14 C 221/2019

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , 696 63 Tasov zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 518 268,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 518 268,14 Kč, úrok 4,3 % ročně z částky 329 795,69 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 329 795,69 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, úrok 4,3 % ročně z částky 188 472,45 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 188 472,45 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 108 034 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně (dříve , právnická osoba, ) se domáhala po žalované zaplacení částky 518 268,14 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o úvěru. Před jejich sjednáním posoudila způsobilost žalované splácet úvěry, a to na základě jí poskytnutých informací, interních a externích databází žalobkyně. Žalované byl poskytnut úvěr na základě její předchozí platební morálky při splácení meziúvěrů. Účastnice dne 24. 1. 2014 sjednaly smlouvu o stavebním spoření č. , hodnota, a dále dne 23. 7. 2014 smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, do výše 530 000 Kč. Vyčerpaný meziúvěr byl k 31. 7. 2018 splacen zůstatkem na vkladovém účtu č. , hodnota, v částce 230 814,74 Kč a poskytnutým úvěrem ze stavebního spoření ve výši 299 185,26 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v měsíčních splátkách po 3 600 Kč, počínaje zářím 2018. Žalovaná se následně ocitla v prodlení se splátkami, a proto žalobkyně dne 12. 2. 2019 odstoupila od úvěrové smlouvy. K datu splatnosti pohledávky dne 28. 2. 2019 činila dlužná částka 329 795,69 Kč a sestávala z úroku z meziúvěru ve výši 12 268,63 Kč, jistiny úvěru ve výši 299 185,26 Kč, dvou poplatků za upomínky (z 3. 10. 2018 a 1. 11. 2018) v celkové výši 2 000 Kč, vrácené státní podpory v částce 8 000 Kč, úroku z úvěru za rok 2018 ve výši 5 651,88 Kč a část roku 2019 ve výši 2 329,92 Kč a poplatku za vedení úvěrového účtu za rok 2019 ve výši 360 Kč. Vedle toho žalobkyně požadovala úrok ve výši 4,3 % ročně a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně, a to vždy z celé dlužné částky od 1. 3. 2019 do zaplacení.

2. Účastnice dále dne 21. 7. 2014 sjednaly smlouvu o stavebním spoření č. , hodnota, a následně dne 13. 8. 2014 smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, do výše 300 000 Kč. Vyčerpaný meziúvěr byl k 31. 10. 2018 splacen zůstatkem na vkladovém účtu č. , hodnota, v částce 124 680,55 Kč a poskytnutým úvěrem ze stavebního spoření ve výši 175 319,45 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v měsíčních splátkách ve výši 2 040 Kč, počínaje prosincem 2018. Žalovaná se následně ocitla v prodlení, a proto žalobkyně dne 8. 4. 2019 odstoupila od úvěrové smlouvy. K datu splatnosti pohledávky dne 30. 4. 2019 činil dluh 188 472,45 Kč a sestával z úroku z meziúvěru ve výši 9 135 Kč, jistiny úvěru ve výši 175 319,45 Kč, úroku za rok 2018 ve výši 1 333,68 Kč a za rok 2019 ve výši 2 684,32 Kč. Vedle toho žalobkyně požadovala úrok ve výši 4,3 % ročně a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně, a to vždy z celé dlužné částky od 1. 5. 2019 do zaplacení.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala s tím, že obě smlouvy jsou od počátku neplatné, jelikož bylo zřejmé, že žalovaná nemá prostředky na jejich splácení. Žalobkyně v rozporu s dobrými mravy poskytla žalované peněžní prostředky za účelem budoucího vedení exekuce. Žalovaná popřela, že by obdržela peněžní prostředky ve výši 530 000 Kč. Dále vznesla námitku promlčení na vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož peněžní prostředky obdržela dne 24. 7. 2014 a 14. 8. 2014, promlčecí lhůta uplynula 24. 7. 2017 a 14. 8. 2017, tedy ještě před podáním žaloby v roce 2019.

4. Soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání ze dne 21. 11. 2019, č. j. , spisová značka, , který byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2020, č. j. , spisová značka, změněn tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.

5. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinnými důkazy. Na jeho základě zjistil následující skutkový stav:

6. Žalovaná dne 23. 1. 2014 požádala žalobkyni o poskytnutí meziúvěru za účelem údržby/změny rodinného domu. K žádosti žalované ze dne 24. 1. 2014 účastnice sjednaly smlouvu o stavebním spoření č. , hodnota, za účelem financování bytových potřeb žalované. Smlouva o stavebním spoření byla zaevidována ke dni 28. 1. 2014. Cílová částka spoření byla z částky 100 000 Kč zvýšena ke dni 6. 3. 2014 na 530 000 Kč, což žalobkyně rovněž potvrdila dopisem ze dne 10. 3. 2014. Účastnice dne 21. 7. 2014 sjednaly smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout meziúvěr ze stavebního spoření do výše 530 000 Kč a úvěr ze stavebního spoření do výše 318 000 K (do rozdílu mezi cílovou částkou a zůstatkem na vkladovém účtu), nejméně 212 000 Kč, a to na dobu určitou do dne přidělení cílové částky. Žalovaná se zavázala za vedení vkladového účtu a za správu meziúvěru hradit poplatek vždy ve výši 330 Kč ročně, za poskytnutí meziúvěru uhradit poplatek ve výši 2 650 Kč a dále úrok ve výši 4,3 % ročně. Následný úvěr se žalovaná zavázala hradit formou měsíčních splátek po 3 600 Kč7. Žalovaná dne 21.7 2014 požádala o čerpání meziúvěru ve výši 213 000 Kč, a to převodem na svůj účet a zbylou částku 314 350 na účet , jméno FO, . Zbývající částka 2 650 Kč byla užita na úhradu poplatku za poskytnutí meziúvěru.

8. Dopisem ze dne 3. 8. 2018 žalobkyně oznámila žalované, že splnila podmínky pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření s tím, že na vkladovém účtu se nacházelo 230 814,74 Kč a poskytnutý úvěr proto činil 299 185,26 Kč. Žalovaná měla úvěr hradit měsíčními splátkami po 3 600 Kč, počínaje zářím 2018. Žalobkyně dále vyzvala žalovanou k úhradě nedoplatku z meziúvěrového účtu ve výši 12 268,63 Kč.

9. Žalobkyně dopisem ze dne 12. 2. 2019, odeslaným téhož dne, odstoupila od smlouvy o meziúvěru a úvěru č. , hodnota, z důvodu nesplácení splátek a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu ve výši 329 795,69 Kč nejpozději do 28. 2. 2019.

10. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 16. 8. 2019, odeslanou téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 351 123,08 Kč.

11. Žalovaná dále dne 21. 7. 2014 požádala žalobkyni o poskytnutí meziúvěru za účelem údržby/změny rodinného domu. K žádosti žalované ze dne 21. 7. 2014 účastnice sjednaly smlouvu o stavebním spoření č. , hodnota, za účelem financování bytových potřeb žalované. Smlouva o stavebním spoření byla zaevidována ke dni 24. 7. 2014. Cílová částka spoření byla 300 000 Kč. Účastnice dne 9. 8. 2014 sjednaly smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout meziúvěr ze stavebního spoření do výše 300 000 Kč a úvěr ze stavebního spoření do výše 180 000 Kč (do výše rozdílu mezi cílovou částkou 300 000 Kč a zůstatkem na vkladovém účtu), nejméně 120 000 Kč. Meziúvěr byl poskytnut na dobu určitou do dne přidělení cílové částky. Žalovaná se zavázala za vedení vkladového účtu a za správu meziúvěru hradit poplatek vždy ve výši 330 Kč ročně, za poskytnutí meziúvěru uhradit poplatek ve výši 1 500 Kč a dále úrok ve výši 4,3 % ročně. Úvěr se žalovaná zavázala hradit formou měsíčních splátek po 2 040 Kč.

