20 C 289/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 25 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, a to od 20. dne v měsíci, který následuje po měsíci, ve kterém rozsudek nabyl právní moci, a to až do úplného zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 10 290 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12% ročně z částky 21 000 Kč od 6. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 25 290 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce, kterou žalobkyně uzavřela s žalovanou a na základě které žalobkyně žalované poskytla dne 2. 9. 2024 a dne 3. 9. 2029 celkovou částku 15 000 Kč, když však tuto částku žalované nevrátila. Současně s tímto požaduje žalobkyně částku 4 290 Kč jakožto smluvní pokutu a částku 6 000 Kč představující smluvní úrok z prodlení ve výši 40% z poskytnuté částky. Před uzavřením smlouvy, žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když žalovaná doložila výpisy z bankovního účtu, či výplatní listy, současně byla žalovaná lustrována v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, pouze uvedla, že je nezaměstnaná a žádá o umožnění uhradit svůj dluh ve splátkách.

3. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 9. 2024 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dálkově. Před poskytnutím úvěru žalobkyni vycházela z tzv. bank reportu, ve kterém byly uvedeny příjmy žalované, avšak nikoliv pouze její mzda, ale také poskytnuté půjčky. Současně žalovaná žalobkyni předložila občanský a řidičský průkaz.

5. Ze sdělení , právnická osoba, a z předloženého výpisu z účtu žalované za září 2024 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované dne 2. 9. a 3. 9. 2024 dvě částky v celkové výši 15 000 Kč. Další příjem žalobkyně byl ve výši 16 016 Kč od , právnická osoba, . a Z účtu nebyly zřejmé pravidelné výdaje.

6. Žalobkyně dopisem ze dne 2. 1. 2025 zesplatnila spotřebitelský úvěr č. , hodnota, .

7. Žalobkyně zaslala žalované upomínky, a to dne 30. 6. 2024, 7. 7. 2024, 14. 7. 2024 a ze dne 23. 7. 2024. Následně žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 9. 10. 2025, která byla odeslána 21. 10. 2025.

8. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla podepsána smlouva úvěru dle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 29. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.

12. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

13. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně soudu nepředložila důkazy, ze kterých by bylo prokázáno splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost ze strany žalobkyně. Soud na jednání měl v úmysl poučit o tomto nedostatku žalobkyni, dle § 118a o.s.ř., ale vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, dobrovolně se tohoto práva na to být poučena vzdala a soud vycházel z listin, které měl k dispozici při vyhlášení rozsudku. Pokud proběhla lustrace v systémech, jak uváděla žalobkyně, výsledky lustrace nebyly soudu předloženy. Rovněž nebyly předloženy výplatní pásky ani výpisy z účtu, když jediný výpis, který měl soud k dispozici byla ze září 2024, tedy až poté, co byl úvěr poskytnut a ani z tohoto účtu nebyly řádně prokázány pravidelné výdaje žalované.

14. Pokud proběhlo interní posouzení, pak žalobkyně dostatečně nevysvětlila a nedoložila, na základě jakých skutečností posoudila schopnost žalované úvěr splácet, tedy soud vzal za prokázané, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, čímž porušila své povinnosti jako poskytovatele úvěru a posuzovanou úvěrovou smlouvu je potřeba považovat za absolutně neplatnou, a má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč.

15. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, když požadavky plynuly z absolutně neplatné smlouvy.

16. Současně soud s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, mimo jiné sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, rozhodl tak, že žalobkyni se nepřiznává ani nárok na zákonný úrok z prodlení, když je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

17. Lhůtu k plnění, soud stanovil ve splátkách dle § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když se jednalo o spotřebitelský úvěr, žalovaná nemá stále zaměstnání, ale současně sdělila, že je schopna splácet po částce 500 Kč měsíčně.

18. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalobkyně je cca obdobný jako úspěch žalované, když při posuzování úspěchu a neúspěchu je potřeba vycházet i z příslušenství.