16 C 17/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Smetkou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce : 1/ Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2/ Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B . Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaných Jméno žalované C , narozené Datum narození žalované C . Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vrácení daru

I. Návrh žalobce, aby bylo určeno, že darovací smlouva uzavřená dne 21. 3. 2023 mezi žalovanými a vedlejší účastnicí ohledně převodu nemovitých věcí zapsaný na LV číslo , hodnota, pro obec , adresa, je neplatná, se zamítá.

II. Návrh žalobce, aby bylo určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitých věcí, a tobudovy č.p. , Anonymizováno, , rodinný dům, na pozemku , Anonymizováno, , budovy bez č.p./č.e., garáže na, spisová značkapozemku , Anonymizováno, , pozemku , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří a pozemku , Anonymizováno, zahrada, vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému číslo 1/ na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč,a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované číslo 2/ na náhradě nákladů řízení částku11 656,75 Kč k rukám právního zástupce žalované číslo 2/, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen nahradit vedlejší účastnici na nákladech řízení částku 18 905,22 Kč k rukám právního zástupce vedlejší účastnice, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou proti žalovaným , Jméno žalované A, a , Jméno žalované B, domáhá jednak určení, že darovací smlouva uzavřená dne 21. 3. 2023 mezi žalovanými a vedlejší účastnicí ohledně převodu nemovitostí zapsaných na LV číslo , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, je neplatná, a dále určení, že žalobce je výlučným vlastníkem těchto nemovitostí. Žalobce tvrdí, že tyto nemovitosti nejprve sám daroval darovací smlouvou ze dne 23. 3. 2022 žalovaným, přičemž mezi účastníky bylo dohodnuto, že žalovaní umožní žalobci v rodinném domě bydlení a že nepřevedou předmětné nemovité věci na třetí osobu, žalovaní však tyto nemovité věci darovací smlouvou z 21. 3. 2023 převedli na vedlejší účastnici. Toto jednání žalovaných považuje žalobce za nevděk vůči sobě jakožto dárci a odvolává tímto svůj dar pro nevděk ve smyslu § 2072 občanského zákoníku2. Především je nutno uvést, že soud nařídil dne 4. 9. 2024 jednání na 25. 10. 2024. Předvolání k jednání bylo žalobci doručeno dne 13. 9. 2024. Den před nařízeným jednáním zaslal žalobce soudu žádost o odročení jednání, a to z důvodu, že si hodlá zajistit právní zastoupení. Tuto žádost soud považoval za zjevně nedůvodnou v situaci, kdy žaloba byla podána již v březnu 2024 a o nařízeném jednání žalobce ví nejméně od data 13. 9. 2024. Je tedy zřejmé, že žalobce měl dostatek času na nalezení a dohodnutí právního zastoupení a žádost o odročení jednání je tedy zjevně účelová a nedůvodná. Tuto skutečnost obratem soud žalobci sdělil a sdělil mu, že žádosti odročení jednání vyhověno nebylo. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil. Teprve po provedeném jednání byla soudu doručena další žádost žalobce o odročení jednání, a to ze dne samotného jednání, tentokrát odůvodněna zdravotními důvody. Tuto žádost žalobce dokládá lékařským potvrzením z 25. 10. 2024 vystaveným v 10 hodin 29 minut, tedy až po zahájení jednání, je tedy zřejmé, že na tuto žádost již nemohl soud nijak reagovat. Žádost se navíc jeví jako zcela účelová a zjevně navazující na předchozí neúspěšnou žádost žalobce o odročení jednání. Vzhledem k tomu, že žádost žalobce o odročení jednání nebyla včasná a soud ji hodnotí jako účelovou a nedůvodnou, bylo jednání provedeno v nepřítomnosti žalobce, věc byla projednána a rozhodnuta.

