16 C 57/2019

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Smetkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , Havřice o určení vlastnictví

I. Určuje se, že žalobce [celé jméno žalobce], [datum narození], je vlastníkem podílu o vel. ½ pozemku [parcelní číslo] o výměře [anonymizováno] m², pozemku [parcelní číslo] o výměře [anonymizováno] m², (zapsáno na listu vlastnictví [číslo]), podílu o vel. 2/3 pozemku p. [číslo] o výměře [anonymizováno] m², pozemku p. [číslo] o výměře [číslo] m², pozemku p. [číslo] o výměře [anonymizováno] m², (zapsáno na listu vlastnictví [číslo]), pozemku [parcelní číslo] o výměře [anonymizováno] m², pozemku [parcelní číslo] o výměře [anonymizováno] m², pozemku [parcelní číslo] o výměře [anonymizováno] m², pozemku [parcelní číslo] o výměře 1 [anonymizováno] m², jehož součástí je stavba [adresa], pozemku p. [číslo] o výměře [anonymizována dvě slova] m², pozemku p. [číslo] o výměře [anonymizováno] m², pozemku p. [číslo] o výměře [anonymizováno] m², pozemku p. [číslo] o výměře [anonymizováno] m², pozemku p. [číslo] o výměře [anonymizováno] m², pozemku p. [číslo] o výměře [anonymizováno] m², pozemku p. [číslo] o výměře [anonymizováno] m², pozemku p. [číslo] o výměře [anonymizována dvě slova] m², pozemku p. [číslo] o výměře [anonymizována dvě slova] m², (zapsáno na listu vlastnictví [číslo]), zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], pro obec a k. ú. [obec].

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem, příp. spoluvlastníkem nemovitých věcí vymezených ve výroku I. tohoto rozsudku. Svou žalobu odůvodnil tím, že dne 21. 7. 2017 daroval žalovanému, svému vnukovi, uvedené nemovitosti. Přestože jeho záměrem bylo darovat pouze polnosti, žalovaný, který darovací smlouvu připravoval, zahrnul do smlouvy i rodinný dům, ve kterém vedle žalobce, jeho manželky, žalovaného a matky žalovaného bydlí od narození i jeho druhá dcera [jméno] [příjmení]. Ta v domě užívala jednu místnost, do roku 2015 zde trávila celé léto a další části roku, zbytek doby žila v Itálii. Od uvedené doby však pobývala v České republice celou dobu, neboť zde podstupuje léčbu rakoviny. Žalobce smlouvu podepisoval v časové tísni. O tom, že byl převeden celý jeho majetek a že byl tudíž uveden v omyl, se dozvěděl až měsíc po podpisu smlouvy. Žalovaný následně zrušil své tetě trvalý pobyt v domě, aniž by ji nebo žalobce o tom informoval. Do návrhu přitom úmyslně nepravdivě uvedl, že jeho teta v domě dlouhodobě nežije. [příjmení] [jméno] se o této skutečnosti dozvěděla náhodou asi po 3 měsících, přestože byla s žalovaným v každodenním kontaktu. Žalovaný pak svou tetu nejprve vyzval k vyklizení nemovitosti a během jejího pobytu v nemocnici jí i fakticky vystěhoval, čemuž však žalobce zabránil. Rovněž jí zadržuje poštu, nechal jí odpojit anténu, slovně ji vykazuje z kuchyně i zahrady. V důsledku uvedeného se zhoršily vztahy v rodině. Jednání žalovaného je dle žalobce v hrubém rozporu s dobrými mravy, zvláště s ohledem na zdravotní stav [jméno] [příjmení] a nevděčné vůči jeho osobě. Ve věci jsou proto dány zákonné důvody pro odstoupení od darovací smlouvy.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal. K uzavření darovací smlouvy došlo z podnětu žalobce, který věděl, které nemovitosti jsou převáděny. Žalobce začal argumentovat neplatností smlouvy až poté, co se o ní dozvěděla [jméno] [příjmení], která situaci v rodině vyhrocuje a žalobce ovlivňuje. Zrušení pobytu nemůže být kvalifikováno jako hrubé porušení dobrých mravů, neboť jeho teta dlouhodobě žije v Itálii a do [obec] zpravidla jezdila o Velikonocích, v létě a o Vánocích. Hospitalizována byla pouze v roce 2015. Žalovaný nevystěhoval svou tetu na ulici, naopak jí nadále umožňuje bydlet v domě. Jmenovaná se nepodílí na péči o dům a ani se nestará o žalobce. Žalovaný následně doplnil, že co se týče jeho chování k tetě [obec], to bylo vždy důsledkem jejího předchozího chování a bylo jí prakticky vyprovokováno, což vylučuje, aby na jeho jednání bylo nahlíželo jako na zjevné porušení dobrých mravů.

