16 C 85/2019

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Smetkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa , anonymizováno – příjmení , země zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno , anonymizováno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání bezdůvodného obohacení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 19 233 Kč za dobu od 11. 3. 2019 do 30. 11. 2021 a z částky 3 300 Kč za dobu od 1. 12. 2021 do zaplacení.

II. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 15 933 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % p.a. za dobu od 1. 12. 2021 do zaplacení, se řízení zastavuje.

III. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 153 891 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. za dobu od 11. 3. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 65 038 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady dokazování v částce 8 750 Kč, a žalovaný je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady dokazování v částce 1 081 Kč, obojí do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení ve výši 173 124 Kč. Žalobce byl až do 19. 9. 2018 vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemku p. č. st. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, p. č. st. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, p. č. st. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, p. č. st. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, p. č. st. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, p. č. st. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, p. č. st. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, p. č. st. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří a p. [číslo] – zahrada, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce] pro [katastrální uzemí] a [územní celek]. Uvedené pozemky jsou zastavěny stavbami ve vlastnictví žalovaného a tvoří s dalšími pozemky jeden funkční celek – průmyslový areál na ul. [ulice] – [ulice] užívaný a provozovaný žalovaným. Žalovaný však pozemky žalobce užíval bez jakéhokoliv právního důvodu, a to i v období od 1. 1. 2016 do 19. 9. 2018, aniž by žalobci za jejích užívání cokoliv platil nebo mu poskytl protiplnění. Obvyklá cena nájemného v místě a čase činila 35 Kč za nezastavěný pozemek a 65 Kč za zastavěný pozemek a žalobce proto požaduje po žalovaném 63 700 Kč ročně (65 Kč x 238 m2 = 15 470 Kč a 35 Kč x 1 378 m2 = 48 230 Kč ročně) a za žalované období od 1. 1. 2016 do 19. 9. 2018 pak bezdůvodné obohacení činí 173 124 Kč.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal co do důvodu i výše. Uvedl, že část nároku za období od 1. 1. 2016 do dne podání žaloby je již promlčena. Pokud jde o užívání pozemků, žalovaný užíval pouze pozemky pod budovami o výměře 238 m2 a mimo budovy o výměře 408 m2. Žalobcem požadovaná částka není adekvátní a neodpovídá běžnému nájemnému.

3. Žalobce následně podáním ze dne 29. 12. 2021 vzal žalobu částečně zpět co do částky 15 933 Kč s ohledem na částečnou platbu ze dne 1. 12. 2021 ze strany žalovaného. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, přičemž žalovaný se zpětvzetím souhlasil, soud řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. v požadovaném rozsahu zastavil, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku.

4. Soud ve věci nařídil jednání. Dle shodných tvrzení stran byly pozemky p. č. st. [číslo], p. č. st. [číslo], p. č. st. [číslo], p. č. st. [číslo], p. č. st. [číslo], p. č. st. [číslo], p. č. st. [číslo], p. č. st. [číslo] a p. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce] pro [katastrální uzemí] a [územní celek] v předmětném období od 1. 1. 2016 do 19. 9. 2018 ve vlastnictví žalobce. Tyto pozemky se nacházejí ve výrobním areálu, ve kterém jsou umístěny budovy skladů a výroby, a který je ohraničen plotem, je do něj jeden vstup a vjezd, a všechny budovy uvnitř areálu byly v rozhodném období ve vlastnictví žalovaného.

5. Soud provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav.

6. Znaleckým posudkem [číslo] Znaleckého ústavu [právnická osoba] ze dne 4. 5. 2021 byla odhadnuta cena obvyklého nájmu pozemku v místě a čase za předmětné období ve výši 48 Kč za m2 za rok s tím, že nájemné bylo odvozeno procentní sazbou z obvyklé ceny pozemku, kdy procentní sazba byla odhadnuta na 8 % (znalec uvedl 6 %, nicméně na následujícím řádku posudku již počítal s 8 %) z rozmezí 5 % – 10 % pro pozemky pro výrobu a skladování. Znalec při odhadu obvyklého nájmu uvažoval cenu pozemků nacházejících se v celém regionu (v [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec] a [obec]). Některé pozemky byly určeny pro komerční či průmyslovou výstavbu a většina z nich nebyl zatížena cizími stavbami. Na základě porovnání předmětných pozemků a uvedených obdobných pozemků byla odhadnuta dosažitelná prodejní cena 600 Kč za m2 pozemku. Jak uvedl znalec při výslechu, s ohledem na nedostupnost nájemních smluv, které by byly relevantním podkladem pro znalecký posudek a s ohledem na znalecký standard, podle kterého je lepší vycházet z realizovaných prodejů, znalec vycházel právě z cen obdobných pozemků, od kterých pak odhadl výši nájemného procentuální sazbou. Má za to, že cena je stejná pro všechny pozemky bez ohledu na to, zda jsou či nejsou zastavěny. Reálné nájemné, které je vybíráno za jiné nemovitosti v rámci areálu nebo v bezprostředním okolí, nezkoumal a nezkoumal ani nemovitosti z hlediska hodnoty ve [obec]. Pokud jde o nájemní či kupní smlouvy uzavírané s obcí, ceny jsou stanovovány nižší, neboť obec má zájem o rozvoj dané lokality.

