20 C 163/2019

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o: vyklizení nemovitosti

I. Žalovaný je povinen vyklidit rodinný dům [adresa], který stojí na pozemku p. [číslo] jehož je součástí, zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], který je ve vlastnictví žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 15 890 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně požadovala, aby žalovaný vyklidil rodinný dům [adresa], který stojí na pozemku p. [číslo] jehož je součástí, zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [územní celek] – [anonymizováno], k.ú. [anonymizováno], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce] (dále jen„ předmětná nemovitost“), který je ve vlastnictví žalobkyně, a to do 14 dnů od právní moci rozsudku. Uvedla, že v současnosti v domě bydlí pouze žalovaný, její otec, a to bez jejího souhlasu a bez jakéhokoliv právního nároku. S ohledem na jeho nesnášenlivou povahu a závislost na [anonymizováno] byli nuceni všichni dům opustit, a to jak ona, tak její matka, když jednání žalovaného bylo mnohokrát řešeno na Policii ČR. Opakovaně žalovaného vyzývala, aby dům vyklidil, avšak žalovaný odmítl dobrovolně dům vyklidit a zrušit si v něm trvalé bydliště.

2. Žalovaný navrhoval žalobu v celém rozsahu zamítnout. Uvedl, že dům vlastnil ve společném jmění manželů se svou ženou, [jméno] [příjmení] a žili v něm spolu i s žalobkyní, když se žalobkyně v roce [rok] provdala a z domu se odstěhovala. V roce [rok] se po rozvodu do domu vrátila a na konci roku [rok] se z domu odstěhovala i se svým přítelem. Následně žalovaný uvedl, že poté, co se žalobkyně stala výlučnou vlastnicí domu, spolu uzavřeli nájemní smlouvu. Toto tvrzení následně opravil, že nedošlo k uzavření nájemní smlouvy, ale ústně se dohodli, že žalovaný může nemovitost užívat, když po celou dobu přispíval na platbu hypotéky a hradil inkaso. Nadto žalovaný zdůraznil, že většinu období z roku pracuje v zahraničí, v současnosti ve [země]. Zdůraznil, že vystěhování je proti dobrým mravům, když on o nemovitost pečuje, platí veškerou režii domu, financuje rekonstrukci a splácí úvěr, který v roce [rok] poskytla [právnická osoba] Současně uvedl, že žaloba na vyklizení je porušením jejich dohody (dohoda mezi ním, žalobkyni a i matkou žalobkyně), že za to, že„ způsobil“ prodej domu v konkursu bude hradit splátky úvěru a náklady na režii domácnosti. Doplnil, že v letech [rok] [číslo] podnikal a byl podveden a v důsledku toho, se dostal do insolvence a v roce [rok] byla předmětná nemovitost prodána v dražbě, když kupujícím se stala jeho bývalá manželka, která si půjčila peníze od příbuzných a následně byl dům prodán žalované a jejímu manželovi kupní smlouvou ze dne [datum], když se vzala hypotéka ve výši 1 350 000 Kč a z této částky byla vrácena půjčka příbuzným. Následně došlo ke zúžení společného jmění manželů dne [datum] a žalobkyně se stala výlučnou vlastnicí předmětné nemovitosti. Po celou dobu ze své mzdy posílal na účet matky žalobkyně finanční prostředky na úhradu splátek a režii domu, a to od 1. 4. 2016 do 31. 12. 2019 a do té doby platil v hotovosti [jméno] [příjmení]. Podání žaloby je zjevné zneužití práva, tj. za závadný výkon práva, ačkoliv jej právní norma formálně umožňuje. Dále uvedl, že pokud je požadováno vyklizení předmětné nemovitosti s odkazem na § 1040 o.z., pak toto není na místě, neboť v tomto případě je myšlena situace, kdy se jedná o úplné znemožnění výkonu vlastnického práva, což s ohledem na jeho většinový pobyt mimo ČR, není splněno.

3. Soud provedl dokazování a z provedených listin zjistil níže uvedené skutečnosti, když současně zamítl provedení důkazů rozhodnutím č.j. OOP1941/19/278 a předvolání k podání svědecké výpovědí, když tyto důkazy byly navrženy až po proběhlé koncentraci řízení, nesplňují podmínky pro výjimku z koncentrace, nadto pro rozhodnutí v meritu věci jsou nadbytečné.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví], [územní celek] [anonymizováno] soud zjistil, že vlastníkem předmětné nemovitosti je žalobkyně a na předmětné nemovitosti vázne zástavní právo ve prospěch [právnická osoba], na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum].

5. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně spolu se svým manželem zakoupili předmětnou nemovitost od matky žalobkyně, a to za 1 500 0000 Kč, když částka 1 350 000 Kč bude hrazena z hypotečního úvěru.

6. Z potvrzení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že žalovaný byl v této společnosti zaměstnán od 1. 4. 2016 do 4. 8. 2017 a od 1. 9. 2017 do 11. 4. 2018, s tím, že veškeré jeho příjmy byly odesílány na účet [bankovní účet]. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 30. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaný pracoval od 30. 3. 2019 do 29. 6. 2019 ve [země] a po za období od 22. 6. 2018 do 30. 4. 2019 byla jeho mzda odesílána na účet č. [bankovní účet] a od 1. 5. 2019 na účet [bankovní účet].

7. Ze složenek SIPO soud zjistil, že zněly na žalovaného, adresa [adresa], poplatek ČT a ČRo, vodné, plyn, kabelová TV. Jednalo se o složenky za leden 2019 a leden až duben 2020.

8. Z vyjádření [jméno] [příjmení] ze dne 2. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný dlouhodobě nedodržuje dohodu o splácení svého dluhu (když vinou jeho dluhu si musela vzít dcera hypoteční úvěr) formou hypotéky, kterou za něj stále platí dcera. Dále uvedla, že s ohledem na to, že žalovaný neumí respektovat ústní dohodu o společném slušném soužití (prchlivá povaha, [anonymizováno] excesy), byla nucena i ona dům opustit. Z dobré vůle a pro zachování rodinných vazeb bylo umožněno žalovanému dům obývat.

9. Z výzvy k vyklizení nemovitosti ze dne 25. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby předmětnou nemovitost vyklidil, a to do 8. 8. 2019 s tím, že pokud nedojde k vyklizení, obrátí se žalobkyně na soud. Z podacího lístku soud zjistil, že zásilka ze strany žalobkyně byla žalovanému odeslána dne 25. 7. 2019 a dle dodejky byla doručena žalovanému dne 2. 8. 2019, když na dodejce se nachází nečitelný podpis.

10. Z rozsudku č.j. 6 C 861/2006-52 ze dne 24. 1. 2008 a z rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 38 Co 216/2008 ze dne 3.6.2010, který potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně, č.j. 6 C 861/2006-52 soud zjistil, že předmětné nemovitosti se staly součástí konkursní podstaty. Z usnesení o prodeji mimo dražbu ze dne č.j. 24 K 19/2005-289 ze dne 16. 5. 2011 soud zjistil, že konkursní soud souhlasil, aby správce konkursní podstaty zpeněžil prodejem mimo dražbu nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Hodonín, [katastrální uzemí], a to budovu bez čp/če na parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, když následně z protokolu o provedené veřejné dražbě dobrovolné ze dne [datum] soud zjistil, že předmětné nemovitosti vydražila manželka žalovaného.

11. Z rozsudku ve věci 1 T 2/2006 soud zjistil, že žalovaný byl v rámci svého podnikání podveden, když osoby ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]), které podvod spáchaly, byly pravomocně odsouzené a žalovanému bylo přiznáno několikamilionové odškodnění, které mělo být zaplaceno k rukám správce konkursní podstaty.

12. Z přehledu Policie České republiky soud zjistil, že Policie ČR vede žalovaného v několika spisech, když za poslední dva roky bylo vše vyřízeno buď oznámením příslušnému správnímu orgánu, nebo odložením a v případě ohrožení pod vlivem návykové látky byl způsob ukončení ve zkráceném přípravném řízení.

13. Z výpisu z účtu [číslo] vedené u [anonymizováno] obchodní banky, vedené na jméno [jméno] [příjmení] za období od 1. 4. 2016 do 31.5.2018 soud zjistil, že na účet docházely pravidelné platby ze strany zaměstnavatele žalovaného většinou jednou měsíčně s výjimkou cca 3 měsíců, kdy platba nedošla, a to většinou v řádech několika tisíc, převážně kolem 6-7 tisíc Kč. Většinou následovaly platby hypotéky, ze strany paní [příjmení].