3. Okresní soud rozsudkem ze dne 3. 3. 2020, č. j. [číslo jednací], určil, že žalobce je vlastníkem, příp. spoluvlastníkem předmětných nemovitostí. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 5. 2021, č. j. [číslo jednací], rozsudek okresního soudu k odvolání žalovaného zrušil a věc mu vrátil s tím, že je třeba provést výslech manželky a druhé dcery žalobce a dále proto, že žalobce ve svém vyjádření k odvolání uvedl další, nikoliv nevýznamné, skutečnosti, které nastaly po rozhodnutí soudu prvního stupně.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, svědeckými a účastnickými výpověďmi, z nichž zjistil následující skutkový stav.

5. Žalobce coby darující uzavřel s žalovaným coby obdarovaným dne 21. 7. 2017 darovací smlouvu, kterou žalobce bezplatně převedl na žalovaného vlastnického právo k pozemkům zapsaným na [list vlastnictví], vlastnický podíl o velikosti id. 2/3 k pozemkům zapsaným na [list vlastnictví] a vlastnický podíl o velikosti id. ½ k pozemkům zapsaným na [list vlastnictví], vše v k. ú. a obci [obec]. Na pozemku [parcelní číslo] se nachází stavba domu [adresa].

6. Z lékařské zprávy [ulice] onkologického ústavu plyne, že se [jméno] [příjmení] léčí s diagnózou hyperplazie endometria, polyp těla děložního. Dne 18. 11. 2015 u ní došlo k exstirpaci (vynětí) tumoru. Ošetřující lékař dle zprávy z 18. 4. 2019 trval na hysterectomii, kterou však uvedená zatím nezvažuje.

7. Dne 8. 6.2018 rozhodl [stát. instituce] pod č. j. [spisová značka] [číslo] o zrušení trvalého pobytu [jméno] [příjmení] na ulici [ulice a číslo] ve [obec]. Stalo se tak z podnětu žalovaného s tím, že [jméno] [příjmení] se v r. 1989 odstěhovala do Itálie, na uvedené adrese se dlouhodobě nezdržuje a adresa jejího současného pobytu je žalovanému neznámá. Oznámení o konání správního řízení se jí nepodařilo na adresu trvalého pobytu doručit. [příjmení] svědkyně v dané věci vypovídala matka žalovaného, jež uvedla, že její sestra dojíždí pouze dvakrát ročně na návštěvu, jinak žije v cizině. Druhý svědek, [jméno] [příjmení], uvedl, že žalovaného navštěvuje, avšak [jméno] [příjmení] u něj nikdy nepotkal.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 11. 2018 vyzval žalovaný [jméno] [příjmení] k opuštění domu [adresa] a dále pozemků p. [číslo] (zahrada). Uvedl, že teta má právo se stýkat s prarodiči, nicméně toto právo nemůže zneužívat, nehledě na to, že nehradí služby spojené s užíváním domu. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 4. 2019 žalovaný vyzval svou tetu k okamžitému vyklizení nemovitosti.

9. Žalobce dopisem ze dne 3. 12. 2018 odstoupil od darovací smlouvy a odvolal dar pro hrubé a nepoctivé jednání a nevděk žalovaného vůči jeho tetě [příjmení] [příjmení]. V tomto dopise uvedl, že nevěděl, že součástí darování je i rodinný dům. Žalovanému vytkl, že [příjmení] [příjmení], která má rakovinu, zrušil bez jejího vědomí trvalý pobyt, přestože tam bydlí od narození a tuto skutečnost jí ani neoznámil, ačkoliv s ní byl v každodenním kontaktu.

10. Žalovaný výzvu k vrácení nemovitostí neakceptoval. V podáních ze dne 11. 12. 2018 a 23. 10. 2018 poukázal, že žalobce začal platnost smlouvy zpochybňovat až poté, co se o ní dozvěděla [jméno] [příjmení]. Žalovaný nesouhlasí s dlouhodobými pobyty své tety, která se nepodílí na údržbě nemovitosti. Je to přitom teta, kdo se vůči ostatním chová vulgárně. Žalovaný žalobci navrhl zřízení bezúplatného a doživotního práva užívání všech nemovitostí.

11. Z účastnického výslechu žalobce vyplynulo, že jeho záměrem bylo darovat žalovanému pouze polnosti. O tom, že byl darován i dům a že došlo ke zrušení trvalého pobytu dcery [jméno], se dozvěděl až později. Netušil, že jeho druhá dcera a žalovaný měli v úmyslu dostat dceru [jméno] z domu. [jméno] má v domě vyhrazený jeden pokoj, který využívá, když přijede z Itálie a využívá ho rovněž v současnosti, kdy podstupuje v [obec] léčbu rakoviny. Žalovaný svou tetu [jméno] z domu opakovaně vyhazuje, jednou jí vyházel věci z jejího pokoje. Ta však v České republice nemá kde bydlet. Žalobce celou situaci snáší velmi špatně. Došlo ke zhoršení vztahů s vnukem.

