14 C 207/2015

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 1 170 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 170 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 170 000 Kč od 16. 3. 2013 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 165 405 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 170 000 Kč s příslušenstvím. Podanou žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], její právní předchůdkyně, dodala dne 1. 6. 2011 žalovanému celkem 52 000 litrů vína při smluvené ceně 22,50 Kč za litr. Cena za přepravu byla uhrazena naturálním plněním. Mezi stranami byla ústně sjednána dohoda o tzv. konsignačním skladu, která spočívala v tom, že zboží dodané do cisteren žalovaného zůstávalo majetkem dodavatele až do jeho zpracování a prodeje žalovaným. Smyslem bylo zabezpečit odklad úhrady kupní ceny a možnost vrácení vína v případě, že by se pro ně nenašel odbyt. Ke každé dodávce byly vystaveny dva dodací listy. Jeden zůstal přepravci a nebyl potvrzován žalovaným, jelikož předchůdkyně žalobkyně dodávala do vlastního konsignačního skladu. Tento dodací list jen potvrzoval, že zboží převzal řidič k přepravě do skladu žalovaného. Druhý dodací list byl vystaven jen pro předchůdkyni žalobkyně a žalovaného a stvrzoval dodání vína do sklepů žalovaného. Kupní smlouvou ze dne 6. 12. 2012 žalobkyně nabyla od [anonymizováno] předmětné zásoby vína. Tyto subjekty z opatrnosti dále uzavřely dne 5. 4. 2013 smlouvu o postoupení pohledávky pro případ, že by [anonymizováno] již nebyla vlastníkem předmětného vína a měla by za žalovaným jen neuhrazenou pohledávku. Žalobkyně poté vyzvala žalovaného k provedení inventarizace dodaného zboží s tím, že pokud tak neučiní, bude považovat vína za prodaná a bude se domáhat úhrady kupní ceny. Žalovaný výzvě nevyhověl. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaný víno zpracoval a prodal.

2. Žalovaný nárok neuznal. Nezpochybňoval, že mu předchůdkyně žalobkyně v minulosti dodávala víno, nestalo se tak ale dne 1. 6. 2011. S předchůdkyní žalobkyně neuzavřel ani smlouvu o konsignačním skladu. Uvedl, že došlo k manipulaci s listinnými důkazy, popřel pravost a správnost dodacích listů a tzv. malé puťovky, jelikož neobsahují pravý podpis [jméno] [příjmení]. Posuzovaná věc byla již předmětem řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], kde žalobkyně předložila dodací listy bez podpisu i razítka žalovaného. Uvedené podle žalovaného doplnila až později. Žalovaný v průběhu řízení poukázal, že žalobkyně neprokázala uzavření kupní smlouvy ani bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, a neprokázala ani zpracování a následný prodej vína. Nadto zpochybnil aktivní legitimaci žalobkyně, neboť podpis jednatele předchůdkyně žalobkyně na kupní smlouvě i smlouvě o postoupení pohledávek byl zfalšován.

3. Nadepsaný soud usneseními ze dne 14. 1. 2016, č. j. 14 C 207/2015-79 a dne 2. 6. 2019, č. j. 14 C 207/2015-113 řízení přerušil. V řízení bylo pokračováno na základě usnesení ze dne 13. 7. 2020, č. j. 14 C 207/2015-137.

4. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinami, svědeckými výpověďmi a účastnickými výpověďmi žalovaného a zjistil tento skutkový stav.

5. Dle kopie dodacího listu [číslo] a [číslo] měla společnost [právnická osoba] dodat žalovanému dvakrát 26 000 litrů bílého vína – tr. č. Dále je zde uvedena [registrační značka] [anonymizováno] [číslo] (v případě dodacího listu I.) a [anonymizováno] [číslo] (v případě dodacího listu II.) a nečitelný podpis v kolonce„ razítko, podpis“. Další dodací listy [číslo] a [číslo] obsahují text do„ konsignačního skladu [anonymizována dvě slova]“ dodáno víno bílé, původ [země] ([jméno]), tramín červený, 26 000 l, 22,50. Tyto dodací listy jsou opatřeny razítkem [právnická osoba] a žalované, vždy s nečitelnými podpisy. Dále je na nich uvedena shodná [registrační značka] [anonymizováno] [číslo].

6. Dle objednávky ze dne 25. 5. 2011 si [anonymizováno] objednala u [jméno] [příjmení] přepravu vína, která se měla uskutečnit vozy [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo], a to dvakrát dne 1. 6. 2011 z [obec] do sídla žalovaného. Cena za přepravu byla stanovena dohodou. Na objednávce je razítko [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] vždy s nečitelnými podpisy.

7. Ze záznamu o provozu vozidla nákladní dopravy (alonž) dopravce [jméno] [příjmení] je zřejmé, že řidič [příjmení] [příjmení] jel dvakrát z [obec] do [obec] s nákladem 26 000 l vína, přípojné vozidlo [anonymizována dvě slova] [číslo], s časem odjezdu v 8:00 hod. a příjezdu 9:00 hod a dále s časem odjezdu 11:20 hod a časem příjezdu 12:40 hod, celkem i s nákladem bylo ujeto 57 km. Záznam obsahuje nečitelný podpis a ručně připsané datum 1. 6. 2011. Ze záznamu o době řízení vozidla (cisterna [anonymizována dvě slova] [číslo]) ze dne 24. 5. 2021 je u 1. 6. 2021 uvedeno, že se vozidlo v době od 8:00 hod. do 11:00 pohybovalo na trase [obec] – [obec] a dále pak od 15:00 do 17:00 na trase [obec] – [obec], v obou přepadech bylo ujeto celkem 108 km. Záznam obsahuje vedle jména [jméno] [příjmení] nečitelný podpis.

8. V kupní smlouvě ze dne 6. 12. 2012 uzavřené mezi [anonymizováno] a žalobkyní, prvně uvedená společnost prohlásila, že je výlučným vlastníkem skladových zásob vína, mimo jiné tramínu červeného [číslo] a [číslo], umístěných ve skladu žalovaného, který se zavázal k jeho komisnímu prodeji. Skladové zásoby prodala žalobkyni za cenu 6 006 000 Kč bez DPH. Fakturou [číslo] ze dne 6. 12. 2012, splatnou 5. 4. 2013, vyúčtovala [právnická osoba] žalobkyni částku 7 217 280 Kč za prodané víno (11 x 26 000 l) s tím, že víno je uloženo v konsignačním skladu žalovaného. Dle 21 výdajových pokladních dokladů vystavených žalobkyní v období od 26. 12. 2012 do 14. 6. 2013 žalobkyně své předchůdkyni postupně vyplatila 6 014 400 Kč.

9. Ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 5. 4. 2013 uzavřené mezi [anonymizováno] a žalobkyní bylo potvrzeno uzavření kupní smlouvy dne 6. 12. 2012 mezi těmito subjekty a deklarováno, že s žalovaným bylo dohodnuto, že víno do doby jeho prodeje zůstává ve vlastnictví dodavatele a že odběratel uhradí sjednanou kupní cenu až po prodeji. Jelikož [anonymizováno] nemá informace o tom, zda víno bylo ke dni 6. 12. 2012 prodáno, nelze jednoznačně určit, zda je kupní smlouva platná. Pro případ neplatnosti proto strany sjednaly i smlouvu o postoupení pohledávky vzniklé nezaplacením kupní ceny.

