20 C 107/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 460 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 460 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 563,75 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 651,20 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 895,15 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úrok 29 % ročně z částky 2 895,15 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 4 460 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 11. 4. 2019, kterou se žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalované. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaná obdržela částku 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 7 360 Kč, která představuje úrok ve výši 1 331 Kč (sazba 29 % p. a.), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 683 Kč, poplatek za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 2 346 Kč, a to vše v 45 týdenních splátkách po 386 Kč. Žalovaná tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 4 460Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 651,20 Kč (tj. 29 % ročně z 2 895,15 Kč od 21. 2. 2020 do 28. 1. 2022), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 563,75 Kč (10% ročně z 2 895,15 Kč za dobu od 28. 2. 2020 do 28. 1. 2022) a dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 29 % ročně z částky jistiny 2 895,15 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 895,15 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání 3. Soud na základě provedených listinných důkazů zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla podepsána dne 11. 4. 2019 Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s platbou ve výši 7 360 Kč, která představuje úrok ve výši 1 331 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 683 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 346 Kč, splatit v pravidelných 45 týdenních splátkách ve výši 386 Kč. Žalované byla zápůjčka 10 000 Kč poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.

4. Z karty zákazníka ze dne 8. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že má zájem o půjčku s měsíční splatností, má dosažené středoškolské vzdělání, je svobodná, žije s rodiči, pracuje na plný pracovní úvazek jako konzultant prodejny v [obec], její příjem čin 18 881 Kč, výdaje 3 000 Kč a má splátky u jiných společností ve výši 1 600 Kč. Žalovaná podepsala, že předchůdkyni žalobkyně předložila 2 výplatní pásky, pracovní smlouvu a 2 výpisy z účtu. Z mimořádného výpisu z účtu žalované od 1. 3. do 31. 3. 2019 a z mimořádného výpisu nezaúčtovaných transakcí od 12. 3. 2019 do 11. 4. 2019 zjistil počáteční zůstatek ve výši - 1 100,12 Kč a konečný zůstatek + 873,40 Kč, rovněž zjistil, že žalované došla mzda ve výši 13 310 Kč a že si žalovaná vzala 2 půjčky, a to od [anonymizováno] ve výši 4 000 Kč a od [anonymizováno] ve výši 4 000 Kč a současně z účtu odešla splátka úvěru„ [anonymizováno]“ ve výši 2 450 Kč. Z výplatního lístku [číslo] soud zjistil, že žalované obdržela mzdu ve výši 24 312 Kč, když však její mzda činí 15 000 Kč (hrubá mzda) a za tento měsíc obdržela prémii 15 136 Kč (hrubá mzda). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila za celou dobu částku 12 900 Kč.

5. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek (pohledávka [číslo]) byla pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s § 1879 o. z. na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022, odeslaným 24. 2. 2022. Současně byla vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení dopisu. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne 6. 6. 2022 k úhradě dlužné částky, když předžalobní výzva ji byla zaslána, jak soud zjistil z podacího lístku, dne 7. 6. 2022.

6. Žaloba je zcela nedůvodná.

7. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla podepsána smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ Dle § 2392 odst. 1 o. z.„ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.“ Žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaná porušila podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradila, mělo vzniknout dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celé neuhrazené zápůjčky i se sjednanými poplatky a úroky.

8. Jelikož žalovaná ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ,„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 9. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ 10. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce žádala od žalované informace o její finanční situaci. Příjmy předchůdkyně žalobkyně ověřila výpisem z účtu a výplatní páskou, když však příjmy mylně vyhodnotila. Z účtu i výplatní pásky bylo prokázané, že žalované příjem činí 15 000 Kč hrubého, v březnu to bylo 13 310 Kč čistého. V lednu sice mzda žalované byla vyšší cca o 10 000 Kč, ale to bylo zapříčiněno prémií zhruba ve výši platu, která byla uhrazena v prosincové výplatě. Tato částka není nároková a nelze očekávat, že by ji žalovaná obdržela každý měsíc, obzvlášť, když z pozdější mzdy bylo prokázáno, že ta je o cca 10 000 Kč nižší než za prosinec. Současně vzal soud za prokázané, že žalovaná splácí úvěr, splátka 2 450 Kč měsíčně a současně si v měsíci březnu vzala dvě nové půjčky v celkové výši 8 000 Kč. Již z tohoto je zřejmé, že žalovaná není schopna se svou mzdou vyjít a poskytnutí další půjčky ji pouze pomůže do tzv. dluhové pasti, kdy si bere půjčky, jen za účelem splácení předchozích půjček. Co se týká dalších výdajů, ty nebyly nijak zkoumány. Nebylo zkoumáno, jakou částku žalovaná vynakládá na bydlení, stravu, cestovné do práce, když bydlí v [obec], ale práci vykonává v [obec]. Předchůdkyně žalobkyně tak nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, který stanoví, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“ a dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované.

11. Poskytovatelé úvěrů, dle názoru soudu, musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalované o její finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady. Jestliže žalobkyně odkazovala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97, ze dne 31. 7. 2020, soud uvádí, že tímto rozsudkem není vázán, když nadto doložené listiny v této věci a ve věci 5 Co 231/2020-97 se liší.

12. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce v souladu s § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy platí, že„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. účinného v době poskytnutí úvěru, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalované, i když jí poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ 13. Za této situace byla žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 10 000 Kč, avšak jak bylo prokázáno, žalovaná uhradila částku 12 600 Kč, tedy částku vyšší, a proto postoupený nárok žalobkyně zcela zamítl.

14. Co se týče nákladů řízení, soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byla úspěšná žalovaná, ze spisu se však nepodává, že by jí náklady vznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.