12. Žalovaný ve svém účastnickém výslechu uvedl, že žalobce měl smlouvu k dispozici den či dva před jejím podpisem a věděl, co je jejím obsahem. Ke zhoršení vztahů došlo asi rok poté, kdy se o darování dozvěděla teta [jméno]. Není pravdou, že by tetě vyhazoval věci. O zrušení trvalého pobytu jí řekl asi po dvou nebo třech měsících, dříve to neudělal, protože tetě nechtěl kazit narozeniny. O zrušení trvalého pobytu ani o výzvě k vyklizení domu žalobce neinformoval. Ačkoliv mu vadí tetino chování, akceptoval by její návštěvy žalobce. To, že teta podstupuje lékařské zákroky, nepovažuje za důvod, aby v domě pobývala přes měsíc. Dům vracet nechce, protože má obavy, že by jej z něj teta vyhodila.

13. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že ačkoliv převážně žije v Itálii, do [obec] jezdí pravidelně o svátcích a přes léto. Nyní v České republice podstupuje onkologickou léčbu. O přepsání domu na synovce se dozvěděla náhodou v březnu 2018, když se dívala do katastru nemovitostí. Následně v říjnu 2018 zjistila, že jí synovec zrušil trvalý pobyt, ačkoliv byla ve [obec] již v srpnu. Po těchto událostech se vztahy se všemi rodinnými příslušníky, vyjma otce, zhoršily. Sama si na dům nikdy nedělala nároky, pouze bylo dříve domluveno, že dostane zadní část zahrady.

14. Svědkyně [jméno] [příjmení], manželka žalobce, vypověděla, že v rámci prováděné digitalizace bylo dohodnuto, že polnosti budou přepsány na vnuka. Následně se rozhodlo i o přepisu domu. Když se o tom dozvěděla dcera [jméno], začala svědkyni a druhé dceři nadávat, že není zaopatřena a že žalobce okradly. Bez dceřina vědomí někdo vystěhoval skříň s věcmi jejího přítele na dvůr, které byly plné molů. Z jejího pokoje nic neodstraňovali. [jméno] má stále klíče od domu. Žalovaný [příjmení] říkal, že může za dědečkem docházet. Žalovaný v současné době přejíždí mezi [anonymizována dvě slova], kdy bydlí a [anonymizováno]. Žalobci nikdo nebrání v přijímání návštěv ani v užívání dílny, pouze v době Covidu nikoho v domě nechtěli. Vztahy v rodině se po převodu majetku změnily, [jméno] svědkyni nezdraví, má za to, že ji okradla. S manželem se sice baví, ten ji ale osočuje, že [jméno] okradla. Žalobce se s dcerou [jméno] nebaví, vyčítá jí, že to ona zosnovala převod majetku. Svědkyně neví, že by [jméno] byla nemocná.

15. Svědkyně [jméno] [příjmení], dcera žalobce a matka žalovaného, vypověděla, že když se prováděla digitalizace pozemků, otec prohlásil, že o to nechce starat. Na úřadě mu poradili, aby majetek převedl a on se rozhodl pro žalovaného s tím, ať vše zařídí. Svědkyně s žalovaným připravili smlouvu, kterou si otec mohl prostudovat. Žalobce je žádal, ať [obec] o darování raději neříkají. Když se o tom [jméno] dozvěděla, sprostě vynadala rodičům i žalovanému, u toho ale svědkyně nebyla. V důsledku toho se žalovaný rozhodl tetě zrušit trvalý pobyt. O tom jí neinformoval, ale do domu jí nezakazoval chodit, takže se tím pro ni nic nezměnilo. [jméno] jim poté dělala v domě naschvály, s otcem na svědkyni a žalovaného podali trestní oznámení. Sestra má v domě svůj pokoj, nikdo z něj nic neodnesl. Pouze při rekonstrukci chodby se musela přesunout skříň, věci z ní se přenesly do sestřina pokoje. [jméno] nemá k dispozici pouze nový klíč od zadního vstupu. Svědkyně si nepřála, aby do domu někdo chodil pouze v době Covidu. Otec nyní návštěvy přijímá, dílnu může užívat. O zdravotním stavu sestry mnoho neví, chodí ale za kamarády, jezdí na kole. Pokud jde o vztahy v rodině, sestra komunikuje jen s otcem. Otec se baví s manželkou a svědkyní jen zřídka, k vnukovi se chová dobře.

16. Podstatou posuzované věci je jednak otázka, zda byla darovací smlouva mezi účastníky ze dne 21. 7. 2017 platně uzavřena a jednak, zda žalobce mohl odvolat darování pro nevděk s ohledem na chování žalovaného vůči [příjmení] [příjmení].

