20 C 10/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 183 363,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 136 791 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 30. 7. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaná žalobkyni zaplatila částku 41 275,06 Kč s úrokem ve výši 10,99% ročně z částky 166 018,36 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 178 066,06 Kč od 24. 6. 2020 do 29. 7. 2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 41 275,06 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení a částku 5 296,98 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 30 540, 40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 178 066, 06 Kč s úrokem ve výši 10, 99% ročně z částky 166 018, 36 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 178 066, 06 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení a zaplacení částky 5 296, 98 Kč. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na základě které stejného dne poskytla žalované finanční prostředky ve výši 196 000 Kč, za který byl žalované účtován poplatek ve výší 4 000 Kč a měsíční pojistné ve výši 299 Kč. Dále uvedla, že žalovaná se zavázala dlužnou částku splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 4 646 Kč a strany si dohodly smluvní úrok ve výši 10, 99 % ročně. Jelikož žalovaná porušila svou povinnost řádně splácet, když byla žalovaná v prodlení s jednou splátkou déle než tři měsíce, byl úvěr ke dni 23. 6. 2020 zesplatněn. Žalobkyně eviduje za žalovanou dlužnou jistinu ve výši 166 018,36 Kč, dlužný smluvní úrok ve výši 10 547, 70 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Následně soud nařídil jednání, kterého se zúčastnila pouze žalobkyně, když žalovaná se z jednání neomluvila. Na jednání soud provedl důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav.

4. Účastníci dne [datum] podepsali (dálkovým způsobem, prostřednictvím SMS kódu, což bylo prokázáno potvrzením o zaslání potvrzovací SMS) smlouvu o hotovostním úvěru, ve kterém se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaná měla žalobkyni zaplatit 4 000 Kč za jejich službu a dále úroky z poskytnuté částky ve výši 10, 99% ročně, kdy celková částka k zaplacení měla činit 264 762,88 Kč, RPSN 12,55%, sazba pojistného ve výši 6,99%, měsíční pojistka ve výši 299 Kč, když konečná splatnost úvěru byla 15. 11. 2023, když měsíční částka měla činit 4 545 Kč při 60 splátkách. Bližší informace byly žalované sděleny prostřednictvím úvěrových podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z kopie občanského průkazu a evropského průkazu zdravotního pojištění soud zjistil, že se jedná o doklad žalované Dle výpisu z účtu [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované dne [datum] částku 196 000 Kč. Z přehledu půjčky soud zjistil, že žalovaná žalobkyni uhradila částku 59 209 Kč. Před poskytnutím úvěru žalovaná uvedla, že její příjem činí 18 500 Kč a její výdaje jsou 8 500 Kč, žije s partnerem v nájmu. Z výpisu z účtu žalované za období 16. červenec až 13. říjen soud zjistil, že se ve výpise nevyskytují pravidelné platby za nájem nebo služby, pouze jednou, a to dne 9. 10. 2018 byla z účtu žalované odečtena částka [částka] představující nájem a dále bylo zjištěno, že na tento účet žalované dostávala mzdu od svého zaměstnavatele [právnická osoba], a to v srpnu 20 784,50 Kč, v září 18 880 Kč a v říjnu 18 524 Kč. Žalovaná současně nebyla vedena v rejstřících„ splátky úvěru“,„ kreditní karty a revolving“ a kontokorent. Před zesplatněním pohledávky byla žalované zaslána výzva ze dne 20. 1. 2020, výzva byla sepsána dvakrát, adresovaná žalované, a to jak na adresu [adresa žalované], tak [ulice a číslo], [obec], zásilka dle historie zásilek byla odeslána 7. 2. 2020. Dopisem ze dne 23. 6. 2020 byla žalovaná upozorněna na ztrátu výhody splátek a zesplatnění úvěru a současně byla vyzvána k uhrazení dluhu do 30 dnů ode dne doručení zásilky, když dopis byl sepsán dvakrát, adresovaný žalované, a to jak na adresu [adresa žalované], tak [ulice a číslo], [obec] a dle historie zásilky byl žalované odeslán 25. 6. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 14. 9. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 212 760, 37 Kč, a to do sedmi dnů od doručení zásilky, když zásilka dle historie zásilek a podacího lístku byla žalované odeslána stejného dne, když však zásilka nebyla doručena, neboť adresát byl na adrese neznámý.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen ZoSU, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

1. Podle § 87 odst. 1 ZoSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

1. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně zaslala bezhotovostním převodem žalované na jím určený účet peněžní prostředky ve výši 196 000 Kč. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSU. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

1. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedené interpretaci nasvědčuje i stanovisko generálního advokáta ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., a shodné stanovisko v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Podle stanoviska generálního advokáta„ v případě, že vnitrostátní soud zjistil z úřední povinnosti porušení článku 8 směrnice 2008, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty.“ V tomto směru lze rovněž odkázat na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -106/77, Simmenthal (příp. rozsudek ve věci C -103/88, Costanzo), podle kterého se nepřihlíží k těm ustanovením národního práva, které jsou v rozporu s právem EU. Každý vnitrostátní soud je v mezích své pravomoci povinen v úplnosti používat právo EU a chránit práva, jež v tomto právním systému vznikají jednotlivcům, přičemž jednotlivci mohou spoléhat na ustanovení směrnice před národními soudy. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl ÚS 1/1.

1. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila výpisy z účtu žalované za období červenec až říjen 2018 a údaje, které měly být sděleny žalovanou, tedy že má příjmy cca 20 000 Kč a výdej 8 500 Kč, bez jakékoliv konkretizace. Z výpisu z účtu soud zjistil, že mzda žalované činí v průměru necelých 20 000 Kč. Z výpisu nejsou patrné jakékoliv pravidelné platby představující platbu za bydlen, dojíždění do zaměstnání nebo telefon. Je zde patrna jedna platba ve výši [částka] v říjnu představující nájem. Z žádného předloženého důkazu nebylo prokázáno, jak žalobkyně zkoumala výdajovou stránku žalované, když nezjišťovala, z jakého důvodu byla platba na nájem učiněna jen jednou za tři měsíce a dále, jak je možné, že celkové výdaje žalovaná vyčísluje jako 8 500 Kč, když jen samotné nájemné zaplacené v říjnu činilo [částka]. Z tohoto důvodu soud považuje posouzení úvěruschopnosti žalované za nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 ZoSU. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování.

1. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 196 000 Kč a žalovaná z této částky zaplatila 59 209 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží částku 136 791, a proto soud žalobě co do požadavku na zaplacené této částky vyhověl.

1. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 136 791 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od 30. 7. 2020, když bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou poprvé vyzvala k úhradě prostřednictvím dopisu ze dne 23. 6. 2020, ve kterém byla současně vyzvána k uhrazení dluhu do 30 dnů ode dne doručení zásilky, když dopis byl sepsán dvakrát, adresovaný žalované, a to jak na adresu [adresa žalované], tak [ulice a číslo], [obec] a dle historie zásilky byl žalované odeslán 25. 6. 2020, tedy s ohledem na domněnku dojití zásilky a stanovenou lhůtu 30 dnů k zaplacení, se žalovaná dostala do prodlení od 30. 7. 2020, a proto soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl.

1. Ve zbývající části byla žaloba s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy zamítnuta.

1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná v části, ve které jí bylo výrokem I. vyhověno (cca 70% z celku) a neúspěšná v části, ve které soud řízení zamítnul (tj. cca 30 % z celku), a proto soud žalobkyni přiznal 40% z celkových nákladů, tj. částku 30 540, 40 Kč. Celkové náklady činí 76 351 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 169 Kč, z 21% DPH z částky 55 522 Kč, tj. 11 660 Kč a dále z náhrady nákladů za 6 úkonů právní služby po 8 460 Kč (srov. § 7 a § 11 ve spojení s § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen a.t.), tj. 50 760 Kč a z paušální náhrady za každý úkon po 300 Kč, tj. 1 800 Kč. Odměna a paušální náhrada byly přiznány za převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu, vyjádření k soudu na základě poučení soudu dle § 118a o.s.ř. a z účasti na dvou jednáních ve dne 21. 6. 2021 a dne 12. 7. 2021. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu s paušální náhradou za podání ze dne 23. 3. 2021, když v tomto případě se jednalo o doplnění žaloby a předmětné informace měly být součástí žaloby, a proto tyto náklady nejsou účelně využity. Současně žalobkyni náleží dvakrát náhrada cestovného na trase Hodonín [obec] a zpět v celkovém rozsahu 150 km (x2), při vyhláškové ceně 27,80 Kč za 1lbenzinu 95/100 Km (srov. § 4 vyhl. č. 589/2020 Sb.) osobním automobilem Chrysler Crossfire při kombinované spotřebě 10,1 l /100 km., tj. 421,17 Kč x 2, tj. 842,34 Kč. Současně dle shodné vyhlášky žalobkyni náleží i náhrada za tzv. amortizaci v celkové výši za dvě cesty 1 320Kč (srov. § 1b) vyhl. č. 589/2020 Sb.) a náhrada za ztrátu času na cestě na jednání a zpět na dvě jednání v celkovém rozsahu 4 hodin, tj. 800 Kč (srov. § 14 a.t.). Náhradu nákladů řízení, tak jak jí soud přiznal, má za účelně uplatněné v tomto sporu.