20 C 181/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 62 376,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 26. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 21 159,56 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 889,27 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 899,47 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 769,55 Kč od 22. 10. 2024 do 25. 11. 2024, zákonný úrok z prodlení z částky 2 829,55 Kč a úrok 15 % ročně z částky 14 769,55 Kč od 25. 10. 2024 do zaplacení a dále částku 22 177 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 097,12 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 894,82 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 022,49 Kč od 22. 10. 2024 do 25. 11. 2024, zákonný úrok z prodlení z částky 10 922,49 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení a úrok 14,75 % ročně z částky 18 022,49 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky v celkové výši 62 376,56 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru, které s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba2. Na základě smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 25. 1. 2023 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit částku ve výši 21 447 Kč, která sestávala ze součtu kapitalizovaných úroků ve výši 15 732 Kč (sazba 14,75 % ročně), odměny za , Anonymizováno, ve výši 1 500 Kč a poplatku , Anonymizováno, ve výši 4 215 Kč, a to vše v 18měsíčních splátkách po 2 581 Kč do 25. 7. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na svůj dluh totiž uhradil jen 17 900 Kč. Žalobkyni tak nadále dluží na jistině částku 18 022,49 Kč a poplatek ve výši 11 254,51 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 894,82 Kč (úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 18 022,49 Kč od 26. 7. 2024 do 21. 10. 2024), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 097,12 Kč (úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 022,49 Kč od 12. 1. 2024 do 21. 10. 2024) a dále úroků ve výši 14,75 % ročně z částky 18 022,49 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 18 022,49 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

3. Na základě smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 28. 7. 2023 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit částku ve výši 12 651 Kč, která sestávala z úroku ve výši 7 954 Kč (sazba 15 % ročně), odměny za , Anonymizováno, ve výši 1 500 Kč a poplatku , Anonymizováno, ve výši 3 197 Kč, a to vše v 52týdenních splátkách po 551 Kč do 26. 7. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na svůj dluh totiž uhradil jen 4 060 Kč. Žalobkyni tak nadále dluží na jistině částku 14 769,55 Kč a poplatek ve výši 10 330,01 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 899,47 Kč (úrok ve výši 15 % ročně z částky 14 769,55 Kč od 27. 7. 2024 do 21. 10. 2024), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 889,27 Kč (úrok ve výši 15 % ročně z částky 14 769,55 Kč od 20. 12. 2023 do 21. 10. 2024), úroků ve výši 15 % ročně z částky 14 769,55 Kč od 25. 10. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 14 769,55 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Vedle toho se žalobkyně domáhala rovněž úhrady smluvní pokuty ve výši 8 000 Kč sestávající z postoupené smluvní pokuty ve výši 5 264,15 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 25 099,56 Kč za dobu od 22. 10. 2024 do 6. 2. 2025.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáním shora uvedených smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě jím poskytnutých informací a dokladů. Jejich pravdivost žalovaný potvrdil podpisem zákaznické karty. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti takto získaných údajů. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé či hrubě zkreslené údaje nebo zamlčel podstatné údaje, mohl by se dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Případné neprokázání splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost klienta navíc nezpůsobuje absolutní neplatnost smluv. Žalobkyně ani její právní předchůdkyně nemá k dispozici kopii dokladů poskytnutých žalovaným, nicméně je zcela dostačující, že původní věřitelka měla k dispozici listiny týkající se majetkových poměrů klienta ke dni sepsání smlouvy, tyto nemusí uschovávat. U nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů. V zákaznické kartě ze dne 25. 1. 2023 pak žalovaný uvedl, že má příjem ze státní podpory a jeho měsíční příjem činí 28 699 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. V zákaznické kartě ze dne 28. 7. 2023 pak žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, jeho měsíční příjem činí 35 000 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na tyto skutečnosti, na výši příjmu žalovaného a výši požadované zápůjčky pak právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet tyto zápůjčky je dostatečná, kdy si před uzavřením smlouvy o zápůjčce dále ověřila majetkovou situaci žalovaného z výměru sociální podpory a z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku si ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.

5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně. Z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

6. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , a žalovaný podepsali dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru.

7. Dne 25. 1. 2023 byla podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 21 447 Kč (sestávajícím z pevného úroku ve výši 15 732 Kč, poplatku za , Anonymizováno, ve výši 1 500 Kč a poplatku za , Anonymizováno, ve výši 4 215 Kč), a to v pravidelných 18 měsíčních splátkách ve výši 2 581 Kč (poslední splátka měla činit 2 570 Kč). Zápůjční úroková sazba byla stanovena na 68,80 % ročně. RPSN činilo 106,20 %. Z předložené tabulky umoření plyne, že žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty v den podpisu smlouvy. Na svůj dluh uhradil dle této tabulky v osmi splátkách celkem 16 900 Kč, naposledy hradil dne 26. 11. 2023. Žalobkyně pak sama uvedla, že žalovaný v souvislosti s touto smlouvou uhradil celkem 17 900 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 6 bylo mimo jiné ujednáno, že v případě, že zákazník dosáhne nedoplatku v souhrnné výši trojnásobku první měsíční splátky v případě měsíčního splátkového období a ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy neuhradí dlužné splatné splátky, má právní předchůdkyně žalobkyně právo vyzvat zákazníka k vrácení celé dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru.

