14 C 276/2020
č. j. 14 C 276/2020-58
V PLATNOSTIOkresní soud v Hodoníně rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky 1 007,65 Kč s úroky z prodlení, které vznikly z nároku na úhradu vývozu stavební sutě. Soud uznal, že částečné plnění dluhu ve výši 34 049,35 Kč znamená uznání i zbytku dluhu podle § 2054 odst. 2 zákona o občanském právu. Úroky z prodlení byly vypočítány v zákonné výši podle § 1970 občanského zákoníku. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 071,60 Kč podle § 142 odst. 1 soudního řádu.
Rubrum
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 1 007,65 Kč s příslušenstvím I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 007,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 906 Kč od 19. 12. 2018 do 20. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 151 Kč od 3. 1. 2019 do 20. 12. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 007,65 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 071,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu vývozu stavební sutě při realizaci stavebních prací na stavbě„ anonymizováno obec“, na základě objednávky ze dne 20. 11. 2018, které byly žalované vyfakturovány fakturami číslo číslo na celkovou částku 35 057 Kč. Po zahájení řízení dne 21. 12. 2020 žalovaná zaplatila žalobkyni částku 34 049,35 Kč. K návrhu žalobkyně soud usnesením ze dne 3.2.2021, č.j. 14 C 276/2020-29 řízení co do částky 34 049,35 Kč zastavil. Podáním doručeným soudu dne 22. 3. 2021 žalovaná sdělila soudu, že dne 18. 12. 2020 uhradila žalobkyni danou sumu. K výzvě soudu ze dne 13. 7. 2021 žalovaná sdělila, že danou částku uhradí do 30. 9. 2021. Následně dne 20. 8. 2021 žalovaná uvedla, že částku 1 007,65 Kč uhradí do 30. 11. 2021. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na základě objednávky žalované ze dne 20. 11. 2018 vyvezla žalobkyně stavební suť při realizaci stavebních prací na stavbě„ anonymizováno obec“. Vývoz stavební suti vyfakturovala žalobkyně žalované fakturou číslo ze dne 4. 12. 2018 na částku 25 906 Kč, splatnou dne 18. 12. 2018 a fakturou číslo ze dne 19. 12. 2018 na částku 9 151 Kč, splatnou dne 2. 1. 2019. Před podáním žaloby žalobkyně opakovaně upomínala žalovanou o zaplacení žalované částky. E-mailem ze dne 1. 10. 2019 žalovaná žalobkyni sdělila, že částku ve výši 35 057 Kč zaplatí do číslo na dvě platby. Dne 21. 12. 2020 žalovaná zaplatila žalobkyni částku 34 049,35 Kč. Následně dne 20. 8. 2021 žalovaná sdělila soudu, že částku 1 007,65 Kč uhradí do 30. 11. 2021. Podle ust. § 2054 odst. 2 občanského zákoníku plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle ust. § 1957 občanského zákoníku plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Částečným plněním ve výši 34 049,35 Kč žalovaná ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 občanského zákoníku uznala zbytek dluhu ve výši 1 007,65 Kč s příslušenstvím. Přesto, že e-mailem ze dne 20. 8. 2021 sdělila soudu, že částku 1 007,65 Kč uhradí do 30. 11. 2021, nečinila tak. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 29 Odo 522/2001 je procesní úkon, jímž žalovaný nepochybně projevuje nejen vědomost o svém dluhu vyplývajícím ze žalobního nároku, ale i vůli nárok žalobce nepodmíněně uspokojit, je třeba považovat za uznání nároku s účinky podle ustanovení § 153a o. s. ř. Nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši se opírá o ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Příslušnost soudu je dána nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, (BRUSEL I bis), čl. 7 odst. 1, písm. b). Pro úplnost soud uvádí, že dle ust. § 1957 občanského zákoníku je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele, tedy žalobkyně, a je irelevantní jakou částku žalobkyně odeslala v EUR, když zaplacena měla být částka ve výši 35 057 Kč, což žalovaná stvrdila svým e-mailem ze dne 1. 10. 2019. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 071,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 753 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 057 Kč sestávající z částky 2 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 540 Kč za k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 540 Kč za částečné zpětvzetí žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 360 Kč ve výši 2 385,60 Kč. Dále z odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z tarifní hodnoty ve výši 1 007,65 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.