12. Žalovaná dne 9. 8. 2014 požádala o čerpání celého meziúvěru, a to převodem na účet , jméno FO, . Žalovaná celkem čerpala 298 500 Kč. Zbývající částka 1 500 Kč byla užita na úhradu poplatku za poskytnutí meziúvěru.

13. Dopisem ze dne 5. 11. 2018 žalobkyně oznámila žalované, že splnila podmínky pro poskytnutí úvěru. Stav vkladového účtu činil 124 680,55 Kč, pročež poskytnutý úvěr činil 175 319,45 Kč. Žalovaná se jej zavázala uhradit měsíčními splátkami ve výši 2 040 Kč, počínaje prosincem 2018. Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě nedoplatku z meziúvěrového účtu 10 775 Kč.

14. Žalobkyně dopisem ze dne 8. 4. 2019, odeslaným žalované téhož dne, odstoupila od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, z důvodu nesplácení splátek a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu ve výši 190 474,600 Kč nejpozději do 30. 4. 2019.

15. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 16. 8. 2019, odeslanou téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 196 235,20 Kč.

16. Součástí smluv byly Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření a obecné úvěrové podmínky. Podle části IV. písm. J, odst. 1) písm. a) a odst. 2 písm. b) obecných úvěrových podmínek byla žalobkyně oprávněna od úvěrové smlouvy odstoupit a požadovat okamžité splacení celého poskytnutého meziúvěru/úvěru, včetně příslušenství a sankcí, jestliže je dlužník v prodlení se zaplacením více než 2 splátek úvěru nebo úroků z meziúvěru nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, totéž platí i v případě, že dlužník neprovádí sjednané měsíční vklady.

17. Z výpisu obou úvěrových, meziúvěrových a vkladových účtů soud ověřil, jakým způsobem žalovaná čerpala a splácela poskytnuté finanční prostředky.

18. Fakturami č. , hodnota, ze dne 27. 1. 2014, č. , hodnota, ze dne 3. 3. 2014, č. , hodnota, ze dne 14. 2. 2014 žalovaná dokládala žalobkyni vynaložení finančních prostředků na stavební práce na rodinném domě. Ty nevyžadovaly stavební povolení ani ohlášení.

19. Co se týče posouzení tzv. bonity žalované, žalobkyně předložila výstupy ze svých interních systémů, z nichž vyplynulo, že provedla lustraci žalované v registrech SOLUS a BRKI. Dále posuzovala parametr DSTI, který činil 20,1 (poměr mezi souhrnem měsíčních splátek u všech úvěrů a příjmem klienta). Žalovaná v obou žádostech o poskytnutí meziúvěru a dále v listině nazvané kontrola příjmů ze dne 6. 3. 2014 a 22. 7. 2014 uvedla, že je OSVČ, dosahuje příjmu 28 000 Kč, žije ve vlastním domě/bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost. Mezi výdaje žalované byla zahrnuta částka životního minima 4 960 Kč a splátky 3 600 Kč (ke dni 6. 3. 2014) a 5 640 Kč (ke dni 22. 7. 2014).

20. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

21. Podle § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

22. Podle § 2001 o. z., lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

23. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

25. Na základě provedených důkazů a jejich hodnocení v souladu s § 132 o. s. ř. bylo v řízení prokázáno, že účastnice uzavřely dvě smlouvy o stavebním spoření, v níž se žalovaná zavázala uspořit cílovou částku 530 000 Kč a 300 000 Kč na účtu pravidelnými vklady. Následně účastnice sjednaly dvě smlouvy o meziúvěru a úvěru za účelem údržby a změny nemovitosti, na základě nichž žalobkyně žalované poskytla meziúvěr ve výši 530 000 Kč (smlouva č. , hodnota, ) a 300 000 Kč (smlouva č. , hodnota, ).

26. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila majetkové poměry žalované a její schopnost úvěr splatit ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to na základě informací získaných od žalované, které ověřila výpisem z interních a externích databází žalobkyně. Žalovaná v průběhu řízení ani nezpochybňovala, že jí tvrzené majetkové údaje by nebyly pravdivé nebo že by poskytla žalobkyni zkreslené informace. Skutečnost, že žalovaná byla v době sjednání smlouvy v roce 2014 tzv. bonitní, potvrzuje i to, že byla po dobu několika let schopna plnit závazky z poskytnutého meziúvěru a rovněž spořit na vkladovém účtu. Skutečnost, že se žalovaná v roce 2017, resp. v roce 2018 dostala do prodlení se splácením svých závazků, podle soudu byla zapříčiněna jinými důvody, nežli tím, že by se žalobkyně nezabývala majetkovými poměry žalované nebo tyto nesprávně vyhodnotila. V tomto směru lze rovněž uvést, že nelze mít z ničeho za prokázané, že by žalobkyně sjednávala s žalovanou obě úvěrové smlouvy jen za účelem následné exekuce a s vědomím, že žalovaná není schopna splácet meziúvěry a následné řádné úvěry.

27. Žalovaná peněžní prostředky z meziúvěru čerpala v plné výši. Z pokynu žalované byla z titulu smlouvy č. , hodnota, částka 213 000 Kč poukázána na její účet, zbylá částka 314 350 Kč a dále částka 298 500 Kč z titulu smlouvy č. , hodnota, pak byla poukázána na účet , jméno FO, . Zbylé částky meziúvěru 1 500 Kč a 2 650 Kč byly započteny na poplatky za čerpání meziúvěrů.

28. Žalovaná namítla, že nikdy neobdržela částku 530 000 Kč, pročež na ní byl spáchán podvod , jméno FO, nebo zprostředkovatelkou úvěru , jméno FO, , kteří nejspíše získali peněžní prostředky místo ní. Nutno dodat, že tato tvrzení žalovaná uplatnila v řízení před krajským soudem dne 30. 6. 2020 a po vrácení věci okresního soudu se již k těmto skutečnostem nevyjadřovala a v tomto směru neuplatňovala žádné důkazní návrhy. V podání ze dne 23. 11. 2021 pak učinila nesporným, že dne 24. 7. 2014 obdržela 299 185,26 Kč a dne 14. 8. 2014 obdržela částku 175 319,45 Kč.

29. Soud nepochybuje, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve shora uvedené výši a že to byla právě žalovaná, kdo určil, na jaký účet a komu budou tyto prostředky poukázány. Je pravdou, že přímo žalobkyni nebylo vyplaceno 530 000 Kč, ale jak plyne z žádostí o čerpání, částka 314 350 Kč a 298 500 Kč měla být na základě požadavku žalované vyplacena na účet , jméno FO, . Žalovaná nezpochybňovala samotné sjednání smluv o meziúvěru a úvěru, které rovněž obsahují potvrzení zástupkyně žalobkyně, že smlouvy byly podepsány žalovanou. Všechny žádosti o čerpání obsahují potvrzení , jméno FO, o tom, že žalovaná žádosti před ní podepsala a předložila občanský průkaz. Pokud by žalovaná částku meziúvěru neobdržela (resp. s ní nebylo nakládáno dle pokynů žalované), pak se soudu jeví jako nelogické, aby následně po dobu tří let meziúvěr pravidelně splácela. Žalovaná byla přitom žalobkyní informována o příjemci prostředků. Žalobkyně na adresu žalované zasílala také pokyny k zahájení splácení i oznámení o čerpání finančních prostředků s uvedením účtů, na které byly prostředky zaslány (tj. žalované a , jméno FO, ). Pokud tedy byla část prostředků poskytnuta na jiný účet, nežli byl účet žalované, stalo se tak nepochybně z její vůle. Žalovaná v této souvislosti v podání ze dne 30. 6. 2020 poukázala, že se celou dobu domnívala, že se ve věci jedná pouze o dluh ze smlouvy , Anonymizováno, . V předcházejícím doplnění blanketního odvolání ze dne 26. 2. 2020 nicméně uváděla, že obě smlouvy považuje za neplatné a sjednané v rozporu s dobrými mravy, pročež se domáhá zrušení celého rozsudku. Ze všech shora uvedených důvodů soud těmto námitkám žalované nepřisvědčil, a proto ani nepovažoval za potřebné a efektivní provádět svědecký výslech syna a snachy žalované a ani žalovanou eventuálně navrhovaný znalecký posudek z oboru písmoznalectví.

