16 C 18/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Smetkou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vypořádání zaniklého společného jmění manželů

I. Ze zaniklého společného jmění manželů , jméno FO, , Anonymizováno, , narozeného , Datum narození žalobce, , a , Jméno žalované, , narozené , Datum narození žalované, , se do výlučného vlastnictví , Jméno žalované, přikazuje zůstatek na bankovním účtu u , právnická osoba, , Anonymizováno, číslo účtu , č. účtu, . Oběma účastníkům se rovným dílem přikazuje k placení závazek ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, uzavřený dne 7. 3. 2016 mezi účastníky a , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaná , Jméno žalované, je povinna zaplatit žalobci , Jméno žalobce, na vyrovnání jeho podílu částku 706 030,40 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal vypořádání zaniklého společného jmění manželů se žalovanou, a to tak, že žalované má být přikázán závazek k úhradě zbývající části úvěru vzniklého na základě smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalobce uvedl, že peněžní prostředky z tohoto úvěru byly zčásti použity na úhradu úvěru, který žalovaná čerpala již před uzavřením manželství na rekonstrukci domu v jejím výlučném vlastnictví, a zbylá část těchto peněžních prostředků byla použita na další rekonstrukci předmětného domu ve výlučném vlastnictví žalované. Dále žalobce navrhl, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl z peněžních prostředků uložených na bankovním účtu žalované, s tím, že tento podíl má činit 200 000 Kč.Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že čerpané peněžní prostředky z meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření nebyly použity pouze na úhradu jejího předcházejícího úvěru a na rekonstrukci rodinného domu v jejím výlučném vlastnictví, nýbrž si z nich žalovaný také zakoupil věci pro svou osobní potřebu.Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.Manželství žalobce a žalované uzavřené dne , datum, bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 3. 2019, č. j. 5 C 288/2018-25, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2019.Mezi účastníky bylo nesporné, že za trvání jejich manželství byla uzavřena smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, na základě které, jim byl poskytnut meziúvěr ze stavebního spoření až do výše 1 800 000 Kč, a to jednak za účelem splacení úvěru použitého na financování bytových potřeb týkajících se rodinného domu a jednak za účelem údržby a změny rodinného domu. Z tohoto úvěru byla částka 372 450,91 Kč použita na zaplacení předcházejícího úvěru, který byl rovněž uzavřen za trvání manželství, zněl však pouze na jméno žalované a byl zcela využit na rekonstrukci nemovitosti v jejím výlučném vlastnictví. Dále se účastníci shodli na tom, že částka v souhrnné výši 940 542 Kč byla z úvěru ze stavebního spoření použita na rekonstrukci domu ve výlučném vlastnictví žalované. Tato částka byla doložena soupiskami dokladů o použití prostředků ze stavebního spoření ze dne 23. 2. 2017 znějící na částku 217 890 Kč (čl. 13) a ze dne 20. 6. 2017 znějící na částku 272 206 Kč (čl. 9) včetně připojených faktur. Dále byly mezi účastníky nesporné také následující položky: malířské a natěračské práce v ceně 52 320 Kč (faktura č. , hodnota, , čl. 6 p.v.), dodávka obkladů zárubní a dveří za cenu 82 560 Kč (faktura č. , hodnota, , čl. 7), terénní úpravy a pokládka dlažby za cenu 86 230 Kč (faktura č. , hodnota, , čl. 7 p.v.), dodávka a montáž vinylové podlahy za cenu 73 441 Kč (faktura č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , čl. 16 p.v.), a elektromontážní práce v ceně 155 895 Kč (faktura č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, čl. 16 p.v.).Shodně účastníci také uvedli, že zůstatek z úvěru činil ke dni 20. 3. 2019 částku 1 795 215 Kč, přičemž po tomto datu splácela daný úvěr výlučně žalovaná, což také vyplynulo ze sdělení , právnická osoba, , Anonymizováno, , ze dne 22. 6. 2022 a z výpisu z meziúvěrového účtu. Dle sdělení , Anonymizováno, žalovaná do 30. 5. 2023 na tento úvěr zaplatila po právní moci rozvodu manželství, tedy po 20. 3. 2019, částku 222 010 Kč (čl. 133). Konečně mezi účastníky nebylo sporu, že na bankovním účtu žalované byla ke dni 20. 3. 2019 částka 175 770,80 Kč, jak bylo ostatně doloženo též sdělením , právnická osoba, , Anonymizováno, , ze dne 22. 6. 2022.Dle bankovní informace ze dne 28. 4. 2022 byl meziúvěr/úvěr ze stavebního spoření vyčerpán v plné výši a dlužník doložil jeho použití na řešení bytové potřeby. Účelem úvěru bylo jednak splacení úvěru č. , hodnota, použitého na údržbu a změnu rodinného domu a jednak modernizace rodinného domu, přičemž financovaná nemovitost je specifikována adresou , adresa, . Výlučné vlastnictví předmětné nemovité věci žalovanou je patrno z výpisu z katastru nemovitostí.Ze soupisky dokladů o použití prostředků ze stavebního spoření ze dne 30. 