20 C 129/2016

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 24 437 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 549,50 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z této částky za dobu od 24. 6. 2016 do zaplacení.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 8 729,50 Kč za dobu od 6. 5. 2015 do 23. 6. 2016 a co do úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 6 820 Kč za dobu od 30. 9. 2015 do 23. 6. 2016 zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 12 402 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 1 554 Kč, po odečtení složené zálohy ve výši 2 000 Kč se mu vrací částka ve výši 446 Kč.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 2 646 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 24.437 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tím, že od června 2010 do listopadu 2015 užívala žalovaná ke svému podnikání nebytové prostory v majetku [jméno] [příjmení]. Jedná se o nebytové prostory v areálu, kde je umístěno více firem a který má jediného dodavatele elektrické energie, kterým je [právnická osoba] [právnická osoba] Spotřeba elektrické energie byla fakturována dodavatelem energií žalobci, který pak vždy přeúčtoval žalované náklady skutečné spotřeby elektrické energie dle stavu elektroměru v žalovanou užívaných nebytových prostorech a náklady nájmu trafostanice. V roce 2015 žalobce přeúčtoval jím uhrazené náklady na spotřebu elektrické energie a nájem trafostanice jako vždy, žalovaná však za celý rok 2015 ničeho žalobci neuhradila, ačkoli za první čtvrtletí roku 2015 měla zaplatit částku 13.407 Kč splatnou dne 5.5.2015, za druhé a třetí čtvrtletí 2015 měla zaplatit 8.635 Kč splatnou 29.9.2015 a za měsíc říjen 2015 měla uhradit 2.395 Kč, přičemž tato částka byla splatná 24.12.2015. Tím, že náklady skutečně spotřebovaných elektrických energií v celkové výši 24.437 Kč uhradil žalobce, tak za žalovanou plnil to, co po právu měla plnit sama. Tudíž žalovaná se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila a z tohoto důvodu je tedy povinna to, oč se obohatila, žalobci vydat.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila, přičemž ve svém vyjádření svůj nárok vůči žalobci neuznala, když v prvé řadě poukazovala na to, že žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobce písemnými podáními k úhradě žalované částky, nicméně jinými přípisy ze dne 6.4.2016 a 20.5.2016 tyto částky požadoval právní zástupce žalobkyně uhradit ve prospěch jiného jejího klienta a to přímo pana [jméno] [příjmení], který je odlišným subjektem od žalobce a jeho nároky nelze přenášet na žalobkyni. Dále poukazovala na to, že mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou byla uzavřena nájemní smlouva dne 1.3.2010, když tuto smlouvu je nutno považovat za absolutně neplatnou. Nebytové prostory, které žalovaná užívala, nejsou předmětem citované nájemní smlouvy a nároky žalobce ani pana [příjmení] z této smlouvy nelze dovozovat. Navíc prostory, které žalovaná užívala, nikdy nebyly zkolaudovány a nebyly tudíž způsobilé k jakémukoli užívání. Dále měla žalovaná za to, že žalobce neprokázal, do jakého prostoru byla legálně elektrická energie dodávána, v jakém množství a za jakou cenu. Nakonec žalovaná zpochybnila i aktivní věcnou legitimaci žalobce.

3. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 21.3.2017, č.j. 20 C 129/2016-103 ve spojení s usnesením zdejšího soudu ze dne 19.října 2017, č.j. 20 C 129/2016–126 bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 667 Kč s úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 9 637 Kč od 6.5.2015 do zaplacení a z částky 8 635 Kč od 30.9.2015 do zaplacení a z částky 2 395 Kč od 25.12.2015 do zaplacení. Co do částky 3 770 Kč s úrokem z prodlení 8,05% ročně od 6.5.2015 do zaplacení byla žaloba zamítnuta, přičemž tento výrok nabyl dne 4.5.2017 právní moci.

4. Ve věci následně rozhodoval odvolací soud, jenž ve svém rozsudku ze dne 16. června 2020, č.j. 47 Co 11/2018-158 žalobu co do částky 5 117,50 Kč s úrokem z prodlení 8,05% p.a. z částky 907,50 Kč od 6.5.2015 do zaplacení, z částky 1 815 Kč od 30.9.2015 do zaplacení a z částky 2 395 Kč od 25.12.2015 do zaplacení zamítl. Co do částky 15 549,50 Kč s úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 8 729,50 Kč od 6.5.2015 do zaplacení a z částky 8 635 Kč od 30.9.2015 do zaplacení a z částky 2 395 Kč od 25.12.2015 do zaplacení rozsudek zdejšího soudu zrušil a vrátil k dalšímu řízení.

