14 C 152/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemku parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, rodinný dům a k pozemku parc. č. hodnota, zahrada, to vše v obci adresa, katastrální území adresa, přičemž tyto nemovité věci se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 420 000 Kč do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v adresa náhradu nákladů řízení ve výši 2 114,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v adresa náhradu nákladů řízení ve výši 7 114,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem, a to pozemku parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, rodinný dům a k pozemku parc. č. hodnota, zahrada, to vše v obci adresa, katastrální území adresa (dále jen „nemovitost“ nebo „předmětná nemovitost“). Uvedla, že ona i žalovaný vlastní podíl o velikosti id. ½, s tím že ona nemá zájem na setrvání ve spoluvlastnictví a žádala o přikázání předmětné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, když dle jejího názoru reálné rozdělení není možné. Žalobkyně poukázala na neutěšený stav nemovitosti, z čehož usuzovala, že žalovaný o reálný výkon vlastnického práva nemá zájem. Žalobkyně je schopna nemovitost zrekonstruovat, na rozdíl od žalovaného, který ji užívá jako skladiště. V současné době však žalobkyně nemovitost užívat nemůže, neboť dům není obyvatelný a zahradu užívá žalovaný. Alespoň o údržbu poloviny zahrady se žalobkyně stará. Žalobkyně se s žalovaným bezúspěšně pokoušela na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dohodnout. Žalobkyně nechala vypracovat znalecký posudek na stanovení ceny předmětné nemovitosti, dle něhož činí její tržní cena 798 000 Kč. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že žalovaný za užívání nemovitosti předchozímu vlastníku jejího podílu zaplatil 100 000 Kč. V rámci pokusu o smírné vyřešení navrhla žalobkyně žalovanému, aby jí svůj podíl prodal za 750 000 Kč nebo aby od ní za 750 000 Kč odkoupil ten její. Posléze navrhla, že žalovanému vyplatí 500 000 Kč, bude-li nemovitost přikázána do jejího výlučného vlastnictví. Žalobkyně dále uvedla, že již před tím, než ona nabyla svůj spoluvlastnický podíl, tak jí žalovaný sdělil, že je ochoten jí prodat jeho spoluvlastnický podíl. Žalobkyně tak svůj podíl kupovala na základě příslibu žalovaného, že tento jí prodá podíl svůj, kupovala jej za účelem rekreace. Rovněž již dříve měl žalovaný možnost nyní její spoluvlastnický podíl na nemovitosti odkoupit od předchozích vlastníků. Žalobkyně poukázala i na to, že do budovy není ani funkční přípojka elektrické energie, nemovitost není užívána od roku 1984, žalovaný ji nechal zchátrat, dle názoru žalobkyně žalovaný není schopen ani ochoten nemovitost rekonstruovat. Žalobkyně naopak je schopna i ochotna provést rekonstrukci a poté nemovitost užívat k víkendovému bydlení. Konečně žalobkyně uvedla, že v případě přikázání nemovitosti žalovanému by jí byla způsobena škoda ve výši nejméně 300 000 Kč, když svůj podíl na nemovitosti nabyla v dražbě za 750 000 Kč.