30. Žalovaná se ve smlouvách zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet pravidelnými splátkami, a to společně se smluvně sjednanými poplatky. Po naspoření cílové částky na vkladovém účtu stavebního spoření byly započtením takto uspořené částky a použitím poskytnutého řádného úvěru splaceny oba meziúvěry. Žalované tímto vznikla nově povinnost splatit jen oba řádné úvěry, a to v celkové výši 299 185,26 Kč pravidelnými měsíčními splátkami po 3 600 Kč (z titulu smlouvy č. , hodnota, ) a v celkové výši 175 319,45 Kč pravidelnými měsíčními splátkami po 2 040 Kč (z titulu smlouvy č. , hodnota, ). V obou smlouvách se žalovaná zavázala dále hradit smluvní úrok sjednaný ve výši 4,3 % ročně, jehož výši považuje soud za přiměřenou a nesjednanou v rozporu s dobrými mravy. Vkladový účet byl současně změněn na úvěrový účet.

31. Z provedených důkazu je zjevné, že žalovaná neplnila řádně a včas sjednané splátky úvěru a žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním odstoupila od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky.

32. Z titulu smlouvy č. , hodnota, vznikl žalobkyni ke dni zesplatnění celého dluhu k 28. 2. 2019 nárok na zaplacení částky 329 795,69 Kč, konkrétně na úhradu úvěru ve výši 299 185,26 Kč, přeúčtovaného smluvního úroku z meziúvěru ve výši 12 268,63 Kč, dvou poplatků za upomínku v celkové výši 2 000 Kč, poplatku za vedení úvěrového účtu za rok 2019 ve výši 360 Kč, vrácené státní podpory ve výši 8 000 Kč a konečně smluvního úroku z úvěru jednak za rok 2018 ve výši 5 651,88 Kč a za poměrnou část roku 2019 (do 28. 2. 2019) ve výši 2 329,92 Kč a jednak ve výši 4,3 % ročně z celkové dlužné částky za dobu od 1. 3. 2019 do zaplacení.

33. Z titulu smlouvy č. , hodnota, vznikl žalobkyni ke dni zesplatnění celého dluhu k 30. 4. 2019 nárok na zaplacení částky 188 472,45 Kč, konkrétně na úhradu úvěru 175 319,45 Kč, přeúčtovaného smluvního úroku z meziúvěru ve výši 9 135 Kč, smluvního úroku z úvěru jednak za rok 2018 ve výši 1 333,68 Kč a poměrnou část roku 2019 ve výši 2 684,32 Kč a jednak ve výši 4,3 % ročně z celkové dlužné částky za dobu od 1. 5. 2019 do zaplacení.

34. Žalovaná svůj dluh z obou smluv vůči žalobkyni řádně a včas neuhradila, proto se dostala do prodlení a žalobkyni vznikl rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení, jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení, a které žalobkyně požadovala vždy od prvního dne prodlení, tedy po uplynutí lhůty k zaplacení celého dluhu, tj. ke dni 1. 3. 2019 v případě úvěrové smlouvy č. , hodnota, a ke dni 1. 5. 2019 v případě smlouvy č. , hodnota, .