14. Z výpisu z účtu paní [příjmení], č. [bankovní účet], vedený v [anonymizováno] soud zjistil, že na tento účet v období od 1. 7. 2018 do 31.5.2019 odcházely nepravidelné platby ze strany zaměstnavatele žalovaného v celkovém rozsahu cca za celé období [částka].

15. Ze sdělení advokáta [anonymizováno] [jméno] soud zjistil, že advokátní kancelář [anonymizováno] [jméno] [jméno] nedohledala žádnou listinu představující nájemní smlouvu, nebo jí obdobnou, na základě které by žalovaný byl oprávněn užívat výlučně některé místnosti v předmětné nemovitosti.

16. Z přepisu SMS od přítelkyně žalovaného adresované matce žalobkyně soud zjistil, že vztahy mezi nimi jsou značně napjaté, když přítelkyně žalovaného matku žalobkyně označuje za„ zlého člověka“, doporučuje jí, aby si změnila jméno, a několikrát uvádí, že žalovaný má svůj dům a on zůstal v domě, když on si ho platí.

17. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], bývalé manželky žalovaného a matky žalobkyně soud zjistil, že v domě bydleli 29 let, v roce [rok] nebo [rok], se odstěhovala, neboť žalovaný ji chtěl fyzicky napadnout a psychicky ji napadal. Domnívala se, že na dům má nárok, žalovaný to tam obývá, ale nic mu nepatří, vždy 3 měsíce je ve [země] a 3 měsíce doma. Náklady na inkaso hradila ona cca 6 800 Kč, nyní 6 200 Kč a on platil vždy cca 6 000 Kč na hypotéku, nikdy nebylo konkrétně definováno, na co hradí, prostě platil tuto částku, a když o dům přišli vinou jeho podnikání, tak se musel postarat. Dům byl sepsán do konkursní majetkové podstaty, ona ho v roce [rok] nebo [rok] koupila zpátky v dražbě, na dražbu ji půjčila peníze teta. Nakonec dům prodala dceři, která si na něj vzala hypotéku, aby měli, kde žít. Peníze na hypotéku platil žalovaná každý měsíc, asi od roku [rok] a zpočátku ji dával peníze osobně, od letošního roku (rok 2020 poznámka soudu) neplatí vůbec. Hypotéka byla pozastavena v důsledku koronaviru, pojistka na dům, platba inkasa ho vůbec nezajímalo. Policie k nim chodila docela často, žalovaný, když se [anonymizováno] a on [anonymizováno] hodně, býval agresivní. Dokud žalovaný pracoval na [anonymizováno] v [obec], tak ji peníze platil v hotovosti jí do ruky, od doby, kdy pracuje ve [země], si ona založila [anonymizováno] účet, na který chodil jeho plat, ona peníze následně vybrala a z toho hypotéku platila. K vysvětlení, co obnášela dohoda, o které se zmiňovala ve svém vyjádření, uvedla, že se nejednalo o dohodu, museli nějak poskládat chod domácnosti, částku, kterou hradil žalovaný, určila banka, protože hypotéka byla ve výši 6 059 Kč. Dcera je majitelkou domu, hypotéku neplatí. Většinu hypotéky uhradil on, hypotéka byla hrazena z jeho peněz. Na [anonymizováno] účet vždy poslal peníze, řekl jí, že je má vybrat, kde je má vyměnit, takto tak udělala a následně z těch peněz uhradila hypotéku.

18. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že v 90. letech podnikal, následně byl podveden a a v důsledku podvodu přišel o dům, a proto v současnosti pracuje v [anonymizováno], aby vydělal, co nejvíce peněz. V předmětných nemovitostech pobývá, stará se o dům, nebydlí tam neoprávněné, když dům postavil. S dcerou mají napjaté vztahy, ve své výpovědi ji označil jako„ bývalá dcera“. Dále soud zjistil, že si žalovaný půjčil peníze od tety manželky, aby se mohl dům vykoupit z konkursní podstaty a následně byl dům přepsán na zetě a dceru, vše zařizoval zeť, dcera s tím neměla nic společného, aby si mohli vzít hypotéku na dům a peníze tetě vrátit. Dále uvedl, že všechno hradí, všechno platí, s tím, že přestal hradit platby v listopadu 2020.

