14 C 94/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 948 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 948 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 948 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 462 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 948 Kč s tím, že se žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu s počátkem pojištění ke dni [datum]. Žalovaný však sjednané pojistné řádně nehradil, v důsledku čehož došlo k zániku pojištění ke dni 27. 11. 2019 a zůstal žalobkyni za období od [datum] do [datum] dlužen na pojistném zažalovanou částku. Vedle toho žalobkyně po žalovaném požadovala ještě zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky představovaných konkrétně náklady na zaslání upomínky ve výši 200 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhu žalobkyně požadovala též zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to za období od 28. 11. 2019, tj. ode dne následujícího po zániku pojištění, do zaplacení.

2. Jelikož je žalovaný cizím státním příslušníkem, musel se soud nejdříve zabývat otázkou, zda je k meritornímu rozhodnutí ve věci založena mezinárodní příslušnost českých soudů. Žalovaný má bydliště na území Slovenské republiky, tj. na území členského státu Evropské unie, a za účelem určení mezinárodní příslušnosti soudu je tak třeba aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Dle článku 14 Nařízení Brusel I bis platí, že pojistitel může žalovat pouze u soudů členského státu, v němž má žalovaný bydliště, což je v tomto případě Slovenská republika. Článek 26 odst. 1 Nařízení Brusel I bis však dále stanoví, že mezinárodní příslušnost soudu může být založena tím, že se žalovaný řízení před tímto soudem účastní, pokud se ho neúčastní pouze proto, aby namítl mezinárodní nepříslušnost tohoto soudu. Soud pak v souladu s článkem 26 odst. 2 Nařízení Brusel I bis poučil žalovaného o možnosti namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast či neúčast v řízení před soudem. Žalovaný následně podal k věci vyjádření, aniž by namítl mezinárodní nepříslušnost soudu a vyjádřil tím svou vůli se řízení před soudem účastnit. Tímto tedy došlo k založení mezinárodní příslušnosti českých soudů.

3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky s odůvodněním, že tyto náklady byly požadovány v důsledku administrativního pochybení. Soud následně usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] řízení v této části zastavil.

4. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal a vznesl námitku promlčení dluhu. Nadto uvedl, že mluvil s operátorkou žalobkyně, která mu měla sdělit, že vůči němu žalobkyně nemá žádnou pohledávku a podání žaloby je tak dle jeho názoru účelové.

5. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne [datum] byla mezi [anonymizováno 13 slov], kdy ke dni [datum] byla [právnická osoba] zapsána do obchodního rejstříku a poté došlo od [datum] ke změně názvu na [právnická osoba]) a žalovaným uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo sdružené pojištění budov s počátkem pojištění ke dni [datum]. Žalovaný se v této smlouvě zavázal platit roční pojistné ve výši 1 896 [anonymizováno] splatné pololetně po 948 Kč vždy k 27. 11. a k 27. 5. každého kalendářního roku. Jelikož žalovaný neuhradil pojistné splatné k [datum], byl k jeho úhradě vyzván dopisem ze dne [datum], v němž byl zároveň upozorněn, že pokud dlužné pojistné neuhradí k 25. 11. 2019, dojde k zániku pojištění. Dopisem ze dne 7. 12. 2019 bylo žalovanému následně oznámeno ukončení pojistné smlouvy ke dni 26. 11. 2019 z důvodu neplacení pojistného. Zároveň byl žalovaný tímto dopisem vyzván k úhradě pojistného. Dále byl žalovaný k úhradě dlužného pojistného vyzván upomínkou ze dne 11. 1. 2020 a konečně předžalobní upomínkou ze dne 1. 3. 2021.

7. Vzhledem k datu uzavření smlouvy se soud musel dále zabývat tím, jakou právní úpravou se smluvní vztah mezi účastníky řídí. Je pak třeba vyjít z věty první § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, který stanoví, že„ (3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy“ a dále z § 72 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě účinného od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2013, který stanoví, že„ (1) Právní vztahy vzniklé z pojistných smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními právními předpisy.“ 8. Je tedy zřejmé, že při právním posouzení věci je třeba vycházet z příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ starý občanský zákoník“). K datu uzavření smlouvy byla úprava pojištění zakotvena v § 345 až 383 starého občanského zákoníku. Následně se součástí dosavadního znění zákona stala tzv. velká novela starého občanského zákoníku provedená zákonem č. 509/1991 Sb. ze dne 5. 11. 1991, kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník a vztahy týkající se pojištění byly následně upraveny v § 788 až 828 starého občanského zákoníku, přičemž byla zároveň zrušena výše uvedená ustanovení § 345 až 383 občanského zákoníku, a to s účinností od 1. 1. 1992. Součástí novely bylo také ustanovení § 868 občanského zákoníku, dle kterého„ Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992, se však posuzují podle dosavadních předpisů.“ 9. Předmětem žaloby je požadavek na zaplacení dílčího pojistného za období od [datum] do [datum], na které měl žalobkyni vůči žalovanému vzniknout nárok ke dni splatnosti tohoto pojistného, tj. ke dni 27. 5. 2019. Z výše uvedeného tedy plyne, že posouzení otázky týkající se nároku na zaplacení pojistného se bude odvíjet od starého občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 1992 a dle právní úpravy před novelou bude třeba posoudit pouze otázku samotného vzniku pojištění.