10. Společnost [anonymizováno] přípisem ze dne 8. 1. 2013 oznámila žalované, že se ke dni 6. 12. 2012 stala vlastníkem předmětného vína s tím, že víno bylo dodáno do konsignačního skladu a bylo určeno ke komisnímu prodeji. Oznámení bylo dle podacího lístku odesláno žalovanému dne 11. 1. 2013.

11. Žalobkyně dne 8. 1. 2013 vyzvala žalovaného k inventarizaci stavu zásob vína a vyúčtování skladových zásob do 31. 12. 2013 dle dodacích listů mimo jiné [číslo] a [číslo] s tím, že vína, dodaná do konsignačního skladu [právnická osoba], jsou ve vlastnictví žalobkyně. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 15. 1. 2013 E-mailem ze dne 22. 1. 2013 žalobkyně urgovala žalovaného k doložení inventarizace. Dopisem ze dne 8. 3. 2013 žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k provedení inventury a sdělení stavu zásob k 31. 12. 2012 s tím, že pokud tak neučiní do 15. 3. 2013, bude považovat vína za prodaná a bude se domáhat zaplacení kupní ceny.

12. Žalovaný dopisem ze dne 21. 3. 2013 pouze odkázal na předchozí korespondenci.

13. Žalovaný předložil šest obchodních průvodních dokladů pro vinařské produkty ze dne 13. 6. 2011, 17. 6. 2011 a 24. 6. 2011 dokládajících, že předchůdkyně žalobkyně dodala žalovanému v uvedené dny celkem 6 x 26 tis. l. vína z Maďarska, což bylo vždy ohlášeno celnímu orgánu.

14. Svědek [jméno] [příjmení] potvrdil, že na objednávce přepravy ze dne 25. 5. 2011 je jeho podpis, nicméně neví, zda se přeprava uskutečnila. K záznamu o provozu vozidla ze dne 1. 6. 2011 uvedl, že se nikdy nestalo, že by vykázaná doprava nebyla provedena a ani, že by uskutečnili cestu bez fakturace. Doprava byla ze strany [příjmení] [příjmení] hrazena. Nevěděl, proč na dokumentu není potvrzení odesílatele a příjemce a ani, proč je v záznamu pouze cesta z [obec] do [obec] a nikoliv i zpět. 15. [příjmení] [jméno] [příjmení] ve svědecké výpovědi k záznamu o provozu vozidla ze dne 1. 6. 2011 uvedl, že jej asi nevyplnil, takové písmo nemá, parafa je sice podobná jeho, ale myslí si, že není jeho. Vypadá to, že záznam vypisoval někdo jiný. Nedovedl si vysvětlit, proč v záznamu o provozu vozidla není potvrzení odesílatele a potvrzení příjemce. Nedokázal určit, zda je na dodacím listu jeho podpis. Dodací list podepisoval při převzetí zboží, jednu kopii nechal dodavateli a se dvěma listy jel na vykládku, kde se jeden list nechal na vykládce a druhý se odevzdal dopravci. Nepamatoval si, že by se stalo, že by příjemce příjem zboží nepotvrdil. Do malého záznamu o provozu vozidla se zapisuje jen cesta s naloženým autem. Průměrně naplnění cisterny trvalo 40 minut a její vyprázdnění přibližně 30 až 40 minut. Svědek většinou podepisoval jen malou puťovku.

16. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] bývalá jednatelka [právnická osoba] a bývalá partnerka [jméno] [příjmení] zpochybnila podpis pana [příjmení] na kupní smlouvě, smlouvě o postoupení pohledávek i oznámení z 8. 1. 2013. Kopie dodacích listů s razítkem žalovaného viděla poprvé v roce 2016. Kopie dodacích listů bez razítka jí ukázal pan [příjmení] poprvé v roce 2013 nebo 2014 v souvislosti s podáním vysvětlení na policii. Záznam o provozu vozidla ze dne 1. 6. 2011 v [příjmení] [příjmení] určitě nebyl, svědkyně by jej ani nepřevzala, protože není řádně vyplněný. Doba nakládání je velmi krátká, běžně se nakládalo hodinu a třičtvrtě, někdy 2 hodiny. Podle svědkyně žádný konsignační sklad neexistoval. Dříve ohledně konsignačního skladu, odkladu splatnosti faktur i setkávání s paní [příjmení] vypovídala jinak, vycházela z toho, co jí sdělil pan [příjmení]. 17. [jméno] [příjmení], statutární zástupkyně žalovaného, popřela, že by podepsala dodací listy. V roce 2011 za žalovaného přebírali víno [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Potvrzovali dodací listy, žalovanému zůstal originál, dále se podepisovala puťovka. Nedokázala uvést, zda někdy převzali zboží, aniž by to potvrdil přepravci. Dodací listy musely být potvrzeny kvůli fakturaci. O konsignačním skladu jí nebylo nic známo. K záznamu o provozu vozidla ze dne 1. 6. 2011 uvedla, že na něm jsou 2 cesty, ale měly by tam být 4, chybí zde potvrzení odesílatele i příjemce. Trvá-li vykládka vína z cisterny hodinu a půl, pak v záznamu o provozu vozidla chybí zhruba 1 hodina. 18. [jméno] [příjmení], nynější člen představenstva žalované, v roce 2011 u žalovaného pracoval jako sklepní manipulant. Cisterny většinou přebíral on. Převzetí zboží se potvrzovalo razítkem na dodacích listech a na puťovkách. Nestalo se, že by převzali zboží, aniž by převzetí potvrdili dopravci. Slyšel o tom, že [anonymizováno] měla mít u žalovaného konsignační sklad, ale neví, co to je. K záznamu o provozu vozidla ze dne 1. 6. 2011 uvedl, že je to puťovka, ale chybí na ní potvrzení odesílatele a příjemce a ohledně času provozu vozidla zde jednoznačně chybí minimálně hodina až hodina 15 minut, když vykládka i nakládka cisterny trvá zhruba hodinu a čtvrt, hodinu a 20 minut.

19. K žádosti žalobkyně soud provedl důkaz znaleckým posudkem [číslo] ze dne 24. 10. 2016 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z oboru písmoznalectví, obsaženým ve spisu nadepsaného soudu sp. zn. [spisová značka] ve věci týchž účastníků. Z něj bylo zjištěno, že na kopii dodacího listu [číslo] není pravděpodobně podpis [jméno] [příjmení] a že je pravděpodobnější, že na kopii dodacího listu [číslo] není její pravý podpis. Znaleckým posudkem [číslo] z oboru písmoznalectví, vypracovaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a obsaženým v témže spisu, bylo zjištěno, že na kopiích dodacích listů [číslo] (týkajících se dodávek z března 2011) se nachází padělek podpisu [jméno] [příjmení].

