20 C 267/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 404 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 504 Kč, a to do 3 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 3 746 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 250 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částku 3 154 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 16 404 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce, kterou žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 23. 5. 2024 a na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku dvakrát částku 5 000 Kč, a to na účet žalovaného. Předmětná částka představuje poskytnutou jistinu, poplatek ve výši 3 250 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 154 Kč, když žalobkyně také požadovala částku 2 500 Kč jakožto náklady nutno k uplatnění a úroky z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že předmětnou částku měl žalovaný vrátit do 20. 8. 2024, avšak žalovaný uhradil pouze 496 Kč. Dále uvedla, že před poskytnutím úvěru, řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný však předmětné částky nevrátil, domáhá se jejich zaplacení soudní cestou.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

3. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 5. 2024 a z Dodatku k této smlouvě ze stejného dne, soud zjistil, že na základě této smlouvy žalobkyně zaslala žalovanému 10 000 Kč na jeho účet, což soud zjistil také z výpisu z účtu žalovaného za květen 2024. Z účtu žalovaného však soud také zjistil, že jeho příjmy za květen činily 123 588 Kč a výdaje 124 047,36 Kč. Největší část výdajů byly tvořeny drobnými sázkami. Mezi příjmy spadala mzda ve výši 40 686 Kč a také další půjčky od jiných společností. Za tento měsíc žalovaný utratit 3x tolik, kolik činila jeho mzda. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky.

4. Z kopie výplatní pásky žalovaného za duben 2024 soud zjistil, že mzda žalovaného činila 40 686 Kč.

5. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě upomínek žalobkyně ze dne 27. 8. 2024, 3. 9. 2024, 10. 9. 2024, 19. 9. 2024 a 4. 10. 2024 a ani na základě Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 5. 2025.

6. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podepsána smlouva o zápůjčce dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 00 Kč.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 29. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.

10. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

11. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně soudu předložila výplatní pásku a dále měl soud k dispozici výpis z běžného účtu za květen 2024. Z těchto důkazů soud však zjistil, že žalovaný sice měl příjem přes 40 tis. Kč, avšak jeho sázky a jiné výdaje převýšily 3x jeho mzdu. Současně nebylo možné zjistit jeho pravidelné výdaje, když trvalé příkazy nebyly prokázány a jiný výpis z účtu nebyl předložen. Soud na jednání měl v úmysl poučit o tomto nedostatku žalobkyni, dle § 118a o.s.ř., ale vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, dobrovolně se tohoto práva na to být poučena vzdala a soud vycházel z listin, které měl k dispozici při vyhlášení rozsudku. Pokud proběhlo interní posouzení, pak žalobkyně dostatečně nevysvětlila a nedoložila, na základě jakých skutečností posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, tedy soud vzal za prokázané, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila své povinnosti jako poskytovatele úvěru a posuzovanou úvěrovou smlouvu je potřeba považovat za absolutně neplatnou, a má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč, když současně částka 496 Kč byla ze strany žalovaného již uhrazena, a proto soud vyhověl částce 9 504 Kč.

12. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, když požadavky plynuly z absolutně neplatné smlouvy.

13. Současně soud s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, mimo jiné sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, rozhodl tak, že žalobkyni se nepřiznává ani nárok na zákonný úrok z prodlení, když je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

14. Lhůtu k plnění, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl pasivní a soudu nesdělil informace, které by mu bránily v této lhůtě dlužnou částku uhradit a jedná se o nižší částku, kterou by měl být dlužník schopen ve lhůtě 3 měsíců uhradit.

15. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, když v řízení sice byl více úspěšný žalovaný, avšak vzhledem k tomu, že žádné náklady mu nevznikly, nebyly mu přiznány.