8. Ze zákaznické karty ze dne 25. 1. 2023 ve vztahu ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je svobodný, žije v nájmu, má příjem ze státní podpory a jeho čistý měsíční příjem činí 12 699 Kč, další čisté příjmy domácnosti pak 16 000 Kč. Jeho odhadované měsíční výdaje představovala částka 3 000 Kč, další splátky vůči poskytovateli úvěru či u jiné společnosti neměl. Dle zákaznické karty měl žalovaný předložit občanský průkaz a výměr státní podpory za rok 2023.

9. Dne 28. 7. 2023 byla podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 651 Kč (sestávajícím z pevného úroku ve výši 7 954 Kč (sazba 15 % ročně), poplatku za , Anonymizováno, ve výši 1 500 Kč a poplatku za , Anonymizováno, ve výši 3 197 Kč), a to v pravidelných 52 týdenních splátkách ve výši 551 Kč (poslední splátka měla činit 550 Kč). Zápůjční úroková sazba byla stanovena na 86 % ročně. RPSN činila 169,55 %. Z předložené tabulky umoření plyne, že žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty v den podpisu smlouvy. Na svůj dluh uhradil dle této tabulky ve třech splátkách celkem 3 060 Kč, naposledy hradil dne 12. 12. 2023. Žalobkyně pak sama uvedla, že žalovaný v souvislosti s touto smlouvou uhradil celkem 4 060 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 6 bylo mimo jiné ujednáno, že v případě, že zákazník dosáhne nedoplatku v souhrnné výši dvanáctinásobku první týdenní splátky v případě týdenního splátkového období a ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy neuhradí dlužné splatné splátky, má právní předchůdkyně žalobkyně právo vyzvat zákazníka k vrácení celé dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

10. Ze zákaznické karty ze dne 28. 7. 2023 ve vztahu ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je svobodný, žije v nájmu, pracuje u bezpečnostní služby s čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti pak činí 20 000 Kč. Jeho odhadované měsíční výdaje představovala částka 2 000 Kč a hradil splátky ve výši 2 581 Kč právní předchůdkyni žalobkyně, splátky jiné společnosti nehradil. Dle zákaznické karty měl žalovaný předložit občanský průkaz.

11. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 21. 10. 2024, odeslaným mu dne 11. 11. 2024. Žalovaný v něm byl současně vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení dopisu. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dlužných částek nejpozději do 5. 3. 2025 předžalobní upomínkou ze dne 18. 2. 2025, odeslanou mu téhož dne.

12. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání předmětných smluv (znění účinné od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 25. 1. 2023 a dne 28. 7. 2023 dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, které svým obsahem odpovídají smlouvě o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., na základě kterých žalovaný obdržel v den podpisu smlouvy částku 25 000 Kč a 16 000 Kč. Pohledávky za žalovaným byly následně postoupeny na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., která je tak aktivně legitimována k jejich vymáhání.

16. Žalovaný vystupoval v rámci obou smluvních vztahů jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smluv nevyplynulo, že by je sjednal z pozice podnikatele. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím obou úvěrů proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.

17. Z textu zákona a konstantní judikatury vztahující se k zákonu č. 257/2016 Sb. plyne, že pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Daná povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze objektivně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Rovněž je třeba přihlížet k celkové sumě, tj. i k poplatkům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit, stejně jako je nutno zohlednit i další částky, které spotřebiteli plynou z dalších jeho závazků. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat (zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování apod.) a dále dosavadní dluhové zatížení klienta. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

18. Žalobkyně v žalobě předně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které žalovaný uvedl v zákaznických kartách s tím, že neměla důvod pochybovat o věrohodnosti takto sdělených informací. Co se týče této samotné listiny, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že informace zaznamenané v zákaznické kartě jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky či pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má zákonem dánu jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a poskytovatel spotřebitelského úvěru se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se poctivost dlužníka. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru.

