16 C 44/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Smetkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 260 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do zaplacení 15 260 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 698,45 Kč, kapitalizovaného úroku 4 021,35 Kč, úroku 18,7 % ročně z částky 11 214,98 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení 11,75 % ročně z částky 11 214,98 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 260 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 1. 2021, kterou sjednala se žalovaným její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, Před uzavřením smlouvy byla dostatečně hodnocena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Majetková situace žalovaného byla ověřena z jím předložených dokladů. Žalovaný v žádosti svým podpisem stvrdil, že jím poskytnuté informace jsou pravdivé a úplné. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti tvrzení žalovaného. Současně bylo ověřeno, že se žalovaný nenachází v insolvenci. Na základě dané smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny zaplatit úrok ve výši 13 061 Kč, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 453 Kč, a to vše v 45 týdenních splátkách po 1 164 Kč do 5. 12. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil do 13. 6. 2022 nepravidelně jen 37 104 Kč. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 11 214,98 Kč a na poplatky ve výši 4 045,02 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4 021,35 Kč (úrok ve výši 18,7 % ročně z částky 11 214,98 Kč od 6. 12. 2021 do 27. 9. 2023), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 698,45 Kč (úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 214,98 Kč od 21. 6. 2022 do 27. 9. 2023), úroků ve výši 18,7 % ročně a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně, a to vždy z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 24. 1. 2021 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 30 000 Kč. Tu se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 21 014 Kč, který představuje úrok ve výši 13 061 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 453 Kč, pojistným za doplňkové pojištění 1 350 Kč, splatit v pravidelných 45 měsíčních splátkách ve výši 1 164 Kč (poslední splátka činila 1 148 Kč).

4. Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty v den podpisu smlouvy, přičemž na svůj dluh uhradil celkem 37 104 Kč, naposledy hradil dne 13. 6. 2022.

5. Ze zákaznické karty ze dne 24. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že žije s rodiči v rodinném domě a je svobodný. Dále sdělil, že jeho čistý měsíční příjem činí 29 565 Kč, čisté příjmy domácnosti pak 55 000 Kč měsíčně, tj. celkem 84 565 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje činily 4 000 Kč, žalovaný uvedl, že nesplácí jiné splátky a nemá kreditní kartu. Žalovaný měl dle zákaznické karty předchůdkyni žalobkyně doložit pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu, výplatní pásky a SIPO.

6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně seznamu pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost, včetně výzvy k úhradě dlužné částky do 10 dnů, oznámena dopisem ze dne 29. 9. 2023, odeslaným dne 27. 10. 2023.

7. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 1. 3. 2024 předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2024, odeslanou téhož dne.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z., lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).

16. Povinnost posouzení bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze objektivně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Rovněž je třeba přihlížet k celkové částce, tj. k poplatkům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Součástí odborné péče je i taková obezřetnost, která poskytovatele úvěru vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení ze strany žadatele.

17. Žalobkyně v rámci žaloby a jejího doplnění vyložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, nicméně v tomto směru předložila pouze žádost o úvěr žalovaného a nedoložila žádné doklady prokazující příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně nedoložila, že by si její právní předchůdkyně jakkoliv ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, a to ani náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a jež nelze ani dle aktuální potřeby ihned snížit. Nedoložila ani, že by kupř. fakticky provedla lustraci žalovaného v registrech dlužníků. Naopak se zjevně spokojila s tvrzením žalovaného, že jeho toliko odhadované měsíční náklady představuje částka 4 000 Kč a jeho příjem je 29 565 Kč měsíčně, což je ale nedostačující. Pouhé vyplnění částek do jednotlivých kolonek žádosti o spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, na základě čeho, jak byly tyto údaje získány a co vše v sobě zahrnují, nelze považovat za zákonem vyžadovanou odbornou péči poskytovatele úvěru. K otázce bydlení žalovaný uvedl, že žije u rodičů, k čemuž však nebyly doloženy žádné prokazující dokumenty (např. čestné prohlášení ubytovávajícího rodiče). Navíc tato skutečnost sama o sobě neznamená, že osoba žije u svých rodičů zcela zdarma. Byť žalobkyně poukazovala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, podle kterého postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy, soud setrvale trvá na tom, že jestliže má z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. Ust. § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. přitom ukládá poskytovateli úvěru povinnost nejenom žádat od spotřebitele listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje a tím pádem dokazuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé.

18. Soud tedy nemá za prokázané, zda a jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně zkoumala příjmové a výdajové poměry žalovaného, aby bylo možné posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného, aby bylo možné konstatovat, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších případných závazků zbude taková částka, aby mohl pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky úvěru. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti narušuje veřejný pořádek.

19. Posuzovanou smlouvu je proto třeba považovat za absolutně neplatnou, pročež žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena, má vůči žalovanému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč, přičemž na svůj dluh uhradil 37 104 Kč, a proto nezůstal žalobkyni dlužen žádnou částku. Soud nevyhověl žalobě ani co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z., neboť žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od 21. 6. 2022 do zaplacení, avšak k tomuto dni byl dluh již zcela uhrazen, neboť poslední platbu žalovaný zaplatil dne 13. 6. 2022, a proto od 21. 6. 2022 v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení již nebyl. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy je žaloba i ve zbytku nároku nedůvodná. Soud proto žalobu zcela zamítl, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku.

20. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení byl zcela úspěšný žalovaný, který by měl právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.