20. Žalobkyně uplatnila u zdejšího soudu vícero nároků vůči žalovanému z titulu dalších dodávek v roce 2011. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] byla žaloba ve vztahu k dodání vína v březnu 2011 zamítnuta s tím, že žalobkyně neprokázala dodání vína. V tomto řízení předložila dodací listy s padělkem podpisu [jméno] [příjmení], zatímco v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] předložila zčásti odlišné kopie dodacího listu k téže dodávce (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2019, č. j. [číslo jednací], který změnil rozsudek okresního soudu ze dne 31. 1. 2017 č. j. [číslo jednací]). V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] bylo žalobě vyhověno, neboť žalobkyně prokázala uzavření kupní smlouvy a dodání vína v červenci 2011 s tím, že se jedná o jinou důkazní situaci nežli ve shora uvedeném řízení (viz rozsudek č. j. [číslo jednací] a rozsudek krajského soudu č. j. [číslo jednací]). Ve společně vedených řízeních sp. zn. [číslo jednací] a [spisová značka], týkajících se dodání vína v dubnu a květnu 2011, byla žaloba zamítnuta s tím, že žalobkyně neprokázala vznik nároku na zaplacení kupní ceny (viz rozsudek z 16. 3. 2021, č. j. [číslo jednací]). V řízení vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka], ve vztahu k dodání vína v březnu 2012, bylo žalobě [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], nástupkyni [právnická osoba], vyhověno s tím, že bylo prokázáno uzavření kupní smlouvy, dodání zboží i splatnost kupní ceny (viz rozsudek krajského soudu dne 15. 11. 2018, č. j. [číslo jednací] a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací]).

21. Soudu je dále známo, že se žalobkyně v roce 2013 domáhala u Krajského soudu v Brně zaplacení kupní ceny, která je předmětem i nyní projednávané věci (pozn. soudu – řízení vedené pod sp. zn. 15 Cm 36/2013 bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku). Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi [anonymizováno] a žalovaným bylo ústně dohodnuto, že dodací listy nebudou potvrzovány s tím, že žalovaný dodavateli zaplatí až poté, co žalovaný víno prodá. Dále bylo zjištěno, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2014, č. j. [číslo jednací], byl [jméno] [příjmení] uznán vinným ze spáchání trestného činu porušování pravidel hospodářského styku, kterého se dopustil tím, že za [právnická osoba] obstaral v Maďarsku a na Slovensku hrozny révy vinné, které dodal v září a říjnu 2009 žalovanému; všichni jednali společně po dohodě s cílem prezentovat spotřebiteli víno z takto dovezených hroznů jako víno domácího původu.

22. Z protokolu o jednání ze dne 3. 11. 2015 ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] soud pro nyní posuzovanou věc zjistil, že svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že [jméno] [příjmení] v roce 2011 navrhla, že dodávky vína by mohli řešit formou tzv. konsignačního skladu, což si vyložil jako odklad platby po prodeji vína. Dodací list se poslal k potvrzení žalovanému a byl předpokladem pro fakturaci po prodeji vína. Slyšení účastníci [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uvedli, že dodané víno bylo vždy řádně zaevidováno a jeho splatnost byla vždy 14 dnů. Dne 3. 12. 2015 svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že se s paní [příjmení] v roce 2011 opakovaně viděla a jednou s ní jednala. [příjmení] [příjmení] navrhla existenci konsignačního skladu s tím, že [anonymizováno] bude stále vlastnit dodané víno a zaplatí za něj, až po té, co jej žalovaný spotřebuje. V rámci jednání dne 31. 1. 2017 [jméno] [příjmení] uvedl, že dodací listy byly zpravidla potvrzovány sklepmistrem. U tří ze šesti dodacích listů a u velké puťovky potvrdil, že je podepsal. Svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] potvrdili, že přejímali víno od [anonymizováno] a že vždy řidiči potvrdili dodací list.

23. Z protokolu o jednání ze dne 25. 2. 2017 ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] zopakovala, že o konsignačním skladu s [jméno] [příjmení] nikdy nejednala. [jméno] [příjmení] vypověděla, že s termínem konsignační sklad přišel [jméno] [příjmení].

24. Z protokolu o jednání ze dne 15. 9. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] uvedl, že dodací list se vždy nechal potvrdit tím, komu bylo zboží odevzdáno. [jméno] [příjmení] potvrdil, že vyplnil záznam o provozu vozidla, ale na dodacích listech nebyl jeho podpis. [příjmení] [jméno] [příjmení], pracující pro [jméno] [příjmení], potvrdil, že žalovaný vždy potvrzoval převzetí vína. V rámci jednání dne 26. 1. 2021 [jméno] [příjmení] zopakovala, že převzetí zboží bylo vždy potvrzováno, a na to navazovala faktura. O konsignačním skladu slyšela poprvé až v roce 2013 v souvislosti s výzvou žalobkyně k inventarizaci skladu. Nebyla si jistá, zda vůbec potvrzovala dodací listy, jelikož nebývala u přejímek. Svědek [jméno] [příjmení], tehdejší skladník a řidič předchůdkyně žalobkyně, uvedl, že dodání vína potvrzovali sklepmistři žalovaného, kteří víno přebírali.

25. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Jelikož se ve věci jedná o právní vztah mezi podnikateli, soud ve věci aplikoval zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“) a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a to ve znění účinném ke dni tvrzeného dodání zboží.

26. Podle § 2 odst. 3 obč. zák., účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.

27. Podle § 409 obch. zák., kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Podle § 411 obch. zák., prodávající je povinen kupujícímu dodat zboží, předat doklady, které se ke zboží vztahují, a umožnit kupujícímu nabýt vlastnického práva ke zboží v souladu se smlouvou a tímto zákonem. Podle § 445 obch. zák. si strany mohou smluvit, že kupující nabude vlastnického práva ke zboží později, než je stanoveno v § 443 obch. zák., nevyplývá-li z obsahu této výhrady vlastnického práva nic jiného, má se za to, že kupující má nabýt vlastnického práva teprve úplným zaplacením kupní ceny. Podle § 450 obch. zák., nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, je kupující povinen zaplatit kupní cenu, když prodávající v souladu se smlouvou a tímto zákonem umožní kupujícímu nakládat se zbožím nebo s doklady umožňujícími kupujícímu nakládat se zbožím.

28. Podle § 524 obč. zák., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle § 526 obč. zák., postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.

29. Soud hodnotil provedené důkazy podle § 132 o.s.ř. a dospěl k závěru, že [právnická osoba] v období před červnem 2011 opakovaně obchodovala s žalovaným, kterému dodávala hrozny a víno. Jejich vzájemná spolupráce byla založena na přátelských vztazích tehdejších představitelů obou společností a jejich osobní či telefonické domluvě. Zatímco kupř. 3 dodávky hroznů z druhé půlky června 2011 žalovaný nepopíral a naopak k nim předložil celní doklady, dodání tramínu červeného dne 1. 6. 2011 o celkovém objemu 52 000 l naopak kategoricky odmítal. Za situace, kdy obchodování je založeno na ústní formě, oba účastníci takového smluvního vztahu musí být srozuměni s tím, že v případě sporu dojde ke ztížení důkazní situace stran prokázání existence a zejména pak obsahu smlouvy, od které strana odvozuje svůj nárok. Za situace, kdy žalovaný popíral obě dodávky vína ze dne 1. 6. 2021, žalobkyně má ztížené možnosti prokázat uzavření kupní smlouvy a její konkrétní obsah, příp. smlouvy o tzv. konsignačním skladu. To ovšem na druhou neznamená, že by na posuzování důvodnosti žalovaného nároku měly být kladeny jiné (nižší) nároky, než v případě písemně sjednané smlouvy.