2. Žalovaný uvedl, že na setrvání v podílovém spoluvlastnictví zájem nemá, se žalobkyní se shodl na tom, že reálné rozdělení nemovitosti na dva samostatné funkční celky není možné. Žalovaný však navrhoval, aby předmětná nemovitost připadla do jeho výlučného vlastnictví. Svůj návrh odůvodnil tím, že svůj podíl zdědil před osmi lety po svém strýci a má zájem, aby nemovitost zůstala v rodině, o nemovitost se na rozdíl od žalobkyně stará. Žalovaný se s žalobkyní snažil domluvit na údržbě nemovitosti, k dohodě však nikdy nedošlo. Žalovaný se snažil nemovitost udržovat ve stavu užívání, neměl zájem ji získat do vlastnictví a následně prodat. Dům chátral, neboť spoluvlastníci nebyli ochotni podílet se na opravách, proto za těchto okolností ani žalovaný do nemovitosti neinvestoval. Připustil, že nemovitost potřebuje opravy a údržbu, dům však neopravuje ani neudržuje ani žalobkyně; když po ní žalovaný požadoval, aby nemovitost nějakým způsobem udržovala, odpověděla mu, ať si trávu poseká sám. Žalobkyně zahradu posekala jednou osobně, dvakrát ji posekal pan adresa. Dům není obyvatelný, žalovaný jej neužívá, pouze posekal polovinu zahrady. V případě, že se žalovaný stane výlučným vlastníkem nemovitosti, má v úmyslu provést její celkovou rekonstrukci a užívat ji ke svému účelu, případně k účelu jeho rodiny. V žádném případě nemá v úmyslu ji prodat. Žalovaný uvedl, že je ochoten vyplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 450 000 Kč; s návrhem žalobkyně na odkoupení id. ½ nemovitosti za 750 000 Kč nesouhlasil. Dle jeho názoru je hodnota celé nemovitosti 800 000 Kč. K tomu, že žalovaný měl za užívání nemovitosti předchozímu vlastníku podílu žalobkyně zaplatit 100 000 Kč žalovaný uvedl, že je pravda, že mu za to zaplatil 110 000 Kč, avšak omylem pod tlakem a nyní v souvislosti s tím probíhá spor o vydání bezdůvodného obohacení. Dle názoru žalovaného je správné, aby nemovitost připadla jemu, i proto, že tato přímo sousedí s domem žalovaného, kde bydlí se svou rodinou a mohla by takto být využívána jeho rodinnými příslušníky. Žalovaný v předmětné nemovitosti několik let po svém narození bydlel.

3. Soud nařídil ve věci jednání, na kterém provedl dokazování listinami, které účastníci soudu předložili, znaleckým posudkem předloženým žalobkyní, znaleckým posudkem vypracovaným znalcem ustanoveným soudem a výslechem svědkyně a z těchto důkazů zjistil níže uvedené skutečnosti.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že předmětná nemovitost je v podílovém spoluvlastnictví účastníků, každý je vlastníkem id 1/2. Žalovaný svůj podíl na nemovitosti nabyl na základě usnesení o dědictví s právními účinky zápisu k 12. 9. 2017. Žalovaná nabyla svůj podíl na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu s právními účinky zápisu k 2. 2. 2023.

5. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného o velikosti podílu každého z nich id. ½ vyplývá i z informace o předmětné nemovitosti získané nahlížením do katastru nemovitostí.

6. Z usnesení Okresního soudu v adresa ze dne 11. 9. 2017, č. j. spisová značka soud zjistil, že spoluvlastnický podíl ve výši ½ k předmětné nemovitosti nabyl žalovaný, a to na základě závěti sepsané jeho zesnulým strýcem jméno FO ze dne 3. 4. 2009.

7. Z usnesení Okresního soudu v adresa ze dne 16. 9. 2009, č. j. spisová značka soud zjistil, že ½ předmětné nemovitosti nabyla paní jméno FO po svém zesnulém otci jméno FO.

8. Z kupní smlouvy ze dne 19. 7. 2021 uzavřené mezi jméno FO a společností právnická osoba soud zjistil, že ideální ½ předmětné nemovitosti koupila od jméno FO společnost právnická osoba za kupní cenu 300 000 Kč.

9. Z dopisu společnosti právnická osoba ze dne 27. 10. 2022 adresovaného žalovanému soud zjistil, že tato společnost jako předchozí spoluvlastník id. ½ předmětné nemovitosti oslovila žalovaného s tím, že má zájem o odkup jeho spoluvlastnického podílu a zároveň ho žádala o zpřístupnění nemovitosti k prohlídce a k přístupu; dopis byl dle podacího archu odeslán téhož dne.

10. Z ohlášení k místnímu poplatku za obecní systém odpadového hospodářství ze dne 28. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyni dnem 2. 2. 2023 vznikla poplatková povinnost vůči správci místního poplatku: Obecnímu úřadu adresa.

11. Z dopisu žalobkyně ze dne 22. 2. 2023 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému navrhovala, aby žalovaný užíval celou nemovitost a její osobě jako vlastníku druhé poloviny nemovitosti by platil obvyklou cenu nájemného nebo navrhovala celou nemovitost pronajímat třetí osobě a získaný nájem si rozdělit rovným dílem, třetí návrh z její strany spočíval v tom, že oba prodají své podíly a inkasovanou kupní cenu si rozdělí. Dle podacího lístku byl dopis odeslán 23. 2. 2023.

