16 C 5/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl předsedou senátu Mgr. Romanem Smetkou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem anonymizována tři slova , PSČ obec proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov , IČO sídlem adresa žalované pro určení vlastnictví

I. Určuje se, že stavba [anonymizováno 7 slov] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], se stávající ze skladu, přístřešku ([anonymizováno]), plotu a vrátek, zapsaného na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], je ve [anonymizována dvě slova] [role v řízení] žalobců.

II. Návrh žalobců, aby bylo určeno, že plocha [anonymizována tři slova] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], je ve [anonymizována dvě slova] žalobců, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci se domáhají určení vlastnictví ke [anonymizováno] skladu, přístřešku ([anonymizováno]), plotu, vrátek a plochy s [anonymizována dvě slova] povrchem (dále jen„ stavby“) nacházejících se na pozemku parcela [číslo] v k. ú. a obci [obec], neboť se jedná o jejich [anonymizováno] jmění [role v řízení]. Uvedené stavby žalobce b) vybudoval za [anonymizována dvě slova] [role v řízení] v letech 1981 – 1985, proto tyto stavby netvoří součástí pozemku [číslo] žalobci jsou jejich vlastníky. Stavby od doby jejich vzniku žalobci užívali v dobré víře, že jsou jejich vlastníky, pozemek [číslo] se navíc nachází v bloku pozemků ve vlastnictví žalobkyně a). Dle výpisu z katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] žalovaná, součástí pozemku je dle zápisu v katastru nemovitostí budova bez čp/če, [anonymizována dvě slova], ačkoliv na pozemku žádný [anonymizována dvě slova] nestojí, stojí na něm pouze výše uvedené stavby.

2. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zcela zamítnuta, neboť se stala vlastníkem předmětných staveb na základě usnesení Okresního soudu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], když jí byl přiznán v rámci [anonymizováno] pozemek [číslo] jehož součástí je stavba – [anonymizována tři slova] se všemi venkovními úpravami, součástmi a příslušenstvím. Tvrzení žalobců, že se pozemek nachází v bloku pozemků ve vlastnictví žalobkyně a) se navíc nezakládá na pravdě, když pozemky okolo předmětného pozemku mají jiné vlastníky. Žalobci bez stavebního povolení a ohlášení stavebnímu úřadu zbudovali na cizím pozemku tehdejšího vlastníka [jméno] [příjmení] černé stavby a až nyní se snaží o majetkoprávní narovnání. Na zpevněnou plochu [anonymizována tři slova] je navíc nutno pohlížet jako na součást pozemku.

3. Soud ve věci nařídil jednání. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro k. ú. a [územní celek] ze dne [datum] a katastrální mapy, bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem pozemku parcela [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o velikosti [výměra] (dále jen„ pozemek“), součástí pozemku je stavba [anonymizována čtyři slova]. Z výpisu z katastru ze dne [datum] bylo dále zjištěno, že původně byl pozemek ve vlastnictví [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], bytem [anonymizována čtyři slova] [země]. Usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], pozemek, jejíž součástí je stavba – [anonymizována tři slova], se všemi venkovními úpravami, součástmi a příslušenstvím, připadl žalované jako [anonymizováno] po původní vlastnici. Z fotografií bylo zjištěno, že na pozemku se [anonymizována dvě slova] nenachází, nachází se zde pouze [anonymizováno] (stavba bez čp/če), přístřešek ([anonymizováno]), [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] povrch.

5. Výpisem z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobkyně a) je vlastnicí sousedních pozemků [parcelní číslo], zahrada a [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří. Vlastníkem sousedního pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, byli [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], vlastníci pozemků p. [číslo] byli [příjmení] [jméno] a [příjmení] [příjmení], vlastníkem sousedního pozemku p. [číslo] zahrada, byla žalovaná.

6. Návrhem kupní smlouvy č. [spisová značka] [číslo] – [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaná zamýšlela žalobkyni a) prodat nejen pozemek, ale také stavbu [anonymizováno], přístřešku ([anonymizováno]), [anonymizována dvě slova] a plochy s [anonymizována tři slova], tyto stavby žalovaná považuje za své vlastnictví. Z přípisu ze dne [datum] a následné odpovědi ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná neuznala vlastnictví žalobců k předmětným stavbám.

7. Z prohlášení vlastníka sousedního pozemku [jméno] [příjmení], narozeného [datum], ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobce b) asi po roce 1981 vlastním nákladem vystavěl budovu skladu, [anonymizována čtyři slova] plochy pozemku, žalobci budovu využívali pro vlastní potřebu. Žalobce b) se synem vystavěli dále vlastním nákladem přístřešek, který žalobci jako manželé a jejich syn využívali pro vlastní potřebu. Totéž bylo zjištěno i z výslechu [jméno] [příjmení] jako svědka.

8. Provedené důkazy hodnotil soud v souladu s § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalovaná nabyla do vlastnictví předmětný pozemek [parcelní číslo] v k. ú. a obci [obec] v rámci dědického řízení po zůstavitelce [jméno] [příjmení]. Spor mezi účastníky nastal v tom, kdo je vlastníkem stavby na pozemku bez čp/če, [anonymizována dvě slova], který sestává ze skladu, přístřešku ([anonymizováno]), [anonymizováno] a [anonymizováno]. Dále bylo sporné, kdo je vlastníkem plochy s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] na pozemku.

