14 C 317/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 139 753,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 810 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 810 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 104 943,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 787,08 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 48 369 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 139 753,81 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dne 29. 4. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 34 083 Kč v 72 měsíčních splátkách ve výši 1 029 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Výše úrokové sazby přitom činila 23 % ročně. Mezi stranami byly na výslovnou žádost žalovaného dále sjednány doplňkové služby, a to konkrétně inkasní služba a doplňková služba„ [anonymizováno]“ zahrnující možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání, přičemž výše měsíční splátky za výkon inkasní služby činila 164 Kč měsíčně a výše měsíční splátky za výkon doplňkové služby„ [anonymizováno]“ činila 537 Kč měsíčně. Celková výše měsíční splátky se tak navýšila na 1 730 Kč Smlouva byla sjednána elektronicky za pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala zaplacení jistiny ve výši 39 198,05 Kč, zbývající části úroků ve výši 31 797,73 Kč, zbývajícího poplatku za inkasní služby ve výši 11 316 Kč, zbývající části poplatku za službu Podpora – odklad ve výši 8 349 Kč, zbývající části poplatku za službu Podpora – nemoc ve výši 14 352 Kč, zbývající části poplatku za službu Podpora – práce ve výši 14 352 Kč, nákladů na upomínání v celkové výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 81,01 Kč a 19 599,03 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 6,72 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, poplatků za upomínky a smluvní pokuty od 4. 11. 2020 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně ze zbývající části poplatku za inkasní službu a ze zbývající části poplatku za poplatku za službu„ [anonymizováno]“ od 4. 11. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Z provedených důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 4. 5. 2020 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 40 000 Kč, přičemž bylo sjednáno, že na účet žalovaného bude vyplacena částka 11 276 Kč a částka 20 724 Kč bude použita na předchozí závazek žalovaného u žalobkyně a částka 8 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 23 % ročně, celkem 34 083 Kč, žalobkyni splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 029 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. V článku V. smlouvy nadepsaném jako„ Podmínky splácení spotřebitelského úvěru“ byla v bodě 5.3 sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 50 % zůstatku jistiny pro případ, že žalovaný ani po zaslání dvou upomínek a následném zesplatnění úvěru neuhradí celou dlužnou částku. Podle článku V. bodu 5.5. smlouvy je žalobkyně v případě, že nedojde ani po zaslání dvou upomínek ze strany spotřebitele k úhradě celé dlužné částky, oprávněna zesplatnit jistinu úvěru. V článku V. bodě 5.4. smlouvy byl sjednán poplatek za první písemnou upomínku v částce 300 Kč a poplatek za druhou písemnou upomínku v částce 500 Kč. V článku VII. smlouvy byly mezi účastníky dále sjednány nepovinné doplňkové služby, a to konkrétně inkasní služba a doplňková služba„ [anonymizováno]“, přičemž konkrétní podmínky těchto služeb byly ujednány v samostatných smlouvách tvořících součást smlouvy o úvěru. Ve shora uvedené smlouvě o inkasní službě byl za výkon této inkasní služby sjednán poplatek v celkové výši 11 808 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 164 Kč. Dále zde bylo definováno, že cenu za výkon inkasní služby tvoří jednorázové náklady poskytovatele na zřízení inkasní služby, náklady na zajištění inkasování plateb od spotřebitele a bankovní poplatky za podání a přijetí příkazu. Ve shora uvedené smlouvě o zřízení doplňkové služby„ [anonymizováno]“ byl za výkon této služby sjednán poplatek v celkové výši 38 664 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 537 Kč. Dále zde bylo definováno, že tento doplňkový balíček zahrnuje možnost využití tří služeb, a to možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně dále předložila soudu e-mailovou zprávu, z níž je zřejmé, že žalovanému byl na základě předchozí telefonické komunikace zaslán návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále mu bylo sděleno, že v příloze e-mailu je instrukce ke zřízení inkasa a k zaslání verifikační platby, která byl zaslána na účet žalobkyně dne 4. 5. 2020 s poznámkou: souhlasím s návrhem smlouvy [číslo] a žalovaný dále předložil občanský průkaz a rodný list. Žalobkyně dále předložila potvrzení o provedení bezhotovostních plateb a potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 4. 5. 2020, z něhož je zřejmé, že došlo k vyplacení částky tak, jak bylo sjednáno v čl. IV. odst. 4.3 smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovanému bylo vystaveno také potvrzení o úhradě dluhu z úvěru [číslo]. Žalovaný na svém účtu dal souhlas k inkasu ve prospěch žalobkyně. Upomínkou ze dne 20. 8. 2020, která byla dle podacího lístku téhož dne odeslána, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky, přičemž byl zároveň upozorněn, že v opačném případě dojde k zesplatnění úvěru včetně naúčtování sankcí a smluvních pokut. K úhradě dlužné splátky byl žalovaný dále vyzván upomínkou ze dne 5. 9. 2020, která byla téhož dne dle podacího lístku odeslána. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 9. 2020 pak bylo žalovanému oznámeno, že došlo k zesplatnění jistiny úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky 139 851,98 Kč.

4. Žalobkyně předložila dále výplatní pásku žalovaného za únor 2020, kdy žalovaný měl čistý příjem 16 545 Kč. Dle výpisu z účtu měl žalovaný příjem v za leden 2020 ve výši 11 877 Kč a v dubnu 2020 činily celkové příjmy žalovaného na účtu 8 921 Kč. Dle posouzení bonity měl žalovaný příjem 16 545 Kč, náklady spotřebitele 6 800 Kč, náklady na děti a na bydlení byly uvedeny ve výši 0 Kč. Zůstatek financí měl činit 8 015 Kč. Žalobkyně provedla lustrace v rejstřících NRKI, exekučním a insolvenčním rejstříku s výsledkem bez záznamu. Žalovaný měl dle výpisu z intranetu žalobkyně u žalobkyně další úvěr, který byl doplacen dle navýšení, a v kolonce možnost navýšení bylo zapsáno: Ne špatný status.