3. Žalovaný č. 1/ , Jméno žalované A, s podanou žalobou nesouhlasil, ve vyjádření k žalobě uvedl, že k darování nemovitosti došlo v souvislosti s potřebou žalobce vypořádat jeho společné jmění s bývalou manželkou, v čemž mu žalovaní jako jeho rodiče pomohli, nicméně jejich podmínkou bylo darování nemovitosti. Mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda o tom, že žalovaní jako noví vlastníci nemovitosti nejsou oprávněni nemovitost převést na jinou osobu. Žalovaný číslo , spisová značkajedna má za to, že jejich jednání nevykazovalo znaky nevděku a nebylo důvodem pro odvolání daru. Navrhl proto žalobu zamítnout.

4. Žalovaná č. 2/ , Jméno žalované B, ve svém vyjádření uvedla, že žalobu považuje za nedůvodnou. Žalobce netvrdí žádné okolnosti, na nichž zakládá svůj naléhavý právní zájem na požadovaných určeních, má za to, že žalovaní nejsou pasivně legitimováni, zejména pokud jde o druhý žalobcem uplatněný nárok, neboť v současné době nejsou v katastru nemovitostí vedeni jako vlastníci předmětných nemovitostí. Popírá, že by existoval hmotně právní důvod pro vrácení daru pro nevděk.

5. Na podnět žalobce vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalovaných , Jméno žalované C, , která ve svém vyjádření rovněž navrhla zamítnutí žaloby. Uvádí, že žalobce žádného z žalovaných nevyzval k vrácení daru. Chybí tedy podmínka hmotněprávní výzvy k vrácení daru pro to, aby mohla být žaloba úspěšná. Dále namítá, že neexistuje žádné porušení dobrých mravů ze strany žalovaných, pro které by bylo možno dar odvolat pro nevděk. Uvádí, že žalobce dle jejího názoru zmeškal lhůtu k odvolání daru, přičemž zmeškání této lhůty namítá. Uvádí rovněž, že na straně žalobce absentuje naléhavý právní zájem na požadovaných určeních, navrhuje proto žalobu zcela zamítnout.

6. Sám žalobce provedení žádného konkrétního dokazování nenavrhl. Soud provedl dokazování toliko listinnými důkazy, přičemž toto dokazování považuje pro rozhodnutí věci za dostatečné. Konkrétně provedl důkaz výpisy z katastru nemovitostí k předmětným nemovitostem, a to k datu 1. 3. 2023 a k datu 23.4 2024 a dále darovacími smlouvami ze dne 23. 3. 2022 a ze dne 21. 3. 2023. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že k datu 1. 3. 2023 byly předmětné nemovitosti zapsány ve vlastnictví manželů , Jméno žalované A, a , Jméno žalované B, , přičemž tito vlastníci získali vlastnické právo k nemovitostem darovací smlouvou ze dne 23. 3. 2022 uzavřenou se žalobcem jako s dárcem. V darovací smlouvě není uvedeno žádné omezení vlastnického práva na straně obdarovaných a v této smlouvě není ani uveden jakýkoliv závazek obdarovaných nepřevést předmětné nemovitosti na třetí osobu. Žalovaní dále předmětné nemovitosti smlouvou ze dne 21. 3. 2023 darovali vedlejší účastnici, v jejímž vlastnictví se v současné době tyto nemovitosti nacházejí, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí k datu 23. 4. 2024.