12. Z emailové komunikace mezi účastníky ze dne 6. 3. 2023, 9. 3. 2023, 20. 3. 2023, 22. 3. 2023, 27. 3. 2023, 3. 4. 2023, 11. 4. 2023, 14. 4. 2023, 17. 4. 2023 a 18. 4. 2023 soud zjistil, že účastníci nejsou schopni se dohodnout, jak dále s nemovitostí naložit, žalobkyně navrhovala prodat svou ideální polovinu žalovanému, kdy navrhla cenu 1 100 000 Kč, žalovaný s tímto návrhem nesouhlasil, žalovaný namítal, že žalobkyně pracuje jako realitní makléřka. Žalobkyně poukazovala na to, že žalovaný doposud nemovitost neudržuje a tato chátrá, přičemž žalovaný užívá nemovitost celou, tudíž po něm žádala nájemné za její ideální polovinu ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalobkyně vyjadřovala nespokojenost s tím, že žalovaný veškeré její návrhy bojkotuje (prodej její ideální poloviny jemu, prodej jeho ideální poloviny jí, pronájem třetí osobě). Žalobkyně se s žalovaným dohodla na předání klíčů od nemovitosti.

13. Z emailové zprávy ze dne 29. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně učinila žalovanému návrh k prodeji celé nemovitosti třetí osobě dle výběru žalovaného. Dále je z této zprávy zřejmé, že domluva mezi oběma účastníky je nemožná, vztahy mezi nimi nejsou dobré.

14. Z emailové zprávy ze dne 4. 6. 2023 pak vyplývá, že komunikace mezi účastníky je stále obtížná. Žalovaný zde sdělil žalobkyni, že jí nikdy neslíbil, že svůj díl odprodá.

15. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 4. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce kontaktovala žalovaného s tím, že žalobkyně nemá zájem na setrvání ve spoluvlastnickém vztahu, a vyzvala jej k písemnému vyjádření, zda a jakým způsobem spoluvlastnictví navrhuje vypořádat. Přitom navrhla žalovanému, aby předmětná nemovitost přešla do jejího výlučného vlastnictví, za což by mu vyplatila vypořádací podíl ve výši 399 000 Kč. Dle podacího lístku byl tento dopis odeslán 4. 7. 2023.

16. Z dopisu žalovaného ze dne 20. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaný nemá zájem svou polovinu nemovitosti žalované prodat; žalovaný zde uvedl, že on využívá polovinu a ona může využívat druhou. Z tohoto dopisu je pak opět patrné, že vztahy mezi žalobkyní a žalovaným nejsou vstřícné, nejsou schopni a ochotni se domluvit a přistoupit na dohodu, žalobkyně měla žalovanému zavěsit telefon poté, co se zmínil o nutnosti posekat zahradu.

17. Z dopisu právního zástupce žalovaného ze dne 18. 10. 2023 adresovaného advokátovi tituly před jménem jméno FO, bylo zjištěno, že žalovaný požadoval po společnosti právnická osoba vydání bezdůvodného obohacení v částce 108 795 Kč.

18. Ze screenshotu sms komunikace mezi žalobkyní a paní jméno FO soud zjistil, že přítel paní jméno FO posekal pro žalobkyni trávu, za což žalobkyně měla zaplatit převodem peněz na účet.

19. Z odborného posudku č. hodnota ze dne 25. 10. 2023, který vypracoval tituly před jménem jméno FO na základě objednávky žalovaného soud zjistil, že rodinný dům č. p. Anonymizováno na pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa za současného stavu nelze využívat k bydlení (ani pronajímat) a je určen k celkové rekonstrukci, jejíž náklady mohou přesáhnout náklady na výstavbu nového obdobného objektu. Od roku 1984 není stavba trvale využívána.

20. Z výslechu svědkyně jméno FO, kamarádky žalobkyně, soud zjistil, že svědkyně byla přítomna prvnímu setkání žalobkyně se žalovaným v místě jeho bydliště před Vánoci 2022 ještě před tím, než žalobkyně koupila polovinu nemovitosti. Žalovaný žalobkyni sdělil, že o dům nemá zájem, že je to ruina, že na opravy peníze nemá a že jí svůj podíl odprodá. Žalovaný žalobkyni sdělil, že se poradí s rodinou na ceně. Při další společné návštěvě žalovaného začátkem roku 2023 byl žalovaný nepříjemný a sdělil žalobkyni, že nemovitost neprodá. Žalobkyně uvažovala o nemovitosti jako o víkendovém bydlení. Dům je v katastrofálním stavu, žalobkyně počítala s rekonstrukcí.