17. Předně se tedy soud zabýval tím, zda je darovací smlouva vůbec platná. Žalobce tvrdil, že k darování domu došlo v důsledku jeho omylu, jelikož neměl možnost se s obsahem darovací smlouvy náležitě seznámit, tuto podepisoval v časové tísni a lstí žalovaného, resp. jeho matky, byly darovány nejenom polnosti, ale i rodinný dům se zahradou.

18. V civilním nalézacím řízení jsou strany sporu povinny k prokázání svých tvrzení navrhovat důkazy a unést tzv. důkazní břemeno. Proto bylo na žalobci, aby nejenom tvrdil, ale také prokázal, že jeho úmyslem bylo skutečně darovat pouze polnosti, nikoliv rodinný dům a dále, že neměl možnost se s obsahem smlouvy seznámit. Žalobce ovšem zůstal pouze v rovině tvrzení. Z ničeho nevyplynulo, že žalobce byl při podpisu darovací smlouvy přesvědčen, že se týká pouze polností, které chtěl na vnuka převést v souvislosti s probíhající digitalizací, jak uvedla manželka žalobce a dcera [jméno], a rovněž že takto to bylo s žalovaným dohodnuto. Žalobce nebyl s to ani doložit, že jej žalovaný uvedl úmyslně v omyl. Opaku pak nasvědčuje samotné jednání žalobce. Ten totiž tvrdil, že ačkoliv se dozvěděl o darování domu, nic proti tomu nepodnikl s tím, že situaci začal řešit až poté, co se zhoršily vztahy žalovaného s jeho tetou. Soud se tak přiklání k hypotéze, že žalobce chtěl darovat i rodinný dům, aby nemusel řešit praktické věci spjaté s vlastnictvím, avšak předpokládal, že v rodině a v domě bude zachován status quo, tedy, že dcera [jméno] bude moci nadále dle své potřeby užívat rodinný dům při jejích pobytech v České republice. Ostatně i sama svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že dle dřívějších dohod v rodině měla získat část zahrady, aby si na ní mohla postavit vlastní nemovitost.

19. Soud má dále za to, že by neplatnost smlouvy nemohl konstatovat ani s odkazem na žalobcova tvrzení, že se s obsahem smlouvy seznámil až těsně před jejím podpisem, pročež si ji ani nepřečetl. Podle § 583 o. z. a § 584 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je právní jednání neplatné, jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou anebo bylo-li právně jednáno v omylu vyvolaném lstí. Uvedení v omyl je protiprávní jednání, které má vyvoláním určité mylné představy za cíl dosáhnout takového projevu vůle, který je pro druhou stranu výhodnější, než kdyby takového omylu nebylo. Lest pak spočívá obvykle v tom, že druhý účastník úmyslně předstírá něco, co neexistuje, anebo naopak zastírá něco, co existuje. Zákonnou možnost domáhat se vyslovení neplatnosti smlouvy v důsledku omylu však nelze vykládat natolik extenzivně, aby byla osoba, která se omylu dovolává, zbavena povinnosti sama si zajistit dostupné objektivní informace, které jsou rozhodující pro podpis smlouvy. I s ohledem na § 4 o. z. je třeba, aby každý jednal s běžnou péčí a opatrností, a to i při styku s osobou, které důvěřuje. Z toho třeba dovodit, že jestliže žalobce namítá, že rodinný dům daroval omylem, musel by jednoznačně prokázat, že ani při veškeré potřebné opatrnosti při podepisování darovací smlouvy, nemohl zabránit podpisu listiny, o které se domníval, že jí jsou darovány pouze polnosti. To, že je darován i pozemek, na němž se nachází stavba předmětného rodinného domu, je přitom v darovací smlouvě uvedeno již na její první straně, ve výčtu jednotlivých pozemků. Nejedná se tak o žádné ujednání, které by bylo pokoutně skryto v textu smlouvy. Z toho má pak soud za to, že pokud si žalobce smlouvu vůbec nepročetl a bez dalšího ji ihned podepsal, zanedbal požadavek alespoň elementární obezřetnosti, pročež takovému jednání nelze poskytovat právní ochranu vůči žalovanému. Žalobce daroval žalovanému poměrně velké množství nemovitostí, a je tak dle soudu očekávatelné, aby projevil alespoň základní míru obezřetnosti i při jednání s osobou, ke které měl do té doby plnou důvěru a tudíž se s obsahem smlouvy seznámil, a to nejenom pro jeho jistotu, ale i pro jakousi formální kontrolu. Pokud se však žalobce zbavil z vlastní vůle možnosti přesvědčit se o skutečném obsahu smlouvy, nežádal její předložení dříve než těsně před jejím podpisem, nemohl by se podle soudu účinně dovolat neplatnosti smlouvy pro omyl, resp. pro lstivé jednání žalovaného. Žalobce přitom ani netvrdil, že by se před podpisem smlouvy u žalovaného ujišťoval, že předmětem darování jsou pouze polnosti a žalovaný mu jakkoliv lstivě zatajil, že dochází k darování i rodinného domu.

