14 C 44/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 33 780 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 866 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 866 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 25 914 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 640,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 147,72 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 18 276,46 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 475,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 610,9 Kč, úroku ve výši 27 % ročně z částky 3 204,4 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 204,4 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 276,46 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 410,46 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 33 780 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o zápůjčce, které s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Ta před sjednáním každé smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě jí poskytnutých informací a dokladů. Žalovaná podpisem zákaznické karty stvrdila správnost všech uváděných údajů. Nadto je žalobkyně přesvědčena, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti sdělených informací a předložených dokladů.

2. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, za což se žalovaná zavázala vedle jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 22 098 Kč, která představuje úrok ve výši 4 482 Kč (sazba 28 % ročně), odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 450 Kč a náklady za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši 15 166 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 802 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila jen 15 999,01 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 18 276,46 Kč a na poplatku 10 789,53 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 8 147,72 Kč (úrok ve výši 28 % ročně z částky 18 276,46 Kč za dobu od 28. 11. 2017 do 24. 6. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 640,34 Kč (ve výši 8,05 % ročně z částky 18 276,46 Kč za období od 18. 9. 2017 do 24. 6. 2019) a dále úroků ve výši 28 % ročně a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně, a to vždy z částky 18 276,46 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení.

3. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, za což se žalovaná zavázala vedle jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 6 849 Kč, která představuje úrok ve výši 1 416 Kč (sazba 27 % ročně), odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 993 Kč a náklady za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši 3 440 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 248 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila jen 10 134,99 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině 3 204,40 Kč a na poplatku 1 509,61 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 610,90 Kč (úrok ve výši 27 % ročně z částky 3 204,40 Kč za dobu od 26. 8. 2017 do 24. 6. 2019), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 475,09 Kč (ve výši 8,05 % ročně z částky 3 204,40 Kč za období od 2. 9. 2017 do 24. 6. 2019) a dále úroků ve výši 27 % ročně a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně, a to vždy z částky 3 204,40 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení.

4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne [datum], smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 26 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 22 098 Kč, který představuje úrok ve výši 4 482 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 28 % ročně), poplatek za zpracování a doručení ve výši 2 450 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 15 166 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 802 Kč (poslední splátka činila 780 Kč). Ve smlouvě bylo uvedeno, že částka 12 334 Kč bude použita za účelem refinancování dřívější zápůjčky [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 12 bylo sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má poskytovatel zápůjčky právo požadovat uhrazení celé dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Podle čl. 18 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky. V čl. 7 bylo ujednáno, že v případě sjednání vícero smluv a tyto trvají, jakákoliv splátka celkové dlužné částky zaplacená zákazníkem v daném období bude použita na úhradu splatných splátek všech jednotlivých zápůjček, a to poměrně v závislosti na souhrnné výši zůstatku celkových dlužných částek jednotlivých zápůjček.

6. Ze zákaznické karty klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že žije s rodiči, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnána s příjmem 14 000 Kč měsíčně. Její odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč a dále původní věřitelce splácí závazky ve výši 1 000 Kč měsíčně. Dle zákaznické karty měla žalovaná předložit 3 výplatní pásky.

7. Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy dne [datum], přičemž žalovaná uhradila na svůj dluh celkem 15 999,01 Kč.

8. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dále dne [datum] podepsána smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 6 849 Kč, který představuje úrok ve výši 1 416 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 27 % ročně), poplatek za administrativní činnost ve výši 1 993 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 3 440 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 248 Kč (poslední splátka činila 217 Kč). Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 12 bylo sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má poskytovatel zápůjčky právo požadovat uhrazení celé dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Podle čl. 20 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky. V čl. 9 podmínek bylo ujednáno, že v případě, že je mezi zákazníkem a věřitelem uzavřeno vícero smluv a tyto trvají, má zákazník právo určit, na kterou ze zápůjček má být započtena jim poskytnutá částka.

9. Ze zákaznické karty klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnána s příjmem 11 400 Kč měsíčně. Mezi její výdaje patří nájem/inkaso ve výši 1 100 Kč, za telefon hradí 200 Kč, původní věřitelce splácí závazky ve výši 3 906 Kč a její další výdaje na domácnost činí 3 000 Kč. Jako použitelný příjem uvedla 3 194 Kč měsíčně. Dle zákaznické karty měla žalovaná předložit 3 výplatní pásky, SIPO a občanský průkaz.

10. Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalované byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy dne [datum], přičemž žalovaná uhradila na svůj dluh celkem 10 134,99 Kč.

11. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost, včetně výzvy k úhradě částky 49 780 Kč do 10 dnů, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 17. 7. 2019.

12. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2020, odeslanou následujícího dne.

