20 C 94/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 228 925,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 228 139,53 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 027,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 831,64 Kč, s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 223 389,53 Kč od 22. 2. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 223 389,53 Kč od 22. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10 % a částku 785,76 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku,

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 57 050 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 228 925,29 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky společně s úrokem ve výši 9,9 % ročně a pojistným ve výši 250 Kč měsíčně (0,1 % měsíčně z jistiny úvěru) splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 5 369 Kč. Žalovaný však splátky neplnil řádně a včas, když uhradil pouze 8 splátek, a proto žalobkyně v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami zesplatnila předmětný úvěr ke dni 4. 2. 2020, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalovaný zůstal žalobkyni na jistině úvěru dlužen částku 223 389,53 Kč a na úvěrových poplatcích částku 4 750 Kč (z toho 3 x 250 Kč za pojištění, poplatek ve výši 250 Kč za zaslání 1. upomínky a částky ve výši 500 Kč za zaslání 2. a další upomínky, daném případě a úhrady 490 Kč za zpracování a vyhodnocení žádosti o úvěr). Dále žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 15 027,90 Kč za dobu do 21. 2. 2020, úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 223 389,53 Kč od 22. 2. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení, který ke dni 21. 2. 2020 činil 1 831,64 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 223 389,53 od 22. 2. 2020 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že dne 18. 5. 2018 uzavřela žalobkyně s žalovaným Smlouvu o bankovních službách pro č. účtu [bankovní účet], když žalovaný na tomto účtu se dostal do debetu, o čemž byl informován dopisem ze dne 30. 9. 2019, avšak ani přes výzvy debet ve výši 785,76 Kč nevyrovnal a žalobkyně využila svého práva a ukončila smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu, když o tomto byl žalovaný informován dopisem ze dne 3. 12. 2019 a současně byl upozorněn, že jeho dluh ve výši 785,76 Kč byl převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. [bankovní účet] a požaduje uhrazení i této částky.

2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Provedla lustraci žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v registru SOLUS, ve své interní databázi, v insolvenčním rejstříku, v evidenci neplatných dokladů a v evidenci adres obecních/městských úřadů, přičemž nebylo zjištěno, že by žalovaný měl dluhy po splatnosti nebo že by proti němu bylo vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně vyšla z žalovaným tvrzeného a doloženého příjmu 33 909 Kč čistého měsíčně a výdajů v celkové výši 13 410 Kč (na bydlení - 6 000 Kč, ostatní výdaje 4 000 Kč, životní minimum – 3 410 Kč), když informace poskytnuté žalovaným pak žalobkyně konfrontovala s transakcemi na běžném účtu žalovaného. Dále vycházela rovněž z demografických a statistických dat. Vedle toho nelze odhlédnout, že si žalovaný sjednal pojištění schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně na základě uvedeného dospěla k závěru, že žalovaný byl schopen hradit splátky, když rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 20 499 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jediné podání, které poslal, bylo prostým emailem dne 10. 6. 2022 (pátek před pondělním jednání), ve kterém se nevyjádřil ve věci, pouze požádal o odročení jednání z důvodu, že zjistil, že jeho dohodnutý právní zástupce si účtuje vysoké částky. Následně tuto žádost poslal i písemně, když ta byla soudu doručena dne 14. 6. 2022 – den po nařízeném jednání). Soud jednání nařídil na 13. 6. 2022, když předvolání na toto jednání si žalovaný převzal osobně dne 13. 5. 2022. Dobu jednoho měsíce soud považuje za dostatečně dlouhou k nalezení si právního zástupce, pokud o to účastník stojí, případně k tomu, aby včas požádal o odročení jednání. Žalovaný to však neučinil, když nadto důvod, že jeho právní zástupce je drahý, není omluvitelným důvodem pro odročení jednání. Pokud by soud k takového odročení přistoupil jednal by v rozporu s rychlostí jednání. K tomu je potřeba zdůraznit, že žalovaný přes to, že věděl, že se bude konat jednání, se k věci nijak nevyjádřil a skutečnosti uvedené žalobkyní nijak nerozporoval. Proto se jednání v řádně předvolaném termínu konalo a soud na něm provedl důkazy, které ke svým tvrzením předložila žalobkyně, když žalovaný ničeho nedoložil.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky v celkové výši 250 000 Kč, když žalovaný je měl nejpozději do 20. 9. 2023 celé včetně dohodnutého úroku ve výši 9,9% ročně a pojistného ve výši 250 Kč měsíčně splatit. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím přímého bankovnictví. Součástí smlouvy byl výňatek ze Sazebníku, dle něhož byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému poplatek za zaslání první upomínky (za oznámení o neprovedení splátky) ve výši 250 Kč a poplatek za zaslání druhé a každé další upomínky ve výši 500 Kč Součástí smlouvy byl mimo jiné Sazebník poplatků, Všeobecné obchodní podmínky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, když v čl. 32 Všeobecných obchodních podmínek si strany výslovně sjednali, že vztahy mezi žalobkyní a žalovaným se řídí právním řádem České republiky a k řešení případných sporů jsou příslušené soudu České republiky. V rámci ověření totožnosti žalovaný žalobkyni předložil kopii cestovního pasu.

1. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] byly žalovanému předmětné finanční prostředky převedeny na účet žalovaného dne 27. 9. 2018, když z historického výpisu k tomuto účtu soud zjistil, že žalobkyně za žalovaným eviduje nesplacenou půjčku ve výši 223 389,53 Kč.