20. Soud ovšem shledal žalobu důvodnou co do možnosti žalobce odvolat darování, tedy odstoupit od smlouvy pro nevděk žalovaného. Soud předesílá, že s ohledem na § 2073 o. z. činí nevděk obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem, pročež by měl dárce obecně právo žalovat na vyklizení nemovitých věcí. V posuzované věci je však na místě žaloba na určení vlastnického práva dárce k darované věci, jak se žalobce skutečně domáhal. Naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. je v dané věci dán, přičemž dosáhnout stavu před darováním lze v posuzované věci pouze určovací žalobou. Žalobce coby dárce totiž nepožaduje vyklizení nemovitosti žalovaným, ovšem se domáhá obnovení právního a faktického stavu před darováním, a proto kvůli veřejné evidenci vlastnictví nemovitostí žádá po soudu postavit najisto, že je nadále vlastníkem, příp. spoluvlastníkem nemovitých věcí. Nadto, součástí darování byly i nemovitosti, které žalobce toliko spoluvlastnil. Z titulu vlastnictví ideálního podílu není možné požadovat vyklizení celé nemovitosti a možné není ani vyklizení ideálního podílu, protože tento díl určen není (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 137/2002). Soud si pak v takovém případě musí posoudit účinky revokace (tj. zda bylo odvolání daru platné) coby prejudiciální otázku.

21. Podle § 2072 odst. 1 o. z., ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Podle § 2072 odst. 2 o. z., odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

22. Podle § 2073 o. z., nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.

23. Při posuzování naplnění zákonných předpokladů pro vrácení daru ve smyslu § 2072 o. z. je nutné hodnotit chování obdarovaného vůči dárci či osobě jemu blízké primárně optikou obsahu výzvy k vrácení daru, tedy tím, jak žalobce vymezil závadné jednání, pro které se po žalovaném domáhá vrácení daru. K dalšímu chování obdarovaného, ke kterému došlo až po doručení výzvy, lze přihlédnout jen tehdy, pokud by dárce znovu učinil adresnou výzvu k vrácení daru. K jednání dárce po učinění výzvy k vrácení daru je pak třeba přihlížet, pokud je třeba se zabývat tím, zda dárce neprominul obdarovanému jeho dřívější nevděčné chování.

24. Smyslem právní úpravy obsažené v § 2072 odst. 2 o. z., spočívající v možnosti dárce odvolat darování, je premisa, že vzhledem ke štědrosti dárce poskytujícího bezúplatně předmět daru, je mravné očekávat od obdarovaného slušné chování k dárci a v případě okolností daného případu i k osobám jemu blízkým. Fakt, že se v § 2072 odst. 2 o. z. mluví o osobách obdarovanému blízkých a nikoliv o osobách dárci blízkých, jak je správně, je zjevným lapsem calami (chybou v psaní), jak ostatně dokládá důvodová zpráva k o. z. Možnost dárce odvolat dar i pro zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě dárci blízké logicky koresponduje s logickým předpokladem, že dárce bude za nevděk považovat nejen nepřijatelné chování obdarovaného vůči své osobě, ale rovněž i vůči osobám, k nimž má blízký vztah, a jejichž újmu dárce důvodně pociťuje jako újmu vlastní (viz § 22 odst. 1 o. z.).

25. Je pravdou, že podstata darování nespočívá v tom, že by obdarovaný musel do konce života posluhovat (otročit) dědovi, jak uváděl žalovaný. Zákon nicméně umožňuje po naplnění příslušné skutkové podstaty právo odvolat darování coby sankci za projevený nevděk, pokud tento dosáhne příslušné intenzity. Zákonem kvalifikované nevděčné chování obdarovaného musí naplnit tři předpoklady: 1) ubližuje dárci či osobě dárci blízké úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, 2) zjevně tím porušuje dobré mravy a 3) dárce toto chování obdarovanému nepromine. Úvaha, zda chování obdarovaného lze kvalifikovat jako chování zjevně porušující dobré mravy, vždy závisí od individuálního posouzení každého případu, přičemž je třeba na něj pohlížet jak z hlediska objektivního, tak i subjektivního, tedy jak vnímá závadné chování obdarovaného dárce, tedy jak intenzivně se jej vytýkané chování dotklo a ublížilo mu.

