20 C 249/2022

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 50 966,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 752 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 48 214,32 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 080,86 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrok 29 % ročně z částky 18 832,86 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 50 966,32 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou se žalovanou uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] s názvem„ [anonymizována tři slova] [příjmení] v hotovosti měsíční 02/ 2019“ uzavřené dne 6. 6. 2019, se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit úrok ve výši 8 822 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 12 114 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 022 Kč, pojistné za doplňkové pojištění 2 322 Kč, a to vše v 18 měsíčních splátkách po 3 572 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila do 10. 3. 2020 pouze celkem 33 248 Kč, žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena, vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou jistinu 18 832,86 Kč, poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši 12 199,14 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu 17 734,32 Kč vypočtenou ke dni 1. 2. 2022, sankční poplatky za vymáhání 2 200 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení 11,75 % ročně z částky 18 832,86 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku 29 % ročně z částky 18 832,86 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splatit zápůjčku, a to na základě informací a dokladů od žalované. Jejich pravdivost žalovaná potvrdila podpisem zákaznické karty. Žalovaná byla lustrována v registrech a databázích BRKI, NRKI, SOLUS, ISIR, interní databázi předchůdkyně žalobkyně, CEE atd. Její občanský průkaz byl lustrován v evidenci neplatných dokladů, adresa byla lustrována v evidenci adres obecních úřadů. Skutečnosti doložené žalovanou byly porovnávány se statistickými, demografickými, behaviorálními a historickými daty dle ekonomických (statistických) modelů. Příjmy žalované předchůdkyně žalobkyně ověřila i statisticky, tj. porovnáním deklarovaných příjmů s příjmy jiných spotřebitelů s podobným profilem. Současně výpisem z NRKI byly zjištěny externí závazky žalované – splátky úvěrů ve výši 6 648, 586 Kč měsíčně. U některých výdajů – potraviny, nápoje, volný čas atd., je poskytovatel úvěru dle názoru žalobkyně zcela odkázán na čestné prohlášení spotřebitele a nemá žádnou objektivní možnost, jak je ověřit, proto není možné po poskytovateli úvěru požadovat, aby byly veškeré výdaje spotřebitele objektivně ověřené. Nelze ani ověřit, jak žalovaná nakládá s penězi vybranými v hotovosti. U výdajové i příjmové stránky žalované se lze spolehnout na statistická data a statistický model. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti (příjmů a výdajů) využila statistický model, který vychází ze statistických dat a zohledňuje empirickou a odbornou zkušenost předchůdkyně žalobkyně se splácením spotřebitelských úvěrů. Předchůdkyně žalobkyně zohlednila i schopnost žalované dosahovat příjmů v budoucnosti, na základě údajů o žalované a statistického modelu vypočetla kreditní skóre žalované a dospěla k tomu, že je schopna zápůjčku splatit.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání.

3. Soud na základě provedených listinných důkazů zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 6. 6. 2019 podepsána smlouva o zápůjčce [číslo] –„ [příjmení] v hotovosti“, na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 36 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 25 958 Kč, který představuje úrok ve výši 8 822 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 12 114 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 022 Kč a s pojistným za doplňkové pojištění 2 322 Kč, splatit v pravidelných 18 měsíčních splátkách ve výši 3 572 Kč (poslední splátka činila 3 556 Kč). Žalovaná potvrdila podpisem smlouvy, že částku 36 000 Kč obdržela v hotovosti. Žalované byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru.

4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 6. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je svobodná, bydlí v nájmu. Dále sdělila, že pracuje jako [anonymizována dvě slova], její čistý měsíční příjem tvoří částka 23 431 Kč, další čisté příjmy domácnosti uvedla ve výši 20 000 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalované činily 13 000 Kč měsíčně a interní splátky PF 2956 Kč měsíčně. Žalovaná měla dle zákaznické karty předchůdkyni žalobkyně doložit 2 výpisy z bankovního účtu za březen a duben 2019 a pracovní smlouvu na dobu neurčitou.

5. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že žalovaná ke dni 20. 10. 2022 nebyla v exekuci. Z výpisu z NRKI bylo zjištěno, že závazky žalované u externích společností byly 6 641 Kč měsíčně (dle tvrzení a doplnění žalobkyně 2 956 Kč splátka spotřebitelského úvěru, splátka za revolvingový úvěr 250 Kč měsíčně, za úvěr, kde částka nebyla čerpána, byla dle statistického modelu stanovena splátka 1 870 Kč měsíčně, splátka za kreditní kartu 1 565 Kč měsíčně).

6. Výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], která byla obchodní zástupkyní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], bylo zjištěno, že žalovaná byla dlouhodobou klientkou předchůdkyně žalobkyně. Dále soud zjistil, že při poskytování úvěru to probíhalo tak, že ona údaje o žalované v době poskytnutí půjčky zadala do systému předchůdkyně žalobkyně elektronicky, do 5 minut se dozvěděla o tom, zda došlo či nedošlo ke schválení půjčky. Zpravidla jí klienti předkládali občanský průkaz, pracovní smlouvu a doklady o mzdě, nebo výpisy z účtu, výplatní pásky. Vše se zapisovalo a posílalo elektronicky předchůdkyni žalobkyně. Když nebyly doloženy výplatní pásky, byl potřeba celý a úplný výpis z účtu. Výdaji spotřebitelů se svědkyně blíže nezabývala, ale výpis z účtu nesměl být záporný, běžně se vyžadovaly 3 výpisy z účtu, již si nepamatuje, proč byly v dané věci předloženy jen dvě výplatní pásky. Pracovní smlouvu nějak nezkoumala a neověřovala. Co se týče měsíčních výdajů, neměla ověřovat, zda žalovaná má nebo nemá externí splátky, vycházelo se u externích i interních splátek z tvrzení žalované. Co se týče ověřených výdajů, jednalo se o částku, kterou sdělila žalovaná, jednalo se o částku na bydlení, jídlo, jízdné atd. Neví, kde žalovaná bydlela a pracovala. Pokud bydlelo v domácnosti více osob, výdaje se dělily podle počtu osob, svědkyně nezkoumala, kdo s žalovanou bydlí. Pokud se jedná o položku v zákaznické kartě„ další příjem v domácnosti“, tak tím se myslel příjem manžela, rodičů atd. Svědkyně neví, zda se fotily a dokumentovaly klienty předložené dokumenty, zda je i někam zasílala. Dříve to tak nebylo, ale potom museli jako obchodní zástupci vše ofotit. Žalovaná patřila jako klient do segmentu„ C“, tj. byla jí nabídnuta méně výhodná nabídka, jednalo se o horší segment klientů.

7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 1. 2. 2022. Žalovaná byla vyzvána výzvou ze dne 10. 2. 2022 (která byla odeslána 11. 2. 2022) k úhradě dlužné částky do 17. 3. 2022 s tím, že jinak se celý dluh žalované stane splatným. Dále byl doložen výpočet smluvní pokuty, z dokladu bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně dospěla k výši smluvní pokuty. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2022, odeslanou 24. 5. 2022, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.

8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Soud vzal po hodnocení provedených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná podepsaly dne 6. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě, které žalovaná v den podpisu obdržela v hotovosti částku 36 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 o. z., který stanoví, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ 13. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji žalovaná sjednala z pozice podnikatele. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru (zápůjčky) proto bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).

14. Povinnost prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí je otázkou naplnění obsahu neurčitého právního pojmu. Nejde o situaci v právním řádu jakkoli výjimečnou a závěr o tom, zda poskytovatel úvěru postupoval v konkrétním případě s odbornou péčí, bude vždy výsledkem posouzení konkrétních podmínek, za nichž bylo o úvěr žádáno a konkrétních opatření, která poskytovatel směrem k ověření úvěruschopnosti v takovém případě přijal. Nelze však z absence taxativního výčtu kritérií aprobovat přístup, že je vždy toliko na zvážení poskytovatele úvěru, jak proces ověřování nastaví a jaké konkrétní úkony provede. Respektive je sice posouzení na zvážení poskytovatele, ale soud jej může vyhodnotit jako nedostatečné. Povinnost posouzení bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

15. K povinnost spoléhat na poctivost spotřebitele soud uvádí, že povinnost prověřit úvěruschopnost je veřejnoprávní povinnost poskytovatele úvěru upravená v zákoně o spotřebitelském úvěru a nelze proto spoléhat na poctivost spotřebitele. Z interpretace rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci Consumer Finance (C -449/13), ze dne 18. 12. 2014, rovněž vyplývá, že je nutno prohlášení spotřebitele podepřít doklady.