30. Žalobkyně ani netvrdila, že by [právnická osoba] a žalovaný spolu sjednali dohodu o konsignačním skladu z hlediska jeho právního významu a s tím souvisejícími veřejnoprávními povinnostmi, které však nejsou pro projednávání věci v tomto civilním řízení rozhodné. Podle soudu není podstatné, jak byla tvrzená ústní dohoda účastníků nazvána, ale co bylo jejím obsahem a jaká práva a povinnosti z této ústní dohody jim plynuly. Soud při posuzování věci vycházel ze skutkové verze žalobkyně, kterou tvrdila ona, příp. její právní předchůdkyně, v tomto i dalších souvisejících shora specifikovaných řízeních. Pod tzv. konsignačním skladem označovala předchůdkyně žalobkyně dohodu mezi ní a žalovaným o tom, že [právnická osoba] dodá žalovanému víno, které zůstane ve vlastnictví [právnická osoba], která tak nebude muset (prozatím) odvádět DPH. Tvrzeným smyslem tohoto ujednání bylo dle žalobkyně také zabezpečit odklad úhrady kupní ceny za dodané víno a možnost jeho vrácení v případě, že by pro něj žalovaný nenašel odbyt. Na druhou stranu pak žalovaný měl víno zpracovat a prodat jej, přičemž se strany rovněž dohodly na odkladu úhrady kupní ceny, a to právě až do doby kdy žalovaný víno dodané [právnická osoba] zpracuje a prodá. Tuto skutečnost měl žalovaný oznámit [právnická osoba], která pak v důsledku toho měla vystavit vůči žalovanému fakturu a žalovaný měl za danou komoditu zaplatit kupní cenu. Tento způsob obchodování účastníků vyplývá nejenom z opakovaných tvrzení žalobkyně, z textu žalob, ale rovněž i z textu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 4. 2013. Ve shodném duchu vypovídal i [jméno] [příjmení] v rámci řízení sp. zn. [spisová značka]. Tomuto přístupu odpovídá i tvrzení žalobkyně, že dodávky vína nebyly potvrzovány na dodacím listu, neboť právní předchůdkyně žalobkyně dodávala do vlastního (tzv. konsignačního) skladu. Takovou praxi při dodávání zboží naopak vyloučil žalovaný i slyšený řidič.

31. Soud předesílá, že civilní nalézací sporné řízení spočívá na premise, že tvrdit skutečnosti a navrhovat pro ně důkazy je zásadně věcí účastníků řízení. Právní posouzení je naopak věcí soudu a může se lišit od právního hodnocení stran sporu. To pro posuzovanou věc znamená, že soud hodnotil oprávněnost nároku pohledem žalobkyní vylíčeného skutkového stavu a v tomto smyslu posuzoval, zda žalobkyně unesla své břemeno důkazní a zda je takto nárok uplatněný po právu.

32. Co se týče vymezení rozhodující právní úpravy na žalobkyní vymezený skutkový stav, ten dle soudu spočíval v tom, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným ústně sjednali kupní smlouvu s výhradou vlastnického práva, kdy vznik práva na zaplacení kupní ceny a s tím spjatá splatnost kupní ceny byla vázána, nikoliv na okamžik dodání vína a jeho předání do dispozice žalovanému, ale až na okamžik jeho zpracování a prodeje. Shora citovaná právní úprava takový postup umožňuje (viz ust. § 445 a § 450 obch. zák. ve spojení s § 2 odst. 3 obč. zák. ve spojení s § 1 odst. 2 obch. zák).

33. Bylo-li mezi účastníky sjednáno, jak tvrdila žalobkyně, že zboží dodané do cisteren žalovaného zůstává prozatím majetkem její právní předchůdkyně až do doby zpracování a prodeje třetí osobě žalovaným a teprve následně nastane splatnost kupní ceny, bylo třeba, aby žalobkyně primárně prokázala, kdy a zda vůbec došlo ze strany žalovaného ke zpracování dodaného vína a k jeho prodeji třetím osobám. Žalobkyně se v řízení zaměřovala na prokázání dodání zboží a na objasnění toho, proč je vícero dodacích listů a na to, že nebylo pravidlem, že by žalovaný vždy podepisoval dodací listy. Soud ovšem považoval pro úspěšnost žaloby za zcela zásadní prokázání toho, kdy a zda došlo ze strany žalovaného ke zpracování vína a k jeho prodeji třetím osobám, neboť jen za této situace by jí vznikl nárok na zaplacení kupní ceny. To pro posuzovanou věc současně znamená, že pokud by se žalobkyni podařilo prokázat dodání zboží do sídla žalovaného, znamenalo by to v kontextu jejích žalobních tvrzení jen to, že dodala„ své“ víno ke skladování a následnému zpracování žalovanému, aniž by okamžikem dodání došlo k převodu vlastnického práva na žalovaného a zejména by to nic nevypovídalo o vzniku práva na úhradu kupní ceny.

34. Z takto žalobkyní vymezeného skutkového stavu soud jednoznačně vymezil okruh rozhodných skutečností, které měla žalobkyně prokázat, aby unesla břemeno důkazní ke svým tvrzením o splatnosti kupní ceny za dodané zboží. Žalobkyni proto postupem dle § 118a o. s. ř. vyzval k doplnění skutkových tvrzení a dokázání, kdy a jak došlo ke zpracování předmětného vína a jeho prodeji žalovaným. K tomu žalobkyně zopakovala, že žalovaného v lednu a březnu 2013 opakovaně vyzvala provedení inventarizace s tím, že pokud tak neučiní, bude považovat vína za prodaná, pročež na základě této výzvy bylo víno nejpozději k datu 16. 3. 2013 zpracováno a prodáno. Tyto výzvy však podle soudu rozhodně neprokazují vznik práva žalobkyně na zaplacení kupní ceny za konkrétně dodané víno, a že by tak její nárok„ dospěl“. Žalobkyně nadále neprokázala, že žalovaný víno fakticky zpracoval a následně je prodal. Unesení důkazního břemene nelze konstatovat jen na základě výzvy žalovanému s tím, že pokud nesdělí stav zásob, nastoupí domněnka, že víno již bylo prodáno a zpracováno. Takovou důkazní sílu nelze této výzvě přiznat.

35. Soudu tak nezbylo než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a zejména důkazní o tom, že by její předchůdkyně na ni postoupila splatnou pohledávku za žalovaným na zaplacení kupní ceny ve výši 1 170 000 Kč z titulu kupní smlouvy mezi předchůdkyně žalobkyně a žalovaným. Soud si je vědom toho, že se žalobkyně nacházela ve ztížené důkazní situaci, ale dlužno uvést, že uzavírání dohody o odkladu splatnosti kupní ceny ústní formou vzešlo z její svobodné vůle a na konstatování unesení břemene tvrzení i důkazního tímto nelze klást snížené nároky oproti písemně sjednaným dohodám, kdy vůle účastníků je snáze zjistitelná. Zpracování a prodej vína není možné prokazovat ani z premisy, že pokud by předchůdkyně žalobkyně víno skutečně dodala, tak žalovaný by toto pravděpodobně v rozhodnou dobu již zpracoval a pravděpodobně prodal. Pokud platí, že skutečnost prokazovanou nepřímými důkazy lze mít za prokázanou jen tehdy, jestliže na základě výsledků hodnocení důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt přesvědčení, že se tato skutečnost opravdu stala, pak v kontextu posuzované věci k unesení břemene důkazního nestačí jen vylíčení skutkového stavu a přesvědčení žalobkyně, že víno muselo být v rozhodnou dobu zpracováno i prodáno.