26. Soud v dané věci shledal všechny předpoklady pro vznik práva žalobce požadovat po žalovaném vrácení daru, jelikož v jednání žalovaného spatřuje jednání, které lze ve svém celku kvalifikovat jako zjevné porušení dobrých mravů, a to nikoliv přímo vůči žalobci, ale vůči osobě jemu blízké, tedy dceři [příjmení] [příjmení]. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že přestože žalobce daroval za svého života rodinný dům svému vnukovi, bylo zde dohodnuto, že dům bude moci nadále užívat jak žalobce se svou manželkou, tak i obě jejich dcery. Žalobce po celou dobu řízení deklaroval, že by se chtěl vůči oběma svým dcerám chovat rovným způsobem, žádnou z nich nezvýhodňovat a umožnit jim přístup a užívání domu jako tomu bylo doposud. [jméno] [příjmení] měla přitom v domě vyhrazený pokoj, který využívala během svých pobytů v České republice. Situace se nicméně změnila poté, co uvedená začala pobývat ve [obec] častěji, když jí bylo diagnostikováno onkologické onemocnění, jehož léčbu postupuje v České republice. Žalobce žalovanému opakovaně deklaroval své přání zajistit dceři [obec] zázemí při její léčbě. Soud souhlasí s žalobcem v tom, že [jméno] [příjmení] potřebuje s ohledem na svůj zdravotní stav nejenom zázemí, ale rovněž i psychickou podporu.

27. Způsob, jakým se žalovaný zachoval po nabytí rodinného domu k tetě, tedy jak rozhodl o zrušení jejího trvalého pobytu a vyzval k vystěhování, a to právě s přihlédnutím k jejímu zdravotnímu stavu i zřejmému přání žalobce o zachování dosavadního uspořádání rodinných poměrů, je neakceptovatelný a ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Žalovaný totiž jednal pokoutně, skrytě za zády žalobce, neboť mu bylo zřejmé, že by žalobce s tímto nesouhlasil a proti takovému jednání by se jistě důrazně ohrazoval.

28. Byť je zrušení místa trvalého pobytu zejména evidenčním a ohlašovacím údajem, soud toto jednání hodnotil z hlediska mezilidských rodinných vztahů, kdy právě tento aspekt je podstatný pro posouzení chování obdarovaného vůči dárci, resp. osobě jemu blízké. Soud zrušení trvalého pobytu tety v jejím rodném domě, kdy nikdo ze zúčastněných ani netvrdil, že by měla v ČR možnost jiného stálého či trvalejšího ubytování a že by v ČR pobývala jen zřídka či občas, hodnotil ve své podstatě jako deklaraci žalovaného o zániku užívacího práva tety k části domu a jakési odstřihnutí tety od jejího rodného domu. Žalovaný o svém záměru zrušit tetě trvalý pobyt neinformoval ani ji samotnou ani žalobce, což by bylo z hlediska slušnosti a dosavadních poměrů v domácnosti očekávatelné. Důvod pro zrušení trvalého pobytu žalovaný i se svědky formuloval před správním orgánem tím způsobem, že teta se v domě v podstatě nezdržuje, přijíždí jen na zřídkavé návštěvy a žije pouze v Itálii, přičemž nikdo ani vlastně neví kde. Z dokazování přitom naopak vyplynulo, že lze hovořit spíše o střídavém pobytu v Itálii i ve [obec]. Za zjevně rozporné s dobrými mravy považuje soud nejen to, že žalovaný tetu o tomto záměru dříve neinformoval, i když k tomu mel příležitost, ale neoznámil jí to ani poté, co již bylo o zrušení trvalého pobytu rozhodnuto. Žalovaný o tom tetu spravil až o několik měsíců později s tím, že jí dříve nechtěl kazit narozeniny. Takový přístup považuje soud při zvažování významu oslavy narozenin na straně jedné a posuzovaného jednání žalovaného na straně druhé za nekorektní, nešťastný a sarkastický.

29. Za jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy je podle soudu i to, že žalovaný opakovaně vykazoval svou tetu z domu a rovněž ji vyzýval k vystěhování prostřednictvím svého advokáta k vystěhování z nemovitosti. I když žalovaný tvrdil, že je ochoten tetu v domě akceptovat a doposud neučinil další kroky k jejímu faktickému vystěhování, děje se tak dle názoru soudu zejména z důvodu stávajícího soudního řízení a nikoliv z důvodu vlastních pohnutek žalovaného, na kterých by setrval bez vlivu soudního řízení. Žalovaný přitom dříve opakovaně uváděl, že je ochoten strpět její příležitostné návštěvy žalobce, nikoliv její pobyty, jak tomu bylo před vznikem sporu. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že [jméno] [příjmení] disponuje klíči od hlavního vchodu do domu. K argumentu žalovaného, že dar nehodlá vrátit z obavy, že by jej teta [jméno] měla z domu vystěhovat, soud předně uvádí, že by k tomu nebyla coby„ nevlastnice“ sama oprávněna a dále, že z ničeho nelze dovodit, že by mělo dojít k nastolení jiných poměrů, než tomu bylo dříve před darováním. Žalobce ani jeho dcera [jméno] netvrdili, že by se do domu chtěla nastěhovat natrvalo, že by chtěla obývat i jinou část domu než tomu bylo doposud při jejích pobytech v ČR, že by chtěla dům pro sebe nebo že by snad žalobce měl v úmyslu nově darovat nemovitost výlučně dceři [obec]. Na uvedené pak nemá vliv ani to, že se teta ve [obec] zdržuje častěji s ohledem na svůj zdravotní stav.