9. Soud na daný právní vztah účastníků aplikoval občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen„ obč. zák.“), a to s odkazem na § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, podle něhož„ vznik právních poměrů týkajících se práv věcných, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzují podle dosavadních právních předpisů.“ 10. Ve smyslu § 140 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, při projednávání pozůstalosti po [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], notář vycházel při zjišťování jejích aktiv z výpisu z katastru nemovitostí, protože se [anonymizována čtyři slova] [role v řízení]. Tj. vycházelo se ze skutečnosti, že byla vlastnicí pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [anonymizována dvě slova] bez čp/če. Pozemek v rámci dědického řízení přešel na žalovanou jako [anonymizováno] včetně jeho součástí. Žalobci se ve smyslu § 80 o.s.ř. u zdejšího soudu domáhali určení, že jsou vlastníky stavby – [anonymizováno] bez čp/če, [anonymizována dvě slova] sestávajícího ze skladu, přístřešku ([anonymizováno]), [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] plochy, neboť stavby byly vystaveny jejich nákladem. Žalobci jsou aktivně legitimováni, a to dle § 80 o.s.ř, který stanovuje, že„ určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem“, neboť bylo prokázáno, že bez tohoto určení vlastnictví by bylo ohroženo právo žalobců, nemohli by prokázat své vlastnictví a se stavbami disponovat.

11. Zápis v katastru nemovitostí, že [anonymizována dvě slova] bez čp/če je ve vlastnictví žalované, nemusí odpovídat skutečnému právnímu stavu. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že na pozemku se žádný [anonymizována dvě slova] nenachází, respektive stavba, která je na něm postavena, má charakter spíše skladu, nikoli [anonymizována dvě slova]. V zásadě to však na posouzení věci nic nemění, neboť není pocyb o tom, že se jedná o trvalou stavbu, spojenou se zemí pevným základem. Soud se proto zabýval otázkou vlastnictví skladu, přístřešku ([anonymizováno]), plotu a vrátek na pozemku.„ Stavbou se rozumí výsledek takové stavební činnosti, jíž vznikne věc. Stavbou je proto nejen rodinný domek (dům), ale např. i bazén, oplocení“ (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 483/01 ze dne 6. 5. 2003). Za stavby je proto dle názoru soudu nutné považovat sklad, přístřešek ([anonymizováno]), plot i vrátka. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neobsahoval zásadu,„ superficies solo cedit“ tím, že v ustanovení § 120 odst. 2 obč. zák. uvedl, že„ stavby nejsou součástí pozemku.“ Výše uvedené stavby nebyly v době přechodu vlastnického práva na žalovanou součástí pozemku, byly samostatnými věcmi. Soud vzal z provedeného dokazování za prokázané, že předmětné stavby (věci) - sklad, přístřešek ([anonymizováno]), plot a vrátka na pozemku, vybudoval na pozemku žalobce b). Jedná se o neoprávněné stavby postavené bez povolení tehdejšího vlastníka pozemku.„ Zřízením stavby nabývá vlastnické právo ke stavbě výhradně stavebník a to originárně“ (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 1973, sp. zn. 3 CZ 14/73). Protože stavby postavil žalobce b), stal se jejich originárním vlastníkem, v době vybudování staveb v letech 1981 1985 byl v manželství se žalobkyní a), a proto tyto stavby patří do společného jmění manželů ve smyslu § 143 obč. zák., který stanoví, že součástí společného jmění manželů je to, co nabyl alespoň jeden z manželů za trvání manželství. Stavby byly ve vlastnictví žalobců, nebyly součástí pozemku, a proto na žalovanou v rámci dědického řízení po [jméno] [příjmení] nepřešly. Ani ve smyslu § 3055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., se stavby ke dni účinnosti tohoto zákona nestaly součástí pozemku. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je stanoveno ve výroku I. tohoto rozsudku a určil, že žalobci jsou vlastníky těchto staveb.

12. Co se týče žalobci vybudované plochy s [anonymizována dvě slova] povrchem na pozemku, soud uvádí, že plocha s [anonymizováno] povrchem není samostatnou věcí ani stavbou, představuje pouhé ztvárnění či zpracování povrchu. Plocha s [anonymizováno] povrchem je proto ve vlastnictví žalované jako vlastníka pozemku (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 52/2002). Žalobci, pokud takto zpracovali povrch cizího pozemku, se tak nemohli stát vlastníky tohoto zpracování, a nemohou se tak úspěšně domáhat určení vlastnictví této plochy, která nemá povahu samostatné věci. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

13. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěch žalobců ve věci je pouze částečný, nadto soud přihlédl zejména k tomu, že stavby byly žalobci zbudovány bez souhlasu tehdejšího vlastníka pozemku, popř. i bez případného ohlášení staveb stavebnímu úřadu. Žalobci si museli být vědomi, že staví na cizím pozemku. Za situace, kdy se původní vlastník dlouhodobě o pozemek nestaral, notář v rámci dědického řízení po původním vlastníkovi pozemku při zjišťování stavu aktiv vycházel pouze ze stavu v katastru nemovitostí. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.