36. Žalobkyně tudíž neprokázala, že její předchůdkyni vzniklo právo na zaplacení kupní ceny a že by tak disponovala splatnou pohledávkou za žalovaným na zaplacení kupní ceny. Předchůdkyně žalobkyně tedy postoupila postupní smlouvou ze dne 5. 4. 2013 žalobkyni právo, u něhož nebylo prokázáno, zda vůbec a pakliže ano, pak kdy vzniklo a zda jím tedy předchůdkyně žalobkyně vůbec v rozhodnou dobu disponovala. K předložené kupní smlouvě ze dne 6. 12. 2012 soud uvádí, že jí byl založen dvoustranný právní vztah pouze mezi prodávající předchůdkyní žalobkyně a kupující žalobkyní. Byť by se víno v danou dobu stále nacházelo u žalovaného, kupní smlouva zavazovala pouze žalobkyni a její předchůdkyni a žalovanému by z ní nemohly vzniknout vůči stávající žalobkyni žádná práva ani povinnosti. Z titulu této kupní smlouvy by se žalobkyně mohla domáhat plnění pouze vůči [právnická osoba]. Svůj nárok by mohla odvíjet jen od postoupení nároku na zaplacení kupní ceny.

37. Soud pro úplnost dále uvádí, že z žalobkyní tvrzených skutečností nelze ani po poučení dle § 118a o. s. ř. dále dovodit, že by na vymezený vztah účastníků řízení bylo možné aplikovat úpravu bezdůvodného obohacení, jak poukazovala žalobkyně v reakci na výzvu k soudu na doplnění žalobních tvrzení a dokazování. Žalobkyně nicméně v tomto směru nic bližšího netvrdila a ani ničeho neprokázala. Na žalobkyni by takový nárok mohl přejít na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 4. 2013 (kupní smlouva ze dne 6. 12. 2012 žalovaného nijak nezavazovala) s tím, že by z této smlouvy na žalobkyni přešlo právo nikoliv na zaplacení kupní ceny, ale na vydání bezdůvodného obohacení. K platnosti smlouvy o postoupení pohledávky zákon totiž nevyžaduje, aby v ní byla uvedena právní kvalifikace postupované pohledávky. Na postupníka proto může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o dodání vína (obdobně viz rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

38. Podle § 451 odst. 2 obč. zák., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Předpokladem pro úspěšnost žalobního nároku ve smyslu citovaného ustanovení je prokázání vzniku majetkového prospěchu jednoho subjektu a s ním související majetková újma druhého subjektu, která není zákonem nebo smlouvou předvídána. Ve skutkovém stavu vymezeném žalobkyní však bezdůvodné obohacení nelze spatřovat. I pokud by žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně dodala víno žalovanému, stalo by se tak na základě jejich ústně sjednané (kupní) smlouvy o dodání vína, pročež by žalovaný nedržel zboží bez prvního důvodu, ale dle jejich vzájemného ujednání. Nebyl-li prokázán prodej vína žalovaným třetí osobě (kdy tak nemohlo vzniknout právo na zaplacení kupní ceny), tento smluvní vztah by musel nadále platně trvat, neboť žalobkyně ani netvrdila žádné smluvní ujednání, na jehož základě měla smlouva zaniknout. Žalobkyně rovněž netvrdila, že by smlouva mezi její předchůdkyní a žalovaným byla neplatná, byla zrušena či zanikla jinak a netvrdila ani, že by žalovaný dodané víno nadále neprávem zadržoval (i v tomto případě by ale žalobkyně musela prokázat, že žalovaný víno nadále neoprávněně drží). Jinými slovy žalobkyně netvrdila ani neprokázala vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Nadto je rovněž třeba poukázat, že petit i odůvodnění žaloby směřoval na zaplacení kupní ceny, nikoliv na vydání bezdůvodného obohacení, tj. dodaného vína. Žalovat na relutární plnění, nikoliv vrácení dodaného vína, by bylo dle § 458 obč. zák. možné jen tehdy, pokud by žalobkyně tvrdila a prokázala, že víno nelze vydat zpět, pročež je třeba poskytnout peněžitou náhradu. To však žalobkyně neučinila.

39. Soud dále poukazuje, že z výsledků provedeného dokazování nelze vyvodit ani jiný skutkový stav (jiný obsah dohody mezi účastníky), nežli tvrdila žalobkyně a ani, že by na základě provedeného dokazování bylo možné podřadit uplatněný nárok pod jiná hmotněprávní ustanovení, nežli jsou uvedena shora.

40. Soud považoval za nehospodárné a neúčelné provádět další dokazování za účelem prokázání dodání vína, čehož se žalobkyně i přes poučení soudu nadále domáhala. Pokud by totiž žalobkyně prokázala dodání zboží, jak sama tvrdila, do tzv. vlastního konsignačního skladu, jednalo by se pouze o„ mezistupeň“ k úspěšnosti žaloby, a to s ohledem na nutnost prokázání vzniku nároku na zaplacení kupní ceny s ohledem na opětovně žalobkyní tvrzený odklad splatnosti ceny vína. Žalobkyně ve vztahu k jí tvrzené konstrukci fungování konsignačního skladu své důkazní návrhy ve svém důsledku směřovala jen k tomu, aby doložila, že„ její“ víno, resp. víno její předchůdkyně bylo přemístěno z [obec] do [obec] k žalovanému ke zpracování, když a contrario nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by na žalovaného mělo přejít vlastnické právo již okamžikem dodání vína.

41. Nad rámec výše uvedeného odůvodnění soud poukazuje, že z doposud podrobně prováděného dokazování zatím ani prostřednictvím nepřímých důkazů nevyplynulo, že by došlo k dodání vína žalovanému dne 1. 6. 2021, a to přestože se žalobkyně ve svých mnohých návrzích na dokazování zaměřila primárně na tuto skutečnost, ačkoliv svá žalobní tvrzení založila na nároku na zaplacení kupní ceny nikoliv k okamžiku dodání vína, ale až jeho zpracování a prodeje.

42. Žalobkyně předložila k důkazu o oprávněnosti jejího nároku, potažmo k dodání zboží, objednávku přepravy u dopravce [jméno] [příjmení], záznamy o provozu vozidla ze dne 1. 6. 2011, záznam o době řízení vozidla ze dne 24. 5. 2021 řidičem [jméno] [příjmení] a 2 sady různě vyplněných dodacích listů ze dne 1. 6. 2011. V řízení bylo sice prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně si objednala u dopravce [jméno] [příjmení] přepravu vína, ale to zda se doprava v tvrzeném způsobu uskutečnila a zda byla uhrazena, však již v řízení prokázáno nebylo, a to s ohledem na tvrzení žalobkyně, že odměna byla sjednána naturálním plněním, což však [jméno] [příjmení] nepotvrdil a nedoložil ani fakturu o provedené dopravě s tím, že ani neví, zda byla přeprava v roce 2011 provedena. Obecně ale vyloučil, aby byla provedena doprava a nebyla současně vyfakturována. Žalovaný opakovaně upozorňoval zejména na časové nesrovnalosti délky dopravy při nakládce a vykládce cisterny. Soud nadto poukazuje, že pokud dle záznamu o provozu vozidla měla cisterna s vínem z [obec] do [obec] odjet v 8:00 a opět pak v 11:20 hod, pak tyto údaje nesedí s údaji v záznamu o době řízení vozidla, kdy v době od 8:00 do 11:00 se vozidlo mělo pohybovat na trase [obec] – [obec], zatímco na trase [obec] – [obec] mělo jet až od 15:00 do 17:

0. Žalobkyně uváděla, že pokud by chtěla dopravní či dodací listiny zfalšovat, jistě by je nevyplňovala nesprávně. Takto provedené důkazy podle soudu nemají samy o sobě takovou důkazní sílu, aby bezpečně potvrdily dodání vína žalovanému.