30. Uvedené jednání, společně s dalšími poukazovanými drobnými leč soustavnými konflikty (vystěhování věcí přítele [jméno] bez předchozí konzultace, vykazování z kuchyně a zahrady, odpojení antény, osočování žalobce i jeho dcery, výzvy advokáta žalovaného k vystěhování z domu) pak mělo za následek jednak závažné narušení vztahů mezi žalovaným na straně jedné a žalobcem a [jméno] [příjmení] na straně druhé a jednak mělo negativní vliv na psychický stav žalobce, který se očividně celou situací velmi trápí a vyčítá si ji. V tomto směru je podle soudu rovněž podstatné i to, že se zde nejedná o vzájemný konflikt mezi obdarovaným a dárcem a že chování žalovaného není výsledkem vzájemných neshod s dárcem, který se tak nepodílel na jejich vzniku či eskalaci. Naopak se zde jedná o jednostranné jednání žalovaného vůči osobě dárci blízké a odvozeně tak i vůči žalobci samotnému. I když žalovaný, jeho matka i manželka žalobce hovořili o tom, že jim [jméno] [příjmení] vynadala poté, co se dozvěděla o darování rodinného domu, z jednotlivých účastnických ani svědeckých výpovědí podle soudu nelze vyvodit, že by jednání žalovaného a jeho tety bylo co do své intenzity vzájemné či obdobné. Co se týče nově provedených důkazů, ani svědecké výpovědi matky a babičky žalovaného, nebyly s to změnit závěr soudu o splnění podmínek pro platné odvolání daru. Z jejich výpovědí lze dle soudu dovodit výraz sympatií k žalovanému oproti [příjmení] [příjmení], nikoliv již to, že by [jméno] [příjmení] bylo možno označit za prvotního původce událostí, které optikou žalobce představovaly důvod pro vrácení daru.

31. Soud na základě shora řečeného proto konstatuje, že žalobce doložil, že žalovaný vůči němu projevil nevděk, a to skrze jednání vůči osobě žalobci blízké, žalobce mu tento nevděk neprominul (resp. mezi nimi a ani v rodině nedošlo k uklidnění či narovnání vztahů), pročež žalobci vzniklo právo dar odvolat a vyzvat žalovaného k vrácení (vydání) celého daru. V důsledku toho došlo k obnovení původních právních poměrů, tj. obnovilo se (spolu) vlastnictví dárce k darovaným nemovitostem s účinky ex nunc a žalovaný se účinkem revokace stal nepoctivým držitelem ve smyslu § 2073 o. z.

32. Soud v tomto směru doplňuje, že odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení poukázal na nikoliv nevýznamné skutečnosti, které žalobce uvedl ve svém vyjádření k odvolání, a sice že žalovaný vyměnil zámky od domu, [jméno] [příjmení] tak musí přespávat po hotelích, žalobce je pod neustálým psychickým tlakem, žalovaný se o něj v době jeho hospitalizace nezajímal, není ochoten jej vozit k lékaři a zakazuje mu vodit si do domu návštěvy, což může potvrdit soused žalobce, případně jeho kamarádi. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že skutečnosti, které žalobce uvedl ve svém vyjádření k podanému odvolání (a k nimž se okresní soud nemohl vyjádřit už jen s ohledem na toto prosté časové hledisko), nejsou pro výsledné posouzení žaloby relevantní, neboť z hlediska obsahového nebyly vymezeny ve výzvě k vrácení daru ze dne 3. 12. 2018 a ani časově nepředchází rozhodné době před odvoláním daru. Žalobce po dobu celého řízení setrval na oprávněnosti svého nároku na odvolání daru pro nevděk z titulu výzvy z konce roku 2018, neučinil další (novou) adresnou výzvu k vrácení daru pro následné chování žalovaného a žalovaný naopak netvrdil, že by mu žalobce jeho jednání prominul. K ostatním poukazovaným vztahům mezi účastníky a dalšími členy rodiny (nad rámec výzvy k vrácení daru z hlediska časového i obsahového) lze proto přihlížet jen z hlediska hodnocení věrohodnosti jednotlivých výpovědí, příp. pro nastínění celkové situace v rodině účastníků, kdy tyto jen deklarují pokračující narušení rodinných vztahů. To, zda si žalobce mohl v roce 2020 nebo 2021 (resp. při pandemii Covidu-19) domů vodit návštěvy, tedy není pro posouzení věci podstatné, a soud proto neprováděl krajským soudem zmiňovaný a nikterak nekonkretizovaný důkaz výslechem souseda či kamarádů žalobce, příp. doklady o ubytování [jméno] [příjmení] v hotelích. Tímto soud nepředjímá, co by z takovýchto případně provedených důkazů zjistil či nezjistil, leč tyto se ze své podstaty zcela míjí s časově rozhodným obdobím.

