14 C 219/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 500 Kč- ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017,- ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,- ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018,- ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,- ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020,- ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021,- ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021,- ve výši 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022,- ve výši 14 % ročně od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023- a s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 8 500 Kč za dobu od 1. 1. 2024 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 352 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 352 Kč- ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017,- ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,- ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018,- ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,- ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020,- ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021,- ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021,- ve výši 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022,- ve výši 14 % ročně od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023- a s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 8 500 Kč za dobu od 1. 1. 2024 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 405,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným dne 31. 3. 2008, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 8 352 Kč v 53 týdenních splátkách (tj. celkem se zavázal zaplatit částku 20 352 Kč). Žalovaný však svým závazkům ze smlouvy nedostál a právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku 3 500 Kč, která byla započítána na souhrnný poplatek. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen 12 000 Kč na jistině a 4 852 Kč na souhrnném poplatku. Pohledávka za žalovaným v celkové výši 16 852 Kč byla následně postoupena na společnost , Anonymizováno, a posléze byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně zaplacení úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 31. 3. 2008 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, která mu byla poskytnuta v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto částku společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 8 352 Kč vrátit v 53 týdenních splátkách po 384 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy. Žalobkyně předložila také smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a přílohou k této smlouvě byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , Anonymizováno, Potvrzením z internetového bankovnictví bylo doloženo, že úplata za toto postoupení byla uhrazena dne 25. 6. 2015. Dopisem ze dne 25. 6. 2015 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na společnost , Anonymizováno, Z podacího archu plyne, že oznámení bylo odesláno dne 29. 7. 2015. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 a přílohou k této smlouvě byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 12. 9. 2018 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni; podacím archem bylo doloženo odeslání tohoto oznámení dne 14. 9. 2018. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 4. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky; tato upomínka byla odeslána dne 26. 4. 2024, což vyplynulo z podacího archu. Žalobkyně předložila též zákaznickou kartu, resp. nevyplněný formulář, kterým dokládala rozsah údajů zjišťovaných před uzavřením půjčky o žalovaném.

4. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

5. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013), při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

6. Podle § 39 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

7. Podle § 571 odst. 2 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 8 352 Kč ve formě splátek. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena nejdříve na společnost SECAPITAL S.á.r.l. a poté na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k vymáhání dlužné částky. Dle tvrzení žalobkyně zbývalo žalovanému ke dni podání žaloby uhradit jistinu půjčky v částce 12 000 Kč a nedoplatek souhrnného poplatku ve výši 4 852 Kč.

10. Sjednaný poplatek soud posoudil jako úrok za poskytnutí půjčky ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku, neboť ze smlouvy nevyplývá, že by se jednalo o poplatek za nějaké jiné služby či plnění. Výše tohoto úroku činí po přepočtu více než 69 % ročně, a je proto nezbytné tento úrok hodnotit z hlediska jeho přiměřenosti a toho, zda taková výše úroku není v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud pak v rozsudku 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 uvádí, že „nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Na jiném místě svého rozsudku pak dodává, že „za nepřiměřenou výši úroků, která odporuje dobrým mravům, je zpravidla taková výše, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Nejvyšší soud zde konkrétně považoval za rozpornou s dobrými mravy výši úroků, která přesahovala horní hranici úrokových sazeb uplatňovaných bankami téměř čtyřnásobně.

11. Z měnové statistiky České národní banky týkající se úrokových sazeb úvěrů poskytovaných bankami v jednotlivých letech vyplývá, že výše úrokových sazeb v měsíci březnu roku 2008, kdy byla žalovanému předmětná půjčka poskytnuta, činila v průměru cca 13,50 % - 14,70 % ročně.

12. Nutno považovat za přijatelné, aby právní předchůdkyně žalobkyně uplatňovala u půjčky vyšší úrokovou míru, než jaká je běžně uplatňována bankami, a takové jednání je zcela pochopitelné. Na rozdíl od bankovních ústavů právní předchůdkyně žalobkyně čelí vyšší míře rizikovosti za situace, kdy poskytuje půjčky za méně přísných podmínek a klientům, u nichž mohou být určité pochybnosti o tom, zda budou půjčku splácet a kteří by u banky s žádostí o půjčku neuspěli. Je rovněž potřeba respektovat zásadu smluvní volnosti stran za situace, kdy žalovaný byl přímo v textu smlouvy seznámen s výší částky, kterou bude povinen právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit. Ačkoli je tak ze strany právní předchůdkyně žalobkyně zcela oprávněné, aby tuto zvýšenou míru rizikovosti kompenzovala vyššími úroky, v daném případě už je sjednanou míru úrokové sazby ve výši převyšující 69 % ročně (která zjevně výrazně přesahuje horní hranici úrokových sazeb sjednávaných bankami) v souladu s výše uvedenou judikaturou třeba považovat za odporující dobrým mravům. Toto je navíc ještě posíleno faktem, že se v daném případě jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy v takovém případě je třeba spotřebiteli jako slabší straně poskytnout zvýšenou ochranu.

13. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že sjednaný poplatek, který odpovídá úroku ve výši převyšující 69 % ročně, mnohonásobně přesahuje úrokové sazby poskytované bankami v době sjednání smlouvy o půjčce, a je proto v rozporu s dobrými mravy a jeho sjednání je absolutně neplatné.

14. Soud na tomto místě konstatuje, že s ohledem na § 457 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) platí, že pokud je smlouva zčásti neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co na základě takového neplatného ujednání dostal. V řízení o žalobě o vrácení plnění z (částečně) neplatné smlouvy soud proto může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jemu poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

15. Jelikož bylo ujednání o souhrnném poplatku shledáno neplatným, není možné na jeho úhradu započítat žalovaným provedenou platbu ve výši 3 500 Kč. Toto plnění proto soud zohlednil jako plnění na dlužnou jistinu a žalobkyni byla přiznána jistina v ponížené výši 8 500 Kč s tím, že z této částky má v souladu s § 571 odst. 2 obč. z. nárok na úrok z prodlení (který žalobkyně požadovala v zákonné výši ke dni 6. 4. 2009).

16. Rozdíl mezi žalobkyní požadovanou částkou a částkou přiznanou, soud zamítl (včetně požadavku na úrok z prodlení z této částky), neboť v této části nebyla žaloba důvodná.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 27 862,06 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 16 320,01 Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 59 % a z 41 % neúspěšná (z 41 % byl tak úspěšný žalovaný). Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení 18 % náhrady nákladů řízení (59 % - 41 %).

18. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 300 Kč a dále za každý z těchto úkonů podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. Celkem náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč. Žalobkyně pak má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 405,36 Kč (18 % z 2 252 Kč).