43. Ve věci je rovněž podstatné to, že na žádné z uvedených listin není prokazatelně potvrzení žalovaného, že by zboží převzal, a to přesto, že žalovaný (prostřednictvím [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) nejenom v tomto, ale i v dalších souvisejících řízení tvrdil, že dodávky zboží byly zásadně potvrzovány pověřeným pracovníkem žalovaného, buďto na dodacím listu nebo tzv. malé puťovce s tím, že toto potvrzení o převzetí zboží je jednak obecně důkazem o dodání zboží, ale i předpokladem pro následnou fakturaci dodávky. Také řidič [jméno] [příjmení] v tomto i souvisejících řízeních uvedl, že si dodání zboží nechával zásadně potvrzovat od osoby, která zboží přebírala, což měl být žalovaný nezávisle na tom, zda na něj okamžikem dodání mělo přejít vlastnické právo, a tedy nezávisle na tom, jestli bylo dodáváno přímo žalovanému, nebo„ jen“ do konsignačního skladu žalovaného při zachování vlastnictví předchůdkyně žalobkyně. Tento řidič si na přepravu s ohledem na uplynulou dobu nepamatoval, což je z pohledu soudu ospravedlnitelné, nicméně zpochybnil, že se na dodacím listu a záznamu o provozu vozidla nacházel jeho podpis a rovněž tvrdil, že by nedodal zboží, aniž by si nechal jeho převzetí potvrdit přejímající osobou.

44. Žalobkyně v rozporu s tvrzením žalovaného a řidiče tvrdila, že bylo vystavováno vícero dodacích listů, dodání vína nemuselo být na jedné z kopií žalovaným potvrzováno proto, že bylo dodáváno do vlastního konsignačního skladu a rovněž, že žalovaný ([jméno] [anonymizováno]) jednu kopii dodacího listu potvrzoval až dodatečně bez účasti dopravce. Soud nemá tuto skutkovou verzi žalobkyně za prokázanou. V tomto ohledu žalobkyně skutečně předložila ke každé dodávce dva dodací listy, kdy na jednom z nich je u razítka žalovaného podpis, dle žalobního tvrzení [jméno] [příjmení]. Ta však v rámci svého slyšení popřela, že se jednalo o její skutečný podpis, soukromý znalecký posudek znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] určil, že se pravděpodobně jedná o padělek. Ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] soudní znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] konstatoval, že na jiných dodacích listech se jednalo o padělky. Ve věci není bez významu ani to, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] žalobkyně k prokázání totožných dodávek žalovanému předložila zčásti odlišné fotokopie dodacích listů.

45. Za této situace by soud nemohl přijmout závěr o dodání vína do sklepů žalovaného, neboť žalobkyně k zažalovaným dodávkám nepředložila žádný průkazný, příp. nezpochybněný doklad o dodání a převzetí zboží a ani její následně navrhované důkazy, jak je uvedeno níže, by ze své povahy nebyly s to mít takovou důkazní sílu, aby byly způsobilé prokázat dodání zboží žalovanému a současně prokázání vzniku práva na zaplacení kupní ceny (případně na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající požadované kupní ceně).

46. Žalobkyně navrhovala další důkazy k prokázání tvrzení o dodání zboží, a to opětovný výslech řidiče [jméno] [příjmení], příp. přepravce [jméno] [příjmení], aby se vyjádřili k následně předloženému záznamu o době řízení vozidla ze dne 24. 5. 2011 a také proto, že žalobkyně dohledala další dokumenty (k čemuž předložila dodací listy z 16. 3. 2011, 17. 3. 2011, 25. 3. 2011 nevztahující se k zažalované věci a opětovně již dříve předložený záznam o době řízení vozidla za období z 15. 3. 2011), pročež také navrhla vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví k prokázání, že [jméno] [příjmení] vypsal či podepsal malou a velkou puťovku, příp. že tento dokument vyplnil přímo [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] si již při prvním výslechu na konkrétní dodávky nevzpomínal s ohledem na uplynulou dobu i množství dalších uskutečněných plnění a zpochybnil, že se na tzv. malé puťovce nachází jeho podpis. Podle žalobkyně bylo nezbytné postavit najisto, zda předmětný dodací list a záznam o době řízení vozidla sepsal [jméno] [příjmení]. Soud tyto učiněné důkazní návrhy zamítl, neboť ani opakovaný výslech [jméno] [příjmení] (a to ani k následně předloženému záznamu o době řízení vozidla z 24. 5. 2011) a [jméno] [příjmení] a provedení znaleckého posudku o tom, kdo vyplnil dodací listy, malou či velkou puťovku nemají ze své povahy takovou důkazní sílu, aby byly v posuzované věci s to prokázat právo žalobkyně na zaplacení kupní ceny. Soud dále poukazuje, že k opakovanému výslechu [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení] neshledal důvod ani proto, že jejich dřívější výpověď v tomto řízení nebo v ostatních řízeních nebyla rozporuplná či natolik neúplná, aby bylo nutné zjištěný rozpor odstranit. Žalobkyně v řízení předložila velké puťovky (záznam o době řízení vozidla ze dne 15. 3. 2011 a 12. 5. 2011) a malou puťovku (záznam o provozu vozidla ze dne 12. 5. 2011). Soud, sic je provedl k důkazu, nezjistil z nich žádné skutečnosti rozhodné pro nyní posuzované dodávky. Soud ze samého důvodu neučinil žádná relevantní zjištění ze záznamů o provozu vozidla vystavených předchůdkyní žalobkyně, dle které měla dodávat hrozny pro družstvo [obec] do sídla žalovaného a které rovněž neobsahují podpis žalovaného coby příjemce zboží. Předně dodávky hroznů dle uvedených záznamů nebyly předmětem tohoto řízení a nemají žádnou tvrzenou souvislost s projednávanou věcí a dále z těchto záznamů nelze ničeho dovodit ani o zavedené praxi mezi účastníky tohoto řízení při dodávkách zboží a splatnosti kupní ceny.

47. Soud neučinil žádná rozhodující zjištění z obsahu odvolání [jméno] [příjmení] proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka], a to jednak z důvodu, že trestní řízení se týkalo jiného období než v nyní posuzované věci a jednak z důvodu, že, jak je soudu známo, tomuto odvolání nebylo vyhověno. V řízení pak dále nebylo provedeno dokazování ani usnesením o zahájení trestního stíhání [jméno] [příjmení], obžalobou a rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. [číslo jednací], z nichž mělo podle žalobkyně vyplynout, že [jméno] [příjmení] si ze sídla žalobkyně odvezla dokumenty. Posuzovaný skutek se stal v roce 2016 a z listin takto předložených nelze z hlediska jejich obsahu zjistit nic o právu žalobkyně na zaplacení kupní ceny.

