16 C 50/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Smetkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 22 194 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 3 298 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč, úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr v celkové výši 90 Kč, smluvní pokuty 3 408,10 Kč, úroku 95,71 % ročně z částky 14 000 Kč od 22. 2. 2024 do 16. 3. 2024 ve výši 848,64 Kč, úroku ve výši 95,71 % ročně z částky 14 000 Kč od 17. 3. 2024 do 17. 3. 2024 ve výši 5,36 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 18. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 2. 2024 dosáhne částky 38 217 Kč, zákonného úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky 18 786 Kč od 22. 2. 2024 do 29. 7. 2024, zákonného úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky 4 786 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení 2 % ročně z částky 18 786 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 22 194 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené prostřednictvím dálkové komunikace dne 21. 11. 2023. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne 21. 11. 2023 finanční prostředky ve výši 14 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 95,71 % ročně. Žalovaná se současně zavázala hradit pojistné za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 45 Kč měsíčně. Celkem se žalovaná zavázala uhradit 24 měsíčních splátek po 1 372 Kč, splatných vždy k 17. dni měsíce. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně vycházela z dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, kdy se jednalo zejména o doklady o příjmech, prohlášení žalované apod. Dále si žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalované v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání. Za pomoci zjištěných údajů byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení), na základě kterého bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně nesplácela, neuhradila žádnou splátku, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 20. 2. 2024. Nová dlužná jistina činila 17 298 Kč (skládala se z původní dlužné jistiny úvěru 14 000 Kč a z úroků přirostlých k jistině ke dni zesplatnění ve výši 3 298,12 Kč), dlužná smluvní pokuta byla ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč za 1. a 2. splátku, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů), dlužná náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované byla ve výši 400 Kč (200 Kč za každou ze dvou splátek, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů), dlužná úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr byla ve výši 90 Kč (2 x 45 Kč obsažených v 1. a 2. splátce), přičemž těchto částek se žalobkyně po žalované domáhá. Dále se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru 17 298,12 Kč za dobu od 22. 2. 2024 do 5. 9. 2024 ve výši 3 408,10 Kč, zákonného úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky 18 786 Kč od 22. 2. 2024 do zaplacení a dále úroku 95,71 % ročně z částky 14 000 Kč od 22. 2. 2024 do 16. 3. 2024 ve výši 848,64 Kč, úroku ve výši 95,71 % ročně z částky 14 000 Kč od 17. 3. 2024 do 17. 3. 2024 ve výši 5,36 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 18. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 2. 2024 dosáhne částky 38 217 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinnými důkazy a zjistil tento skutkový stav.

3. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo ověřeno, že žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.

4. Účastníci podepsali dne 21. 11. 2023 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splatit i s úrokem při sjednaném nominálním úroku ve výši 95,7 % ročně ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 1 372 Kč. Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti úvěr splácet, za které se žalovaná zavázala hradit pojistné 45 Kč měsíčně, které bylo součástí splátky 1 372 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí úvěru 95,70 % ročně běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů). Celkem se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni 31 848 Kč. Dle čl. 6.1 smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalované se splátkou v délce 30 dnů právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Dále má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, a to 200 Kč za prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. Pro případ, že žalovaná v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru (včetně přirostlých úroků), vzniká jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Žalovaná v návrhu prohlásila, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné a pravdivé. Žalovaná uvedla jako svou adresu , adresa, , což je adresa obecního úřadu. Jako doručovací adresu uvedla adresu , adresa, . Nedílnou součástí smlouvy byla i Příloha č. 1 k návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru ze dne 21. 11. 2023, Dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru ze dne 21. 11. 2023. Žalované byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace (předsmluvní formulář), Informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých splátek a jejich částí. Žalovaná současně podepsala Přihlášku do pojištění Skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne 21. 11. 2023. Dále byl žalované poskytnut Informační dokument o pojistném produktu Pojištění schopnosti splácet úvěry, Informace o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry.

5. Návrh/smlouva byla žalovanou podepsána tak, že na osobní stránce v klientské zóně (na internetu) do podpisového okna doplnila své jméno, příjmení a jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby 1 Kč, která byla žalobkyní zaslána na bankovní účet žalované (doklad „základní informace o klientovi“, podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru, důkaz o odeslání 1,- Kč, doklad „zaslaná SMS (Informace o vyplacení),“ důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)). Dále byla doložena fotokopie občanského průkazu žalované, kterou žalobkyně ověřila její totožnost.