33. Soud uzavírá, že v řízení provedl všechny důkazy, které považoval za nezbytné ke zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. S ohledem na provedené dokazování považoval za nadbytečné provádět účastníky řízení navrhované důkazy trestním spisem ve věci možného podvodného jednání žalovaného a notářskými zápisy obsahující prohlášení žalobce a jeho manželky. Jejich provedení se žádný z účastníků v rámci řízení po vrácení věci okresnímu soudu po poučení podle 119a o. s. ř. ostatně již znovu nedomáhal. Soud pro úplnost dále dodává, že neučinil žádné relevantní zjištění z provedeného důkazu potvrzením o oznámení žalobce ohledně podvodného jednání žalovaného ze dne 17. 10. 2018 a ani ze smlouvy o dodávce vody a přiznání k místnímu poplatku za odpad, když pro posouzení možnosti revokace daru nepovažoval za rozhodné, kolik osob bylo v domě evidováno v rámci přiznání k místnímu poplatku nebo ve smlouvě o dodávce vody.

34. K sumě provedených důkazů, a to s ohledem na stanovisko krajského soudu, soud dále uvádí, že rozhodující soud není povinen provést všechny navrhované důkazy, to by bylo ostatně v rozporu s § 120 o. s. ř., s principy procesní ekonomie a povinností soudu rozhodovat bez průtahů řízení. Rozhodne-li se soud důkaznímu návrhu nevyhovět, musí vyložit, z jakých důvodů je neprovedl, popř. nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění. Této povinnosti soud dostál. Soud má nadále za to, že ve věci byly shledány podmínky pro platné odvolání daru ze strany žalobce, když toto bylo prokázáno i bez výpovědí nově vyslechnutých svědkyň. Skutečnost, že soud v rámci prvého projednávání věci nevyslechl manželku a dceru žalovaného s tím, že by z jejich výpovědí nemohl zjistit žádné další významné skutečnosti, neznamená, že hodnotil neprovedený důkaz nebo že by předjímal obsah jejich výpovědi jako nevěrohodný, nepravdivý či tendenční, ale toliko to, že není nutné provádět všechny navržené důkazy, když soud shledal, že z již provedených důkazů lze mít potřebný skutkový stav v posuzované věci za bezpečně a dostatečně prokázaný.

35. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a soud mu proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 10 000 Kč, soudní poplatek za podané odvolání ve výši 5 000 Kč a náklady spojené s jeho právním zastoupením, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem. Advokát žalobce v řízení učinil celkem jedenáct úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), i) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, odvolání daru, jež lze dle svého obsahu považovat za předžalobní výzvu, podání žaloby, vyjádření ze dne 17. 1. 2020, jednání s protistranou stran uzavření smíru, účast na jednání u okresního soudu ve dnech 21. 1. 2020, 3. 3. 2020 a 7. 9. 2021 (jednání přesahovalo 2 hodiny), vyjádření k podanému odvolání ze dne 18. 5. 2021, účast na jednání u odvolacího soudu dne 20. 5. 2021. Odměna advokáta činí dohromady celkem 34 100 Kč při sazbě odměny podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby. Za každý provedený úkon pak žalobci dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem 3 300 Kč. Vzhledem k tomu, že sídlo kanceláře advokáta je v místě odlišném od sídla soudu, má jednak podle § 14 advokátního tarifu právo na náhradu za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč, tj. za každou z 12 započatých půlhodin a jednak podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhláškou č. 358/2019 Sb. (v případě účasti na jednáních soudu v roce 2020) a vyhláškou č. 589/2020 Sb. (v případě účasti na jednáních soudu v roce 2021) nárok na náhradu cestovních nákladů. Za cestu k jednání soudu ve dnech 21. 1. 2020 a 3. 3. 2020 na trase Veselí nad Moravou - Hodonín a zpět, celkem 2 x 54 km, při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství 4,9 litrů na 100 km mu náleží odměna v celkové výši 622,94 Kč. Za cestu k jednání odvolacího soudu dne 20. 5. 2021 na trase Veselí nad Moravou – Brno a zpět, celkem 148 km, při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství 4,9 litrů na 100 km mu náleží odměna v celkové výši 852,81 Kč. Za cestu k jednání soudu dne 7. 9. 2021 na trase Brno – Veselí nad Moravou a zpět, celkem 54 km, při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství 4,9 litrů na 100 km mu náleží odměna v celkové výši 311,16 Kč. Dohromady přiznal soud žalobci (včetně 21% DPH z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů, promeškaného času a cestovních nákladů zástupce) náhradu nákladů řízení ve výši 63 868 Kč.