48. K provedené výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud rovněž konstatuje, že z ní neučinil žádná zásadní zjištění, která by měla vliv na závěr soudu o neunesení břemene důkazního o vzniku nároku na zaplacení kupní ceny. Vedle toho je k její výpovědi třeba přistupovat ve světle zjištění v jednotlivých řízeních vedených u tohoto soudu i v rámci trestního řízení vůči [jméno] [příjmení], kdy je zřejmé, že se po rozpadu jejich vztahu stala vůči němu a odvozeně také vůči předchůdkyni žalobkyně zaujatou a v minulosti vypovídala proti němu. Stejně tak soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti z úředního záznamu Policie ČR ze dne 28. 3. 2013 o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] a rovněž z usnesení Krajského soudu v Brně, č. j. [číslo jednací] ze dne 25. 4. 2019, vztahujícímu se k jednání [jméno] [příjmení] vůči [jméno] [příjmení] v roce 2016 a přímo nesouvisející s dodávkami vína v roce 2011. S ohledem na tvrzené a prokázané negativní vztahy mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které plynou i ze souvisejících, shora zmiňovaných, řízení a kdy je soudu známo, že tato měnila v průběhu doby své výpovědi s poukazem, že se jí po jejich rozchodu zhroutil svět a její tvrzení byla opakovaně vyhodnocována jako tendenční či nevěrohodná, dále soud neprováděl ani dokazování úředním záznamem Policie ČR ze dne 6. 3. 2014 či protokolem ze spisu Policie o výslechu [jméno] [příjmení] a rovněž blíže nehodnotil oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že bylo spácháno několik trestních činů ze dne 3. 4. 2017 včetně všech k tomuto oznámení dodaného množství příloh.

49. Soud zamítl a neprovedl návrhy žalobkyně na provádění dokazování mezinárodními nákladními listy [anonymizováno] [číslo] Ani prokázání toho, že předchůdkyně žalobkyně v průběhu roku 2011 disponovala dostatečným množstvím vína přivezeného z Maďarska, ještě samo o sobě neprokazuje, že toto víno (tj. 520 hl tramínu červeného) bylo následně dodáno do sklepů žalovaného, tento jej zpracoval, prodal, a přesto žalobkyni neuhradil kupní cenu. Soud se v tomto směru blíže nezabýval námitkou žalovaného, že pokud žalobkyně nepředloží obchodní a průvodní doklady dle směrnice [příjmení] [číslo] [rok], znamená to, že dodávky neproběhly a všechny následně dodané dokumenty jsou zfalšované. Byla to totiž žalobkyně, koho tížilo důkazní břemeno ohledně prokázání, že víno pocházející z [země] bylo dodáno a určeno žalovanému, který jí za to měl uhradit kupní cenu.

50. Soud dále neprováděl dokazování předloženým rozsudkem Krajského soudu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo jednací] ve věci žalobkyně [právnická osoba] týkající se dodání vína v březnu 2012.

51. Co se týče žalovaným navrhovaných důkazů tykajících se prokázání existence konsignačního skladu položením otázek Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému, o tom, zda [právnická osoba] postupovala v souladu s § 29 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství (tedy zda učinila prohlášení o sklizni, produkci, nákupu a zásobách) a rovněž Státní zemědělské a potravinářské inspekci o tom, zda předchůdkyně žalobkyně postupovala dle § 3 odst. 1 písm. i) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích (tedy zde oznámila adresu své provozovny), soud tyto otázky neprovedl s ohledem na konstantní, shora zmiňovanou, argumentaci žalobkyně o tom, že konsignační sklad v právním slova smyslu nikdy neexistoval a jednalo se pouze o„ pracovní“ a„ interní“ označení způsobu obchodování mezi jmenovanou společností a žalovaným. Za situace, kdy žádný z účastníků ani netvrdil, že konsignační sklad z hlediska právního existoval, pročež žádného z nich v tomto směru netížilo břemeno důkazní, by provedení takového důkazu bylo nadbytečné a nehospodárné a konstatování plnění či neplnění veřejnoprávních povinností provozovatele konsignačního skladu by na posouzení nároku na zaplacení kupní ceny nemělo žádný vliv.

52. Soud dále neučinil žádná pro věc rozhodná skutková zjištění z listiny označené jako Listina s vlastnoručním propočtem [anonymizováno] [příjmení] a v tomto směru ani nepovažoval za potřebné nechat vypracovat žalobkyní navrhovaný znalecký posudek ohledně prokázání pravosti písma [anonymizováno] [příjmení].

53. Soud dále neprovedl výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který pouze s procesní opatrnosti navrhoval žalovaný k tomu, že žalovaný vždy potvrzoval předání zboží s tím, že to nebylo potřebné s ohledem na právní posouzení věci a s ohledem na to, že důkazní břemeno o stran dodání zboží tížilo žalobkyni. Nadto, v řízení byla tato skutečnost opakovaně tvrzena žalovaným a svědek shodnou skutečnost uváděl již v řízení vedeném [spisová značka]. Soud neshledal nutnost provést ani výslech [jméno] [příjmení], jednatele žalobkyně a současně bývalého zaměstnance a jednatele předchůdkyně žalobkyně, když s ohledem na § 131 odst. 1 o. s. ř. se jedná jen o podpůrný důkazní prostředek a soud měl stanovisko žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně za dostatečně zjištěné z jejích četných podaní.

54. Žalobkyně dále k prokázání existence tzv. konsignačního skladu předložila prohlášení o zásobách ze dne 31. 7. 2013, 31. 7. 2014, 31. 7. 2015, v nichž uvedla, že v [obec] a u žalovaného skladuje různé množství vína. K tomu soud uvádí, že nepopírá skutkovou verzi žalobkyně o tom, jakým způsobem chápala pojetí obchodování s žalovaným. Ani toto prohlášení však není s to prokázat dodání vína dne 1. 6. 2011 a primárně jeho zpracování a prodej žalovaným. I pokud by bylo možné dovodit, že by tam zahrnuté víno se týkalo i nyní posuzovaných dodávek (to se však nestalo), bylo by možné konstatovat pouze to, že víno nebylo ani v uvedených dnech zpracováno a prodáno třetí osobě a kupní cena tak nebyla dosud splatná. Ten samý závěr pak nutno konstatovat i ve vztahu ke sdělení o nevzniknutí daňové povinnosti ke spotřební dani z vína a meziproduktů za období prosinec 2011 až únor 2012 a přiznáním [anonymizováno] ohledně spotřební daně z vína a meziproduktů za únor 2011 až srpen 2011, neboť jen z těchto dokladů nelze dovodit, že [anonymizováno] dodala žalovanému dne 1. 6. 2011 dané množství vína, které žalovaný zpracoval a prodal, pročež nastala splatnost kupní ceny.

55. Žádné skutečnosti vztahující se k posuzované věci nebyly zjištěny ani z rozhodnutí Celního ředitelství [obec] ze dne 10. 3. 2010 o zvýšení objemu přijímaných výrobků, z žádosti žalobkyně adresované správci daně ohledně splnění povinnosti ze strany její právní předchůdkyně z titulu faktury [číslo] z odpovědi správce daně ze dne 17. 1. 2017, že se tak stalo, z přihlášení se žalobkyně k ručení za případně nezaplacenou daň ze strany její předchůdkyně a konečně ani z přiznání k DPH za prosinec 2012, neboť tyto doklady se týkají pouze vztahu mezi žalobkyní a její předchůdkyní stran plnění z kupní smlouvy a stran aktivní legitimace žalobkyně, již soud nezpochybňuje.

