20 C 164/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně Anonymizováno , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 31 122,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 479 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 18. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku 8 643,80 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 970,62 Kč od 21. 7. 2022 do 17. 1. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 491,62 Kč od 18. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladu řízení ve výši 5 141,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 31 122,80 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 24. 1. 2022, č. , hodnota, , když úvěr byl poskytnut na nákup zboží a částka byla přímo převedena na účet prodejce. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že poskytnutou částku spolu s příslušenstvím uhradí v pravidelných 12měsíčních splátkách po 2 489 Kč. Žalovaný však za celou dobu uhradil jen 1 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl se splácením v prodlení, zesplatnila žalobkyně celý úvěr a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky. Avšak ani na výzvu žalovaný nereagoval, a tak se žalobkyně domáhá zaplacení částky 31 122,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 970,62 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení, soudní cestou.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

3. Z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 24. 1. 2022 soud zjistil, že předmětná smlouva byla podepsána ze strany žalovaného a zástupce žalobkyně společnosti , právnická osoba, , kdy na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 23 479 Kč, a to přímo na účet prodejce, když předmětem byl nákup zboží – mobilní telefony. Žalovaný dle smlouvy měl předmětnou částku uhradit společně s pojištěním v pravidelných 12měsíčních splátkách ve výši 2 489 Kč, tedy celkově uhradit 29 868 Kč do 15. 1. 2023. Součástí smlouvy měl být také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , když však předmětný formulář neobsahoval podpis a úvěrové podmínky č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 1. 7. 2020.

4. Žalovanému byl zaslán také dopis o zesplatnění pohledávky, když však soudu nebyl doložen doklad o odeslání předmětné listiny a dále mu byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 5. 1. 2023, která byla odeslána dne 5. 1. 2023, když byla stanovena lhůta k zaplacení v délce 10 dnů.

5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil částku 1 000 Kč a předmětná poskytnutá částka byla na účet prodejce uhrazena dne 8. 2. 2022 pod variabilním symbolem uvedeným ve smlouvě (viz potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru).

6. Soud vzal z provedených důkazních prostředků za prokázané, že mezi žalobkyní prostřednictvím jejího zástupce a žalovaným byla dne 24. 1. 2022 podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., když poskytnutá částka byla odeslána přímo na účet prodejce dne 8. 2. 2022, za zboží odebrané žalovaným, když žalovaný měl poskytnutou částku ve výši 23 479 Kč spolu s příslušenstvím uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 2 489 Kč.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. V rámci výše popsaného smluvního vztahu žalovaný vystupoval jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

9. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021.

10. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila nepředložila nic mimo úvěrovou smlouvu, ze které však nelze vzít za prokázané příjmy ani výdaje žalovaného. Žalobkyně tedy nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, a soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

11. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany žalobkyně poskytnuta částka ve výši 23 479 Kč, když žalovaný žalobkyni uhradil pouze 1 000 Kč, a proto žalovaný žalobkyni z titulu neuhrazené poskytnuté jistiny dluží 22 479 Kč.

12. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně (tuto výši výslovně požadovala žalobkyně a jedná se o nižší úrok, než by ji ze zákona náležel, tedy soud v této části žalobě vyhověl v požadavku na nižší úrok) z částky 22 479 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 18. 1. 2023 do zaplacení, když bylo prokázáno, že žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne 5. 1. 2023 vyzván k uhrazení dlužné částky, a to nejpozději do 7 dnů, když současně bylo prokázáno, že výzva byla odeslána dne 5. 1. 2023, tedy dle § 573 o.z. doručena dne 10. 1. 2023 a od 18. 1. 2023 se žalovaný dostal do prodlení.

13. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítl, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.

14. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu. Žalobkyně byla úspěšná co do výroku I rozsudku (jistina včetně příslušenství do doby vyhlášení rozsudku), tj. 70% a neúspěšná co do výroku II rozsudku (jistina a příslušenství do doby vyhlášení rozsudku), tj. 30%. Žalobkyni tak bylo přiznáno 40% celkových nákladů. Celkové náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 246 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení § 14b) písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, výzva k plnění), tj. 3x500 Kč, tj. 1 500 Kč a náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby, tj. 3x100 Kč, tj. 300 Kč. Dále žalobkyni náleží odměna za účast u jednání ve dne 3. 11. 2023 dle § 7 bod 5 vyhlášky, tj. 2 380 Kč a paušální náhradu za tento úkon ve výši 300 Kč (srov. § 11 ve spojení s § 13 vyhlášky). Současně žalobkyni náleží náhrada na cestovném, a to na trase , adresa, a zpět, v rozsahu 536km, osobním automobilem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , při kombinované spotřebě 5,1l/100km benzinu natural při vyhláškové ceně 41,20 Kč (srov. § 4 vyhlášky č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2023, dále jen vyhl.č 457/2022 Sb.), tj. 1 126,20 Kč, dále náhrada za promeškaný čas strávený na cestě v rozsahu 12 půlhodin, tj. 1 200 Kč (srov. § 14 vyhlášky) a tzv. amortizace vozidla za cestu na jednání a zpět, tj. 2 787,20 Kč (srov. § 1 písm. b) vyhl. č. 457/2022 Sb.). Nakonec soud přiznal i 21% náhradu DPH z částky 9 593,40 Kč, tj. 2 014,60 Kč. Celkové náklady činí 12 854 Kč, tedy soud žalobkyni přiznal 5 141,60 Kč. Ze systému soudu ISAS soud zjistil, že se jedná o žalobu, která splňuje předpoklady pro rozhodnutí dle §14b vyhlášky, když obdobná žaloba s jiným žalovaným byla/je u zdejšího soudu vedena mimo jiné pod sp. zn. 13 C 169/2023, 13 C 13/2023, 20 C 39/2022 a 20 C 37/2021.