14 C 188/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zrušení výživného pro zletilou dceru

I. Rozsudek Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , kterým byla naposledy stanovena vyživovací povinnost žalobkyně k žalované částkou 1 000 Kč měsíčně se mění tak, že vyživovací povinnost žalobkyně k žalované se zrušuje, a to s účinností od 1. července 2023.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Státu České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.

2. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zrušení výživného pro zletilou dceru k datu 29. 9. 2022, tedy k datu, kdy žalovaná dosáhla zletilosti. Žaloba byla podána dne 10. 11. 2022. Dle tvrzení strany žalující je důvodem žaloby skutečnost, že se žalovaná nechová k žalobkyni jako k matce, je na ni sprostá a vulgární.

3. Žalovaná souhlasila se zrušením vyživovací povinnosti od 1. 9. 2023, kdy začala pracovat. Do června 2023 navštěvovala hotelovou školu v , Anonymizováno, , adresa, . Školu ukončila bez výučního listu.

4. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, byla naposledy stanovena vyživovací povinnost žalobkyně k žalované částkou 1 000 Kč měsíčně.

6. Žalobkyně při své výslech připustila, že žalovaná studovala. Výpovědí žalované a zprávou školy bylo prokázáno, že žalovaná navštěvovala , podezřelý výraz, školu , adresa, , přičemž vzdělávání ukončila bez předepsané zkoušky k datu 1. 7. 2023.

7. Z výpovědi svědka , Anonymizováno, , který s matkou nebydlí od roku 2016, vyplynulo, že na jaře 2023 slyšel z pokoje konflikt mezi žalobkyní a žalovanou, kdy jí žalovaná hrubě nadávala. Svědek dále uvedl, že žalovaná hrubě nadávala žalobkyni na akci v červnu roku 2023, přičemž křičela, že není její matka.

8. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, vyplývá, že žalovaná byla odsouzena za nebezpečné vyhrožování poškozenému , jméno FO, , kterého se dopustila dne 23. 9. 2020. Z rozhodnutí Městského úřadu ve , adresa, č. j. , č. účtu, ze dne 16. 3. 2023 vyplývá, že žalovaná dne 17. 6. 2022 úmyslně slovně urážela vulgárními výrazy pana , tituly před jménem, , jméno FO, . Z rozsudku, ani z rozhodnutí Městského úřadu nevyplývá, že by závadné jednání žalované směřovalo přímo proti žalobkyni.

9. Na základě zjištění učiněných z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

10. Žalobkyni byla rozsudkem stanovena vyživovací povinnost ve výši 1 000 Kč měsíčně, žalovaná ve dvou případech žalobkyni sprostě nadávala. Školu žalovaná ukončila v červnu 2023 bez závěrečné zkoušky. Od září 2023 žalovaná pracuje.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce a dospěl k závěru, že je na místě dle ust. § 910 a násl. občanského zákoníku (dále jen o. z.) zrušit vyživovací povinnost žalobkyně k žalované, a to s účinností od 1. července 2023, kdy žalovaná ukončila vzdělávání. Jelikož žalovaná vzdělávání ukončila bez závěrečné zkoušky neztotožnil se soud s názorem žalované, že vyživovací povinnost žalobkyně trvala až do září 2023, kdy začala pracovat, neboť se červenci a srpnu 2023 zjevně žádnému studiu nevěnovala. Dle ust. § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže se oprávněný není schopen sám živit. Soud nevyhověl návrhu žalobkyně, aby byla její vyživovací povinnost k žalované zrušena ke dni zletilosti žalované, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná do konce školního roku 2022/2023 navštěvovala Střední školu , adresa, a z hlediska zákona se tak připravovala na své budoucí povolání. Skutečnost, že se žalobkyně opakovaně chovala nevhodně k žalobkyni a sprostě jí nadávala neodůvodňuje požadavek žalobkyně na zrušení vyživovací povinnosti k žalované v době kdy studovala a neměla žádný příjem. V tomto směru soud odkazuje na shora citované ust. § 911 o. z.

12. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zvětší části úspěšné žalované dosud žádné náklady řízení nevznikly.

13. O nákladech státu rozhodl soud dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že se státu České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť z větší části neúspěšná žalobkyně splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků (nemajetná, vedená na úřadu práce).