14 C 174/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 49 371 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 4 998 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 781 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 466,13 Kč, s úrokem v částce 11 565 Kč a se smluvní pokutou v částce 551 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44 039 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 039 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 955 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení původně částky 49 371Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy žalovaná obdržela částku 50 000 Kč, kterou se zavázala vrátit v 35 měsíčních splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela s žalovanou druhou smlouvu o úvěru téhož čísla, která však byla dodatkem k předchozí smlouvě, a dle které nová jistina činila 48 820,23 Kč a žalovaná se zavázala uhradit právní předchůdkyni též smluvní kapitalizovaný úrok 49 512,42 Kč, a celou částku měla uhradit do 25. 5. 2021 Žalovaná své povinnosti ze smlouvy nedostála, čímž jí vznikla povinnost uhradit vedle celé jistiny rovněž úroky ve výši 11 565 Kč, smluvní pokutu ve výši 551 Kč, paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč (za 3 upomínky po 50 Kč) a náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 217 Kč Vedle toho žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 466,13 Kč a dále úroku z prodlení z dlužné jistiny od 9. 2. 2022 do zaplacení.

2. Žalobkyně po podání žaloby vzala žalobu zpět ohledně částky 4 781 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,5 % z částky 4 781 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení, úroků ve výši 11 565 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 466,13 Kč, nákladů s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 551 Kč. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to ještě před jednáním ve věci samé, soud řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. v požadovaném rozsahu zastavil, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku.

3. Předmětem řízení se tak stal požadavek žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny ve výši 44 039 Kč, a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 039 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení.

4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] podepsala prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovanou dne 26. 5. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] kdy žalovaná zaslala dne 26. 5. 2021 věřiteli verifikační platbu. Na základě smlouvy byly žalované téhož dne poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 35-ti měsíčních splátkách po 2 979,79 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 57,69 % a žalovaná se tak zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 104 292,65 Kč. V případě prodlení žalované vznikl věřitelce nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, poplatek ve výši 50 Kč za každou písemnou upomínku. Součástí smlouvy byly dále [ulice] podmínky pro poskytování úvěrů.

6. Dle platební historie žalovaná uhradila na úvěr částku 5 961 Kč a byla jí poskytnuta částka 50 000 Kč.

7. Žalobkyně dále předložila smlouvu o úvěru stejného čísla, ze dne 25. 8. 2021, která se od předchozí lišila pouze jistinou ve výši 48 820,23 Kč.

8. Předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky upomínkami ze dne 27. 10. 2021 a 26. 11. 2021.

9. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 11. 2. 2022.

10. Dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky žalovanou navštívil pověřený terénní pracovník dne 15. 3. 2022.

11. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě svého dluhu rovněž předžalobní upomínkou ze dne 27. 12. 2021 a ze dne 2. 6. 2022, která byla žalované odeslána dne 27. 12. 2021.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 26. 5. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně zaslala žalované na jí uvedený účet finanční prostředky ve výši 50 000 Kč Smlouva byla sjednána pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561, § 562 odst. 1 o. z. a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, podle kterého k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 téhož zákona. U žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu a který je pro uzavření spotřebitelské smlouvy (dříve prostý elektronický podpis) postačující (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Pokud jde o smlouvu o úvěru ze dne 25. 8. 2021 resp. dodatek, jak jej nazvala žalobkyně, soud nemá za prokázané, že by tento byl uzavřen, neboť na předložené smlouvě chybí jakýkoliv podpis žalované (ať už elektronický, či opět verifikační platba) a žalovaná navíc neobdržela ve smlouvě uvedené finanční prostředky. Soud proto vycházel pouze ze smlouvy ze dne 25. 6. 2021.

18. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Neučiní-li tak, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Soud pro úplnost konstatuje, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.

19. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila, zda a s jakým výsledkem došlo ze strany její právní předchůdkyně k posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Naopak uvedla, že v tomto směru nedisponuje žádnými důkazy a v reakci na tuto skutečnost pak vzala žalobu částečně zpět a nadále požadovala jen jistinu s úroky z prodlení. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. bylo přitom zákonnou povinností její právní předchůdkyně nejenom žádat od žalované listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

20. S ohledem na to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalované, pročež jí poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s veřejným pořádkem. Žalobkyně, resp. předtím její právní předchůdkyně, měla vůči žalované od počátku právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč a žalovaná z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradila 5 961 Kč, pročež jí z titulu bezdůvodného obohacení zbývá uhradit 44 039 Kč.

21. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny 44 039 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 9. 2. 2022, jak požadovala žalobkyně. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne poté, co byla žalovaná vyzvána k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení, stanovenému ve výzvě ze dne 27. 12. 2021, jenž bylo žalované odesláno téhož dne. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo třetí pracovní den a následující den byla žalovaná ji v prodlení. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v požadované, tedy nižší nežli zákonné, výši 8,5 % ročně.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 955 Kč, přičemž tato částka představuje 47 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 26,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 976 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 371 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.