na zkrácený úvazek s hrubou měsíční mzdou ve výši 13 350 Kč. Je tedy evidentní, že žalobkyně si záměrně sjednala delší dobu čerpání rodičovské dovolené tak, aby mohla kombinovat péči o nezletilého se zkráceným pracovním úvazkem a mohla tak lépe zabezpečit veškeré jeho potřeby. Z těchto příjmů žalobkyně přispívala na náklady spojené s bydlením po opuštění společné domácnosti v květnu 2022 nejprve částkou ve výši 2 000 Kč a následně od července až dosud částkou ve výši 3 000 Kč. Dle předložených dokladů přispěl žalovaný matce na výživu nezletilého za dobu od ledna do prosince roku 2022 částkou 17 300 Kč, tedy průměrně částkou ve výši 1 441 Kč měsíčně. Z vyjádření matky a dokladu z prosince 2022 vyplývá, že nyní činí příspěvek žalovaného na výživu nezletilého částku 500 Kč měsíčně. Při porovnání průměrného měsíčního příjmu žalobkyně, který by žalobkyně byla schopna dosahovat v případě, že by nebyla s dítětem na mateřské dovolené, se současným příjmem žalobkyně v rozhodném období, je tedy zřejmé, že se průměrný měsíční příjem žalobkyně snížil o více než o žalobkyní požadovanou částku ve výši 2 000 Kč měsíčně.

23. Naproti tomu žalovaný svým chováním, jak vyplývá z usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , zapříčinil odchod matky s nezletilým ze společné domácnosti v květnu 2022 a od této doby na výživu žalobkyni neposkytl ničeho. Rovněž po dobu, kdy s žalobkyní sdílel společnou domácnost, se dle jejího vyjádření podílel pouze na společných úhradách domácnosti a potřeb nezletilého pouze, a to v omezené míře. Tvrzení žalovaného, že se o žalobkyni, a to ještě v době jejího těhotenství finančně staral, žalovaný žádným způsobem neprokázal. Pokud jde o mezi stranami spornou otázku účelového určení platby ve prospěch účtu žalobkyně ve výši 12 500 Kč dne 16. 6. 2021, když žalovaný tvrdil, že se jednalo o výživné pro žalobkyni a žalobkyně naopak tvrdila, že šlo o plnění účelově určené na úhradu nájemného za společné užívání bytu, vyšel soud z toho, že žalovaný svá tvrzení o tom, že tato částka byla poskytnuta na výživu žalobkyně neprokázal, a to ani po poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. Naopak pro podporu tvrzení žalobkyně svědčí předložený doklad žalobkyně o úhradě nájmu a plnění spojených s užíváním bytu ve výši 12 000 Kč na účet pronajímatele dne 12. 6. 2021, tedy bezprostředně před přijetím téměř totožné částky od žalovaného.

24. Co se týče majetkových poměrů žalovaného, zde soud uvádí, že žalovaný má pouze jednu vyživovací povinnost k nezletilému. Žalovaný je od října 2022 nezaměstnaný, přičemž pracovní poměr žalovaného u společnosti , právnická osoba, byl ukončen dohodou. K důvodům ukončení pracovního poměru žalovaný žádné skutečnosti neuvedl. V roce 2021 dosahoval průměrný měsíční příjem žalovaného z pracovního poměru částky 12 212 Kč a v roce 2022 do ukončení pracovního poměru průměrně měsíčně částky 7 893 Kč, zároveň však žalovaný v měsících dubnu, červenci a srpnu roku 2021 a měsících květnu, červenci a září roku 2022 dosahoval nulové mzdy. Protože tedy fakticitu příjmů žalovaného v rozhodném období bylo možno stanovit velmi obtížně, vycházel soud z tzv. potencionality příjmů žalovaného, kdy ze mzdového listu žalovaného za rok 2022 zjistil, že žalovaný byl schopen dosáhnout v měsíci březnu 2022 čisté mzdy ve výši 28 832 Kč.

25. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že žalovaný dosud na výživu žalobkyně neuhradil ničeho a žalobkyní požadované výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně je adekvátní možnostem a schopnostem žalovaného, pokud by tento řádně pracoval. Soud proto žalovanému stanovil povinnost platit žalobkyni výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně, a to počínaje dnem, kdy se nezletilý narodil, tedy dnem porodu 15. 12. 2021, nejvýše po dobu dvou let. Toto výživné je splatné vždy v měsíci předem. Protože žalovanému vznikl na výživném dluh za dobu od 15. 12. 2021 do 28. 2. 2023 ve výši 29 000 Kč, tedy za dobu od 15. 12. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 1 000 Kč a za dobu od ledna 2022 do konce února 2023 ve výši 28 000 Kč, umožnil soud žalovanému tento dluh splácet měsíčními splátkami ve výši 1 000 Kč, a to spolu s řádným výživným pod ztrátou výhody splátek. Zároveň soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni polovinu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem ve výši 5 332 Kč, když při stanovení celkové výše těchto nákladů vycházel jednak ze skutečné hodnoty věcí, které žalobkyně skutečně vynaložila a jejichž výši má za prokázanou (nákup těhotenského oblečení v celkové výši 2 461 Kč, úhrady za nadstandardní péči v těhotenství ve výši 1 499 Kč) a dále ze skutečnosti, v souladu s převažujícím názorem v dosavadní nauce, že náklady spojené s těhotenstvím a porodem, které jsou běžného charakteru, nemusí žena zpravidla prokazovat (srovnej komentář JUDr. PhDr. Davida Elischera, Ph.D.).

26. Konečně k námitce žalovaného, že stanovení vyživovací povinnosti žalobkyni by bylo proti dobrým mravům, neboť to byla sama žalobkyně, jež se o vlastní vůli odstěhovala i s nezletilým ze společné domácnosti, ačkoliv si musela být vědoma skutečnosti, že bez příjmů žalovaného nebude finančně soběstačná a rovněž tím znemožnila žalovanému výkon jeho rodičovských práv, soud uvádí, že v řízení bylo naopak žalobkyní v rozporu s tvrzeními žalovaného prokázáno, že příčinou opuštění společné domácnosti žalovanou a nezletilým nebyla libovůle žalobkyně, nýbrž chování žalovaného, které ve svých důsledcích vedlo soud až k vydání předběžného opatření, kterým byl žalovanému uložen zákaz přibližovat se po dobu jednoho měsíce k žalobkyni a nezletilému.

27. Ohledně náhrady nákladů řízení soud postupoval dle § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy procesně úspěšná žalobkyně vzala svůj návrh dne 30. 11. 2022 částečně zpět, s ohledem na dosavadní průběh řízení, a poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení je tak v zásadě shodný. Při rozhodování o nákladech řízení soud rovněž zohlednil charakter tohoto řízení a dále postoj žalovaného v průběhu řízení, kdy žalovaný nároky žalobkyně na výživu neprovdané matky a náhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem zpochybňoval nejen co do jejich výše, ale i co do jejich základu, když považoval uplatnění nároků žalobkyně za rozporné s dobrými mravy, a to i přes důvody na straně žalovaného, které vedly žalobkyni a nezletilého k opuštění společné domácnosti.

28. Podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. f) z. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen „zákona o soudního poplatcích“), je neprovdaná matka v řízení o výživu a příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem od placení soudních poplatků osvobozena. Podle ustanovení § 6 odst. 3, věta prvá zákona o soudních poplatcích, jde-li o opětující se peněžité plnění, je základem procentního poplatku cena odpovídající součtu všech opětujících se plnění. Podle ustanovení. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Podle Sazebníku soudních poplatků položky 7 b) pak platí, že za návrh na zahájení řízení o určení výživného, včetně jeho zvýšení, jakož i o snížení nebo zrušení výživného, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 50 000 Kč činí soudní poplatek 1 % z této částky nejvýše 15 000 Kč. V projednávané věci 1 % z částky 106 000 Kč představuje soudní poplatek ve výši 1 060 Kč a odpovídající část přenesené povinnosti žalovaného k úhradě soudního poplatku podle výsledku řízení dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích pak činí 530 Kč.