5. Ve svém rozhodnutí uvedl, že dospěl k závěru, že žalovaná odebrala v roce 2015 celkem 3 529 kWh elektrické energie. Je tedy třeba dle odvolacího soudu žalobce poučit dle § 118a o.s.ř. o tom, že musí doplnit skutková tvrzení týkající se toho, jaká v období od 1.1.2015 do 11.9.2015 byla obvyklá cena požadovaného plnění a k tomu nabídnout důkazy.

6. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil následující skutkový stav: Žalobce je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku pod IČO uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku. Žalovaná je držitelkou živnostenského oprávnění, přičemž podniká pod [IČO].

7. Právní zástupce [jméno] [příjmení] vyzval předžalobní upomínkou ze dne 6.4.2016 žalovanou k úhradě nákladů za spotřebovanou elektrickou energii dle skutečné spotřeby. Částky dle přiložených faktur činí za první čtvrtletí roku 2015 - 13.407 Kč a za druhé a třetí čtvrtletí roku 2015 činí celkem 8.635 Kč.

8. V reakci na tuto výzvu žalovaná sdělila právnímu zástupci [jméno] [příjmení], že jí není zřejmé, na základě jakého titulu požaduje výše uvedené částky uhradit [jméno] [příjmení], když stejné částky žádá uhradit [právnická osoba], [anonymizováno] [IČO]. Dále uvedla, že necítí žádnou povinnost hradit cokoliv z titulu předložených faktur. Zároveň pak dopisem ze dne 25.4.2016 žalovaná sdělila právnímu zástupci [jméno] [příjmení], že nikdy neužívala a neužívá nebytové prostory v budově bez č.p. na pozemcích p.č. st. [číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno] v k.ú. [obec]. Tato budova se nachází v areálu střediska„ [anonymizována dvě slova] [obec]“, přičemž se jedná o zemědělskou stavbu. Předmětem nájemní smlouvy byla naopak budova, která se nachází na pozemku p. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] v k.ú. [obec], nicméně pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] v katastru nemovitostí neexistuje a taktéž na něm neexistuje žádná budova. Žalovaná uvedla, že pokud skutečně něco užívala tak nebytové prostory v budově na p.č. st. [číslo] v k.ú. [obec], přičemž tato budova je zapsána jako rozestavěná stavba na [příjmení] [jméno] [příjmení] a nachází se v [obec] za„ [příjmení] [anonymizováno]“, tedy jinde, než budova, na kterou právní zástupce [jméno] [příjmení] odkazuje. Žalovaná dále konstatovala, že uzavřená nájemní smlouva mezi ní a [jméno] [příjmení] je neplatná nejen pro neexistenci ve smlouvě označené nemovitosti, tedy neurčitosti označení předmětu nájmu ve smlouvě, ale i proto, že [jméno] [příjmení] jí pronajal nebytové prostory v budově, která nikdy nebyla zkolaudována. Navíc žalovaná uvedla, že [jméno] [příjmení] za užívání nebytových prostor řádně zaplatila, a poté, co ty nezpůsobilé nebytové prostory opustila, není povinna mu cokoliv hradit.

9. Dopisem ze dne 20.5.2016 právní zástupce [jméno] [příjmení] vyzval žalovanou k úhradě nákladů elektrické energie dle skutečné spotřeby, která za první čtvrtletí roku 2015 činí 13.407 Kč a za druhé a třetí čtvrtletí částku 8.635 Kč, přičemž spotřeba elektrické energie vznikla prokazatelně v souvislosti s užíváním nebytového prostoru žalovanou. Vyzvala tedy žalovanou, aby obratem uvedené částky uhradila a to ve lhůtě do 7 dnů od obdržení této výzvy.

10. Předžalobní výzvou doručenou žalované dne 16.6.2016 žalobce vyzval žalovanou k úhradě nákladů elektrické energie dle skutečné spotřeby a nájemného za trafostanici, které dle faktur činí za první čtvrtletí roku 2015 částku 13.407 Kč, za druhé a třetí čtvrtletí 2015 částku 8.635 Kč a za měsíc říjen 2015 činí částku 2.395 Kč, s tím, že faktury žalované byly zaslány a žalované jsou tudíž známé. Celkem tak tedy náklady skutečně spotřebované elektrické energie a nájmu trafostanice činí 24.437 Kč. Žalovaná byla vyzvána, aby tuto částku uhradila do 7 dnů od obdržení této výzvy.