19. Podle § 2237 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

20. Podle § 2238 o.z., užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou.

21. Podle § 1040 odst. 1 o.z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

22. Podle § 1042 o.z., vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

23. Podle § 8 o.z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

24. Podle § 2 odst. 3 o.z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

25. Podřazením zjištěného skutkového stavu pod shora uvedená právní ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

26. V předmětné věci žalobkyně požadovala, aby žalovaný, její otec vyklidil nemovitost, kterou stavěl se svou bývalou manželkou. [příjmení] nemovitost přišel, když při svém podnikání byl podveden (osoby [příjmení] a [příjmení], které ho podvedly byly odsouzeny rozsudkem č.j. 1 T 2/2006 zdejšího soudu) a dostal se do insolvence, v rámci které byla nemovitost prodána, když ji zakoupila jeho manželka z peněz zapůjčených od tety, a to na základě usnesení o prodeji mimo dražbu č.j. 24 K 19/2005-289 (což potvrdil, jak žalovaný, tak bývalá manželka [jméno] [příjmení]) a když finance museli tetě vrátit, došlo k tomu, že dům byl prodán jejich dceři (žalobkyni) kupní smlouvou ze dne [datum], která si na něj následně vzala hypoteční úvěr, který splácí, když na splátky byly použity finance žalovaného, což opětovně bylo potvrzeno žalovaným a svědkyní [příjmení]. Žalovaný svůj plat nechával přeposílat na účty paní [příjmení], která z nich následně přeposílala platby na hypotéky (což bylo prokázáno výpisy z účtu a svědeckou výpovědí paní [příjmení]).

27. V řízení zůstalo sporné, zda žalobkyně je oprávněna žalovaného z předmětných nemovitostí vykázat, když se jedná o jejího otce, který přišel o dům ne vlastní vinou a snaží se vše napravit tím, že nemovitost splácí, když posílá platby určené na hypotéku, která je vedena na jméno žalobkyně. Žalovaný namítal, že takovéto jednání je v rozporu s dobrými mravy a jedná se o zneužití práva.

28. Co se týká definice dobrých mravů ve smyslu § 2 odst. 3 o.z., pak dobré mravy vymezil částečně Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 26. 2 1998 sp. zn. II. ÚS 249/97, kde uvedl, že "dobré mravy jsou souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti … musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu. Dále ve svém nálezu ze dne 5. června 2012 sp. zn. IV. ÚS 3653/11 uvedl, že zásada souladu výkonu práv s dobrými mravy představuje významný korektiv, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti. Pojem dobré mravy nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat praeter legem či dokonce contra legem, pokud jde o reprobaci jednání příčícího se dobrým mravům.“ 29. Obecně dobré mravy jsou jistým etickým minimálním limitem, který je nutno ve společnosti zachovávat a chránit. Jedná se o jakési minimum práva. Nelze se jím zabývat však ryze ze subjektivního hlediska jedné ze stran. Jsou to jisté limity a zásady, které jsou platné obecně při zohlednění konkrétního případu. V dané věci, však vůle žalovaného, který se dobrovolně sám zavázal hradit hypotéku za žalobkyni, nespojuje s povinností žalobkyně, nechat žalovaného v domě bydlet. Myšlení žalovaného, že tím, že bude nucen vyklidit předmětné nemovitosti,„ mu bude zabaven jeho majetek, který platí a který postavil a nedostane za něj náhradu“, je v této věci mylné. Je to dům žalobkyně, jeho dcery, která ho nechala v domě bydlet až do letošního roku, ačkoliv majitelkou předmětné nemovitosti se fakticky stala již v roce 2013. Není povinností žalobkyně, a to ani jako dcery žalovaného, když soudu nepřísluší komentovat vazby mezi rodinnými příslušníky (pokud nepřekračují meze veřejného pořádku), přenechat svůj nemovitý majetek do užívání svého plně svéprávného otce, schopného se o sebe postarat. Ačkoliv se tato situace může zdát morálně pochybná (z pohledu žalovaného), pořád je to žalobkyně, která je oprávněna disponovat se svým majetkem a bránit každému, kdo toto její právo narušuje (srov. § 1142 a § 1140 o.z.) a nelze přisvědčit žalovanému, že tím, že požaduje vyklizení své nemovitosti, se žalobkyně dopouští zneužití práva. Žalovaný byl dostatečně v předstihu dopisem ze dne 25. 7. 2019 vyzván, aby dům opustil, sám žalovaný uváděl, že v domě vlastně ani moc nežije, pak nelze shledat v rozporu s dobrými mravy, že žalobkyně chce dům užít pro sebe, dle vlastního uvážení. Vystěhování otce ze svého domu nadto není natolik morálním excesem, který by byl chráněn zákonem, a to ani za předpokladu, že žalovaný hradí hypoteční splátky. K plnění této povinnosti žalovaného nikdo nikterak netlačil, sám se pro ní rozhodl a nebylo prokázáno, že by se žalobkyně zavázala k povinnosti žalovaného v domě strpět. Je potřeba také zdůraznit, že je to žalobkyně, která má povinnost hypoteční úvěr platit, a pokud dojde k opožděným platbám, či přerušení plateb, pak je to opět zodpovědností žalobkyně a dopad tato skutečnost bude mít opět pouze do majetkové sféry žalobkyně a nikoliv žalovaného. Tedy z výše uvedeného soud neshledal, že by jednání žalobkyně spočívající v podání této žaloby a v požadavku na vystěhování žalovaného z jejího domu bylo v rozporu s dobrými mrvy či se jednalo o zjevné zneužití práva. Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že institut zjevného zneužití práva podle § 8 o. z. je v zásadě totožný s dříve užívaným pojmem dobrých mravů podle § 3 odst. 1 obč. zák. (srov. např. rozhodnutí NS 22 Cdo 4146/2016). Nadto je potřeba zdůraznit, že sám žalovaný o žalobkyni hovoří jako o bývalé dceři.