1. 2017 plyne, že na rekonstrukci domu žalované měla být z úvěru použita také částka 374 643 Kč, která byla dokladována přiloženými fakturami. Mezi účastníky zůstaly sporné následující položky. Faktura č. , hodnota, vystavená , jméno FO, za 6 ks interiérových dveří včetně montáže za cenu 45 487 Kč (čl. 15 p. v.); sdělením ze dne 16. 2. 2023 , jméno FO, potvrdil, že fakturu vystavil a zboží dodal i namontoval. Faktura č. , hodnota, vydaná , jméno FO, za výrobu a montáž kuchyňské linky v ceně 99 820 Kč (čl. 17); sdělením ze dne 26. 1. 2023 , jméno FO, potvrdil, že fakturu vystavil.Z další soupisky dokladů o použití prostředků ze stavebního spoření ze dne 7. 3. 2018 plyne, že na rekonstrukci domu žalované měla být z úvěru použita rovněž částka 580 705 Kč, která byla dokladována přiloženými fakturami. Mezi účastníky zůstaly sporné následující položky. Faktura č. , hodnota, za výrobu a montáž kuchyňské linky za cenu 98 200 Kč (čl. 5 p.v.) a faktura č. , hodnota, za výrobu a montáž vestavěných skříní za cenu 65 895 Kč (čl. 6); na obou těchto fakturách je uvedeno, že byly vystaveny , jméno FO, , který byl slyšen jako svědek, přičemž uvedl, že ani jednu z těchto faktur nevydal a kuchyňskou linku ani vestavěné skříně na adresu , adresa, , nedodával. Dále zůstala sporná faktura č. , hodnota, vydaná , jméno FO, za zednické práce – rekonstrukce koupelny a WC v ceně 195 500 Kč (čl. 8); sdělením ze dne 29. 1. 2023 i v rámci svědecké výpovědi , jméno FO, , popřel, že by předmětnou fakturu vystavil. Uvedl, že účastníky nezná, na dané adrese nikdy stavební práce neprováděl a podpis na faktuře není jeho.Ze sdělení , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ze dne 14. 4. 2023 plyne, že na meziúvěrový účet bylo na úrocích od 20. 3. 2019 do 14. 4. 2023 uhrazeno 215 575 Kč. Předpokládaná výše úroků do konce května 2023 činila nadále 3 735 Kč. Předpokládaná měsíční výše úložek na vkladový účet do konce května 2023 činila nadále 2 700 Kč. Průběh splácení je patrný z přiloženého výpisu z meziúvěrového účtu a z vkladového účtu.Účastníci shodně uvedli, že mezi nimi nebyla uzavřena dohoda o amortizaci či valorizaci vnosů či odnosů do/ze společného jmění manželů.Žalobce předložil soudu svůj návrh dohody manželů o úpravě jejich majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu manželství a žalobkyně předložila soudu dopis adresovaný žalobci ze dne 12. 10. 2020, který obsahoval její návrh dohody o vypořádání společného jmění. Soud ani jednu z těchto listin k důkazu neprováděl, neboť by z nich nebylo možno zjistit nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.Soud také neprovedl důkaz znaleckým posudkem, který navrhovala žalovaná k otázce, jaké investice byly za dobu čerpání úvěru na nemovité věci žalované skutečně zbudovány, neboť provedené investice byly již prokázány listinnými důkazy (soupiskami dokladů o použití prostředků ze stavebního spoření a fakturami) a výslechy svědků. Dále soud neprovedl ani důkaz znaleckým posudkem, který navrhl žalobce, jímž měla být zjištěna amortizace či valorizace provedených investic, jelikož účastníci mezi sebou neuzavřeli dohodu o takové amortizaci či valorizaci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1172/2022).Při vypořádání společného jmění manželů soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), i když společné jmění manželů vzniklo za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., neboť pro jeho vypořádání je rozhodná právní úprava účinná ke dni jeho zániku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017).Podle § 708 odst. 1 občanského zákoníku platí, že to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů.Podle § 736 občanského zákoníku platí, že je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dle § 740 občanského zákoníku platí, že nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.Podle § 742 odst. 1 občanského zákoníku platí, že nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:a. podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,b. každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,c. každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,d. přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,e. přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,f. přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.Podle § 742 odst. 2 občanského zákoníku platí, že hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.Výše citovaný § 742 občanského zákoníku stanovuje základní pravidla pro vypořádání společného jmění manželů na základě rozhodnutí soudu. Při vypořádání společného jmění manželů je soud vázán návrhy obou účastníků, co se týká rozsahu, který mezi sebou považují za sporný a požadují ho vypořádat. Navrhovaným způsobem samotného vypořádání vázán není a je na soudu, aby posoudil, zda navrhovaný způsob je v souladu se zákonem, při respektování autonomie vůle stran.V projednávané věci byly jediným zjištěným aktivem společného jmění manželů peněžní prostředky na bankovním účtu žalované, jehož zůstatek ke dni právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství (20. 