11. Z faktury č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalobce žalované vyúčtoval za odběr elektrické energie za první čtvrtletí a za nájem trafostanice částku 13.407 Kč. K této částce dospěl tak, že vynásobil spotřebu 2.838 kWh částkou 3,64 Kč a připočetl pronájem trafostanice 250 Kč za měsíc.

12. Z faktury č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalobce žalované vyúčtoval za odběr elektrické energie za druhé a třetí čtvrtletí a nájem trafostanice částku 8.635 Kč, přičemž k této částce dospěl vynásobením spotřeby 1.491 kWh elektrické energie částkou 3,78 Kč a připočtením částky za trafostanici 250 Kč za měsíc.

13. Fakturou č. [anonymizováno] žalobce žalované vyfakturoval za odběr elektrické energie za měsíc říjen 2015 a nájem trafostanice částku 2.395 Kč, přičemž k této částce dospěl tak, že vynásobil spotřebu elektrické energie 497 kWh částkou 3,48 Kč a připočtením částky za trafostanici 250 Kč za měsíc.

14. Mezi [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem a žalovanou byla dne 1.3.2010 uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor, přičemž předmětem nájmu měly být nebytové prostory na pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří zapsané na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem v [obec]. Dne 18.6.2012 byl mezi stranami uzavřen dodatek ke smlouvě, ve které pronajímatel přenechává nájemci pozemek na p. [číslo] k užívání za nájem 2.000 Kč počínaje dnem 1.7.2012.

15. Dopisem ze dne 26.10.2015 podala žalovaná výpověď z nájmu nebytových prostor panu [jméno] [příjmení] a to ke dni 1.11.2015.

16. Fakturou [číslo] [anonymizováno] [právnická osoba] vyúčtovala žalobci spotřebu elektrické energie za období od 1.2.2015 do 28.2.2015 v místě dílny [příjmení] [anonymizováno] [obec] ve výši 19.059 Kč [číslo] [anonymizováno] [právnická osoba] vyúčtovala žalobci spotřebu el. energie za období od 1.3.2015 do 31.3.2015 spotřebovanou v dílnách [příjmení] [anonymizováno] [obec] ve výši 16.853 Kč. Fakturou [číslo] [anonymizováno] [právnická osoba] vyúčtovala žalobci spotřebu el. energie v místě dílny [příjmení] [anonymizováno] [obec] za období od 1.4.2015 do 30.4.2015 ve výši 16.144 Kč. Fakturou [číslo] [anonymizováno] [právnická osoba] vyúčtovala žalobci spotřebu elektrické energie od 1.5.2015 do 31.5.2015 ve výši 16.932 Kč. Fakturou [číslo] [anonymizováno] [právnická osoba] vyúčtovala žalobci spotřebu elektrické energie za období od 1.6.2015 do 30.6.2015 ve výši 16.782 Kč. Fakturou [číslo] [anonymizováno] [právnická osoba] vyúčtovala žalobci spotřebu elektrické energie od 1.7.2015 do 31.7.2015 v místě dílny [příjmení] [anonymizováno] [obec] ve výši 15.693 Kč. Fakturou [číslo] [anonymizováno] [právnická osoba] vyúčtovala žalobci spotřebu elektrické energie od 1.8.2015 do 31.8.2015 ve výši 14.866 Kč [anonymizováno] [právnická osoba] vyúčtovala žalobci spotřebu elektrické energie v místě dílny [příjmení] [anonymizováno] [obec] za období od 1.9.2015 do 30.9.2015 fakturou [číslo] částkou 16.120 Kč. Fakturou [číslo] [anonymizováno] [právnická osoba] vyúčtovala žalobci spotřebu elektrické energie za období od 1.10.2015 do 31.10.2015 v místě dílny [příjmení] dvůr [obec] ve výši 17.313 Kč.

