14 C 253/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 10 298,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 100 Kč od 29. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 198,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 298,43 Kč od 10. 11. 2018 do 28. 9. 2020, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 198,43 Kč od 29. 9. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 5 100 Kč od 29. 9. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 10 298,43 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] Na základě uvedené smlouvy původní věřitelka poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5 100 Kč, které se žalovaná zavázala společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 198,43 Kč právní předchůdkyni žalobkyně splatit do [datum]. Ke způsobu kontraktace žalobkyně uvedla, že žalovaná se nejdříve zaregistrovala na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, kam zadala své osobní a kontaktní údaje. Po zřízení uživatelského účtu žalovaná zaslala žádost o poskytnutí úvěru, načež jí byl zaslán návrh smlouvy, který žalovaná odsouhlasila. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy rovněž zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě doložitelných příjmů a výdajů, přičemž dbala na to, aby žalované zůstala rezerva ve výši 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a výdaji mimo splátku a aby tato rezerva odpovídala minimálně životnímu minimu ve výši 3 410 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně se proto, coby právní nástupkyně původní věřitelky, domáhala po žalované zaplacení celé jistiny 5 100 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 198,43 Kč a rovněž úroku v prodlení z celé dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. ode dne [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [anonymizováno], na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 5 100 Kč za účelem úhrady (započtení) dosud neuhrazené jistiny z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum]. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit do [datum], a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 985,43 Kč (v případě, že poskytnutý úvěr uhradí řádně a včas), nebo v plné výši 5 198,43 Kč (při prodlení žalované). Tato smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku postupem popsaným v čl. III.1 smlouvy a stručně shrnutým výše. Podpis žalované byl nahrazen zadáním SMS kódu na webovém rozhraní právní předchůdkyně žalobkyně.

4. Dle doloženého potvrzení o platbě právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] částku 5 100 Kč na účet uvedený žalovanou ve smlouvě o úvěru, jako specifický symbol bylo uvedeno rodné číslo žalované.

5. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na stávající žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované jednak oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a jednak byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve výši 15 651,61 Kč a nákladů právního zastoupení žalobkyně do tří dnů. Předžalobní výzva byla žalované odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru dne [datum].

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které původní věřitelka započetla jistinu úvěru ve výši 5 100 Kč na dosud neuhrazenou jistinu ze smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně doložila, že dne [datum] zaslala žalované na jí uvedený účet prostředky ve výši 5 100 Kč Smlouva byla sjednána pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561, § 562 odst. 1 o. z. a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, podle kterého k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 téhož zákona. U žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený kombinací kliknutí na příslušné pole v chráněném webovém rozhraní právního předchůdkyně žalobkyně a zadání unikátního SMS kódu v tomto rozhraní. Pro uzavření spotřebitelské smlouvy je tento jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016).

12. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud tak neučiní, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

13. Soud pro úplnost uvádí, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, s odkazem na aktuální judikaturu je třeba konstatovat, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb., je ust. § 87 tohoto zákona, v části stanovující relativní neplatnost smlouvy v případě neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele v rozporu s unijním právem. Soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

14. Žalobkyně sice v rámci doplnění žaloby k výzvě soudu stručně vyložila, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalované, resp. jakým způsobem její právní předchůdkyně obecně posuzovala úvěruschopnost svých klientů, nicméně neuvedla žádné individualizované ukazatele (tedy z jakých příjmů a výdajů vycházela) vztahující se přímo k žalované, a to ani ve vztahu ke smlouvě z [datum] nebo případně za použití § 5 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. ve vztahu ke smlouvě z [datum] Vedle toho žalobkyně nepodložila jedinou listinou, ze které by bylo možné ověřit si jednak, že úvěruschopnost žalované byla vůbec zkoumána a jednak že žalovanou uvedené údaje o jejích majetkových poměrech (byly-li vůbec vyžádány) jsou správné a celistvé. Žalobkyně tedy neprokázala, že by její právní předchůdkyně skutečně provedla lustraci žalované v jí tvrzených registrech, že by jí žalovaná poskytla informace o její majetkové situaci a ani že by si vyžádala s tím související podklady. Stejně tak soudu neuvedla, jaký závěr z těchto podkladů případně učinila. Soud tedy nemá z ničeho za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv dostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované.

15. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro shora uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Předmětnou smlouvu o úvěru je proto třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 5 100 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

16. Jelikož žalovaná z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy ničeho neuhradila, soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení požadované jistiny v plné výši 5 100 Kč. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě i co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala zaplacení úroků z prodlení od 10. 11. 2018, soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 29. 9. 2020. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslanou předžalobní výzvu, v níž byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, a kterou žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne [datum]. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo třetí pracovní den, tj. dne [datum], pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 28. 9. 2020. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení za dobu od 29. 9. 2020 do zaplacení, a to v zákonné výši ke dni vzniku prodlení žalované, (8,25 % ročně), tj. v nižší výši nežli požadovala žalobkyně v žalobě (9 % ročně).

17. Soud naopak žalobu zamítl co do požadovaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 198,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 298,43 Kč za období od 10. 11. 2018 do 28. 9. 2020, kdy žalovaná nebyla ani zčásti v prodlení a dále co do úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 198,43 Kč za dobu od 29. 9. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně (kladný rozdíl mezi 9 % a 8,25 %) z částky 5 100 Kč od 29. 9. 2020 do zaplacení.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Je zřejmé, že ve věci byla z větší části úspěšnější žalovaná a ta by tak měla mít vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované v řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.