16. Soud předně uvádí, že shledal po spočtení žalovanou deklarovaných příjmů a výdajů žalovanou za neúvěruschopnou. Žalovaná měla tvrzený příjem 23 431 Kč měsíčně, její odhadované výdaje byly 13 000 Kč měsíčně, interní splátky PF 2 956 Kč měsíčně (zákaznická karta), externí splátky jiným společnostem 6 641 Kč měsíčně (jak dotvrdila žalobkyně) a nová splátka úvěru 3 572 Kč měsíčně, tj. příjmy 23 431 Kč a výdaje 26 169 Kč, z čehož je evidentní, že nebyla schopna úvěr splatit, když její příjmy byly nižší než výdaje, a i kdyby to bylo myšleno tak, že celkové výdaje činí 13 000 Kč včetně interních splátek, i tak je zřejmé, že žalovaná nebyla schopna úvěr splácet, když se v daném případě příjmy rovnají výdajům.

17. Ze zákaznické karty nadto neplyne, že by žalovaná předala předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba] jakékoliv dokumenty dokládající její příjmovou a výdajovou stránku. Je nutné trvat na tom, že jestliže má soud z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen poskytovatel úvěru, ale také sám soud k dispozici alespoň základní ověřené informace o příjmech a výdajích žalované. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalované z údajů o příjmech a výdajích, které uvedla v zákaznické kartě s tím, že následně tyto příjmy a výdaje porovnávala s vytvořeným statistickým modelem. Poskytovatel úvěru přitom dle názoru soudu nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace o příjmech a výdajích jsou úplné a pravdivé. Je obecně známým faktem, že spotřebitelé jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své příjmy a výdaje zkreslují. Jestliže žalobkyně tvrdí, že její předchůdkyně využila ke stanovení příjmů a výdajů žalované statistické modely, nebylo objasněno, k jakým příjmům a konkrétním výdajům žalované dospěla a jakým způsobem je model sestaven. Dle názoru zdejšího soudu nelze relevantně sestavit statistický model bez alespoň částečně ověřených vstupních dat o žalované. Za situace, kdy nebyly objasněny skutečné příjmy žalované (ani bližší informace o jejím zaměstnání) ani její bytové poměry, tj. v jak velkém bytě, v jakém městě atd. žalovaná bydlí, nemůže být statistický model správně vytvořen. Vždy je nutné trvat na tom, aby byly vstupní údaje žalovanou tvrzeny a v rámci možností předchůdkyně žalobkyně ověřeny, což se v daném případě nestalo. Dle názoru zdejšího soudu bylo povinností předchůdkyně žalobkyně předložit soudu výpis z účtu, popř. výplatní pásky a dále alespoň zjistit velikost bytu, město atd., kde žalovaná bydlí, popř. předložit nájemní smlouvu, když výdaje na bydlení nelze bez bližší znalosti a alespoň částečného ověření údajů o bydlení správně statisticky zjistit. Náklady spojené s bydlením nadto zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka.

18. Soud dále uvádí, že nevylučuje použití statistického modelu u výdajů žalované, ale pouze za situace, kdy budou poskytovateli úvěru k dispozici dostatečné alespoň částečně ověřené vstupní údaje o žalované (způsob bydlení, počet spolubydlících atd.). Nepochybně klíčová je povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimum, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele alespoň částečně zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Jestliže pak žalobkyně odkazuje na statistický model předchůdkyně žalobkyně, je nutno u soudu dotvrdit, jakým způsobem statistický model funguje a k jakým konkrétním částkám výdajů žalované předchůdkyně žalobkyně dospěla, což v daném případě nebylo soudu doloženo. Co se týče příjmů, dle názoru soudu je nutno vždy trvat na předložení dokladu, který prokazuje příjmy žalované i další příjmy domácnosti, když doložení příjmu je klíčovou součástí posuzování úvěruschopnosti (což vyplývá i z Obecných pokynů k poskytování a sledování úvěrů Evropského orgánu pro bankovnictví). Rovněž bylo prokázáno, že při ověřování úvěruschopnosti se obchodní zástupkyně předchůdkyně žalobkyně blíže nezajímala o výši dluhů žalované.

