14 C 142/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 17 799,91 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 799,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 799,91 Kč od 20. 12. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 17 799,91 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou s žalovanou dne 19. 9. 2017 sjednala její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy se původní věřitelka zavázala žalované umožnit opakovaně čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového limitu, které se žalovaná zavázala splácet společně s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná čerpala celkem 35 390 Kč, přičemž věřitelce nevrátila jistinu ve výši 17 799,91 Kč Vedle toho žalobkyně požadovala úrok z prodlení z dlužné jistiny ode dne splatnosti, tj. od 20. 12. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Ze smluv o úvěru ze dne 17. 9. 2017 a 7. 5. 2018 soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o revolvingovém úvěru, v nichž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč a později 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet společně s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru v pravidelných měsíčních splátkách buď ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem, nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Tato smlouva pak byla v souladu s Obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně uzavřena prostřednictvím žádosti na webových stránkách původní věřitelky.

4. Z doložených elektronických formulářů označených jako„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“ a z potvrzení o provedených platbách plyne, že žalovaná čerpala dne 19. 9. 2017 částku 6 000 Kč, dne 3. 1. 2018 částku 6 000 Kč, dne 21. 3. 2018 částku 6 000 Kč, dne 7. 5. 2018 částku 5 000 Kč, dne 7. 8. 2018 částku 1 590 Kč a dne 8. 10. 2018 částku 10 800 Kč.

5. Z předložených výpisů z úvěrového účtu žalované je patrné, že žalovaná nesplácela splátky řádně a včas. Za to mu původní věřitelka účtovala pokutu z prodlení ve výši 250 Kč (ke dni 26. 5. 2018, 26. 10. 2018 a 26. 11. 2018). Při čerpání úvěru rovněž původní věřitelka účtovala poplatky za výběr v různé výši v závislosti na výši čerpaných prostředků a úroky za období čerpání. Výše měsíční splátky se v každém vyúčtování lišila. Dle posledního vyúčtování, splatného ke dni 19. 12. 2018, činila celková dlužná částka k datu splatnosti 8 041,55 Kč.

6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena nejprve na společnost [právnická osoba] a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 pak byla postoupena na stávající žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 5. 2020.

7. Předžalobní upomínkou a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021, odeslaným žalované dle podacího lístku dne 1. 12. 2021, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 22 611,29 Kč ve lhůtě tří dnů.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

12. Žalovaná v posuzované věci vystupovala jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatelku. Před poskytnutím úvěru bylo povinností předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost žalované úvěr splácet. V případě nesplnění této povinnosti je smlouva absolutně neplatná. Ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

13. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nemá k dispozici podklady týkající se posuzování úvěruschopnosti žalované. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. bylo přitom zákonnou povinností její právní předchůdkyně nejenom žádat od žalované listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tedy očividně nesplnila svou povinnost doložit, že řádně a s kladným výsledkem zkoumala úvěruschopnost žalované, a proto je třeba předloženou smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 17. 9. 2017, resp. 7. 5. 2018 považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s veřejným pořádkem.

14. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru měla žalobkyně, resp. předtím její právní předchůdkyně, vůči žalované od počátku právo pouze na vrácení reálně poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení. Soud totiž může žalobkyni přiznat právo pouze na vrácení toho, oč peněžitá částka poskytnutá její předchůdkyní přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí žalované. Za situace, kdy je z předložených výpisů zjevné, že žalovaná na svůj dluh částečně plnila, je podle soudu pro vypořádání bezdůvodného obohacení a určení výše výsledného nároku žalobkyně zcela zásadní zjištění, kolik, kdy a na jakou část dluhu žalovaná plnila, tj. jakou částku bezdůvodného obohacení žalovaná již žalobkyni vrátila.

15. Podle § 101 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti, tuto povinnost nelze přenášet na soud ani ji nelze nahradit prováděním dokazování. Žalobkyně má povinnost vylíčit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti, tj. i skutečnosti odůvodňující výši žalobou uplatňovaného nároku. Úkolem soudu není dokazováním doplňovat chybějící skutková tvrzení, ale dokazováním naopak prověřit skutkovou verzi tvrzenou žalobou. Bylo by v rozporu se zásadou rovnosti účastníků, aby soud svou činností, tj. analýzou listin předložených k provedení dokazování, nahrazoval procesní aktivitu žalobkyně, jde-li o splnění požadavků kladených na žalobu v ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. Nedoplnění skutkových tvrzení proto může vést k zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2725/2007 ze dne 15. 5. 2008 a sp. zn. 29 Cdo 2268/2011 ze dne 23. 5. 2012).

16. Žalobkyně doložila, že její právní předchůdkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 35 390 Kč, nicméně ani přes výzvu soudu (v němž byla rovněž poučena o možném neúspěchu ve věci pro případ nesplnění této povinnosti) neuvedla, kolik žalovaná z titulu absolutně neplatné smlouvy dosud uhradila. Naopak sdělila, že přehled provedených plateb se nedochoval a odkázala pouze na jednotlivé výpisy, které zachycují změnu dlužné částky. Toto obecné tvrzení ani odkaz na předložené výpisy pro unesení břemene tvrzení nepostačují. Výši oprávněného nároku nadto nelze konkrétně zjistit ani vyvodit odkazem na vydané výpisy se splatností. Z výpisů nelze podle soudu dovodit, kolik žalovaná dosud žalobkyni či její právní předchůdkyni uhradila, a tudíž ani to, že žalobkyní požadovaná jistina 17 799,91 Kč představuje rozdíl mezi žalovanou čerpanou a jí uhrazenou (vydanou) částkou, bez zahrnutí jakýchkoliv dalších plateb. Součástí měsíčních splátek totiž byly smluvní úroky a poplatky za čerpání a původní věřitelka v průběhu trvání smluvního vztahu rovněž žalované vyúčtovávala pokuty z prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů. Je-li možné z daných výpisů a jeho jednotlivých položek dovodit výši aktuální dlužné jistiny či výši dlužníkem poskytnutého plnění (např. uvedením, jaké položky se zohledňují při určení výše celkové dlužné jistiny), bylo na žalobkyni, aby toto soudu sdělila. To však neučinila. Za situace, kdy žalobkyně naopak výslovně konstatovala, že nezná výši žalovanou poskytnutého plnění, nelze než uzavřít, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ohledně výše požadovaného plnění, a proto nemůže být ve sporu úspěšná. Soudu tudíž nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

17. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení, neboť v řízení byl sice plně úspěšný žalovaná, která však byla po celou dobu nečinná a žádné náklady jí nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.