7. Soud ve věci nechal vypracovat revizní znalecký posudek, neboť dle soudu nebyly závěry znaleckého posudku dostatečně odůvodněny. Pokud jde o odhadnutou procentní sazbu, v posudku byl rozpor mezi uvedenou sazbou 6 % a v následujícím řádku počítanou sazbou 8 %. Pokud jde o odhadnutou prodejní cenu pozemků, soudu není zřejmé, na základě jakých konkrétních úvah dospěl z uvedených prodejů obdobných nemovitých věcí právě k částce 600 Kč, dále nebylo zřejmé, zda znalec bral ohled na zatížení pozemků cizí stavbou, když dle ustálené judikatury„ při stanovení výše bezdůvodného obohacení, nelze od skutečnosti, že pozemek je zastavěn stavbou jiného vlastníka odhlédnout. Tím by se navozoval stav, který neodpovídá skutečnosti, a nemohla by být naplněna podmínka judikatury, podle níž v daném případě výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním cizí věci vznikl a jehož majetkovým vyjádřením je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání takové věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného“ (z judikatury Nejvyššího soudu viz např. rozsudek ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53, ročník 2000, rozsudek ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 33 Odo 394/2004, či rozsudek ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 412/2005). Znalec pochybnosti soudu neodstranil ani při jeho výslechu.

8. Dle revizního znaleckého posudku č. 9/2022 – 8064 – R znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 7. 1. 2022 je možné zvolit postup určení obvyklého nájemného vycházejícího z obvyklé ceny pozemků pouze jen jako náhradní řešení tam, kde nejsou dostupná žádná fakta o realizovaných nájmech. Předchozí znalec porovnával nejen uskutečněné prodeje ale i pozemky nabízené k prodeji, které nejsou vůbec použitelné. Určená cena 600 Kč za m2 neodpovídá realitě na trhu srovnatelných pozemků. Ve shodném areálu bylo v rozhodném období uskutečněno několik prodejů, u kterých se cena po korekci pohybovala v rozmezí od 84,45 Kč do 300 Kč a průměrná cena pozemků tak v areálu činila 175,50 Kč za m2. I v dalších areálech v okrese [obec], u nichž je obdobná situace jako zde, tedy pozemky jsou zatíženy stavbami jiného vlastníka, se prodejní cena pohybovala v rozmezí od 117, 49 Kč po 213 Kč za m2. Nájemné v revidovaném posudku ve výši 48 Kč/m2 ročně je tak odvozeno z chybně určené ceny pozemků a neodpovídá realitě na trhu. Dle znalcem zjištěných nájemních smluv, uzavřených s řadou dalších vlastníků pozemků ve stejném areálu (a tedy ve stejném postavení jako žalobce) se cena nájemného pohybuje od 1,5 Kč po 6,13 Kč a dle platných smluv tak činí průměrné roční obvyklé nájemné 5,62 Kč za m2 za rok. V jiných lokalitách u porovnatelných nájemních smluv se nájemné pohybuje od 1,51 Kč do 15 Kč, kde pronajímatel je vlastník pozemků a nájemcem je vlastník staveb. Podíl určeného obvyklého nájemného z určené obvyklé ceny pozemků tak činí 3,2 %, což je sice nižší než dle znaleckého standardu, který udává rozmezí 5 % - 10 %, nicméně odpovídá realitě u pozemků s nevýhodným postavení pronajímatele. S ohledem na uvedené tak nájemné za kalendářní rok činí 9 084 Kč a za celé rozhodné období 24 703 Kč. Znalec pak dále u výslechu uvedl, že jím stanovená nízká cena pozemku je především dána tím, že pozemky jsou zastavěny stavbami jiného vlastníka, a bez této skutečnosti by pozemky měly nepochybně vyšší hodnotu. Má za to, že i nezastavěné pozemky se nedají samostatně stavebně využít. Znalec dále uvedl, že ani jednoho z účastníků řízení osobně nezná, od žalovaného pouze převzal nájemní smlouvy a u prohlídky areálu již nebyl žalovaný přítomen.

9. Soud ve věci neprovedl žalovaným navrhovaný důkaz kupními smlouvami na pozemky v předmětném areálu za cenu 18 Kč, za něž měl žalobce předmětné pozemky nakupovat, neboť nahlédnutím do nich zjistil, že se jedná naopak o smlouvy, za něž žalobce pozemky prodal třetí straně, a pro zhodnocení věci je považoval za nadbytečné.