56. Žalovaný namítl nedostatek aktivní legitimace žalobkyně s ohledem na neplatně sjednanou kupní smlouvu ze dne 6. 12. 2012 a smlouvu o postoupení pohledávek, s tím, že podpis [jméno] [příjmení] [jméno] na těchto smlouvách není jeho skutečným podpisem. Soud ponechává stranou tvrzení žalovaného, že se o této skutečnosti dozvěděl bezprostředně před jednáním dne 1. 12. 2020, když již dne 11. 4. 2017 v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] zpochybňoval pravost daného podpisu. [příjmení] stran nepravosti podpisu na uvedených dokumentech nicméně žalovanému nepřísluší. Jak již bylo uvedeno výše, kupní smlouva zavazovala pouze žalobkyni a [právnická osoba], pročež žalovaného a jeho postavení v posuzované věci se nedotýká. Co se týče smlouvy o postoupení pohledávky, soud odkazuje na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, podle kterého za situace, kdy postupitel, tj. původní věřitelka, oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni, což se v posuzované věci stalo, pak otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda toto postoupení bylo platné, lze řešit pouze ve sporu mezi postupitelem (tj. [právnická osoba] a žalobkyní), nikoliv mezi věřitelem a dlužníkem (tj. žalobkyní a žalovaným).

57. Z tohoto důvodu soud nikterak nehodnotil provedené důkazy, které žalobkyně předložila k prokázání způsobu podpisu [jméno] [příjmení] [jméno], a které obsahují právě podpis jmenované osoby, a to přiznání k DPH za zdaňovací období duben až prosinec 2012 a dále za I. a II. čtvrtletí roku 2013; dále smlouvu o postoupení pohledávek mezi [anonymizováno] jako postupitelem a [právnická osoba] jako postupníkem, týkající se faktury [číslo] ze dne 31. 3. 2012, nedatovaný dodatek k téže smlouvě a další dodatek ze dne 31. 3. 2012, oznámení o postoupení pohledávky; dále smlouvu o postoupení pohledávek mezi [anonymizováno] a [právnická osoba], týkající se faktury [číslo] ze dne 31. 3. 2012, dodatek k této smlouvě ze dne 31. 3. 2012 a oznámení o postoupení pohledávky; dále smlouvu o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] ze dne 19. 4. 2013, dodatek k téže smlouvě ze dne 19. 4. 2013, oznámení o postoupení pohledávky; dále výpočet a vyčíslení úroků z prodlení; dále sdělení o nevzniknutí daňové povinnosti ke spotřební dani z vína a meziproduktů ze dne 19. 12. 2012 a 16. 1., 11. 2., 15. 4., 15. 5., 19. 5., 8. 7. a 14. 8. 2013; dále zvětšeniny podpisu [anonymizována tři slova] na přiznáních k [anonymizováno] za duben až červen 2012 a za září 2012 a na souhlasu se zápisem do obchodního rejstříku; dále směnku vlastní na řad [anonymizována tři slova]. Z těchto jmenovaných důkazů soud nadto nezjistil ani další skutečnosti relevantní pro posouzení důvodnosti žaloby, když tyto se nedotýkají smluvních vztahů s žalovaným.

58. Soud uzavírá, že v řízení provedl všechny důkazy, které považoval za nezbytné ke zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností a s tím spjatého právního hodnocení věci. Přitom pro úplnost přihlížel i k závěrům z ostatních souvisejících řízení, aby mohl hodnotit zejména konzistentnost stanovisek jednotlivých účastníků a svědků. S ohledem na sumu účastníky navrhovaných a soudem neprovedených důkazů soud shrnuje, že jejich provedení by s ohledem na jejich povahu nepřineslo ničeho k objasnění vzniku nároku žalobkyně na zaplacení kupní ceny a soud by jejich prováděním proto ve svém důsledku postupoval v rozporu s kritériem procesní ekonomie a rozhodování bez zbytečných průtahů. Nadto soud zdůrazňuje, že pokud neprovedl shora specifikované důkazy, neznamená to, že by je hodnotil nebo předjímal jejich nevěrohodnost, nepravdivost či tendenčnost, ale toliko to, že s ohledem na § 120 o. s. ř. není nutné provádět všechny navržené důkazy, když dalšího provádění důkazů, které se zjevně nevztahovaly k právu na zaplacení kupní ceny za předmětné víno, nebylo již zapotřebí.

59. Lze tak shrnout, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, neboť ani přes výzvu soudu a provedené dokazování se jí nepodařilo prokázat, že by jí vzniklo právo na zaplacení částky 1 170 000 Kč, a to ani z titulu kupní smlouvy mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně ani z jiného důvodu, např. z titulu bezdůvodného obohacení, jak bylo vyloženo shora. Soud proto žalobu zamítl.

60. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady jsou tvořeny náklady na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 170 000 Kč, sestávající z částky 12 980 Kč za každý z následujících úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t.: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 6. 10. 2020, 17. 3. 2021, 11. 7. 2021 a 16. 8. 2021, dále účast na jednání soudu dne 1. 12. 2020 (v délce přesahující 2 hodiny), 15. 7. 2021 (v délce přesahující 2 hodiny) a 25. 11. 2021, celkem tedy 129 800 Kč. Soud nepřiznal žalovanému odměnu za vypracování otázek vůči ÚKZÚZ a SZPI, neboť tento důkazní návrh uplatnil již na jednání dne 15. 7. 2021, s tím, že jej doplní písemně. Dále žalovanému náleží náhrada hotových výdajů jeho zástupce po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za každý úkon právní služby, tj. částka 3 000 Kč. Vzhledem k tomu, že sídlo advokáta se nenachází v místě sídla soudu, zástupce žalovaného má jednak podle § 14 a. t. právo na náhradu za promeškaný čas, za cestu k jednání soudu ve dnech 1. 12. 2020, 15. 7. 2021 a 25. 11. 2021 v celkové výši 1 200 Kč za 12 započatých půlhodin a jednak podle § 13 odst. 5 a. t. ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhláškou č. 358/2019 Sb. (v případě účasti na jednání soudu v roce 2020) a č. 589/ 2020 Sb. (v případě účasti na jednání soudu v roce 2021) nárok na náhradu cestovních nákladů. Za cestu k jednání soudu dne 1. 12. 2020 na trase Brno - Hodonín a zpět, celkem 144,5 km, při spotřebě nafty pro kombinovaný provoz podle norem ES 6,9 litrů na 100 km mu náleží odměna ve výši 923,96 Kč. Za cestu k jednání soudu dne 15. 7. 2021 na téže trase a při téže spotřebě nafty mu náleží odměna 907 Kč. Za cestu k jednání soudu dne 25. 11. 2021 na téže trase při spotřebě nafty pro kombinovaný provoz podle norem ES 5,9 litrů na 100 km mu náleží odměna 867,69 Kč. Dohromady přiznal soud žalovanému (včetně 21% DPH z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů, promeškaného času a cestovních nákladů) náhradu nákladů řízení ve výši 165 405 Kč.