7. Pokud jde o první ze žalobcem uplatněných nároků, tedy nárok na určení, že darovací smlouva ze dne 21. 3. 2023 uzavřená mezi žalovanými a vedlejší účastnicí, je neplatná, tento návrh je nutno zamítnout ze tří důvodů. Především žalobce ani náznakově netvrdí, v čem spočívá jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o.s.ř. Soud přitom není oprávněn si toto absentující skutkové tvrzení na straně žalobce jakkoliv domýšlet. Dále, žalobce ani náznakově netvrdí, v čem mají spočívat konkrétní důvody této tvrzené neplatnosti, přičemž soud si ani zde není oprávněn absenci skutkových tvrzení domýšlet. V obou případech pak nebylo možno při jednání žalobce vyzvat k doplnění absentujících skutkových tvrzení. Konečně, i pokud by žalobce tento naléhavý právní zájem tvrdil a prokázal, případně tvrdil a prokázal důvody neplatnosti této darovací smlouvy, nemohlo by být žalobě vyhověno, neboť žaloba nebyla podána proti všem účastníkům napadeného právního jednání. Toto právní jednání bylo uzavřeno mezi žalovanými jakožto dárci a vedlejší účastnicí jakožto obdarovanou, nicméně vedlejší účastnice se tohoto řízení neúčastní v pozici účastníka řízení. Má toliko pozici vedlejšího účastníka, vůči kterému není žalobou nic požadováno a jeho pozice ve smyslu § 93 o.s.ř. spočívá pouze v podpoře některé procesní strany a výrok rozsudku na ni nemá přímý dopad a závaznost. Pokud však hodlá žalobce dosáhnout závazného soudního výroku deklarujícího neplatnost určitého právního jednání, je nutné, aby žalobu směřoval vůči všem účastníkům tohoto právního jednání, přičemž je výhradně na rozhodnutí žalobce, vůči komu jakožto žalovanému žalobu směřuje., spisová značka8. Druhý ze žalobcem uplatněných nároků, tedy nárok na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , navazuje na ustanovení § 2072 a následujících občanského zákoníku, kdy žalobce tento nárok opírá o odvolání daru vůči žalovaným pro nevděk. Nevděk má spočívat ve faktu, že žalovaní předmětné nemovitosti převedli na třetí osobu. Vůči tomuto nároku namítají žalovaní především to, že nebylo učiněno hmotněprávní jednání, kterým by žalobce vyzval žalované k vrácení daru. Tato námitka nicméně důvodná není, neboť byť z podané žaloby vyplývá, že žalobce toto hmotněprávní jednání vůči žalovaným skutečně před podáním žaloby neučinil, hmotněprávní výzva k vrácení daru je obsažena v žalobě samotné. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 20 Cdo 1620/2001, podle kterého právní úkon spočívající ve výzvě k vrácení daru může být obsažen i v žalobě, v takovém případě nastávají jeho právní účinky okamžikem, kdy byla žaloba doručena obdarovanému.

9. Vedlejší účastnice namítla nevčasnost výzvy k vrácení daru, kdy dar může být pro nevděk odvolán podle § 2075 odst. 1 občanského zákoníku do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost od důvodu pro odvolání daru. Událost, z níž žalobce odvozuje nárok na vrácení daru, tedy nevděk ze strany žalovaných, nastala uzavřením darovací smlouvy ze dne 21. 3. 2023, přičemž žaloba, v níž je obsažena hmotněprávní výzva k vrácení daru, byla žalovanému č. 1/ doručena dne 14. 6. 2024 a žalované č. 2/ 13. 6. 2024. Mezi událostí, v níž žalobce spatřuje nevděk a doručením výzvy k vrácení daru žalovaným tedy uplynula doba delší než jednoho roku. Námitka vedlejší účastnice nicméně nemůže založit sama o sobě zamítnutí žaloby, neboť není zřejmé, kdy se žalobce o důvodu pro odvolání daru, který tvrdí, dozvěděl. Soud se na tuto okolnost dotázal žalovaných i vedlejší účastnice, nicméně konkrétní informaci v tomto směru neobdržel a tato okolnost tedy prokázána v řízení nebyla. Tvrzení a prokázání této okolnosti přitom zatěžuje žalované, kteří ji namítají.

