14 C 243/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 420 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení částky 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 420 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 127,48 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 434 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 804 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení původně částky 3 420 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy žalovaný obdržel v prodejně [právnická osoba] a. s., dne 30. 8. 2020 částku 3 000 Kč v hotovosti, kterou se zavázal vrátit do 29. 9. 2020. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nedostál, čímž mu vznikla povinnost uhradit vedle celé jistiny rovněž smluvní pokutu ve výši 420 Kč (stanovenou ve výši 0,1% denně z částky 3 000 Kč od 30. 9. 2020 do 17. 2. 2021), paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč (za 3 upomínky po 50 Kč) a náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 473 Kč Vedle toho žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 127,48 Kč za dobu od 30. 9. 2020 do 6. 4. 2021 a dále úroku z prodlení z dlužné jistiny od 8. 4. 2021 do zaplacení.

2. Žalobkyně po podání žaloby vzala žalobu zpět ohledně paušální náhrady nákladů na upomínání - kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 420 Kč. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to ještě před jednáním ve věci samé, soud řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. v požadovaném rozsahu zastavil, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku.

3. Předmětem řízení se tak stal požadavek žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny ve výši 3 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 127,48 Kč, a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 30. 8. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému vyplaceny v hotovosti v prodejně [právnická osoba] a. s. finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do 30 dnů, tj. do 29. 9. 2020. Po úhradě poplatku ve výši 690 Kč mohl žalovaný celkem jedenáctkrát požádat o prodloužení splatnosti o 30 dní. Úrok byl sjednán v nulové výši. V případě prodlení žalovaného vznikl věřitelce nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, poplatek ve výši 50 Kč za každou písemnou upomínku, paušální poplatek na úhradu nákladů v částce 1 200 Kč za první upomínku po 45 dnech prodlení, 500 Kč za upomínku po 120 dnech prodlení a 800 Kč za upomínku po 210 dnech prodlení. Podle smlouvy měly být finanční prostředky vráceny na bankovní účty žalobkyně uvedené ve smlouvě. Součástí smlouvy byly dále [ulice] podmínky pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. Žalovanému byl poskytnut Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky upomínkami ze dne 13. 10. 2020, 30. 10. 2020 a 10. 11. 2020.

7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 14. 4. 2021, který mu byl odeslán dne 15. 4. 2021.

8. Žalobkyně dopisem ze dne 14. 4. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 3 574,75 Kč a upozornila jej na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání, a to ve výši 39 Kč za odeslání odchozího dopisu a ve výši 217 Kč za osobní návštěvu.

9. Dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky žalobkyně zaslala žalovanému obyčejný dopis dne 4. 5. 2021 a dále žalovaného navštívil pověřený terénní pracovník ve dnech 29. 6. 2021 a 3. 6. 2021.

10. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě svého dluhu rovněž předžalobní upomínkou ze dne 4. 5. 2021 a ze dne 15. 6. 2021, která byla žalovanému odeslána dne 16. 6. 2021.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 5 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168.

13. Podle § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 30. 8. 2020 smlouvu, která sice byla nazvána jako smlouva o úvěru, nicméně dle svého obsahu se jedná o smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť smlouva splňovala podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, kdy ve smlouvě nebyly sjednány úroky coby esenciální znak úvěrové smlouvy, resp. byly výslovně sjednány v nulové výši. Na základě posuzované smlouvy předchůdkyně žalobkyně coby zapůjčitelka přenechala žalovanému coby vydlužiteli v hotovosti částku 3 000 Kč, jejíž převzetí žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná a bezúplatná. Žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu do 29. 9. 2020 (tj. do 30 dnů od poskytnutí zápůjčky). Žalovaný této své povinnosti nedostál, neboť peněžní prostředky nevrátil ve sjednané ani pozdější době. Soud jej proto zavázal, aby žalobkyni uhradil jistinu zápůjčky ve výši 3 000 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného je důvodným rovněž požadavek na zaplacení úroků z prodlení z dlužné jistiny, které žalobkyně požadovala jednak v kapitalizované částce 127,48 Kč za dobu od 30. 9. 2020 do 6. 4. 2021 a jednak v zákonné výši za dobu od 8. 4. 2021 do zaplacení.

16. Soud se dále zabýval požadavkem žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které žalobkyně požadovala v částce 473 Kč sestávající z nákladu za odeslání vymáhacího dopisu a dvou návštěv u žalovaného. Soud shledal nárok žalobkyně oprávněným jen ohledně částky 39 Kč představující náklady na odeslání dopisu v souvislosti s prodlením žalovaného, nikoliv však co do částky 434 Kč za dvě tvrzené osobní návštěvy žalobkyně u žalovaného.

17. Podle § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel spotřebitelského úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Oprávněnost tohoto nároku spočívá nejprve v posouzení účelnosti jednotlivých vykonaných úkonů a teprve poté soud posuzuje jejich výši. To znamená, že i pokud by výše požadovaného nákladu byla přiměřená vzhledem k jeho povaze a vzniklému dluhu, nelze jej přiznat, pokud se nejedná o účelný a rozumně vynaložený náklad. Ve smlouvě bylo sjednáno, že jistina bude uhrazena převodem na bankovní účet původní věřitelky, stejně tak ve všech předložených výzvách k úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván k jeho zaplacení bezhotovostně. Ve smlouvě byla rovněž dohodnuta paušální výše nákladů za vymáhání v podobě zaslaných písemných upomínek. Ve smlouvě naopak nebylo výslovně sjednáno, že dluh bude splacen v místě bydliště dlužníka a ani se nevyžadovala jeho osobní účast při placení dluhu. Za této situace soud nepovažuje osobní návštěvy žalobkyně u žalovaného za účelem inkasa nebo jeho přesvědčování, aby dluh zaplatil, za takový náklad, který by měl jít k jeho tíži. Účelnost a důvodnost návštěv žalobkyně u dlužníka na jeho náklady neplyne ani z věcných okolností případu. Věřitele sice nelze v zásadě omezovat ve způsobu vymáhání dlužné pohledávky a v důsledku toho rovněž v jeho snaze o mimosoudní vyřešení věci, neboť se jedná o věc jeho„ vymáhací politiky“, nicméně ne všechny náklady na tyto úkony lze přenášet na dlužníka. V posuzovaném případě smluvně nesjednaná povinnost žalovaného hradit osobní návštěvy věřitelky v místě bydliště dlužníka rovněž v rozporu s dobrými mravy zakládá nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele, neboť poskytoval spotřebitelského úvěru žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá.

18. Soud tudíž žalobu zamítl co do částky 434 Kč a ve zbytku žalobě, v rozsahu po jejím zpětvzetí, vyhověl.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalobkyně zpětvzetím žaloby zavinila (z procesního hlediska) částečné zastavení řízení a ve zbytku řízení byla jen zčásti úspěšná. Soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně požadovala po žalovaném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, tj. k 22. 2. 2022 zaplacení částky 4 384,08 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 3 380,08 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná ze 77 % a z 23 % neúspěšná. Náhrada nákladů řízení v posuzované věci představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Žalobkyně má ovšem právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu, a proto jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 54 % celkových nákladů, tedy 804 Kč.