13. Dle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Soud má s ohledem na předložené listinné důkazy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovaná v den podpisu obdržela v hotovosti částku 8 000 Kč a dále dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovaná v den podpisu obdržela v hotovosti částku 26 000 Kč.

18. Žalovaná vystupovala v rámci obou smluvních vztahů jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru bylo povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a pokud tak neučiní, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona ve smyslu jeho § 2, a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový.

19. Žalobkyně sice vyložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, uvedla, z jakých hodnot příjmů a výdajů vycházela, nicméně ani přes výzvu soudu tato své tvrzení nepodložila jedinou listinou, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalované. Naopak uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované z důvodu, že zájemci o zápůjčku dokumenty a doklady pouze předkládají původní věřitelce při sjednávání a uzavírání smlouvy. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení. Žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje a tím pádem dokazuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Žalobkyně tedy s ohledem na § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil, neprokázala, že by se její právní předchůdkyně náležitě zabývala schopností žalované úvěr splácet.

20. Žalobkyně v tomto směru argumentovala (s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, jehož názorem však není soud v posuzované věci vázán), že postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud nikterak nepolemizuje s tím, zda žalovaná skutečně předložila tvrzené dokumenty. Je ovšem nutné trvat na tom, že jestliže má soud z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. S ohledem na shora popsanou nutnost ochrany veřejného pořádku spojenou se sankcí absolutní neplatnosti smlouvy proto nelze k zákaznické kartě přistupovat tak, že její vyplnění a podpis smluvních stran sám o sobě dokazuje, že v ní uvedené informace jsou výhradně pravdivé a nezkreslující majetkové poměry klienta. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru přitom v § 9 odst. 3 umožňuje poskytovateli úvěru po spotřebiteli žádat úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

21. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně ještě třeba zmínit, že shora vymezená veřejnoprávní povinnost žalobkyně je nezávislá na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Ani porušení povinnosti poctivého jednání spotřebitele při uzavírání úvěrových smluv nemůže vést poskytovatele úvěru ke zproštění jeho povinnosti dostát požadavkům § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své příjmy a výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení.

22. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované. Provedené posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Posuzované smlouvy jsou proto absolutně neplatné. Žalobkyně má vůči žalované od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.

23. Na základě smlouvy ze dne [datum] měla žalovaná vrátit částku 8 000 Kč, přičemž žalovaná z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy zaplatila 10 134,99 Kč a je tak zřejmé, že poskytnutou jistinu přeplatila o 2 134,99 Kč. Na základě smlouvy ze dne [datum] měla žalovaná vrátit částku 26 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradila 15 999,01 Kč. Soud přihlédl ke smluvním podmínkám, podle kterých lze„ přeplatek“ splátky použít na úhradu dalších trvajících zápůjček. Soud rovněž poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně. Žalovaná měla vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v celkové výši 34 000 Kč (26 000 Kč + 8 000 Kč), přičemž z titulu obou neplatných smluv uhradila celkem 26 134 Kč (15 999,01 Kč + 10 134,99 Kč). Soud za použití § 1932 odst. 2 o. z. započetl přeplatek ze smlouvy ze dne [datum] na dlužnou jistinu ze smlouvy ze dne [datum], a žalovanou tak zavázal, aby žalobkyni uhradila celkem 7 866 Kč.

24. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 17. 7. 2019. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo 22. 7. 2019, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 1. 8. 2019 a žalovaná se dostala do prodlení následujícího dne, tj. 2. 8. 2019. Ohledně smlouvy ze dne [datum], žalobkyně požadovala úrok z částky 3 204,4 Kč od 2. 9. 2017 do zaplacení. S ohledem na to, že žalobkyně mohla žádat úrok z prodlení až od 2. 8. 2019, kdy však žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení již prokazatelně nebyla (žalovaná naposledy hradila žalobkyni v roce 2017) a žalobkyně z titulu této smlouvy nemůže žádat žádný úrok z prodlení. Ohledně smlouvy ze dne [datum], žalobkyně požadovala úrok z částky 18 276,46 Kč od 18. 9. 2017 do zaplacení. Důvodným je ovšem požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky 7 866 Kč až od 2. 8. 2019 (po provedeném zápočtu), a to v požadované výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalované.

25. Co do zbývající požadované částky 25 914 Kč, veškerých požadovaných smluvních úroků a kapitalizovaných úroků z prodlení a dále úroků z prodlení, tak jak jsou vymezeny ve výroku II. tohoto rozsudku, je žaloba nedůvodná a soud ji v uvedeném rozsahu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. S ohledem na to, že v řízení byla zcela zjevně úspěšnější žalovaná (s přihlédnutím i k požadovanému příslušenství), které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.