6. O schválení této smlouvy byla žalovaná informována dopisem datovaným dnem 22. 11. 2023 a vloženým do poštovní schránky žalované dne 24. 11. 2023 (dodejka).

7. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr 14 000 Kč vyplacen dne 21. 11. 2023 na účet žalované uvedený ve smlouvě.

8. Dle karty klienta žalovaná neuhradila na dluh žádnou částku. Dopisy ze dne 17. 1. 2024 a 19. 2. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužných splátek, dále smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaná na dluh neuhradila žádnou splátku. O zesplatnění úvěru byla žalovaná informována v dopise ze dne 20. 2. 2024.

9. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 12. 7. 2024, kterou byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání s tím, že jinak bude ve věci podána žaloba. Výzva byla dle podacího archu odeslána žalované 12. 7. 2024.

10. Z dokumentu „Hodnocení klienta“ ze dne 21. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má příjem ze zaměstnání 18 027 Kč měsíčně. Mezi měsíční výdaje žalované bylo započteno životní minimum 4 860 Kč, výdaje za bydlení (nájemné, inkaso) uvedené žalovanou ve výši 3 915 Kč, tj. celkové měsíční výdaje 8 775 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, má výuční list, bydlí ve státní/obecní formě bydlení. Žalobkyně soudu sdělila, že nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalované souvisejících s bydlením.

11. Z „historie pohybů – běžný účet“ soud zjistil, že žalovaná od zaměstnavatele , právnická osoba, obdržela dne 12. 10. 2023 mzdu 19 809 Kč, dne 15. 9. 2023 mzdu 15 590 Kč, dne 16. 8. 2023 mzdu 18 682 Kč a dne 11. 7. 2023 mzdu 16 695 Kč.

12. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 19. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaná měla podaných u finančních institucí 11 žádostí o úvěr (živé, odvolané i zamítnuté), celkem v částce 83 940 Kč (úvěry, kde je žalovaná v roli žadatele), což nebylo soudu blíže objasněno. Současně byl na základě dotazu do NRKI proveden scoring žalované za pomoci interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení žalované. Dle výpisu z registru SOLUS ke dni 19. 11. 2023 neměla žalovaná v registru záznam. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že na adrese , adresa, se nachází rodinný dům ve vlastnictví , tituly před jménem, , jméno FO, .

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 21. 11. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně zaslala žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které se zavázala uhradit společně s nominálním úrokem ve výši 95,7 % ročně a pojistným za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. V daném případě došlo ze strany žalované ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, tvořeným zadáním jedinečného verifikačního kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně, kam měla po provedené registraci a ověření totožnosti přístup pouze žalovaná. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016).

19. Žalovaná sjednala předmětnou smlouvu z pozici slabší strany – spotřebitele, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahující se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).

20. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení klienta. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak případně dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče však nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

21. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalované, jak vyplývá z výpisu z databáze SOLUS, v němž není u žalované žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), v němž je záznam o výši úvěrů u jiných finančních institucí. Pokud jde o příjmy spotřebitele, z výpisu z bankovního účtu bylo zjištěno, že žalovaná dosahuje příjmu ze zaměstnání asi 17 694 Kč měsíčně, k čemuž si žalobkyně správně vyžádala výpis z bankovního účtu žalované prokazující vyplácení mzdy. Soud ovšem nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalované. Rovněž nebylo žádným způsobem ověřeno, jakou částku měsíčně žalovaná hradí za bydlení. Soud má za to, že je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby a bude požadovat, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil doklady. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi, když je možné i za pomoci mobilního telefonu provést fotokopii dokladů. Bylo oprávněním a v zájmu žalobkyně po žalované žádat doložení dokladů, které souvisí s náklady za bydlení a souvisejícími službami. Žalobkyni nebylo známo nic bližšího o bytových poměrech žalované a vzala bez dalšího v rozporu s požadavkem odborné péče za platný žalovanou uvedený údaj o nákladech na bydlení ve výši 3 915 Kč měsíčně, přičemž si k tomu od žalované nevyžádala žádné doklady. Žalovaná přitom uvedla, že bydlí ve státní/obecní formě bydlení, avšak na adrese , adresa, , kterou uváděla, se nacházel rodinný dům, a nikoliv obecní byty. Ve vztahu k dalším životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje) se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci, což nelze říci o nákladech na bydlení. Žalobkyně přitom soudu ani blíže neobjasnila výpis z NRKI, když z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 19. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaná měla podaných u finančních institucí 11 žádostí o úvěr (živé, odvolané i zamítnuté) celkem v částce 83 940 Kč (úvěry, kde je žalovaná v roli žadatele), což nebylo soudu blíže objasněno. Blíže nebyl žalobkyní objasněn ani použitý scoringový model. Žalobkyně si proto měla za této situace vyžádat další doklady od žalované, a to např. výpis z účtu za delší časové období, doklady o výdajích, doklady o sjednaných úvěrech atd., což neučinila, nejednala proto s odbornou péčí. Žalobkyně nemůže v tomto ohledu argumentovat odkazem na § 6 o. z. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na čestné prohlášení žalované bez požadavku na dotvrzení nezbytných údajů od žalované a doložení patřičných dokladů a podkladů. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Soud přitom není schopen posoudit, zda žalovaná uvedla údaje o svých výdajích správné nebo nesprávné, neboť žádné doklady nebyly doloženy. Takový přístup žalobkyně nemůže požívat právní ochrany.

22. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, aby mohla následně učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet po dobu 24 měsíců sjednané měsíční splátky. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč, přičemž žalovaná z této částky neuhradila ničeho. Žalovaná proto žalobkyni z titulu neuhrazené jistiny nadále dluží částku 14 000 Kč.

23. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy je neopodstatněným požadavek žalobkyně jdoucí nad rámec dosud neuhrazené jistiny 14 000 Kč, tj. co do požadovaných nákladů v souvislosti s prodlením, smluvních pokut, smluvních úroků a pojistného.

24. Pokud jde o úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala od 22. 2. 2024 do zaplacení, nároky vzniklé z titulu neuhrazené jistiny jsou splatné dnem následujícím po dni, do kterého byl dlužník povinen plnit na základě výzvy věřitele k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). V uvedené věci byla žalovaná vyzvána k plnění (k vydání jistiny) do 15 dnů od odeslání předžalobní výzvy, která byla žalované odeslána dne 12. 7. 2024. Tuto dobu soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaná byla zcela pasivní. Žalobkyně proto mohla žádat úrok z prodlení z dosud neuhrazené jistiny až od 30. 7. 2024 do zaplacení. Soud přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši nižší, než kolik činila žalobkyní požadovaná výše, a to z částky 14 000 Kč. Ve zbývající části požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud požadavek žalobkyně jako neopodstatněný zamítl.

25. K návrhu, aby byl ve věci vydán rozsudek pro zmeškání, jehož se žalobkyně domáhala na jednání soudu, soud konstatuje, že pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky stanovené v § 153b o. s. ř., a to primárně s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy žalobkyně ani na jednání soudu neosvědčila, že smlouva byla platně sjednána. Jak je stanoveno v § 153b odst. 3 o. s. ř., rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Dle § 99 odst. 2 o. s. ř., soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy. Smír je přitom v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná nebo se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně i žalovaná měly ve věci částečný úspěch. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku 25. 2. 2025 (a to včetně příslušenství). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 14 000 Kč + zákonný úrok z prodlení 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 30. 7. 2024 do 25. 2. 2025 ve výši 1 031,87 Kč, tj. celkem 15 031,87 Kč a žalovaná byla úspěšná co do částky 3 298 Kč + 998 Kč + náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč + úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr v celkové výši 90 Kč + smluvní pokuta 3 408,10 Kč + úrok 95,71 % ročně z částky 14 000 Kč od 22. 2. 2024 do 16. 3. 2024 ve výši 848,64 Kč + úrok ve výši 95,71 % ročně z částky 14 000 Kč od 17. 3. 2024 do 17. 3. 2024 ve výši 5,36 Kč + úrok ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 18. 3. 2024 do 25. 2. 2025 ve výši 1 984,93 Kč + zákonný úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 18 786 Kč od 22. 2. 2024 do 29. 7. 2024 ve výši 1 207,06 Kč + zákonný úrok z prodlení 12,75 % ročně z částky 4 786 Kč od 30. 7. 2024 do 25. 2. 2025 ve výši 352,75 Kč + zákonný úrok z prodlení 2 % ročně z částky 18 786 Kč od 30. 7. 2024 do 25. 2. 2025 ve výši 217,19 Kč, tj. celkem 12 810,03 Kč. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.