17. Z pohybu na účtu žalobce soud zjistil, že uhradil dne 23.11.2015 částku 17.313 Kč. Z výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že dne 23.2.2015 uhradil [anonymizováno] [právnická osoba] částku 18.032 Kč, dne 30.3.2015 uhradil [anonymizováno] [právnická osoba] částku 19.059 Kč, dne 28.4.2015 uhradil [anonymizováno] [právnická osoba] částku 16.853 Kč, dne 28.4.2015 panu [příjmení] částku 5.445 Kč, dne 22.5.2015 uhradil [anonymizováno] [právnická osoba] 16.144 Kč, dne 22.7.2015 uhradil [anonymizováno] [právnická osoba] částku 16.782 Kč, dne 11.9.2015 uhradil [anonymizováno] [právnická osoba] 15.693 Kč, dne 30.9.2015 uhradil [anonymizováno] [právnická osoba] 14.866 Kč, dne 11.9.2015 uhradil panu [příjmení] částku 5.445 Kč, dne 21.10.2015 uhradil [anonymizováno] [právnická osoba] 16.120 Kč, dne 23.11.2015 uhradil [anonymizováno] [právnická osoba] 17.313 Kč, dne 5.1.2016 uhradil panu [příjmení] částku 5.445 Kč, dne 19.11.2015 uhradil panu [příjmení] částku 5.445 Kč a dne 30.6.2015 uhradil [anonymizováno] [právnická osoba] 16.932 Kč. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobce zaplatil dne 31.10.2015 [anonymizováno] [právnická osoba] částku 16.120 Kč.

18. Dne 1.1.2002 byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dohoda o tom, že za účelem spravedlivého rozdělení nákladů souvisejících s provozem trafostanice a elektroměru nacházející se v areálu [příjmení] [anonymizována dvě slova] [obec], se pan [jméno] [příjmení] zavazuje platit [jméno] [příjmení] částku odpovídající jedné třetině nákladů za provoz trafostanice a to čtvrtletně. Takto vzniklou částku má hradit [jméno] [příjmení] na účet č. [bankovní účet].

19. Z barevné fotografie soud zjistil, že tato měla být pořízena 11.9.2015 a je na ní zaznamenán stav elektroměru 42681 kWh. Z barevné fotografie vytištěné 16.2.2017 soud zjistil, že je na ní zachycena dílna, ve které jsou uskladněny pneumatiky a jsou zde i přívodní šňůry.

20. Z deníku žalobce soud zjistil, že na stránce označené„ [jméno] [anonymizováno]“ v roce 2014 činil k datu 31.12.2014 stav elektroměru 39.152 kWh. K datu 31.3.2015 pak stav elektroměru činil 41.190 kWh. K datu 10.9.2015 činil stav elektroměru 42.681 kWh a k datu 30.10.2015 činil 43.178 kWh. Dále je v dolním rohu tohoto deníku poznámka„ trafo 250 Kč měsíc“.

21. Ze sdělení ERÚ soud zjistil, že cena u jednotlivých dodavatelů elektrické energie v konkrétním roce se může výrazně lišit. Pro přesnou odpověď ERÚ sice nemá dostatek informací, nicméně dle kalkulátoru ERÚ by cena za období od 1.1.2015 do 11.9.2015 měla činit 19 200,22 Kč (podnikatelský maloodběr, [územní celek], distribuční sazba [anonymizováno] – pro zákazníka nejvýhodnější, jistič nad 3 x 20 A do 3 x 25 A, obchodník [anonymizována dvě slova], produkt [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], spotřeba VT 30529 kWh).

22. Dle znaleckého posudku ing. [jméno] [příjmení], č.posudku 210/46/2020, obvyklá cena elektrické energie spotřebovaná žalovanou za období 1.1.2015 – 11.9.2015 činila 19 195,15 Kč s DPH.

23. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento je životním partnerem žalované a že předmětné nebytové prostory v [anonymizována dvě slova] v [obec] od žalobce užívali zhruba 10 roků, původně je užíval bratr svědka, poté tyto nebytové prostory užíval svědek. Nakonec nebytové prostory a jejich užívání bylo psáno na žalovanou. V nebytových prostorech měl garáž a autoservis. Prostory však nebyly zkolaudovány, proto když v roce 2015 za ním přišel známý, zda by si od něj nechtěl pronajmout jiné prostory, svědek s tímto souhlasil. Půl roku tyto prostory spravoval a asi na začátku září 2015 nebytové prostory u žalobce opustil. V předmětných nebytových prostorech byl elektroměr. S množstvím odebrané energie však svědek s žalovanou nesouhlasili, neboť platili čím dál vyšší úhrady za elektrickou energii. Odečty elektroměrů prováděla spousta lidí, a to jak pan [příjmení], tak i další lidé. Přesto vždycky vystavené faktury na spotřebu elektrické energie svědek s žalovanou uhradili. V roce 2015 je však již nezaplatili z toho důvodu, že jim pan [příjmení] způsobil škody. Tudíž svědek měl za to, že se to tímto způsobem vykompenzuje, tedy, že žalovaná se svědkem mu spotřebu elektrické energie zaplatí dle vystavených faktur, ovšem pan [příjmení] jim musí uhradit škodu, kterou jim způsobil. V roce 2015 mělo areál [příjmení] [anonymizováno] od pana [příjmení] pronajato asi 7 – 10 lidí. Svědek uvedl, že je přesvědčen, že ve skutečnosti tolik elektrické energie nespotřeboval, neboť pan [příjmení] měl zapojené v jeho zásuvkách čerpadlo, neboť z jímky odčerpával fekálie. K předložené barevné fotografii elektroměru svědek uvedl, že si není jistý, zda se jednalo o jeho elektroměr, ale skříňka, ve které ten elektroměr je zasazen, je zřejmě jeho. Při odečtu z elektroměru svědek přítomen nebyl. Co se týče užívání trafostanice, tuto otázku svědek neřešil, vždycky to zaplatil, neboť se nechtěl s panem [příjmení] hádat. Dále uvedl, že nesrovnalosti s odběrem elektrické energie několikrát řešil u pana [příjmení], neboť nárůst cen za elektrickou energii byl za těch zhruba deset let pětinásobný.

24. Ve věci byl vyslechnut i jednatel žalobce [jméno] [příjmení], který uvedl, že žalovaná nebytové prostory užívala zhruba osm až deset let. Předtím je užíval pan [příjmení], poté žalovaná, ale účastník je bral jako jeden subjekt, neboť byli partneři. Po celou dobu od žalobce odebírali elektrickou energii, kdy každý kvartál byl prováděn odečet elektroměru, který byl umístěn v jejich objektu a tento odečet byl prováděn za přítomnosti pana [příjmení]. Jednalo se o podružný elektroměr. Žalovaná hradila spotřebovanou elektrickou energii až do roku 2014. Hradila však vždycky se zpožděním, někdy zpoždění trvalo i celý rok. Manželka účastníka pak dělala vyúčtování pro jednotlivé subjekty, které objekt užívaly. Všechny subjekty, které byly v [anonymizována dvě slova], měly svůj podružný elektroměr. Dále uvedl, že původně měl [příjmení] [anonymizováno] [obec] jednoho vlastníka, který měl samostatnou vlastní trafostanici, nicméně při rozdělení areálu na více vlastníků si každý vzal určitou položku, panu [příjmení] připadla elektrická energie, k níž patřila i trafostanice a za tuto trafostanici pak žalobci účtoval částku 1.500 Kč měsíčně bez DPH. Z tohoto důvodu proto účastník tuto částku podle počtu svých nájemců vždy rozúčtoval. Panu [příjmení] pak čtvrtletně hradil částku 4.500 Kč bez DPH.

25. V rámci odvolacího řízení byl vyslechnut i svědek [jméno] [příjmení], který byl přizván ke kontrole elektroinstalace v prostotách užívaných žalovanou. Dovnitř těchto prostor však nemohl vstoupit, byl přítomen, když do těchto prostor vstupoval pan [příjmení] s panem [příjmení] Pan [anonymizováno] poté sdělil svědkovi, že ofotil elektroměr užívaný žalovanou.

26. Při právním posouzení věci soud postupoval dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, neboť k bezdůvodnému obohacení mělo dojít již za účinnosti nového občanského zákoníku.

27. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkových prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Z provedeného dokazování a i ze shodných tvrzení stran soudu vyplynulo, že žalovaná užívala nebytové prostory v areálu„ [příjmení] [anonymizováno]“ [obec] v období od ledna 2015 do konce října roku 2015. Skutečnost, že tyto nebytové prostory užívala až do konce října 2015, vyplývá také z její písemné výpovědi z nájmu nebytových prostor ze dne 26.10.2015.

29. V rámci užívání nebytových prostor zároveň žalovaná spotřebovávala elektrickou energii, aniž by za ni platila, přičemž platby za odebranou elektrickou energii hradil za žalovanou žalobce. Je tedy třeba uzavřít, že žalovaná se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila.