35. Soud konečně nepřisvědčil námitkám žalované o tom, že by nárok žalobkyně byl promlčen. Jelikož smlouvy byly sjednány platně, nelze zažalované nároky posuzovat z titulu bezdůvodného obohacení, a proto ani promlčecí doba nemohla začít plynout v roce 2014, okamžikem poskytnutí peněžních prostředků žalované na základě platného právního jednání.

36. Předmětné nároky nebyly promlčeny ani pohledem platně sjednaných smluv. Právo odstoupit od smlouvy a požadovat pak zaplacení celé dlužné pohledávky je majetkovým právem, které se promlčuje v tříleté promlčecí době (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2047/2006). V obou případech by se promlčecí doba odvíjela od práva žalobkyně na odstoupení od smlouvy, které s ohledem na výše citované obecné úvěrové podmínky nastalo v případě prodlení se zaplacením více než dvou splátek úvěru nebo úroků z meziúvěru nebo jedné takové splátky po dobu delší než 3 měsíce. Z předloženého výpisu splátek plyne, že žalovaná se ocitla poprvé v prodlení se splácením pohledávky z úvěrové smlouvy č. , hodnota, v měsících září, listopad a prosinec 2017. Žalobkyně odstoupila od této smlouvy dne 12. 2. 2019, přičemž splatnost celé pohledávky nastala ke dni 28. 2. 2019. V případě úvěrové smlouvy č. , hodnota, se žalovaná ocitla poprvé v prodlení se splácením splátek v měsících září a listopad 2017. Žalobkyně odstoupila od této smlouvy dne 8. 4. 2019, přičemž splatnost celé pohledávky nastala dne 30. 4. 2019. Žaloba byla z titulu obou smluv podána dne 30. 8. 2019, tedy nepochybně před uplynutím promlčecích lhůt na požadované plnění.

37. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně prokázala svůj nárok, žalovaná skutečnosti tvrzené a prokazované žalobkyní nevyvrátila, proto soud žalobě vyhověl v plném rozsahu.

38. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. jí náleží náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 20 731 Kč a dále nákladů právního zastoupení, tj. odměny advokáta za zastupování účastníka dle ust. § 7 vyhl. č. 177/96 Sb., advokátního tarifu v celkové výši 67 470 Kč za 6 úkonů právní služby po 10 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření k podanému odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 1. 7. 2020 a na jednání soudu dne 19. 10. 2021 a 2. 12. 2021) a jeden úkon právní služby ve výši ½ odměny po 5 190 Kč (sepis předžalobní výzvy). Žalobkyni dále náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2 100 Kč dle § 13 odst. 4 této vyhlášky. Dále náhradu nákladů řízení představuje náhrada za promeškaný čas advokáta žalobkyně strávený cestou k soudu ve dnech 19. 10. 2021 a 2. 12. 2021 ve výši 800 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za celkem 8 půlhodin po 100 Kč a náhrada cestovních nákladů ve výši 1 780,91 Kč podle § 13 odst. 5 vyhlášky ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhláškou č. 589/2020 Sb. (ve znění vyhl. 375/2021 Sb.) za cestu k jednání soudu v uvedených dnech na trase , adresa, a zpět, celkem 2 x 140 km, při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz podle norem ES 5,8 litrů na 100 km. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21% DPH z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů, promeškaného času a cestovních nákladů) náhradu nákladů řízení ve výši 108 034 Kč.

39. Soud ve věci neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. Postup dle tohoto ustanovení má být dle zákona výjimečným, jen při zjištění a prokázání důvodů hodných zvláštního zřetele. Tyto předpoklady nebyly v řízení splněny, a to i s přihlédnutím k tomu, že neúspěšné žalované bylo přiznáno právo na osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně zahájení tohoto řízení nezavinila, naopak se mu snažila předejít zasláním výzev žalované k dobrovolnému splnění dluhu a soudu se proto nejeví spravedlivým, aby žalobkyně, byť i jen zčásti, měla nést náklady tohoto řízení ze svého, aniž by jí byly nahrazeny.