14 C 90/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 47 724 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 800 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 38 605,76 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 514,61 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 14,33 % ročně z částky 4 514,61 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 10,41 % ročně z částky 6 981,26 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 981,26 Kč od 17. 11. 2017 do 21. 12. 2017, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 681,26 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení, úroku ve výši 10,50 % ročně z částky 17 178,13 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 178,13 Kč od 17. 11. 2017 do 21. 12. 2017 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 678,13 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 8 608 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 25. 10. 2014 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny ve výši 10 000 Kč zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 7 408 Kč, jež je součtem kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 894 Kč s úrokovou sazbou ve výši 14,33 % ročně, odměny za zpracování zápůjčky ve výši 1 331 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splatit v 60 týdenních splátkách po 291 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, když celkem uhradil pouze částku 8 800 Kč, a zůstal tak právní předchůdkyni žalobkyně dlužen 5 480,52 Kč na jistině a 3 127,48 Kč na poplatcích. Žalobkyně v žalobě požadovala kromě dlužné jistiny a poplatků kapitalizovaný úrok ve výši 1 524,90 Kč (tj. ve výši 14,33 % ročně z částky 5 480,52 Kč od 19. 12. 2015 do 16. 11. 2017), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 846,82 Kč (tj. ve výši 8,05 % ročně z částky 5 480,52 Kč od 19. 12. 2015 do 16. 11. 2017), úrok ve výši 14,33 % ročně z částky 5 480,52 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 480,52 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení.

2. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení 11 072 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 20. 12. 2014 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny ve výši 10 000 Kč zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 6 772 Kč, jež je součtem kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 639 Kč s úrokovou sazbou ve výši 10,41 % ročně, odměny za zpracování zápůjčky ve výši 950 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splatit v 60 týdenních splátkách po 280 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, když celkem uhradil pouze částku 5 700 Kč, a zůstal tak právní předchůdkyni žalobkyně dlužen 6 981,26 Kč na jistině a 4 090,74 Kč na poplatcích. Žalobkyně v žalobě požadovala kromě dlužné jistiny a poplatků kapitalizovaný úrok ve výši 1 298,05 Kč (tj. ve výši 10,41 % ročně z částky 6 981,26 Kč od 13. 2. 2016 do 16. 11. 2017), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 991,29 Kč (tj. ve výši 8,05 % ročně z částky 6 981,26 Kč od 21. 2. 2016 do 16. 11. 2017), úrok ve výši 10,41 % ročně z částky 6 981,26 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 981 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení.

3. Konečně se žalobkyně domáhala zaplacení 28 044 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 12. 3. 2015 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny ve výši 20 000 Kč zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 13 544 Kč, jež je součtem kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 291 Kč s úrokovou sazbou ve výši 10,50 % ročně, odměny za zpracování zápůjčky ve výši 2 079 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 174 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splatit v 60 týdenních splátkách po 560 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, když celkem uhradil pouze částku 5 500 Kč, a zůstal tak právní předchůdkyni žalobkyně dlužen 17 178,13 Kč na jistině a 10 865,87 Kč na poplatcích. Žalobkyně v žalobě požadovala kromě dlužné jistiny a poplatků kapitalizovaný úrok ve výši 2 810,77 Kč (tj. ve výši 10,50 % ročně z částky 17 178,13 Kč od 5. 5. 2016 do 16. 11. 2017), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 124,20 Kč (tj. ve výši 8,05 % ročně z částky 17 178,13 Kč od 13. 5. 2016 do 16. 11. 2017), úrok ve výši 10,50 % ročně z částky 17 178,13 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 178,13 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení.

4. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně v případě všech tří smluv o zápůjčce vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný (o svých rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech), přičemž tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, jež jsou obsahem Zákaznické karty. Předchůdkyně žalobkyně konkrétně vycházela z pracovní smlouvy, výplatních pásek žalovaného a z dokladů SIPO. Současně prověřila insolvenční rejstřík. Žádné doklady však žalobkyně nemá k dispozici. Žalobkyně v té souvislosti odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy. Žalovaný výslovně stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Přitom žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaný mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Teprve po vyhodnocení získaných informací byly se žalovaným uzavřeny předmětné smlouvy.