30. Ze závěrů odvolacího soudu vyplynulo, že žalovaná v roce 2015 odebrala celkem 3 529 kWh elektrické energie. Tato skutečnost vyplynula z výslechu svědka [jméno] [příjmení], stavu elektroměru k 31.12.2014 a z fotografie elektroměru ke dni 11.9.2015 31. Jak bylo znaleckým posudkem zjištěno (a potvrzeno i sdělením ERÚ), obvyklá cena takto odebrané elektrické energie za období od 1.1.2015 do 11.9.2015 činila 19 195,15 Kč včetně DPH.

32. Z výše uvedeného tedy plyne, že takto zjištěná cena je bezdůvodným obohacením. A protože žalobce požadoval méně, než kolik činí takto zjištěná obvyklá cena, neboť předmětem sporu zůstala částka ve výši 15 549,50 Kč, soud dospěl k závěru, že je třeba žalobě co do takto požadované jistiny vyhovět.

33. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení tím, že žalobci požadovanou částku nezaplatila v termínu splatnosti, vznikl žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení, přičemž výši úroku z prodlení stanoví vláda svým nařízením, konkrétně pak nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Žalobce žalovanou vyzval předžalobní výzvou doručenou žalované dne 16.6.2016 k úhradě předmětné částky a zároveň jí stanovil sedmidenní lhůtu k plnění. Tato lhůta dne 23.6.2016 marně proběhla. Dnem následujícím po tomto datu se proto žalovaná dostala do prodlení s částkou 15 549,50 Kč a od toho data je také povinna platit žalobci zákonný úrok z prodlení.

34. Ve zbytku tedy co do zákonného úroku z prodlení z částky 8 729,50 Kč za dobu od 6.5.2015 do 23.6.2016 a z částky 6 820 Kč za dobu od 30.9.2015 do 23.6.2016 byl soud nucen s ohledem na výše řečené žalobu zamítnout.

35. Vzhledem k tomu, že je soud přesvědčen, že byl dostatečně a úplně zjištěn skutkový stav věci, neprováděl již dříve žalovanou navržený důkaz, a to Informací o stavbě – nahlížení do katastru nemovitostí ohledně p. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], když soud je přesvědčen, že další provádění dokazování by bylo neekonomické, zbytečně prodlužující řízení. Rovněž je soud přesvědčen, že provádění důkazů je bez vztahu k samotnému meritu věci. Stejně tak se soud nezabýval uzavřenou nájemní smlouvou na nebytové prostory mezi žalovanou a panem [jméno] [příjmení], když žalobce požadoval úhradu shora uvedených částek z titulu bezdůvodného obohacení, nikoliv z titulu nájemní smlouvy.

36. Námitka žalované, že znalecký posudek zpracovaný ing. [jméno] [příjmení] nelze použít, neboť neobsahuje doložku dle ustanovení § 127a o.s.ř. je dle názoru soudu lichá. V ustanovení § 127a o.s.ř. je upraven jako další důkazní prostředek soukromý znalecký posudek. Tento musí kromě zákonem stanovených náležitostí jako je otisk pečetě znalce a podpis znalce obsahovat i znaleckou doložku o tom, že znalec si je vědom následků podání nepravdivého posudku dle § 346 tr.zák. V daném případě však šlo o znalecký posudek vyžádaný soudem dle § 127 o.s.ř., když v usnesení o ustanovení znalce ze dne 5.10.2020, č.j. 20 C 129/2016-173 byl znalec navíc v tomto smyslu poučen (viz výrok I.).

37. Co se týče dalších námitek žalované, že nebylo prokázáno, jaké množství elektřiny žalovaná od žalobce v rozhodném období odebrala, soud uvádí, že již odvolací soud ve svém shora citovaném rozhodnutí po provedeném dokazování uzavřel, že žalovaná v rozhodném období odebrala 3 529 kWh elektrické energie, tudíž jakákoli další polemika s tímto závěrem je bezpředmětná.

38. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud postupoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého byl žalobce ve věci částečně úspěšný co do částky 15 549,50 Kč (63%), neúspěšný byl co do částky 8 887,50 Kč (37%). Ze vzniklých nákladů řízení mu proto přísluší částka odpovídající 26%.

