16 C 59/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Smetkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně Anonymizováno , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16 902 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 12 300 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 4 602 Kč, zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 15 795 Kč od 2. 7. 2022 do 20. 3. 2023, zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 3 495 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 766 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 16 902 Kč s příslušenstvím. Účastníci prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz dne 1. 6. 2022 uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 12 300 Kč. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky čerpala a zavázala se je splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 330 Kč a poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ 165 Kč do data splatnosti 1. 7. 2022. Žalovaná na dluh nezaplatila ničeho. Žalobkyně se proto po žalované domáhá dlužné částky 15 795 Kč. Dále se žalobkyně domáhá smluvní pokuty 1 107 Kč, tj. 0,1 % denně z dlužného zůstatku úvěru za dobu od 2. 7. 2022 do 30. 9. 2022 a zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 15 795 Kč od 2. 7. 2022 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání.

3. Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 1. 6. 2022 smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Smlouva byla žalované zobrazena prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Smlouva byla podepsána za pomocí prostředků komunikace na dálku tak, že se žalovaná nejdříve zaregistrovala na webových stránkách žalobkyně, následně požádala o úvěr, přičemž odkliknutím virtuálního tlačítka myší (elektronickým podpisem) potvrdila, že se řádně seznámila s podmínkami smlouvy o úvěru a souhlasí s nimi. Současně dle „autorizace ověření totožnosti“ došlo k ověření totožnosti žalované prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, . Na základě smlouvy byly žalované poukázány na její účet finanční prostředky ve výši 12 300 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 330 Kč a poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ 165 Kč, a to vše do 1. 7. 2022. Žalovaná poskytla žalobkyni souhlas se zpracováním osobních údajů. Žalovaná obdržela i „Popis základních vlastností spotřebitelského úvěru“ a údaje o poskytovateli úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byl i sazebník platný od 1. 12. 2021 a Všeobecné obchodní podmínky, ve kterých byla stanovena i výše smluvní pokuty 0,1 % denně v případě prodlení.

4. Z dokumentu s názvem „Identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že identifikovaný příjem žalované byl dle posouzení žalobkyně 19 385 Kč měsíčně. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaná uvedla, že v její společné domácnosti žijí 2 osoby s příjmem. Jako výši pravidelných měsíčních výdajů na půjčky uvedla 1 500 Kč, výši pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 2 000 Kč, její ostatní nezbytné výdaje činily 1 500 Kč měsíčně, ostatní zbytné výdaje 300 Kč. Žalobkyní vypočítané minimální výdaje žalované byly 3 200 Kč měsíčně. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou byla 8 000 Kč. Počet doporučených prodloužení splatnosti úvěru byl 9.

5. Z obecných principů posuzování a filozofie Společnosti bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně zkoumá úvěruschopnost klientů (spotřebitelů). V dokumentu bylo uvedeno, že společnost nejprve posuzuje platnost a věrohodnost dokladů poskytnutých spotřebitelem (žalovanou). Společnost vyžaduje doklady o příjmech nebo přístup k transakční historii účtu žalované. Doložené příjmy musí být stabilní, pravidelné a musí existovat předpoklad pro jejich udržitelnost po dobu trvání úvěrového vztahu. Současně je spotřebitel lustrován v databázích, na základě údajů od spotřebitele proběhne bodové ohodnocení. Na základě výdajů uvedených spotřebitelem probíhá jejich faktické dopočítávání žalobkyní dle jeho regionu trvalého bydliště, je stanovena minimální výše výdajů. Při výpočtu výdajů žalobkyně využívá částky životního minima a ukazatele nákladů na život v krajích ČR (regionální koeficient) na základě interních pravidel pro identifikaci posuzování úvěruschopnosti. Současně společnost bere v úvahu i možné negativní scénáře, které mohou nastat v průběhu splácení, a to např. riziko zvýšení pohyblivých úrokových sazeb atd.

6. Z „přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ bylo zjištěno, že žalované bylo dne 1. 6. 2022 vyplaceno na účet žalobkyní 12 300 Kč.

7. Žalované byla zaslána výzva ze dne 26. 8. 2022, kterou byla upozorněna na osobní návštěvu inkasního inspektora z důvodu nezaplacení dlužné částky. Výzva byla odeslána téhož 26. 8. 2022, což bylo zjištěno z „potvrzení o odeslání dopisu poštou“. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu výzvou před podáním žaloby ze dne 10. 3. 2023 s tím, aby dluh uhradila do tří dnů od doručení výzvy. Výzva byla dle podacího lístku odeslána 10. 3. 2023.