5. Žalobkyně doložila svou podrobnou vnitřní metodiku k vyhodnocení úvěruschopnosti klienta. Dle dopisu ČNB k žádosti žalobkyně o posuzování bonity plyne, že na rozdíl od příjmů může být někdy těžké, ne-li nemožné, dokumentárně ověřit výdaje spotřebitele, a proto lze využívat různé scoringové modely dle metodických pokynů ČNB, ČSÚ a případně, pokud spotřebitel neuvádí žádné výdaje, pak lze vyjít i z částek životního minima po jejich eventuálním přiměřeném navýšení.

6. Žalobkyně dále předložila znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 7. 5. 2018, podle kterého žalobkyně posuzuje úvěruschopnost klientů mírně nad rámec zákonných požadavků, dále to, že úroková sazba odpovídá situaci na trhu a sankční ujednání jsou přiměřená. Dále předložila článek z webu organizace Člověk v tísni, zabývající se srovnáním jednotlivých poskytovatelů úvěrů a právní rozbor Institutu aplikovaného práva zabývajícího se povahou sjednaných doplňkových služeb, potvrzením o bezhotovostní platbě, potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 20. 3. 2020, úvěrovou smlouvou [číslo] dopisem ze dne 18. 11. 2019, certifikáty. Z těchto listin soud s ohledem na níže přijaté závěry neučinil žádná skutková zjištění potřebná pro posouzení projednávané věci.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

12. Podle § 561 odst. 1 o. z., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

15. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem. Součástí smlouvy byla rovněž smlouva o inkasní službě, ve které byl sjednán poplatek za inkasní službu ve výši 11 316 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po 164 Kč a smlouva o zřízení doplňkové služby„ PODPORA“, ve které byl sjednán poplatek za tuto službu. Soud dospěl k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis, kdy tato se sice vztahovala k předchozímu zákonu o elektronickém podpisu, avšak je dle názoru soudu použitelná rovněž pro současnou úpravu zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 ICm 547/2016). Soud však posoudil nároky žalobkyně jako oprávněné pouze zčásti.

16. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Před poskytnutím úvěru proto bylo povinností žalobkyně coby poskytovatele úvěru s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, a zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

17. Pokud poskytovatel úvěru této své povinnosti nedostojí, smlouva je absolutně neplatná. Soud poukazuje, že z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda se poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy zabýval tzv. bonitou spotřebitele.

18. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný proces posouzení spotřebitelem sdělených„ čísel“ představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit 19. Z žádosti o úvěr nebylo zřejmé, zda si právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, když v zákaznické kartě žalovaný uváděl, že má výdaje 6 800 Kč na spotřebitele, avšak dokument k tomuto chybí. Zároveň žalovaný uvedl výdaje na bydlení ve výši 0 Kč, avšak soudu se jeví jako nepravděpodobné, že by žalovaný neměl žádné výdaje na bydlení, když uvedl, že nemovitost nevlastní. Zároveň žalobkyně počítala s příjmy 16 545 Kč, i když je z výpisu zřejmé, že v lednu měl příjem pouze 11 877 Kč, v únoru 16 545 Kč a v dubnu 2020 ve výši 8 921 Kč. Dále není zřejmé, zda byl nějakým způsobem zohledněn záznam z předchozího úvěru, kde bylo uvedeno, že není možnost navýšení a žalovaný má špatný status. Je zde tedy předpoklad, že žalovaný řádně nehradil ani předchozí půjčku, což také vypovídá o jeho bonitě.

20. Pokud poskytovatel úvěru povinnost ověřovat úvěruschopnost dlužníka dostatečně nesplní, obchází zákon, když dostatečně nedbá na práva slabší strany, spotřebitele a využívá jeho nevědomosti a důvěry, že poskytovatel jako odborník dostatečně posoudil jeho příjmy a zhodnotil, zda je schopen splácet a tím poskytovatel zneužil slabšího postavení dlužníka, a tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru., je smlouva neplatná.

21. Ze všech výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí, tímto došlo ze strany žalobkyně k obcházení zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně dostatečně nedbala na práva žalovaného jako slabší strany spotřebitele a využila nevědomosti žalovaného a jeho důvěry, že žalobkyně jako poskytovatel a odborník dostatečně posoudila jeho příjmy a zhodnotila, zda je žalovaný schopen úvěr splácet či nikoliv.

22. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o zápůjčce by měla žalobkyně právo v souladu s ust. § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi částkou, která byla žalovanému poskytnuta a kterou vrátil (40 000 Kč – 5 190 Kč) a ve zbývajícím rozsahu ohledně nároků na zaplacení smluvních úroků z prodlení, úroků z prodlení a poplatků jí uplatněné nároky platně nevznikly. Ohledně sjednaných doplňkových služeb soud uvádí, že jsou existenčně spjaty se samotným úvěrem a proto zamítl i poplatky za tyto služby. Soud vyhověl žalobkyni i co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, od 4. 11. 2020 do zaplacení, avšak pouze z částky jistiny 34 810 Kč a ve zbytku jej také zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, nicméně ze spisu se nepodává, že by mu nějaké náklady řízení vznikly.