39. Náklady řízení sestávají z: a/ nákladů řízení před soudem I. stupně: Tyto náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 978 Kč, dále z odměny advokáta dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ve výši 16.800 Kč (8 úkonů právní služby po 2.100 Kč a to: předžalobní výzva, převzetí a příprava věci, sepis žaloby, sepis písemného vyjádření ze dne 21.10.2016 a dále účast na čtyřech jednáních soudu ve dnech 24.1.2017, 16.2.2017, 21.2.2017 a 21.3.2017 – předmětem řízení byla částka 24 437 Kč). Dále náklady řízení sestávají z náhrady hotových výdajů ve výši 2.400 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném za 8 úkonů právní služby po 300 Kč. Rovněž náklady řízení sestávají z cestovného osobním vozidlem [značka automobilu] při ujetí vždy 46 km z [obec] do [obec] a zpět k jednáním soudu, při průměrné spotřebě 4,2 l motorové nafty / 100 km, při ceně motorové nafty 1 x 29,90 Kč, 2 x 28,90 Kč a 1 x 29,20 Kč a za použití vyhl. č. 440/2016 Sb., z náhrady za promeškaný čas ve výši 800 Kč za 8 půlhodin strávených cestou k jednotlivým soudním jednáním dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném, z parkovného ve výši 37 Kč (10 Kč, 12 Kč a 15 Kč) a z 21 % DPH 4.405 Kč Celkem tedy náklady řízení představují částku 26.363,80 Kč. b/ nákladů odvolacího řízení: Tyto náklady řízení sestávají z odměny advokáta dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ve výši 7 760 Kč (4 úkony právní služby po 1 940 Kč a to: sepis písemného vyjádření ze dne 11.10.2017 a ze dne 18.5.2020 a dále účast na dvou jednáních soudu ve dnech 5.5.2020 a 9.6.2020 – předmětem řízení byla částka 20 667 Kč). Dále náklady řízení sestávají z náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném za 4 úkony právní služby po 300 Kč. Rovněž náklady řízení sestávají z cestovného osobním vozidlem [značka automobilu] při ujetí vždy 121 km z [obec] do [obec] a zpět k jednáním soudu, při průměrné spotřebě 4,2 l motorové nafty / 100 km, při ceně motorové nafty 31,80 Kč a za použití vyhl. č. 358/2019 Sb., z náhrady za promeškaný čas ve výši 800 Kč za 8 půlhodin strávených cestou k jednotlivým soudním jednáním dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném, a z 21 % DPH 2 330,92 Kč Celkem tedy náklady řízení představují částku 13 430,52 Kč. c/ nákladů řízení před soudem I. stupně: Tyto náklady řízení sestávají z odměny advokáta dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ve výši 5 220 Kč (3 úkony právní služby po 1 740 Kč a to: sepis písemného vyjádření ze dne 9.9.2020 a 13.11.2020 a dále účast na jednání soudu dne 9.3.2021 – předmětem řízení byla částka 15 549,50 Kč). Dále náklady řízení sestávají z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném za 3 úkony právní služby po 300 Kč. Rovněž náklady řízení sestávají z cestovného osobním vozidlem [značka automobilu] při ujetí 44 km z [obec] do [obec] a zpět k jednání soudu, při průměrné spotřebě 4,2 l motorové nafty / 100 km, při ceně motorové nafty 27,20 Kč a za použití vyhl. č. 589/2020 Sb., z náhrady za promeškaný čas ve výši 200 Kč za 2 půlhodiny strávené cestou k soudnímu jednání dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném, a z 21 % DPH 1 378,42 Kč Celkem tedy náklady řízení představují částku 7 942,27 Kč.

40. Veškeré náklady řízení tak představují částku ve výši 47 736,59 Kč, 26% z takto vzniklých nákladů představuje částka 12 402 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce.

41. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V dané věci byl vypracován znalecký posudek, za který stát zaplatil znalečné ve výši 4 200 Kč. Žalobce na znalečném zaplatil zálohu ve výši 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl z celkového předmětu řízení úspěšný co do částky 15 549,50 Kč a co do částky 8 887,50 Kč byl neúspěšný, byl by povinen zaplatit státu náklady řízení ve výši 1 554 Kč (37%). Protože však na záloze zaplatil částku 2 000 Kč, stát mu naopak vrátí částku ve výši 446 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit státu náklady řízení ve výši 2 646 Kč (63%).