10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2999 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

11. Podle § 619 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Dle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Podle § 629 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

12. Po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná jen z části.

13. Jak soud uvedl již výše, žalobce byl v období od 1. 1. 2016 do 19. 9. 2018 výlučným vlastníkem shora uvedených pozemků v průmyslovém areálu na ulici [ulice] - [ulice]. Uvedené pozemky byly v období od 1. 1. 2016 do 19. 9. 2018 bez právního důvodu užívány žalovaným, a to v souvislosti s jeho vlastnickým právem ke stavbám stojícím částečně na těchto pozemcích a dále v souvislosti s užíváním a provozováním průmyslového areálu žalovaným. Námitky žalovaného o užívání pozemků pouze v jím uvedeném rozsahu (tedy pozemky pod budovami a část pozemků o velikosti 408 m2, kde jsou položeny komunikace) soud považuje za nevýznamné. Průmyslový areál je oplocen, veškeré budovy v oploceném výrobním areálu jsou ve vlastnictví žalovaného a tvoří jeden funkční celek. Z pohledu konstantní judikatury tedy nelze žalobci upřít právo na úhradu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného v neprospěch žalobce v rozsahu uvedených ploch. Povinností vlastníka stavby na cizím pozemku je tedy nejen platit částku odpovídající obvyklému nájemnému z pozemku, který je stavbou zastavěn, a z pozemků s přilehlou komunikací, ale i z pozemků, které bezprostředně zastavěné nejsou, ovšem se zastavěným pozemkem tvoří funkční celek, respektive jsou k užívání stavby nezbytné. Jestliže obohacený bez právního důvodu (ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z.) užívá soubor pozemků takovým způsobem, že jej lze považovat za detentora celého uzavřeného (např. oploceného) areálu, nabývá onen prospěch v rozsahu jeho kompletní rozlohy, nehledě na to, jakou jeho část skutečně užívá, jak často, eventuálně s jakou intenzitou (k tomu viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1663/2011, či ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1089/2020, nebo rozsudky téhož soudu ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1321/2011, a ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 138/2018). S ohledem na uvedené tak lze uzavřít, že žalovaný se na úkor žalovaného bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, a je proto žalobci povinen vydat, oč se obohatil.

14. Soud zde musel přihlédnout k námitce promlčení vznesené žalovaným. Promlčecí lhůta sestává ze dvou složek, a to lhůty subjektivní a lhůty objektivní. Účinky promlčení nastávají v okamžiku uplynutí jedné z výše uvedených lhůt, podle toho, která uplynula dříve. Subjektivní promlčecí lhůta počíná běžet dnem, kdy se ochuzený dozví o vzniku bezdůvodného obohacení a totožnosti obohacené osoby a v souladu s § 629 o. z. trvá 3 roky. Žalobce věděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty již k 1. 1. 2016, respektive vědět měl a mohl, když jde o skutečnosti veřejně dostupné. Soud nesouhlasí s tvrzením žalobce, že v daném případě se jedná o roční splatnost jednotlivých částek. Bezdůvodné obohacení zde vzniká každým dnem výkonu užívacího práva k věci bez odpovídajícího titulu, proto je také běh subjektivní promlčecí lhůty namístě posuzovat samostatně ve vztahu k nárokům na vydání majetkového prospěchu za jednotlivé dny (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1032/2012, 28 Cdo 2116/2014 a 30 Cdo 2191/2017). Jelikož byla žaloba podána 6. 8. 2019, je nárok na bezdůvodné obohacení od 1. 1. 2016 do 5. 8. 2016 promlčen, neboť již marně uplynula tříletá promlčecí lhůta a žalovaný uplatnil u soudu námitku promlčení.