19. Za dané situace nelze z ničeho dovodit, že by se žalobkyně mohla spokojit jen s neověřenými a nedostatečnými tvrzeními žalované o jejích příjmech a výdajích. Skutečnost, že žalovaná po určitou dobu zápůjčku hradila, není relevantní, neboť mohla dluh hradit z jinde zapůjčených prostředků. Lze tak uzavřít, že soud nemá za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy (zápůjčky) dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalované a tedy to, zda je schopna úvěr v celém jeho rozsahu splatit, a to za situace, kdy z tvrzení žalované po započtení jejích externích splátek bylo evidentní, že nebude schopna úvěr splatit. Soud přitom nepřihlížel k položce„ další čisté příjmy domácnosti“, když tato položka nebyla, jakkoliv doložena ani objasněna.

20. Žalobkyně dále odkazovala na usnesení Nejvyššího soudu ČR, ze dne 18. 1. 2022, č. j. 33 ICdo 27/2021-82 ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze jako odvolacího soudu ze dne 2. 11. 2020, č. j. 104 VSPH 506/2020-63, které se vztahují na skutkově odlišný případ a nezavazují zdejší soud v daném případě. V odkazovaných rozhodnutích poskytovatel úvěru při hodnocení příjmů a výdajů spotřebitele vycházel z výpisu z běžného účtu spotřebitele, současně nadto použil ekonomický model, byl zohledněn typ bydlení i počet osob v domácnosti. Současně byla provedena lustrace spotřebitele v externích a interních databázích, což v dané situaci nebylo naplněno, když výpis z účtu nebyl žalobkyní předložen, nebyl ani zjišťován typ bydlení žalované a počet osob v domácnosti.

21. Žalobkyně se v dané věci dovolávala i následující judikatury a pokynů s tím, že posoudila úvěruschopnost žalované dostatečně. Soud k předkládanému uvádí následující. Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1543/21, ze dne 22. 6. 2021, se vztahuje na daleko nižší částky úvěrů, než o jaké se jedná v daném případě. Nadto v rámci řízení před ÚS stěžovatelka potvrdila, že poskytovateli úvěru doklady k posouzení její úvěruschopnosti poskytla, což v tomto řízení nebylo prokázáno. Jestliže dále žalobkyně odkazuje na pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví („ EBA“), soud nezpochybňuje, že se finanční instituce má takovými pokyny řídit, to ji ale nezbavuje povinnosti jednat v souladu s judikaturou soudů ČR. Obecné pokyny EBA neobsahují taxativní výčet všech vhodných postupů ke splnění povinností dotčených subjektů. Na ověřování informací při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, které pokyny blíže nerozvádí, se vztahuje povinnost ověřovat informace poskytnuté spotřebitelem v souladu s požadavky uvedenými v § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jestliže dále žalobkyně odkazuje na rozsudek Rakouského soudního dvora, tento pro zdejší soud není závazný. Soud přitom neklade nereálné požadavky na předchůdkyni žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti.

22. Předmětnou smlouvu je proto třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, tak měla vůči žalované od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny v souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Na základě smlouvy měla žalovaná vrátit částku 36 000 Kč, přičemž uhradila 33 248 Kč, je proto povinna vrátit 2 752 Kč.

23. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě i co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 2 752 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 18. 3. 2022 do zaplacení. Bylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem ze dne 10. 2. 2022. Žalované byla určena lhůta k úhradě do 17. 3. 2022. Soud tuto lhůtu považuje za přiměřenou vzhledem k tomu, že žalovaná na svůj dluh ničeho nehradila od roku 2020 a proti žalobkyní stanovené lhůtě neprotestovala. Dle názoru soudu jde o lhůtu přiměřenou možnostem žalované a v souladu se spravedlivým uspořádáním práv a povinností účastníků (ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru), proto se od 18. 3. 2022 žalovaná dostala do prodlení. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítl, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.

24. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, ze spisu se však nepodává, že by žalované náklady řízení vznikly, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.