5. Usnesením zdejšího soudu ze dne , spisová značka, , bylo k návrhu oprávněné řízení částečně zastaveno, a to ohledně části nároku ze smlouvy č. , hodnota, co do zaplacení jistiny ve výši 965,91 Kč, poplatku ve výši 3 127,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 524,90 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 846,82 Kč, neboť tyto částky v celkové výši 6 465,11 Kč byly žalovaným po podání žaloby uhrazeny v rámci insolvenčního řízení. Po částečném zastavení se tedy žalobkyně ze smlouvy č. , hodnota, (první nárok) domáhala zaplacení jistiny ve výši 4 514,61 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 356,28 Kč (tj. ve výši 8,05 % ročně z částky 5 480,52 Kč od 17. 11. 2017 do 1. 3. 2021), kapitalizovaného úroku za období od 17. 11. 2017 do 1. 3. 2021 ve výši 4 194,56 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 514,61 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 14,33 % ročně z částky 4 514 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 25. 10. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, kdy tato částka byla žalovanému vyplacena v hotovosti v den podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal částku 10 000 Kč společně s poplatkem ve výši 7 408 Kč (tvořeným úrokem ve výši 894 Kč, částkou za administrativní činnost ve výši 1 331 Kč a částkou za hotovostní režim splátek ve výši 5 183 Kč, tj. celkem 17 408 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 60 týdenních splátkách po 291 Kč. Součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný ke dni 22. 11. 2018 uhradil 8 800 Kč.

8. Dne 20. 12. 2014 byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, kdy tato částka byla žalovanému vyplacena v hotovosti v den podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal částku 10 000 Kč společně s poplatkem ve výši 6 772 Kč (tvořeným úrokem ve výši 639 Kč, částkou za administrativní činnost ve výši 950 Kč a částkou za hotovostní režim splátek ve výši 5 183 Kč, tj. celkem 16 772 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 60 týdenních splátkách po 280 Kč. Součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný ke dni 22. 11. 2018 uhradil 5 700 Kč.

9. Dne 12. 3. 2015 byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, kdy tato částka byla žalovanému vyplacena v hotovosti v den podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal částku 20 000 Kč společně s poplatkem ve výši 13 544 Kč (tvořeným úrokem ve výši 1 241 Kč, částkou za administrativní činnost ve výši 2 079 Kč a částkou za hotovostní režim splátek ve výši 10 174 Kč, tj. celkem 33 544 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 60 týdenních splátkách po 560 Kč. Součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný ke dni 22. 11. 2018 uhradil 5 500 Kč.

10. Ze Zákaznické karty (žádosti o spotřebitelský úvěr) podepsané žalovaným ze dne 12. 3. 2015 vyplývá, že dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí zápůjčky zaměstnán na plný úvazek jako dělník s průměrným čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč, příjem žalovaného měl být ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaný dále v žádosti uvedl měsíční výdaje domácnosti ve výši 4 200 Kč (z toho 1 000 Kč nájem/inkaso, 3 000 Kč výdaje na domácnost a 200 Kč telefon; toto mělo být ověřeno doklady SIPO. Dále je zde ohledně osoby žalovaného uvedeno, že bydlí s rodiči, má v současnosti půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně a nevyživuje žádné nezaopatřené dítě.

11. Všechny tři pohledávky za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 na žalobkyni. O tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 16. 11. 2017, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení této výzvy. Dle podacího lístku byl tento dopis odeslán žalovanému dne 6. 12. 2017.

12. Předžalobní výzvou ze dne 21. 6. 2018 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek, a to nejpozději do 28. 6. 2018. Výzva byla odeslána téhož dne, což žalobkyně doložila podacím lístkem.

13. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smluv o zápůjčce tak, jak tento typ smlouvy upravuje § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“14. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá právní úprava týkající se spotřebitelského úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smluv nevyplývá, že by mu zápůjčka byla poskytována v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

15. Dle přechodného ustanovení § 164 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že „Není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy.“ Proto soud aplikoval na právní vztahy ze shora uvedených smluv ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016, který stanoví, že „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, pojem odborné péče představuje péči vyšší intenzity než „péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž „odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností. Pokud má být tedy zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

16. Pokud jde o příjem žalovaného, ten nebyl ani v jednom případě nijak doložen, informace o jeho výši pocházela pouze ze zákaznické karty, kde jej vyčíslil sám žalovaný. Údajně měl být ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného, avšak tyto listiny žalobkyně soudu nepředložila. Příjmy žalovaného tak nebyly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřeny. Co se týče výdajové stránky, zde se předchůdkyně žalobkyně opět spokojila pouze s údaji od žalovaného, které žádným způsobem neověřovala. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Pro úplnost soud podotýká, že se neztotožňuje se závěrem Krajského soudu v Českých Budějovicích o tom, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici pouze ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce. Pokud tedy jde o příjmy a výdaje žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by byly ze strany její právní předchůdkyně řádně prověřovány.

