20 C 112/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 13 301,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 501,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z této částky od 5. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 831,93 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 301,37 Kč od 25. 9. 2024 do 4. 12. 2024, zákonný úrok z prodlení z částky 1 800 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení a úrok 14,75 % ročně z částky 11 501,37 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 949,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , tituly za jménem 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 13 301,37 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, . se žalovanou uzavřela dne 4. 5. 2018 Smlouvu o bankovních produktech a službách, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu žalované, a následně uzavřeli smlouvu o poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto účtu. Na základě této smlouvy byl žalované k běžnému účtu poskytnut kontokorentní úvěr s limitem ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala zajistit na svém běžném účtu kreditní zůstatek, a to alespoň 1 x za každých 180 dní čerpání úvěru, a dále minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu. Dále se smlouvou zavázala, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu a neocitne se v prodlení s plněním. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, ze dne 4. 5. 2018. Dále právní předchůdkyně provedla lustraci v bankovním registru klientských informací, v nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v databázi MVČR a dalších interních a externích databázích. Co se týče příjmů a výdajů žalované, zde předchůdkyně žalobkyně vycházela z interního modelu, který hodnotil sociodemografický profil žalované, když její měsíční příjem činil 13 538 Kč, od 20.3.2014 byla zaměstnána na dobu neurčitou, měsíční příjem domácnosti činil 40 000 Kč, měla vlastní bydlení, byla svobodná a neměla vyživovací povinnost. V době podání žádosti měla vůči bance závazek s měsíční splátkou 3 924,04 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že má další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3 987,04 Kč. Celkový podíl na nákladech bydlení byl 33,85%. Žalovaná však své povinnosti nesplnila, limit překročila a řádně ho neuhradila a dostala se do nepovoleného debetu ve výši 11 501,37 Kč. Tuto následně žalobkyně převedla v souladu se smlouvou ke dni 26. 10. 2023 na úvěrový účet č. , č. účtu, . Dlužná částka však ani poté nebyla řádně splácena, a proto banka využila svého práva a celou dlužnou částku dopisem ze dne 25. 3. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky, což však žalovaná do dnešního dne neučinila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud nařídil jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila a žalovaná se bez omluvy nedostavila. Na jednání soud provedl navržené důkazy a zjistil z nich níže uvedené skutečnosti.

4. Dne 4. 5. 2018 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, . a žalovanou uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytovat bankovní produkty a služby. Konkrétně si strany sjednaly vedení běžného účtu právní předchůdkyní žalobkyně pro žalovanou, a dále se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr , Anonymizováno, povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Žalovaná se zároveň zavázala nepřekročit povolený limit. Pro případ překročení povoleného limitu debetního zůstatku bylo ujednáno, že jí za překročení bude účtován sankční poplatek podle Sazebníku a nepovolený debetní zůstatek bude dále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek. Nedílnou součástí této smlouvy pak byly Dispozice k této smlouvě ze dne 4. 5. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byl dále Sazebník poplatků. Žalobkyně také doložila Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro , Anonymizováno, a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Z žádosti o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, ze dne 4. 5. 2018 podepsané žalovanou (elektronicky pomocí SignPad) soud zjistil, že žalovaná měla mít příjem ve výši 13 538 Kč, příjem domácnosti 40 000 Kč, počet zdrojů příjmu 1, počet vyživovaných osob 0měla předložit Potvrzení o příjmu, dále soud zjistil, že byla svobodná, a její nejvyšší dosažené vzdělání bylo odborné. Korespondenční adresu i adresu trvalého bydliště měla na ohlašovně. Nezbytné měsíční výdaje nebyly uvedeny, shodně jako nebyla uvedeny splátky.

6. Z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že v rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, kdy tyto údaje dále ověřila tím, že kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Předchůdkyně žalobkyně vypočetla disponibilní částku tak, že od příjmů žalované odečetla splátkové a nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze zjištěného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 13 538 Kč, z čistého příjmu ve výši 40 000 Kč, zohlednila, že žalovaná je svobodná, nevyživuje žádnou osobu, bydlí ve vlastním domě/bytě a počítala s jejím 33,85 % podílem na nákladech na bydlení, dále zohlednila dosavadní interní splátky ve výši 3 987 Kč měsíčně, externí splátky ve výši 3 924 Kč měsíčně a ostatní výdaje ve výši 0 Kč.

7. Z výpisy z běžného účtu žalované č. , č. účtu, za období od května 2018 do února 2019 soud zjistil platby žalované, když však předložené listiny byly začerněny a soud tedy jen zjistil, že z účtu žalovaného odcházely platby a v červnu 2018 její příjem činil cca 14,5 tis. Kč, když v květnu není ve výpisu zachycen, avšak z potvrzení o příjmu ze dne 3. 5. 2018 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalované za poslední tři měsíce činil 13 538 Kč.

8. Z platební historie na účtu žalované č. , č. účtu, od 26.10. 2023 do 25.3. 2024 soud zjistil, že žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 11 501,37 Kč, když v prosinci 2023, dále v lednu a březnu byl žalované naúčtován poplatek za upomínku a 25. 3. 2024 sankční úrok ve výši 115,83 Kč.

9. Z výpisů z úvěrového účtu za období od 26. 10.2023 do 19. 9. 2023 je patrné, že debetní zůstatek běžného účtu ve výši 11 501,37 Kč byl na úvěrový účet žalované převeden dne 26. 10. 2023. Žalovaná neuhradila jedinou splátku.

