14 C 212/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 141 874,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 141 874,70 Kč s úrokem v částce 5 852,87 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 143 754,70 Kč od 3. 12. 2020 do 13. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 141 874,70 Kč od 14. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 143 754,70 Kč od 23. 11. 2020 do 13. 12. 2020, s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 141 874,70 Kč od 14. 12. 2020 do 19. 12. 2020 a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 141 874,70 Kč od 20. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 276 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 141 874,70 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní [právnická osoba] dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému zřízen a veden běžný účet a současně byl na základě dodatku [číslo] ze dne [datum] žalovanému poskytnut úvěr č. [anonymizováno] ve výši 192 721 Kč. Žalovaný nesplácel sjednané splátky úvěru řádně a včas a dne 23. 11. 2020 došlo k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění činil dluh 143 754,70 Kč a neuhrazený kapitalizovaný úrok 5 852,87 Kč (od 20. 8. 2020 do 22. 11. 2020). Žalovaný následně uhradil částku 1 880 Kč a žalobkyně tak požaduje uhradit jistinu ve výši 141 874,70 Kč a úrok 5 852,87 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úroku 15,9 % ročně z částky 143 754,70 Kč od 23. 11. 2020 do 13. 12. 2020, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 141 874,70 Kč od 14. 12. 2020 do 19. 12. 2020 a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 141 874,70 Kč od 20. 12. 2020 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 143 754,70 Kč od 3. 12. 2020 do 13. 12. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 141 874,70 Kč od 14. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum], dodatku [číslo] ze dne [datum] a obchodních podmínek vyplývá, že žalobkyně uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu, na základě které se zavázala žalovanému zřídit a vést běžný účet č. [bankovní účet] a poskytnout úvěr ve výši 192 721 Kč. Žalovaný obdržel formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 15,90 % s tím, že výše úrokové sazby se mohla měnit v závislosti na míře inflace zveřejněné Českým statistickým úřadem. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných 74 měsíčních splátkách po 4 140 Kč. Byla sjednána možnost zesplatnění úvěru pro případ porušení smluvních povinností žalovaného, což také žalobkyně učinila dne 23. 11. 2020. Z výpisu z běžného účtu, přehledu plateb a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný úvěr ve výši 192 721 Kč čerpal dne [datum]. Neuhradil však splátku splatnou dne 20. 9. 2020 a poté již přestal sjednané splátky hradit, přičemž ke dni zesplatnění představovala nesplacená jistina částku 143 754,70 Kč a neuhrazený kapitalizovaný úrok 5 852,87 Kč (od 20. 8. 2020 do 22. 11. 2020). Z úvěrové zprávy a výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaný v době poskytnutí úvěru disponoval pravidelným měsíčním příjmem ve výši 35 000 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaný měl již u žalobkyně jeden úvěr s měsíční splátkou 3 504 Kč, který měl být poskytnutým úvěrem splacen. Dopisem ze dne 23. 11. 2020 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 149 607,57 Kč, tj. jistina činila 143 754,70 Kč a neuhrazený kapitalizovaný úrok 5 852,87 Kč a následně žalovaný uhradil dne 14. 12. 2020 částku 1 880 Kč a jistina tak nově činila 141 754,70 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána.

4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud se předně z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně při uzavírání smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobkyně splnila svou povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného, když měla podrobné znalosti o příjmech a výdajích na běžném účtu žalovaného a předložila také úvěrovou zprávu.

11. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o běžném účtu a smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Žalobkyně si své povinnosti splnila, neboť žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 192 721 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr, a to i s úroky sjednanými v souladu s ustanovením § 2395 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaný si své povinnosti ze smlouvy neplnil, žalobkyně úvěr zesplatnila v souladu se smlouvou a § 1931 o z. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení nesplacené části dlužné jistiny ve výši 141 874,70 Kč s úrokem v částce 5 852,87 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 143 754,70 Kč od 3. 12. 2020 do 13. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 141 874,70 Kč od 14. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 143 754,70 Kč od 23. 11. 2020 do 13. 12. 2020, s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 141 874,70 Kč od 14. 12. 2020 do 19. 12. 2020 a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 141 874,70 Kč od 20. 12. 2020 do zaplacení v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 276 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 676 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.