14 C 64/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zvýšení výživného zletilého dítěte

I. Žalovaný je povinen platit výživné žalobkyni ve výši 8 000 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne v každém kalendářním měsíci předem k jejím rukám, s účinností od 1. října 2022.

II. Dluh na výživném vzniklý žalovanému za období od

1. října 2022 do 30. dubna 2026 pro žalobkyni ve výši 344 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám žalobkyně ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Tímto rozsudkem se mění rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne

27. února 2018, č. j. spisová značka.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 298,78 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného, které jí je povinen platit žalovaný, a to od 1. října 2022 do budoucna na částku 8 000 Kč měsíčně. Svůj návrh odůvodnila tím, že od posledního rozhodnutí soudu v roce 2018 došlo v jejím životě k významné změně, kdy tehdy byla žákyní 9. třídy základní školy a nyní studuje 3. ročník vysoké školy. Od té doby došlo k výraznému nárůstu životních nákladů žalobkyně, zejména v souvislosti se studiem mimo bydliště. Žalobkyně uvedla, že bydlí ve sdíleném bytě v Praze, kde hradí nájemné ve výši 5 000 Kč měsíčně a své další pravidelné měsíční výdaje vyčíslila následovně: potraviny a drogerie 15 000 Kč, doprava 500 Kč, studijní materiály a školní potřeby 200 Kč, ošacení, obuv a osobní potřeby 3 000 Kč, poplatky u lékaře a léky 2 000 Kč, telefon, internet a další běžné služby 1 500 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na její výživu dlouhodobě nijak nepřispívá a žalovanému tak vznikl za období od 1. 10. 2022 na výživném nedoplatek, který po žalovaném v žalobě požadovala rovněž uhradit. Nedoplatek za předchozí období vymáhá žalobkyně po žalovaném exekučně. Poměry žalovaného nejsou žalobkyni známy, neví, kde se fakticky zdržuje, ani jaké má příjmy.

2. Žalovaný se k návrhu žalobkyně nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.

4. Z rodného listu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně se narodila Datum narození žalobkyně a je dcerou žalovaného (otec) a jméno FO (matka).

5. O vyživovací povinnosti žalovaného ve vztahu k žalobkyni naposledy rozhodl Okresní soud v adresa rozsudkem ze dne 27. 2. 2018, č. j. spisová značka, tak, že byla schválena dohoda rodičů, dle níž se žalovaný zavázal počínaje od 1. 10. 2014 přispívat na výživu žalobkyně výživným ve výši 5 000 Kč měsíčně a výživné je splatné do každého 8. dne v měsíci. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 6. 2018. Již v době rozhodování soudu měl žalovaný dluh na výživném za období od 1. 10. 2014 do 27. 2. 2018 ve výši 205 000 Kč.

6. Z potvrzení o studiu ze dne 24. 9. 2025 plyne, že žalobkyně je v akademickém roce 2025/2026 (tj. v období od 22. 9. 2025 do 20. 9. 2026) studentkou bakalářského studijního programu Softwarové inženýrství a technologie na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze s prezenční formou studia. Z dalšího potvrzení o studiu ze dne 14. 4. 2026 je patrné, že žalobkyně je stále (tj. v období od 22. 9. 2025 do 20. 9. 2026) studentkou bakalářského studijního programu Softwarové inženýrství a technologie na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze s prezenční formou studia.

7. Z dohody o pracovní činnosti ze dne 13. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně v období od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 vykonávala administrativní práce pro společnost Anonymizováno, kde jí za každou 1 hodinu vykonané práce náležela odměna ve výši 280 Kč.

8. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 7. 7. 2025 mezi jméno FO jako pronajímatelem a jméno FO a žalobkyní jako nájemci plyne že žalobkyně má v období od 1. 8. 2025 do 31. 7. 2026 spolu s jméno FO v nájmu byt, kde měsíční nájemné činilo 36 900 Kč.

9. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný je držitelem živnostenského oprávnění s předmětem podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a to od 25. 10. 1999 na dobu neurčitou.

10. Z exekučního příkazu soudního exekutora tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa, ze dne 20. 10. 2025, č. j. spisová značka, je zřejmé, že proti žalovanému je vedena exekuce ve prospěch žalobkyně, kdy je ke dni vydání příkazu vymáhána částka 258 590,90 Kč.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná studuje vysokou školu, což dokládají předložená potvrzení o studiu, tudíž žalobkyně není schopna se z důvodu soustavné přípravy na budoucí povolání sama živit a má vůči žalovanému právo na výživné tak, jak to předpokládá ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého mají předci a potomci vyživovací povinnost, ve spojení s § 911 o. z., který stanoví jako podmínku pro přiznání výživného právě neschopnost oprávněného sám se živit. Otázkou však je výše výživného, které by měl žalovaný žalobkyni platit.

12. Možnost změnit rozsudek, kterým byla stanovena vyživovací povinnost, v případě podstatné změny poměrů ať už na straně osoby oprávněné k výživnému či na straně osoby povinné plněním výživného stanoví § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”): „Rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.“ 13. Je nepochybné, že od doby posledního stanovení výživného v roce 2018, kdy bylo žalobkyni čtrnáct let a byla žákyní základní školy, se její odůvodněné potřeby výrazně zvýšily. K navýšení došlo jednak vlivem běžného vývoje a růstu, kdy dvaadvacetiletá studentka vysoké školy má zcela přirozeně vyšší životní náklady než čtrnáctiletá žačka základní školy, a jednak v souvislosti s jejím studiem na vysoké škole mimo místo jejího bydliště. Soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro zvýšení výživného, a to s účinností od žalobkyní navrženého data, tedy od 1. října 2022, do budoucna.

