14 C 157/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl soudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 757 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 899 Kč s úrokem z prodlení v částce 51,93 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 899 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 858 Kč s úrokem z prodlení v částce 77,97 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 858 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 757 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 10. 7. 2022 smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru prostřednictvím sítě internet na webové stránce [webová adresa], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky a poplatkem pravidelnými 24měsíčními splátkami s možností prodloužení splatnosti. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byla provedena lustrace v registrech ISIR, CEE, CRKI, BRKI a SOLUS a žalovaný byl podroben credit scoringu. Žalovaný však uhradil na pohledávku žalobkyně pouze částku 7 101 Kč a žalobkyně proto požadovala rovněž úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 15 % ročně od 1. 5. 2023 do zaplacení, který za dobu od 1. 5. 2023 do 16. 5. 2023 kapitalizovala částkou 129,9 Kč. Dlužná částka 19 757 Kč sestává z jistiny 13 695 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, úroků v celkové výši 2940 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1500 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen "o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 7. 2022 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a webové stránky žalobkyně umístěné na internetové adrese [webová adresa] smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit ve 24měsíčních splátkách spolu s úroky a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Poplatek za korunový odklad byl sjednán ve výši 1 485 Kč a poplatek za doplňkovou službu bezpečná splátka byl sjednán ve výši 99 Kč měsíčně. V části smlouvy nazvané korunový odklad byla sjednána možnost odložení splatnosti úvěru na základě úhrady žalované ve výši 1 Kč a zpoplatněná poplatkem za odklad ve výši 1 485 Kč. Pro případ prodlení žalované bylo sjednáno v záhlaví smlouvy a části smlouvy nazvané náklady úvěru a sankce právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení se zaplacením jednotlivé splátky a dále poplatky spojené s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání.

4. Dle opisu výpisu proplacení smlouvy byla částka 15 000 Kč poskytnuta žalobkyní dne 10. 7. 2022 na účet žalovaného č. [bankovní účet].

5. Dle výpisu čerpání uhradil žalovaný na pohledávku žalobkyně celkem částku 7 101 Kč. Platby žalovaného v celkové výši 7 101 Kč byly započteny ve výši 198 Kč na poplatek za bezpečnou splátku, ve výši 1305 Kč na úhradu jistiny, ve výši 2 970 Kč na poplatek za minimální splátku, ve výši 1 000 Kč na smluvní pokutu, ve výši 495 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru, ve výši 98 Kč na SMS servis, ve výši 735 Kč na úrok a ve výši 300 Kč na účelně vynaložené náklady.

6. V dokumentu nazvaném potvrzení o provedení ověření bonity klienta byla výše celkových měsíčních příjmu žalovaného ze zaměstnání dle žádosti uvedena částkou 35 000 Kč a výše celkových měsíčních splátek žalovaného jiným společnostem ve výši 0 Kč. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 4. 9. 2023 uvedla k minimálním výdajům žalovaného na bydlení blíže neurčenou částku 6 746 Kč a dále částku 4 250 Kč životní minimum žalovaného. Z úvěrové zprávy žalovaného z blíže neurčeného dne soud zjistil, že pro osobu žalovaného byl evidován jeden existující splátkové kontrakt s výší měsíční splátky 7 432 Kč a celkovou zbývající částkou úvěru 742 563 Kč, jeden existující nesplátkové kontrakt s využitou částkou ve výši 1 005 Kč a datem poslední delikvence žalovaného 31. 5. 2022 a jeden existující kontrakt kreditní splátkový se sjednaným úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč.

7. Předžalobní výzva ze dne 14. 4. 2022 byla žalovanému zaslána dle podacího archu dne 20. 4. 2022.

8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr.

14. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 10. 7. 2022 byla mezi žalobkyní a žalovaným platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit pravidelnými 24měsíčními splátkami spolu s úroky a sjednanými poplatky ve výši dle splátkového kalendáře. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil na pohledávku žalobkyně částku 7 101 Kč.

15. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Žalobkyně nedoložila žádné dokumenty týkající se posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného, tudíž není možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně dále dostatečně neověřovala výdaje žalovaného, rovněž s ohledem na stávající dluhové zatížení žalovaného, když nepředložila jak a kde a jakým způsobem vlastně zkoumala jednotlivé výdaje žalovaného, především nutné měsíční výdaje žalovaného spojené s bydlením. Kvůli těmto skutečnostem tedy soud musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.

16. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

17. Jelikož žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil dosud částku 7 101 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení požadované jistiny ve výši 7 899 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou upomínku ze dne 31. 3. 2023, jejíž odeslání žalobkyně prokázala podacím archem. Podle ustanovení § 570 odst. 1 občanského zákoníku„ právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ V souladu se zákonnou domněnkou zakotvenou v § 573 občanského zákoníku, který stanoví, že„ se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“ byla žalovanému tato upomínka doručena. Vzhledem k tomu, že byla žalovanému pro úhradu určena lhůta 30 dnů od sepsání upomínky, vzniklo žalobkyni po uplynutí této lhůty dne 1. 5. 2023 právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“. Ve zbývajícím rozsahu soud návrh žalobkyně zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, když převážný úspěch ve věci měl žalovaný. Ze spisu se však nepodává, že by žalovanému jakékoliv náklady řízení vznikly, když po celou dobu řízení byl nečinný.