20 C 272/2025
č. j. 20 C 272/2025-42
V PLATNOSTICitované zákony (4)
Plný text
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 11 531,32 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, a to do 2 měsíců od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 6 474,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 099,47 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a částku 57,15 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 11 531,32 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 30. 10. 2024 a na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč, a to na její účet. Žalovaná však poskytnuté finanční prostředky nevrátila, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení částky 4 997,97 Kč jakožto jistinu, dále poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvní úrok 6 374,70 Kč a smluvní pokutu ve výši 57,15 Kč. Současně uvedla, že před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalované.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byl nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
3. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 10. 2024 soud zjistil, že smlouva ze strany žalované byla podepsána elektronicky a na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku až do 45 200 Kč. Součástí smlouvy byly informace pro spotřebitele, Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Všeobecné obchodní podmínky a souhlas se zpracováním osobních údajů. Z výpisu z bankovního účtu žalované vedeného u , Anonymizováno, a ze sdělení banky soud zjistil, že žalobkyně dne 30. 10. 2024 zaslala žalobkyni částku 5 000 Kč. Současně z těchto výpisů soud zjistil, že žalovaná měla poskytnuté půjčky od třetích osob, další příjem byl z , Anonymizováno, a dne 20. 2. 2025 obdržela částku 14 355 Kč od , Anonymizováno, . Jiné příjmy seznatelné nejsou.
4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . soud zjistil, že žalobkyně do výše příjmů žalované započítala také poskytnuté půjčky a výhry v , Anonymizováno, . U výdajů vycházela z částky 14 000 Kč jakožto pravidelné výdaje na bydlení a 3 000 Kč jakožto výdaje na poskytnuté půjčky a dále vycházela z informace, že s žalovanou žijí 2 nepracující členové domácnosti.
5. Výzvou ze dne 19. 6. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky.
6. Žalobkyně následně zaslala žalovanému upomínky, a to dne 30. 6. 2024, 7. 7. 2024, 14. 7. 2024 a ze dne 23. 7. 2024. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 19. 3. 2025, která byla odeslána téhož dne.
7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 29. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.
11. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
12. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně soudu předložila listinu nazvanou „posouzení úvěruschopnosti“. Z této listiny společně s výpisu z úču žalované soud zjistil, že žalobkyně jakožto příjem započítala také výhry z , Anonymizováno, a poskytnuté půjčky. Výdaje nijak nezkoumala, ani z výpisů nejdou žádné pravidelné výdaje zjistit a jen se žalobkyně spokojila s tvrzením, že její výdaje na bydlení činí 14 000 Kč a výdaje na půjčky 3 000 Kč. Ačkoliv bylo vyplněno, že s žalovanou žijí v rodinné domácnosti dvě nepracující osoby, nebylo zjištěno, zda se jedná o děti, případně jak staré, aby bylo možno řádně posoudit jejich výdaje. Nadto skutečné výdaje nebyly nijak prokázány. Soud na jednání měl v úmyslu poučit o tomto nedostatku žalobkyni, dle § 118a o.s.ř., ale vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, dobrovolně se práva na to být poučena vzdala a soud vycházel z listin, které měl k dispozici při vyhlášení rozsudku.
13. Pokud proběhlo interní posouzení, pak žalobkyně dostatečně nevysvětlila a nedoložila, na základě jakých skutečností posoudila schopnost žalované úvěr splácet, tedy soud vzal za prokázané, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, čímž porušila své povinnosti jako poskytovatele úvěru a posuzovanou úvěrovou smlouvu je potřeba považovat za absolutně neplatnou, a má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč.
14. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, když požadavky plynuly z absolutně neplatné smlouvy.
15. Současně soud s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, mimo jiné sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, rozhodl tak, že žalobkyni se nepřiznává ani nárok na zákonný úrok z prodlení, když je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
16. Lhůtu k plnění, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaná byla pasivní a soudu nesdělila informace, které by jí bránily v této lhůtě dlužnou částku uhradit a jedná se o nižší částku, kterou by měl být dlužník schopen ve lhůtě 2 měsíců uhradit.
17. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, když v řízení byla více úspěšná žalovaná, té však žádné náklady nevznikly, a proto ji nebyly přiznány.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.