14. Při stanovení výše výživného soud vyšel z § 913 odst. 1 o. z., který zní: „Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.“ 15. Pokud jde o odůvodněné potřeby žalobkyně, pak žalobkyní uvedené a listinnými důkazy podložené měsíční náklady související se studiem a bydlením se jeví pro studentku vysoké školy jako zcela přiměřené a odpovídají průměrným nákladům studentky vysoké školy bydlící a studující mimo místo svého bydliště. Aniž by tedy soud podrobněji zkoumal další tvrzené výdaje žalobkyně, má soud za to, že výdaje vyčíslené žalobkyní se jeví jako věrohodné a odpovídající současné cenové hladině. Co se týče schopností, možností a majetkových poměrů žalovaného, tak vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný a se soudem nekomunikoval, tedy ani žádným způsobem nezareagoval na výzvu soudu k doložení svých aktuálních majetkových poměrů, nezbylo soudu nic jiného než vycházet z § 916 o. z., dle něhož platí: „Neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.“ Soud tedy stran poměrů žalovaného vycházel toliko ze zjištění, že žalovaný je podnikatelem a mohl by teoreticky dosahovat takto vysokého příjmu. Pokud žalobkyně navrhovala zvýšit výživné na částku, která je nižší, než by odpovídalo částce výživného dle doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti při stanovení příjmu žalovaného fikcí dle výše uvedeného ustanovení, pak soud dospěl k závěru, že žalobkyní navrhovaná částka výživného 8 000 Kč měsíčně, kromě toho, že odpovídá odůvodněným aktuálním potřebám a majetkovým poměrům žalobkyně, odpovídá i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalobce. Proto soud výrokem I. tohoto rozsudku zvýšil výživné, které je žalovaný povinen žalobkyni platit, na částku 8 000 Kč měsíčně, a to zpětně již od 1. 10. 2022 do budoucna.

16. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni nedoplatek na výživném ve výši 344 000 Kč, který žalovanému vznikl v důsledku zvýšení výživného. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výživu žalobkyně dlouhodobě nepřispívá žádnou částkou, tedy ani částkou stanovenou mu dřívějším rozsudkem, vznikl mu za období od 1. října 2022 do 30. dubna 2026 (tj. za 43 měsíců) na výživném dluh ve výši 344 000 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit vyčíslený nedoplatek ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, což je dle soudu lhůta přiměřená výši částky, kterou má žalovaný plnit, a jeho finančním možnostem (srov. § 160 odst. 1 o. s. ř.).

17. Výrokem III. tohoto rozhodnutí soud změnil vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni naposledy stanovenou rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 27. 2. 2018, č. j. spisová značka, ve výši 5 000 Kč.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 298,78 Kč.

19. Náklady řízení žalobkyně sestávají z náhrady nákladů právního zastoupení. Advokát žalobkyně učinil v předmětném řízení celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé – žaloba a účast na jednání soudu dne 12. 5. 2026), tarifní hodnotou je zde částka 10 000 Kč (§ 9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Při této tarifní hodnotě činí odměna za jeden úkon právní služby dle ustanovení § 7 částku 1 500 Kč; celkem pak odměna činí 4 500 Kč. Kromě mimosmluvní odměny za úkony právní služby přísluší ke každému z těchto úkonů dále režijní paušál dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., který činí 450 Kč za úkon; celkem se tak jedná o částku 1 350 Kč. Dále advokátovi náleží náhrada cestovních výdajů dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. v souvislosti s cestou na jednání soudu dne 12. 5. 2026, tj. za cestu z adresa a zpět, celkem ve výši 4 420,28 Kč (osobní automobil MITSUBISHI ASX, průměrná spotřeba dle TP 6,5 litrů na 100 km, najeto Anonymizováno km, cena pohonných hmot 34,70 Kč/l, sazba základní náhrady 5,90 Kč/km). A konečně má advokát nárok i na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s cestou k soudu a zpět, a to za 12 započatých půlhodin, celkem ve výši 1 800 Kč (viz § 14 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 13 298,78 Kč.

20. Soud pro úplnost poukazuje, že advokát ve svém vyúčtování, které předložil soudu požadoval přiznat odměnu a náhradu hotových výdajů i za písemné podání ze dne 28. 1. 2026. Soud však konstatuje, že žalobkyni nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za toto podání nepřiznal, neboť toto podání, v němž zástupce žalobkyně na výzvu soudu sděloval, že nesouhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání, dále zástupce žalobkyně požádal o nařízení jednání v určitém termínu a požádal o souhlas s použitím vlastního automobilu, nelze považovat za úkon právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., když se nejedná o podání ve věci samé. Pokud pak toto podání obsahovalo i další vyjádření žalobkyně, pak takové vyjádření nebylo soudem vyžadováno a advokát mohl své vyjádření učinit na jednání soudu a veškerá tvrzení měla být obsažena již v samotné žalobě. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.