10. Dopisem ze dne 27. 3. 2024 sdělila právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje její úvěr za splatný k tomuto dni a vyzvala ji k úhradě celkové dlužné částky ve výši 11 501,37 Kč.

11. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024 postoupena žalobkyni, když toto bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 30. 9. 2024, který byl odeslán 8. 10. 2024, jak soud zjistil z podacího lístku.

12. Žalobkyně poslala žalované předžalobní upomínku ze dne 19. 11. 2024, která byla téhož dne odeslána, jak soud zjistil z podacího lístku.

13. Soud má na základě shora uvedeného za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o účtu v dle § 2662 občanského zákoníku. Zároveň si v rámci této smlouvy za použití § 2665 občanského zákoníku dohodly, že právní předchůdkyně žalobkyně umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu nebude dostatek peněžních prostředků. Na takovýto smluvní vztah se přiměřeně použije úprava smlouvy o úvěru obsažená v § 2395 občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“14. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá právní úprava týkající se spotřebitelského úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smluv nevyplývá, že by jí kontokorentní úvěr byl poskytována v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

15. Žalovaná žádala právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr, resp. o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, dne 4. 5. 2018 ve výši 5 000 Kč a v květnu roku 2018 ji také byla tato částka poskytnuta, a proto na tento spor dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

17. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaná vystupovala jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

18. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021.

19. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala její právní předchůdkyně na základě informací, které zjistila od žalované v žádosti o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, , dále provedla lustraci v bankovním registru klientských informací, v nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v databázi MVČR a dalších interních a externích databázích. Pokud jde o příjmy žalované, vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 13 538Kč, který byl doložen potvrzeným potvrzením o příjmu a dále z měsíčního příjmu domácnosti ve výši 40 000 Kč, který doložen nebyl.

20. Co se týká výdajové stránky, zde se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila ohledně běžných výdajů pouze s údaji od žalované, které nijak neověřovala a dále ověřila výši splátek, jak u předchůdkyně, tak u jiných bank, když zjistila, že měsíční splátky činí skoro 8 000 Kč, které však žalovaná sama do žádosti neuvedla.

21. Informace od žalované o neexistenci ostatních nezbytných měsíčních nákladů musela být přitom zřejmě účelová, neboť žalovaná musela mít nějaké výdaje přinejmenším na bydlení, stravu, ošacení, drogerii. Navíc minimálně výdaje na bydlení, které tvoří podstatnou část výdajů každé osoby a které nelze v případě potřeby rychle a výrazně omezit, by byly objektivně zjistitelné např. z dokladů o platbách za energie, řádného výpisu z účtu před poskytnutím úvěru apod. Postup, kdy předchůdkyně žalobkyně při výpočtech částky disponibilních zdrojů žalované vycházela pouze z informací získaných od žalované, které žádným způsobem neověřovala a ze statistických údajů je nedostačující. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Ani využití statistických dat bez dalšího není dostačující, neboť náklady na bydlení i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Je vždy nezbytné, aby vstupní údaje, jež mají být v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti vyhodnocovány, byly řádně ověřeny. Pro úplnost zdejší soud uvádí, že se závěrem , Anonymizováno, soudu v , adresa, o tom, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel úvěru vycházel, měl k dispozici pouze ke dni sepsání smlouvy, se neztotožňuje, neboť je v rozporu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, který poskytovateli úvěru (mimo jiné) ukládá povinnost uchovávat právě i dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála před uzavřením smlouvy o kontokorentním úvěru své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované.

22. Na kontokorentní úvěr bylo žalované poskytnuto 11 501,37 Kč (povolený debetní zůstatek 5 000 Kč a nepovolený debetní zůstatek 6 501,37 Kč) a dále žalobkyně požadovala uhrazení tří upomínek po 600 Kč a sankční poplatek ve výši 115,83 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o povoleném debetu však na tyto položky žalobkyně nemá nárok (resp. neměla na ně nárok ani její právní předchůdkyně), a proto soud žalobu v této části zamítnu, když vyhověl pouze, co do částky 11 501,37 Kč.

23. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslanou předžalobní výzvu, jejíž odeslání dne 19. 11. 2024 žalobkyně prokázala podacím lístkem. Vzhledem k tomu, že byla žalované pro úhradu určena lhůta do 4. 12. 2024, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, tak ode dne následujícího, tj. ode dne 5. 12. 2024, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Úrok z prodlení požadovala žalobkyně ve výši 15 % ročně, přičemž u prodlení vzniklého od 4. 12. 2024 činí zákonná výše úroků z prodlení 12,75 % ročně, a proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení v této výši.

24. Ve zbývající části, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, soud žalobu zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalobkyně byla úspěšná, co do výroku I (tj. včetně kapitalizovaných úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činí její úspěch 70%) a neúspěšná, co do výroku II (tj. včetně kapitalizování úroků z prodlení činí úspěch žalované 30%), a proto soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 40% celkových nákladů. Celkové náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, za dva úkony právní služby (převzetí věci a předžalobní výzva), které byly učiněny do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč (srov. §14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „advokátní tarif“), tj. 600 Kč včetně dvou paušálních náhrad dle po 100 Kč, tj. 200 Kč a za jeden úkon právní služby po 400 Kč (srov. §14 advokátního tarifu po 1.1. 2025 včetně paušální náhrady po 100 Kč. Současně soud přiznal žalobkyni náhradu 21% DPH z částky 1 300 Kč, tj. 273 Kč. Celkové náklady tak činí 2 373 Kč, tedy soud žalobkyni přiznal 40% z této částky, tj. 949,20 Kč.