15. V souladu s § 2999 odst. 1 o.z. má pak žalobce právo na peněžitou náhradu. Peněžitá náhrada za užívání věci bez právního důvodu musí být poskytnuta ve výši obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za obdobných podmínek (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1155/2015). Soud pro určení výše obvyklého nájemného nechal zpracovat dva znalecké posudky a ztotožnil se s revizním znaleckým posudkem znalce [příjmení] ze dne 4. 2. 2022. Znalec užil standardní metodu ke zjištění obvyklého nájemného, v řízení byl řádně objasněn způsob, na základě něhož dospěl znalec k výši obvyklého nájemného. Jasně byly popsány zdroje, z nichž posudek vycházel, závěry znaleckého posudku odpovídají pravidlům logického myšlení a námitky proti jeho závěrům ze strany žalobce (především námitka podjatosti) byly vyvráceny výslechem znalce. Obdobně soud nemá námitky ani proti způsobu, jakým znalec obstaral podklady pro podání posudku, když si vyžádal od žalovaného opisy konkrétních nájemních smluv, uzavřených mezi žalovaným a vlastníky jiných pozemků v témž areálu, přičemž tyto smlouvy považoval za stěžejní podklad pro posouzení výše obvyklého nájemného v tomto areálu. V této souvislosti je nutno poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 900/2012 ze dne 12.3.2013, podle něhož má znalec možnost obstarat si vlastní podklady pro vypracování posudku – např. vlastní databázi znalce ohledně uskutečněných obchodů, nabídky realitních kanceláří, informací o realitním trhu apod. Jak je uvedeno v tomto rozhodnutí, je zcela nereálná představa, že by znalec byl ohledně těchto podkladů zcela závislý na aktivitě účastníků nebo na dokazování provedeném soudem. Ve shodě se znalcem je i soud toho názoru, že reálně uzavřené smlouvy o nájmu jiných pozemků v témž areálu nejvěrohodněji dokládají situaci na trhu a konkrétní tržní hodnotu nájmu předmětných pozemků. Soud proto považuje závěry tohoto znaleckého posudku za objektivní a nemá pochybnosti o věcné správnosti tohoto znaleckého posudku. Z uvedeného důvodu soud vycházel u stanovení obvyklého nájemného právě z revizního znaleckého posudku a nikoliv ze znaleckého posudku ze dne 4. 5. 2021.

16. Za období od 1.1. do 5.8.2016 je nárok žalobce promlčen, přičemž žalobce se za toto období domáhal zaplacení částky 37.870 Kč (konkrétně při 65 Kč ročně za 238 m2 zastavěných a 45 Kč ročně za 1378 m2 nezastavěných pozemků za 217 dní tohoto období celkem 9.197 Kč za zastavěné a 28.673 Kč za nezastavěné pozemky, celkem 37.870 Kč). Za zbylé období, tedy od 6.8.2016 do 19.9.2018 je nárok žalobce důvodný, avšak pouze v rozsahu 19.233 Kč (při výši bezdůvodného obohacení 5,62 Kč za 1 m2 ročně činí bezdůvodné obohacení žalovaného za období od 6.8. do 31.12.2006 částku 3.657 Kč, za období od 1.1.2017 do 31.12.2017 částku 9.082 Kč a za období od 1.1.2018 do 19.9.2018 částku 6.484 Kč), tak po odečtení v mezidobí zaplacené části nájemného ve výši 15 933 Kč, je žalobcem uplatňovaná částka ve výši 3 300 Kč po právu a soud žalobě v této části vyhověl. Pokud jde o částku 153 891 Kč, soud žalobu v této části zamítl, a to v částce 37.870 Kč z důvodu promlčení a v částce 116.021 Kč pro nedůvodnost žaloby.

17. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou uvedené částky, má žalobce právo též na úroky z prodlení z dlužné částky podle § 1970 občanského zákoníku, přičemž výše těchto úroků je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl vyzván k úhradě bezdůvodného obohacení do 10. 3. 2019, a jelikož tak neučinil, ocitl se následujícího dne, tj. 11. 3. 2019, v prodlení.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 65 038 Kč, přičemž tato částka představuje 78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11 % včetně částky, ohledně které bylo řízení zastaveno z důvodů úhrady dle § 146 odst. 2 o. s. ř.) Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 173 124 Kč sestávající z částky 8 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 8 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 030 Kč za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t., z částky 8 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 32 400 Kč (8 060 Kč x 4) za účast na jednání soudu dne 28. 1. 2020, 19. 3. 2021, 9. 11. 2021 a 4. 10. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 928,38 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 1. 2020 náhrada 467,22 Kč za 42 ujetých km v částce 267,22 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 6,8 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 3. 2021 náhrada 463,63 Kč za 42 ujetých km v částce 263,63 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 11. 2021 náhrada 463,63 Kč za 42 ujetých km v částce 263,63 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 6,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 10. 2022 náhrada 533,90 Kč za 42 ujetých km v částce 333,90 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,9 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 64 778,38 Kč ve výši 13 603,46 Kč a dále zálohy na náklady spojené se zpracováním znaleckého posudku dle § 141 odst. 1 o.s.ř. v částce 5 000 Kč.

19. Soud dále v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o nákladech státu, které platil, tak, že uložil žalobci i žalovanému, každému dle poměru úspěchu, uhradit náklady státu na znalce, které celkem činili 9 831 Kč. Jelikož byl žalobce co do 89 % neúspěšný, uložil mu soud povinnost uhradit České republice náklady na znalce ve výši 8 750 Kč. Jelikož byl žalovaný neúspěšný pouze z 11 %, uložil mu soud povinnost uhradit České republice zbývající část znalečného ve výši 1 081 Kč.