8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Soud má po hodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 1. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná v den podpisu obdržela na jí určený účet částku 12 300 Kč. V daném případě došlo ze strany žalované ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu v souladu se zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tvořený odkliknutím virtuálního tlačítka myší žalovanou v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně www., Anonymizováno, .cz, kam měla po provedené registraci (po zadání identifikačních údajů a hesla) a ověření totožnosti přístup pouze žalovaná. Tzv. „click-wrap“ metoda spočívá ve vyjádření svobodné vůle kliknutím na virtuální tlačítko myší, vyjadřující souhlas s podmínkami smlouvy. Vyjádřená vůle je spojena s podepisující osobou předchozím registračním procesem. Pro uzavření spotřebitelské smlouvy je jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016).

14. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji žalovaná sjednala z pozice podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele.

15. Povinnost posouzení bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

16. Žalobkyně neprokázala, že by relevantně prověřovala příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti z částky měsíčních příjmů žalované 19 385 Kč měsíčně, ačkoliv ona sama uváděla pouze příjem 8 000 Kč měsíčně. Měsíční výdaje udávané žalovanou se navíc jeví být jako nepřiměřeně nízké, když jako výdaje na bydlení uvedla pouze částku 2 000 Kč měsíčně a její ostatní nezbytné výdaje činily 1 500 Kč měsíčně, a to za situace, kdy částka životního minima jednotlivce byla dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu ve výši 3 860 Kč měsíčně. Žalobkyní vypočítané minimální výdaje žalované činily 3 200 Kč měsíčně, což byla rovněž částka nižší než je životní minimum jednotlivce. Žalovaná neuvedla, zda bydlí ve vlastním domě, v nájemním bytě ani jiné bližší údaje o svém bydlení.

17. Žalobkyně nepředložila žádné doklady ověřující příjmy a výdaje žalované (nájemní smlouva, SIPO atd.). Je nutné trvat na tom, že jestliže má soud z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem a popř. vypočtených žalobkyní. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu doklady, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. bylo přitom zákonnou povinností žalobkyně nejenom žádat od žalované listiny potřebné pro řádné posouzení její způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Soud tedy nemá za prokázané to, zda a jakým způsobem žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje žalované, aby bylo možné posoudit a ověřit si, že údaje uvedené žalovanou jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalované, aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla splatit sjednaný úvěr. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalobkyně lustrovala žalovanou v registrech dlužníků.

18. Předmětnou smlouvu je proto třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalobkyně tak měla vůči žalované právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná od žalobkyně obdržela částku 12 300 Kč, přičemž neuhradila na dluh žádnou částku a zůstala žalobkyni tuto částku dlužna.

19. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ K vrácení jistiny byla žalovaná povinna dle názoru soudu do 3 dnů od doručení výzvy k úhradě. Výzva k úhradě byla žalované odeslána dne 10. 3. 2023, v souladu s § 573 o. z. se „má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání.“ Výzva byla žalované doručena dne 15. 3. 2023. Žalovaná byla povinna plnit dluh do 3 dnů, tj. žalovaná byla povinna plnit do 20. 3. 2023. Tuto dobu k plnění soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaná byla zcela pasivní. Žalobkyni tak vznikl nárok i na úhradu úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to z částky 12 300 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení v požadované výši 15 % ročně, tj. v částce zákonné dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nároku žalobkyně soud žalobu zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku, jelikož se jedná o nároky vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy.

20. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu v částce 12 300 Kč + zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 12 300 Kč od 21. 3. 2023 do 18. 3. 2024 ve výši 1 839,94 Kč, tj. celkem 14 139,94 Kč (67 %) a neúspěchu co do 4 602 Kč + zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 15 795 Kč od 2. 7. 2022 do 20. 3. 2023 ve výši 1 700,66 Kč + zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 3 495 Kč od 21. 3. 2023 do 18. 3. 2024 ve výši 522,81 Kč, tj. celkem 6 825,47 Kč (33 %), což v tomto případě odpovídá 34 %. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, předžalobní výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 300 Kč. Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 2 252 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na 34 %, tj. na 766 Kč. Soud ve věci aplikoval § 14b vyhlášky, jelikož se ve věci jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát (např. řízení vedená pod sp. zn. 27 C 176/2023, 20 C 141/2023).