10. Žalobě však nelze vyhovět již z toho důvodu, že žalobce se domáhá určení svého vlastnictví k předmětným nemovitostem vůči žalovaným, kteří již v katastru nemovitostí jakožto vlastníci zapsáni nejsou. I pokud by bylo důvodné tvrzení žalobce, že žalovaní svým jednáním projevili vůči němu kvalifikovaný nevděk, musel by se s ohledem na fakt, že žalovaní již předmět daru nevlastní, vůči žalovaným domáhat nikoliv určení vlastnictví k těmto nemovitostem, ale musel by se domáhat vydání hodnoty, kterou se žalovaní na jeho úkor obohatili ve smyslu předpisu o vydání bezdůvodného obohacení. Jinými slovy, žalobce by musel požadovat nikoliv určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, ale zaplacení peněžní částky, na kterou odhaduje hodnotu těchto nemovitostí. To je totiž podstatou celé právní konstrukce institutu odvolání daru pro nevděk. Hmotněprávní výzvou k vrácení daru se darovaná věc vrací zpět do vlastnictví dárce, nicméně pouze v situaci, kdy tato věc byla v okamžiku odvolání daru stále ještě ve vlastnictví obdarovaného. Pokud obdarovaný dar již nemá, protože jej zcizil, opustil, zničil, spotřeboval, ztratil, byl mu odcizen, podlehl zkáze a podobně, je zavázán vydat dárci podle § 2078 o.z. jen zbývající obohacení. Jestliže se žalobce v situaci, kdy obdarovaní dar již nemají, domáhal určení vlastnictví k darované věci, nikoliv vydání bezdůvodného obohacení, již z tohoto důvodu nelze žalobě vyhovět.

11. Ze všech uvedených důvodů bylo nutno žalobu zamítnout i ohledně druhého uplatněného nároku a žalobce tak vlastně soudu neposkytl procesní prostor pro zkoumání, zda byly splněny hmotněprávní podmínky pro odvolání daru pro nevděk ve smyslu § 2072 občanského zákoníku, tedy zda obdarovaní dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížili tak, že zjevně porušili dobré mravy. Obecně lze pouze říci, že pokud měl tento čin obdarovaných dle žalobního tvrzení spočívat v tom, že obdarovaní převedli darovanou nemovitost na třetí osobu, nelze v tom zjevné porušení dobrých mravů spatřovat. V darovací smlouvě nebyla učiněna žádná výhrada ve vztahu k dalšímu převodu nemovitosti, přičemž vlastnické právo je právo absolutní a vlastníka opravňuje nejen , spisová značkak užívání věci, ale rovněž k jejímu zcizení. Pokud obdarovaní převedli darovanou nemovitost na třetí osobu, využili tak pouze práva, které vyplývá z jejich vlastnictví a ve vztahu k žalobci se tak zjevného porušení dobrých mravů dopustit nemohli.

12. O náhradě nákladů řízení žalovaného č. 1/ rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému č. 1/, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce 900 Kč za tři úkony (vyjádření ze dne 14. 6. 2024, vyjádření ze dne 28. 6. 2024 včetně žádosti ze dne 14. 6. 2024 o odložení vyjádření, účast u jednání dne 25. 10. 2024). O náhradu cestovného žalovaný č. 1/ výslovně nepožádal, neprokázané cestovní výdaje přitom není žalobce povinen nahradit, neboť se nahrazují pouze skutečné účastníkem doložené cestovní výdaje.