19. Žalobkyně soudu dále sdělila, že ona ani její právní předchůdkyně nemají k dispozici kopie dokladů, které žalovaný měl předložit (i dle údajů v zákaznické kartě) při sjednávání smlouvy, s tím, že zájemci o spotřebitelský úvěr dokumenty a doklady pouze předkládají původní věřitelce při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalobkyně v tomto směru argumentovala (s odkazem na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , jehož názorem však není soud v posuzované věci zavázán), že postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud setrvale zastává názor, že jestliže má z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení. S ohledem na § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom zákonnou povinností věřitele nejenom žádat od žadatele listiny potřebné pro řádné posouzení jeho způsobilosti splatit poskytnutý úvěr, ale rovněž i tyto podklady uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Původní věřitelka se také zjevně spokojila s tvrzením žalovaného, že jeho odhadované měsíční náklady představuje toliko částka 3 000 Kč, resp. následně dokonce pouze 2 000 Kč (tj. cca 67 Kč denně, a to včetně nákladů na bydlení, potraviny a další živobytí), což se soudu jeví jako velmi nepravděpodobné a podhodnocené tvrzení, které mělo vzbudit pochybnosti poskytovatele úvěru o správnosti tvrzení žalovaného, a to například i s ohledem na tvrzení žalovaného, že bydlí v nájmu. Výši čistého příjmu žalovaný pak prokázal pouze předložením rozhodnutí o přiznání dávky státní podpory za rok 2023, své příjmy ze zaměstnání pak nijak nedoložil a právní předchůdkyně žalobkyně se spoléhala pouze na jeho tvrzení.

20. Soud tedy nemá za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala s odbornou péčí a že zkoumala jednotlivé příjmy a výdaje žalovaného, aby bylo možné posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného, aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky nejprve jedné a následně dvou zápůjček. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, a žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny.

21. Žalovaný měl vrátit na základě smlouvy č. , hodnota, poskytnutou částku 25 000 Kč, z níž již uhradil dle samotného tvrzení žalobkyně částku 17 900 Kč, a je tak zjevné, že mu zbývá doplatit 7 100 Kč. Na základě smlouvy č. , hodnota, pak měl žalovaný vrátit poskytnutou částku 16 000 Kč, z níž již uhradil 4 060 Kč. Soud při posouzení výše výsledného nároku přihlédl jednak k § 1932 odst. 2 o. z. (podle kterého v případě smlouvy sjednané se spotřebitelem je plnění třeba započíst na jistinu a teprve poté na příslušenství) a § 1933 odst. 1 o. z. (podle kterého „je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný“) a jednak ke smluvním podmínkám, byť plynoucím z absolutně neplatných smluv, podle kterých bylo vůlí původní věřitelky poměrně započítávat poskytnuté splátky na jednotlivé smlouvy o zápůjčkách. Z ničeho naopak nevyplynulo, že by žalovaný předem stanovoval, na úhradu kterého závazku, plynoucího z části paralelně trvajících smluv, má být jím poskytnutá platba splátky určena. Soud s ohledem na shora uvedené důvody konstatuje, že žalovaný měl vydat od počátku bezdůvodné obohacení v celkové výši 41 000 Kč, přičemž z titulu obou neplatných smluv uhradil celkem 21 960 Kč, a proto soud žalovaného zavázal k vydání rozdílu ve výši 19 040 Kč.

22. Soud dále zčásti vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V uvedené věci byl žalovaný vyzván k plnění spolu s oznámením o postoupení pohledávky, odeslaném dle podacího lístku dne 11. 11. 2024. V souladu s § 573 o. z. platí, že zásilka byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 14. 11. 2024. Žalovaný byl vyzván k plnění do 10 dnů od doručení, tj. do 25. 11. 2024 (podle § 607 o. z. se konec lhůty splatnosti posouvá na první nejbližší pracovní den), a proto žalobkyně mohla žádat úrok z prodlení až od 26. 11. 2024 do zaplacení, a to v zákonné sazbě ke dni vzniku prodlení žalovaného 12,75 % ročně z přisouzené částky 19 040 Kč.

23. Ve zbytku nároku žalobkyně (tedy co do částky jdoucí nad rámec dlužné jistiny, co do smluvních poplatků a úroků, smluvní pokuty a úroků z prodlení ohledně částky a zákonné sazby stran které nebyl žalovaný v prodlení a doby, po kterou nebyl v prodlení) soud žalobu zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku, jelikož se jedná o nároky vyplývající z neplatných smluv.

24. Lhůtu k plnění, která byla soudem coby třídenní stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., stejně jako desetidenní lhůtu k plnění stanovenou žalobkyní ve výzvě, od níž se odvíjí prodlení žalovaného, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení pasivní, pročež soudu nejsou známy jeho aktuální majetkové poměry a finanční možnosti.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, a to včetně úroků z prodlení i smluvních úroků, které žalobkyně požadovala po žalovaném k okamžiku vyhlášení tohoto rozsudku. S ohledem na to, že v řízení byl zcela zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.