3. 2019) činil 175 770,89 Kč. Tyto peněžní prostředky byly nabyty za trvání manželství a jsou tak součástí společného jmění manželů. Jelikož soud přikázal zůstatek na předmětném bankovním účtu žalované, žalobce tak má právo na vyplacení vypořádacího podílu ve výši poloviny těchto peněžních prostředků, tedy částky 87 885,45 Kč. Naopak pasivem společného jmění manželů byl meziúvěr ze stavebního spoření, z něhož byl jednak uhrazen předcházející úvěr žalované ve výši 372 450,91 Kč, který byl použit na rekonstrukci nemovité věci v jejím výlučném vlastnictví, a jednak byl meziúvěr čerpán na rekonstrukci nemovité věci ve výlučném vlastnictví žalované, přičemž o investicích ve výši 940 542 Kč nebylo mezi účastníky sporu a byly doloženy i příslušnými listinami, zatímco sporné investice ve výši 145 307 Kč byly prokázány v rámci provedeného dokazování. Celkem tak na výlučný majetek žalované byla ze společného jmění manželů vynaložena částka 1 458 299,91 Kč, která představuje odnos ze společného jmění manželů do výlučného majetku žalované, a žalovaná je povinna polovinu tohoto odnosu vyplatit žalobci jako jeho vypořádací podíl. Co se týká sporných investic v souhrnné výši 359 595 Kč, provedeným dokazováním bylo vyvráceno, že by byly použity na rekonstrukci rodinného domu žalované, tudíž je nelze považovat za odnos ze společného jmění manželů do výlučného majetku žalované. Konkrétní použití této částky, získané úvěrem, nebylo v řízení zjištěno (když žalovaná uvedla pouze obecně, že žalobce použil blíže nespecifikovanou část prostředků získaných úvěrem pro svou výlučnou potřebu, nebyla však schopna toto tvrzení upřesnit ani označit důkazy k jeho prokázání). Tuto částku proto soud při vypořádání nijak nezohlednil.Po rozvodu manželství splácela meziúvěr výhradně žalovaná, přičemž již uhradila částku 222 010 Kč; výlučné prostředky žalované tak byly použity na úhradu dluhu náležejícího do společného jmění manželů a žalobce by jí měl nahradit polovinu této částky. Soud tedy od částky, kterou by měla žalobci na jeho vypořádací podíl vyplatit žalovaná (817 035,40 Kč) odečetl částku, kterou by měl žalobce zaplatit žalované na splátky meziúvěru (111 005 Kč).Co se týká námitky žalobce vznesené na jednání dne 4. 11. 2022, že na účtu stavebního spoření žalované byl ke dni rozvodu zůstatek ve výši 101 419,03 Kč, k tomu soud uvádí, že tato položka byla žalobcem namítnuta již po uplynutí 3 let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství a vztahuje se tak na ni domněnka vypořádání dle § 741 občanského zákoníku, tudíž ji nelze učinit předmětem tohoto řízení.Žalovaná je s ohledem na uvedené v souladu s § 742 občanského zákoníku povinna vyplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 706 030,40 Kč. S ohledem na výši této částky stanovil soud přiměřeně její splatnost tak, aby bylo v časových možnostech žalované si ji k vyplacení opatřit.Zbylou část meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření přikázal v souladu s § 742 občanského zákoníku soud oběma účastníkům k zaplacení rovným dílem. Přestože žalobce navrhoval přikázání tohoto závazku k placení výhradně žalované, považuje soud za vhodnější, aby tento společný závazek hradili nadále oba účastníci rovným dílem, neboť jeho přikázání k placení kterémukoli z nich by nic neměnilo na solidární odpovědnosti obou vůči věřiteli. Soud považuje za vhodnější, aby po zohlednění částky, kterou žalovaná na tento závazek po zániku manželství již uhradila, byly vztahy obou účastníků k tomuto závazku navzájem vypořádány tak, že každému bude přikázána k placení polovina jeho zůstatku (ani tím se ovšem jejich solidární odpovědnost vůči věřiteli nemění).Podle § 142 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, platí, že náhrada nákladů řízení náleží tomu z účastníků, který měl ve věci plný, popř. převážný úspěch. Avšak řízení o vypořádání společného jmění manželů má zvláštní povahu, neboť jde o tzv. iudicium duplex, tedy o řízení, které může být zahájeno k návrhu kteréhokoli z účastníků a přes formální označení, jež odpovídá znění zákona, jsou všichni účastníci vzájemně v postavení odpovídajícím procesní pozici žalobce i žalovaného současně, nehledě na to, kdo žalobu podal. Nejde tedy o „klasické“ sporné řízení, v němž by jedna z proti sobě stojících stran musela vyhrát a druhá prohrát. Úspěch a neúspěch účastníků tak byl v zásadě stejný, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn.

I. ÚS 262/20, a nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn.

IV. ÚS 404/22).