13. O náhradě nákladů řízení žalované č. 2/ rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované č. 2/, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 656,75 Kč. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Zástupce žalované č. 2/ učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 24. 6. 2024, účast u jednání dne 25. 10. 2024), za které mu náleží odměna v plné výši. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 advokátního tarifu 3 100 Kč. Soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 50 000 Kč, a to v souladu s § 9 odst. 4 písmena b) advokátního tarifu ve spojení s § 9 odst. 3 písmeno a) advokátního tarifu, neboť se jedná o spor o určení neplatnosti právního jednání a určení právního vztahu týkajícího se nemovitých věcí. Celkem tak odměna advokáta činí 9 300 Kč a dále mu za 3 úkony podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to za každý z těchto 3 úkonů. Rovněž se žalované č. 2/ přiznává náhrada nákladů (cestovné) ve výši 1 056,75 Kč – cesta právního zástupce na jednání automobilem , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , spotřeba 5,1 l/100 km, cestovné , adresa, a zpět dne 25. 10. 2024, tj. 2 x 70 km = 140 km, tedy 140 km x 5,60 Kč/km = 784 Kč + 272,748 Kč, tj. (5,1 l/100 km) x 140 km x 38,2 Kč/l = 1 056,75 Kč, kdy soud vycházel z údaje o spotřebě pohonné hmoty vozidla pro kombinovaný provoz dle přiloženého technického průkazu 5,1 l/100 km, ceny pohonné hmoty dle § 4 písmena a) vyhlášky č. 398/2023 Sb., počtu ujetých kilometrů - celkem 140 km a sazby základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,6 Kč/km (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb.) Dále má žalovaná č. 2/ nárok na náhradu za zmeškaný čas právního zástupce na cestě á 100 Kč za každou započatou půlhodinu ve výši celkem 4 x 100 Kč, tj. 400 Kč ve smyslu § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy náklady žalované č. 2/ činí 11 656,75 Kč. Právní zástupce žalované č. 2/ není plátce DPH. Takto přiznané náklady soud považuje za účelně vynaložené.

14. O náhradě nákladů řízení vedlejší účastnice na straně žalovaných rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal vedlejší účastnici, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 905,22 Kč. Soud postupoval dle advokátního tarifu. Zástupce vedlejší účastnice učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 6. 6. 2024, účast u jednání dne 25. 10. 2024), za které mu náleží odměna v plné výši a dále 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (přistoupení vedlejšího účastníka ze dne 29. 8. 2024, oznámení o převzetí zastoupení včetně nesouhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání ze dne 5. 6. 2024), za které mu náleží odměna v poloviční výši. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 advokátního tarifu 3 100 Kč. Soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 50 000 Kč, a to v souladu s § 9 odst. 4 písmena b) advokátního tarifu ve spojení s § 9 odst. 3 písmeno a) advokátního tarifu, neboť se jedná o spor o určení neplatnosti právního jednání a určení , spisová značkaprávního vztahu týkajícího se nemovitých věcí. Celkem tak odměna advokáta činí 10 850 Kč a dále mu za 5 úkonů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to za každý z těchto 5 úkonů. Rovněž se vedlejší účastnici přiznává náhrada nákladů (cestovné) ve výši 1 324,15 Kč – cesta právního zástupce na jednání automobilem , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , spotřeba 10,1 l/100 km, cestovné , adresa, a zpět dne 25. 10. 2024, tj. 2 x 70 km = 140 km, tedy 140 km x 5,60 Kč/km = 784 Kč + 540,148 Kč, tj. (10,1 l/100 km) x 140 km x 38,2 Kč/l = 1 324,15 Kč, kdy soud vycházel z údaje o spotřebě pohonné hmoty pro kombinovaný provoz vozidla dle přiloženého technického průkazu 10,1 l/100 km, ceny pohonné hmoty dle § 4 písmena a) vyhlášky č. 398/2023 Sb., počtu ujetých kilometrů - celkem 140 km a sazby základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,6 Kč/km (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb.) Dále má vedlejší účastnice nárok na náhradu za zmeškaný čas jejího právního zástupce na cestě á 100 Kč za každou započatou půlhodinu ve výši celkem 4 x 100 Kč, tj. 400 Kč ve smyslu § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy náklady vedlejší účastnice činí 18 905,22 Kč včetně DPH 21 %, neboť právní zástupce vedlejší účastnice je plátcem DPH. Takto přiznané náklady soud považuje za účelně vynaložené.