21. Ze znaleckého posudku tituly před jménem adresa ze dne 26. 6. 2023, bylo zjištěno, že obvyklá cena předmětné nemovitosti činí 798 000 Kč (z toho obvyklá cena pozemku p. č. hodnota a Anonymizováno ve funkčním celku bez staveb a venkovních úprav 265 000 Kč).

22. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO č. č. účtu) ze dne 23. 3. 2024 pak soud zjistil, že tento znalec určil obvyklou cenu předmětné nemovitosti v částce 840 000 Kč.

23. Z potvrzení právnická osoba ze dne 11. 12. 2023 vyplývá, že žalobkyně má u této banky veden běžný korunový účet se zůstatkem ke dni 22. 11. 2023 ve výši 1 996 764,36 Kč.

24. Z Print Screenu výpisu z běžného účtu žalobkyně vedeného u právnická osoba ze dne 21. 8. 2024 je patrný zůstatek na tomto účtu 577 691,60 Kč.

25. Z kopie vkladní knížky předložené žalovaným bylo zjištěno, že ke dni 21. 8. 2024 činil zůstatek na této knížce 475 011 Kč.

26. Podle § 1140 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z“, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

27. Podle § 1143 o. z, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

28. Podle věty první § 1147 o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

29. V řízení bylo od počátku nesporné, že účastníci jsou spoluvlastníky předmětné nemovitosti, když každý z nich vlastní id. ½ celku. Ani stav nemovitosti (neobyvatelný, zchátralý) nebyl účastníky rozporován. Současně bylo nesporné, že ani jeden z účastníků nehodlá setrvat ve spoluvlastnictví a zároveň nemovitost nelze reálně rozdělit na dva samostatné funkční celky. V takovém případě je třeba se zabývat posouzením předpokladů zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázáním věci za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

30. Předmětem sporu mezi účastníky tedy zůstala otázka, kterému z účastníků má být nemovitost přikázána do výlučného vlastnictví, když oba ji požadovali přikázat do svého vlastnictví a dále též cena předmětné nemovitosti, potažmo hodnota vypořádacího podílu. Jinými slovy tedy vzhledem k tomu, že ani jeden z účastníků nechtěl ve spoluvlastnictví nadále setrvat, zároveň se na zrušení spoluvlastnictví nedohodli a nemovitost není možné rozdělit, zabýval se soud tím, kterému z nich má být nemovitost přikázána do výlučného vlastnictví za situace, kdy zájem o ni projevili oba, a jak vysoká má být výše přiměřené náhrady.

31. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že podmínky pro zrušení podílového spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti jsou splněny, proto jej výrokem I. zrušil, a zároveň ve smyslu § 1147 o. z. rozhodl o přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví žalovaného, a to z následujících důvodů.

32. Soud ke způsobům vypořádání spoluvlastnictví v prvé řadě uvádí, že ze znění věty druhé § 1147 občanského zákoníku vyplývá, že věc je možno přikázat pouze tomu, kdo o ni má zájem, v tomto případě to byli oba účastníci. Z povahy věci je nutno dále dovodit, že zájemce musí být dostatečně solventní a musí být schopen vyplatit ostatním spoluvlastníkům náhradu za odnětí jejich vlastnického práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016). V dané věci oba účastníci prokázali, že jsou solventní a připraveni tomu druhému vyplatit vypořádací podíl.

33. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně svůj podíl na nemovitosti nabyla v dražbě na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu v roce 2023, nikdy v nemovitosti nebydlela, ani se o ni nestarala, pouze několikrát zajistila posečení trávy na pozemku. Žalovaný svůj podíl zdědil v roce 2017 po svém strýci, který mu jej odkázal v závěti a bydlí s rodinou v domě, který přímo sousedící s předmětnou nemovitostí. Dle svých slov dokonce v předmětné nemovitosti bydlel několik let po svém narození. Žalobkyně uvedla, že jejím záměrem je nemovitost zrekonstruovat a následně ji užívat k rekreaci, resp. k víkendovému bydlení. Žalovaný uvedl, že pokud se stane výlučným vlastníkem, má rovněž v úmyslu provést rekonstrukci nemovitosti s tím, že poté by ji využívali jeho rodinní příslušníci. Oba účastníci hodlali nemovitost rekonstruovat, oba bydlení pro sebe a svou rodinu v současné době zajištěno mají. Žalobkyně však připustila možnost (když aktivně sama navrhovala žalovanému v emailech či dopisech) celou nemovitost prodat třetí osobě, či ji třetí osobě pronajímat, případně svůj podíl odprodat žalovanému za jí navrženou cenu. Žalovaný nemovitost prodat setrvale odmítal. Soud za tohoto stavu přikázal nemovitost žalovanému především proto, že ji neměl ani nemá v úmyslu prodat (ani žalobkyni ani komukoli jinému), když k nemovitosti ho váže osobní vztah, neboť historicky ji vlastnila jeho rodina, on sám zde nějaký čas bydlel a svůj podíl zdědil od svého příbuzného (bylo to přáním jeho strýce, který mu jej v závěti odkázal). Soud tak zohlednil právě tuto historickou osobní vazbu rodiny žalovaného k předmětné nemovitosti a přímé sousedství s jeho bydlištěm. Naopak žalobkyně k nemovitosti žádný osobní ani jiný bližší vztah nemá a sama jako jednu z variant vyřešení sporné situace připustila možnost, že se nemovitosti vzdá. Zároveň z provedeného dokazování vyplynulo, že vztahy mezi účastníky nejsou dobré, spíše se dají označit za problematické či konfliktní. Případné přikázání nemovitostí do vlastnictví žalobkyně by tak mohlo být potenciálním semeništěm sousedských sporů, když žalovaný obývá nemovitost sousední. Pokud jde o tvrzení, že žalovaný měl žalobkyni přislíbit, že jí svůj podíl odprodá, jak potvrdila svědkyně, pak soud má za to, že z takového obecného ústního příslibu nelze dovodit žádné právní důsledky, ani povinnost žalovaného k převodu nemovitosti na žalobkyni.

34. Co se týká výše vypořádacího podílu provedl soud dokazování dvěma znaleckými posudky, kdy podle znaleckého posudku vypracovaného tituly před jménem jméno FO, předloženého žalobkyní, činí obvyklá cena předmětné nemovitosti 798 000 Kč a dle znaleckého posudku vypracovaného soudem ustanoveným znalcem tituly před jménem jméno FO činí obvyklá cena předmětné nemovitosti částku nepatrně vyšší, tedy 840 000 Kč. Při určení výše vypořádacího podílu soud vycházel z novějšího znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO, neboť takto určená cena odpovídá požadavku, dle kterého je pro posouzení věci rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku. Přiměřená náhrada k vypořádání je pak přesně v polovině této částky, tj. 420 000 Kč. Námitka, že žalobkyně svůj podíl vydražila za částku mnohonásobně vyšší (750 000 Kč) není relevantní. Současně k uhrazení podílu soud stanovil lhůtu 15 dní, neboť dle doložených listinných důkazů i dle svých tvrzení je žalovaný schopen výše uvedenou částku uhradit téměř okamžitě.

35. Zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicium duplex, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám (viz nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV.ÚS 404/22, zveřejněného v Databázi rozhodnutí Ústavního soudu), a proto soud výrokem III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

36. S ohledem na výše uvedený závěr Ústavního soudu, soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení, které vznikly státu tak, že jsou povinni zaplatit každý z jedné poloviny. Náklady státu spočívají ve vyplaceném znalečném znalci tituly před jménem jméno FO v celkové výši 14 229 Kč, kdy část byla hrazena ze zálohy zaplacené žalovaným ve výši 5 000 Kč a část ve výši 9 229 Kč byla hrazena z rozpočtu soudu, tedy žalobkyně je povinna uhradit na účet soudu částku 7 114,50 Kč (výrok IV.) a žalovaný je povinen na účet soudu uhradit částku 2 114,50 Kč (výrok V.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li účastníci povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.