30. Co se týká uhrazených plateb ze strany žalovaného, dle jejich shodného tvrzení, prokázaného i výpovědi [jméno] [příjmení], nejednalo se o platbu za nájem, a tedy pro danou věc, jsou tyto platby nepodstatné. Jaký další postup zvolí žalovaný v otázce těchto plateb je na jeho uvážení, avšak pro toto řízení, je to nepodstatné.

31. Soud se zabýval i možností, že strany ve skutečnosti mezi sebou uzavřely ústní nájemní smlouvu ve smyslu § [číslo] ve spojení s § 2239 o.z. a dospěl k závěru, že ani tato situace nenastala, neboť ačkoliv mezi stranami proběhla jistá dohoda o platbě, jejich společný projev vůle, jak bylo prokázáno výpovědí svědkyně [příjmení] a výpisem z účtu, byl směřován pouze k povinnosti žalovaného hradit hypotéku, aby o dům nepřišli poté, co se stal součástí konkursní podstaty v důsledku vyhlášení konkursu na majetek žalovaného, nikoliv v úmyslu žalobkyně pronajmout žalovanému dům.

32. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného vyklidit předmětnou nemovitost, avšak nikoliv ve lhůtě 14 dnů, jak požadovala žalobkyně, ale ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (srov. § 160 odst. 1 o.s.ř.), když tato lhůta je minimální pro splnění této povinnosti.

33. Pokud soud nehodnotí následující provedené důkazy (složenky SIPO za leden 2019 a leden až duben 2020, přehled Policie ČR, přepis SMS přítelkyně žalovaného, sdělení advokáta [anonymizováno] [jméno]) činí tak proto, že byly k meritu věci irelevantní.

34. O náhradě nákladu řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a proto jí soud přiznal náhradu nákladu řízení ve výši 15 890 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, z odměny za 5 úkonů právní služby po 1 500 Kč (srov. § 9 odst. 1 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ a.t.“, za převzetí věci a účast na dvou jednáních, kdy obě jednání trvala déle než dvě hodiny, tj. 7 500 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů za každý úkon právní služby dle § 11 ve spojení s § 13 a.t., tj. 5 x 300 Kč, tj. 1 500 Kč. S ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH soud žalobkyni přiznal i 21% náhradu z DPH z částky 9 000 Kč, tj. 1 890 Kč. Náhradu nákladu řízení, tak jak byla žalobkyni přiznána, má soud za účelně a potřebně vynaloženou k uplatnění jejich práv ve sporu.