15. Soud uvádí, že Nejvyšší soud ČR již dříve vyložil, že pouze cena obvyklá jako jediná může být právně relevantním podkladem pro závěr o hodnotě (nemovité) věci při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1927/2015, ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3082/2016, nebo ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 76/2017). Vedlejší účastnice žádala, aby soud stanovil tarifní hodnotu pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu tak, že vezme jako hodnotu věci tržní cenu předmětných nemovitostí 8 074 617 Kč, k čemuž vedlejší účastnice předložila pouze listinu „Odhad tržní ceny nemovitosti.“ „Odhad tržní ceny nemovitosti“ vychází pouze ze zprůměrování cen 5 obdobných prodávaných nemovitostí v dané lokalitě, které jsou vybrány přes webovou adresu www.cenovamapa.cz z katastru nemovitostí. Takové zjištění ceny nemovitostí soud považuje za nedostatečné a nemůže být relevantním podkladem pro určení věrohodné ceny nemovitostí, uvedená cena 8 074 617 Kč je pouze orientační. Naopak při zpracování znaleckého posudku znalcem, který oceňuje nemovitosti se sice využívá porovnávací (komparativní) metoda, která se ale neomezuje pouze na zprůměrování cen za srovnatelné nemovitosti v lokalitě, ale využívá dále index trhu i index polohy pozemku. Při použití této metody se využívá k určení ceny i ukazatel odborného provedení nemovitosti, technického stavu nemovitosti, opravitelnosti nemovitosti, umístění nemovitosti v terénu a lokalitě, ukazatel nákladů na provoz, ukazatel možného zhodnocení nemovitostí atd. Na základě analýzy všech zjištěných informací se stanoví obvyklá aktuální cena oceňovaných nemovitostí. Tyto dále popsané ukazatele přitom nebyly v daném případě v dokumentu „Odhad tržní ceny nemovitosti“ zohledněny. Zjišťování hodnoty věci odborným znalcem by přitom znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty, respektive ceny nemovitostí. Zmíněný „odhad tržní ceny nemovitosti“ byl opatřen vedlejší účastnicí nadto pouze toliko pro potřeby stanovení tarifní hodnoty odměny advokáta s cílem navýšit jeho odměnu, aniž byl potřebný pro rozhodnutí ve věci samé; při řešení samotného sporu hodnota nemovitostí nehrála roli. Procesní spis v dané věci proto neobsahuje relevantní podklad, z něhož by bylo možné zjistit aktuální obvyklou cenu předmětných nemovitostí, o něž byl veden spor. Z toho důvodu bylo třeba aplikovat § 9 odst. 3,4 advokátního tarifu.

16. K určení tarifní hodnoty v obdobných případech Ústavní soud v nálezech sp. zn. IV. ÚS 2688/15 ze dne 19. 12. 2017 a sp. zn. I. ÚS 269/16 ze dne 17. 10. 2017 upozornil, že stávající způsob rozhodování o nákladech řízení obsahuje silný prvek nahodilosti, kdy se výše nákladů diametrálně liší v závislosti na tom, zda se v soudním spise nachází ověřitelný údaj o ceně spornýchnemovitostí. Ústavní soud rovněž podrobil kritice skutečnost, že odvození výše odměny advokáta od hodnoty sporu nijak nereflektuje obtížnost případu, resp. náročnost poskytované právní služby, popřípadě další okolnosti. Ústavní soud vyjádřil pochybnost o správnosti a udržitelnosti výkladu ustanovení advokátního tarifu, podle kterého se výše odměny advokáta odvíjí od skutečnosti, zda se v soudním spisu nachází ověřitelný údaj o ceně sporné nemovitosti s tím, že by bylo vhodnější, aby se výše odměny odvíjela vždy od § 9 odst. 3,4 advokátního tarifu. V daném případě se nadto jednalo o spor, v němž hodnota nemovitostí nehrála žádnou roli. Dle názoru zdejšího soudu je proto vhodné z uvedených důvodů aplikovat při určení tarifní hodnoty sporu § 9 advokátního tarifu.