17. Ve vztahu k povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je ještě třeba zmínit, že se jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, se nemůže zprostit jejího splnění s odkazem na povinnost žalovaného jednat poctivě. Porušení povinnosti poctivého jednání při uzavírání úvěrových smluv může mít za následek přestupkovou, popř. trestněprávní odpovědnost klienta, nikoli však zánik, či oslabení povinnosti poskytovatele úvěru dostát požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o zápůjčce řádně nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného.

19. Předmětné smlouvy tak je nutno považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnuté jistiny, a to v případě první smlouvy ve výši 10 000 Kč, v případě druhé smlouvy rovněž ve výši 10 000 Kč a v případě třetí smlouvy ve výši 20 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávky za žalovaným byly následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupeny na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejich vymáhání.

20. Na svůj první závazek vrátit žalobkyni částku 10 000 Kč žalovaný již uhradil 15 265,11 Kč (8 800 Kč právní předchůdkyni žalobkyně před postoupením pohledávky a 6 465,11 Kč žalobkyni v rámci insolvenčního řízení), tedy veškeré nároky z této smlouvy jsou již zaplaceny, když žalovaný uhradil ještě více, než byl povinen. Na svůj druhý závazek vrátit žalobkyni částku 10 000 Kč žalovaný uhradil 5 700 Kč, tudíž soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni jistinu ve výši 4 300 Kč s úrokem z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. A konečně na svůj závazek vrátit žalobkyni částku 20 000 Kč žalovaný uhradil 5 500 Kč, tudíž soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni jistinu ve výši 14 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou.

21. Co se úroku z prodlení týče, je třeba uvést, že nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, v němž byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení této výzvy. Odeslání výzvy dne 6. 12. 2017 žalobkyně prokázala podacím lístkem. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku platí, že „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Zákonná domněnka zakotvená v § 573 občanského zákoníku stanoví, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byla žalovanému výzva doručena dne 11. 12. 2017. Vzhledem k tomu, že byla žalovanému pro úhradu určena lhůta deseti dnů, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, byl žalovaný povinen provést úhradu do 21. 12. 2017 a ode dne následujícího, tj. ode dne 22. 12. 2017, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok požadovala žalobkyně v zákonné výši.

22. Zbylé nároky uplatněné žalobkyní byly soudem zamítnuty, neboť části jistin ve výši 4 514,61 Kč, ve výši 2 681,26 Kč a ve výši 17 178,13 Kč byly již uhrazeny a na poplatky ve výši 4 090,74 Kč a ve výši 10 865 Kč, na kapitalizované úroky ve výši 4 194,56 Kč, ve výši 1 298,05 Kč a ve výši 2 810,77 Kč ani na úrok ve výši 14,33 % ročně z částky 4 514,61 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, na úrok ve výši 10,41 % ročně z částky 6 981,26 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a na úrok ve výši 10,50 % ročně z částky 17 178,13 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení nevzniklo žalobkyni právo, neboť smlouvy o zápůjčce byly shledány absolutně neplatnými.

23. Konečně co se týká požadavků žalobkyně na úroky z prodlení, pak soud připomíná, že se žalovaný dostal do prodlení až dne 22. 12. 2017, a to pouze částkou 4 300 Kč a 14 500 Kč, tudíž na kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 356,28 Kč za období od 17. 11. 2017 do 1. 3. 2021 z částky 5 480,52 Kč, ve výši 991,29 Kč za období od 21. 2. 2016 do 16. 11. 2017 z částky 6 981,26 Kč a ve výši 2 810,77 Kč za období od 13. 5. 2016 do 16. 11. 2017 z částky 17 178,13 Kč a dále na zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 514,61 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, na zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 981,26 Kč od 17. 11. 2017 do 21. 12. 2017, na zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 681,26 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení, na zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 178,13 Kč od 17. 11. 2017 do 21. 12. 2017 a na zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 678,13 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení žalobkyni taktéž nárok nevznikl.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí. Právo na náhradu nákladů řízení by měl žalovaný, který byl ve věci převážně úspěšný. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.