10. Soud má za prokázané, že pojistný vztah mezi žalobkyní a žalovaným platně vznikl, když došlo k uzavření pojistné smlouvy tak, jak to předpokládalo ustanovení § 346 starého občanského zákoníku ve znění před novelou:„ Ke vzniku pojištění je třeba, aby mezi občanem a pojišťovnou byla uzavřena pojistná smlouva (pojištění smluvní), nestanoví-li zvláštní předpis, že pojištění vznikne na základě jiné skutečnosti (pojištění zákonné).“ Právo na pojistné za shora specifikované období vzniklo žalobkyni na základě § 796 odst. 1 starého občanského zákoníku ve znění po novele účinném do 31. 12. 2004, dle kterého (1) Ten, kdo s pojistitelem uzavřel pojistnou smlouvu, je povinen platit pojistné, a to za dohodnutá pojistná období (běžné pojistné); lze též dohodnout, že pojistné bude zaplaceno najednou za celou dobu, na kterou bylo pojištění sjednáno (jednorázové pojistné).“ Na pojistné měla žalobkyně právo až do 27. 11. 2019 tak, jak uváděl § 803 odst. 1 starého občanského zákoníku ve znění po novele účinném do 31. 12. 2004:„ (1) Pojistitel má právo na pojistné za dobu do zániku pojištění.“ V souladu s § 796 odst. 2 starého občanského zákoníku ve znění po novele účinném do 31. 12. 2004, který určuje, že„ (2) Nebylo-li dohodnuto jinak, je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období a jednorázové pojistné dnem počátku pojištění“ bylo pojistné splatné ke dni 27. 5. 2019. K zániku smlouvy přitom došlo způsobem, se kterým počítal § 801 starého občanského zákoníku ve znění po novele účinném do 31. 12. 2004:„ Pojištění zanikne rovněž tím, že pojistné za první pojistné období nebo jednorázové pojistné nebylo zaplaceno do tří měsíců anebo pojistné za další pojistné období nebylo zaplaceno do šesti měsíců od jeho splatnosti; tyto lhůty lze dohodou prodloužit. Pojištění zanikne uplynutím příslušné lhůty. Totéž platí, byla-li zaplacena jen část pojistného.“ 11. S ohledem na prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni v souladu s § 517 odst. 2 starého občanského zákoníku právo požadovat úroky z prodlení:„ (2) Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.“ Úroky z prodlení přitom žalobkyně požadovala nikoli od prvního dne prodlení se zaplacením dlužného pojistného, ale až ode dne následujícího po zániku pojištění v zákonné výši.

12. Pokud jde o námitku promlčení vznesenou žalovaným, pak dle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2013 platí, že lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, se posuzují dle dosavadních právních předpisů, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a ve vztahu k posouzení, zda došlo k promlčení žalované pohledávky, je opět třeba aplikovat ustanovení starého občanského zákoníku. V § 100 odst. 1 větě první starého občanského zákoníku se uvádí, že„ (1) Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110).“ Dále podle § 101 starého občanského zákoníku platí, že„ pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.“ Za den, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé, se považuje den, kdy mohlo být poprvé uplatněno u soudu. Jelikož bylo žalované pojistné splatné dne 27. 5. 2019, mohlo být právo na jeho úhradu u soudu uplatněno poprvé dne 28. 5. 2019 a tříletá promlčecí lhůta by tak uplynula dnem 28. 5. 2022. Žaloba však byla podána již dne 10. 3. 2021, tedy před uplynutím promlčecí lhůty. Námitka vznesená žalovaným je proto nedůvodná. Samotná skutečnost, že mohlo dojít k pochybení zaměstnankyně žalobkyně, nemůže mít pak jakýkoli vliv na existenci žalovaného nároku.

13. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř., když byla žalobkyně úspěšná co do požadované jistiny a úroku z prodlení a v části týkající se nákladů spojených s uplatněním pohledávky bylo řízení zastaveno nikoli pro chování žalovaného po podání žaloby, nýbrž kvůli administrativní chybě žalobkyně v důsledku níž vzala následně žalobu v této části zpět a procesní zavinění na částečném zastavení řízení tak leží na její straně. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení celkové částky včetně příslušenství ve výši 1 378,89 Kč, přičemž jí bylo přiznáno 1 178,89 Kč (úroky z prodlení soud pro účely určení poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného ve věci kapitalizoval ke dni 4. 5. 2022). Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 85 % a z 15 % byla neúspěšná. Soud proto přiznal žalobkyni právo na náhradu 70 % nákladů řízení.

14. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). V daném případě jde zcela jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čemž svědčí množství obdobných návrhů podaných ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu (např. v řízeních vedených pod sp. zn. 13 C 169/2021, pod sp. zn. 4 C 243/2021 či pod sp. zn. 13 C 321/2021) a při určení výše náhrady nákladů řízení je tak třeba aplikovat ustanovení § 14b advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 089 Kč a vůči žalovanému má právo na náhradu nákladů v částce 1 462 Kč.