1. Žalobkyně dále doložila Žádost žalovaného o spotřebitelský úvěr, v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 33 909 Kč, jeho náklady spojené s bydlením činí 6 000 Kč měsíčně a má další měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč měsíčně. Současně bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy žalovaný bydlel v [obec], když z potvrzení o přechodném pobytu soud zjistil, že i zde je uvedena adresa v [obec], ulice [ulice a číslo]. Dle listiny označené jako Návrh na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru byla provedena podrobná lustrace žalovaného v interních a externích databázích, když z generování kreditní informace byly zjištěny další okolnosti zadlužení žalovaného – v té době u [anonymizováno] žádné. Z výsledku aplikačního ratingu – konečné hodnocení soud zjistil, že žalovanému byl schválen úvěr s tím, že splátka mohla dosahovat až 15 412 Kč. Soud současně zjistil, že dne 15. 4. 2018 byla odmítnuta žádost žalovaného na poskytnutí úvěru ve výši 510 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že za červenec 2018 jeho příjem činil 33 000 Kč, což bylo doloženo o potvrzením o výši pracovního příjmu, kdy jeho zaměstnavatel [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] potvrdil, že měsíční příjem žalovaného činí 33 909 Kč měsíčně. Zdravotní stav žalovaného byl dobrý, což bylo zjištěno z potvrzení ze dne 27. 9. 2018.

1. Dopisem ze dne 30. 6. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky, když byl současně upozorněn na poplatek za upomínku ve výši 250 Kč a že je se splátkou v červnu 2019 po splatnosti a dále byl shodně vyzván k úhradě dluhu upomínkou ze dne 15. 7. 2019, když tato upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč a upomínkou ze dne 25. 7. 2019, která byla rovněž zpoplatněna částkou 500 Kč. Výzvou ze dne 25. 8. 2019 byl upozorněn na možné zesplatněné celé dlužné částky a vymáhání celé částky soudní cestou. Výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 22. 1. 2020 včetně dodejky byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu.

1. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně otevřela žalovanému účet č. [bankovní účet], když z historického výpisu k tomuto účtu soud zjistil, že žalovaný se dostal do debetu s částkou 785,76 Kč. Dopisem ze dne 4. 11. 2019 došlo ze strany žalobkyně k odstoupení od Smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu, když dopisem ze dne 3. 12. 2019 bylo žalovanému sděleno, že jeho účet byl zrušen a současně byl informován o zřízení zvláštního účtu pohledávek, na který byl převeden debet ve výši 785,76 Kč.

1. Strany si v rámci smluvního ujednání řádně dohodly příslušnost Českých soudů a svůj právní vztah podřídily právnímu řádu České republiky.

1. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

1. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

1. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v rámci posuzovaného smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil, soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně dostála své povinnosti před poskytnutím úvěru s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud by tak neučinila, smlouva by byla neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

1. K argumentaci žalobkyně, že i pokud by této své povinnosti nedostála, jednalo by se pouze o neplatnost relativní, soud uvádí následující. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Soud dále poukazuje, že ke shodnému závěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Jak plyne z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb., uvedené články směrnice ukládají vnitrostátnímu soudu, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda věřitel před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost spotřebitele, a pokud ten takto neučinil, aby z toho vyvodil důsledky odpovídající vnitrostátnímu právu. Není možné, aby sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu, se uplatnily pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem. Soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

1. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, když se nespokojila pouze s ničím nepodloženými tvrzeními žalovaného o jeho majetkových poměrech, když příjem ji byl doložen, jak potvrzením o příjmu, tak výpisem z účtu, na kterém je příjem zachycen. Výdaje žalovaného žalobkyně zkontrolovala v přístupných registrech, když současně vyšla z jeho tvrzení, které zkonfrontovala se statistickými údaji a současně v době poskytnutí úvěru vedla žalovanému běžný účet, ze kterého zjistila jeho pravidelné příjmy a výdaje, tedy učila vše, co po ní lze spravedlivě požadovat.

1. Soud má s ohledem na předložené listinné důkazy za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o bankovních službách, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. [bankovní účet]. V rámci tohoto smluvního vztahu se však žalovaný dostal do nepovoleného debetu ve výši 785,76 Kč a ani na základě dopisu žalobkyně ze dne 4. 11. 2019, kterým odstoupila od smlouvy a ani na základě dopisu ze dne 3. 12. 2019 žalovaný svůj závazek vůči žalované neuhradil, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 785,76 Kč.

1. Dále vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky v celkové výši 250 000 Kč, což učinila dne 27. 9. 2018, když žalovaný je měl nejpozději do 20. 9. 2023 celé včetně dohodnutého úroku ve výši 9,9% ročně a pojistného ve výši 250 Kč měsíčně splatit.

1. Jelikož žalovaný sjednané splátky dohodnuté ve smlouvě [číslo] ze dne [datum] ve výši 5 369 Kč přestal řádně splácet, a nezaplatil je ani za základě několika upomínek z června až srpna 2019, vzniklo žalobkyni oprávnění úvěr zesplatnit a požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých pohledávek z úvěru. Žalovaný své závazky vzniklé z titulu úvěrové smlouvy ani přes výzvy žalobkyně neuhradil a zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 223 389,53 Kč a na úvěrových poplatcích částku 4 750 Kč, z toho 3 x 250 Kč za dohodnuté pojištění, poplatek ve výši 250 Kč za zaslání 1. upomínky, a částky ve výši 500 Kč za zaslání 2. a další upomínky a úhrady 490 Kč za zpracování a vyhodnocení žádosti o úvěr. Dále je opodstatněn i požadavek žalobkyně na zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 15 027,90 Kč ke dni 21. 2. 2020, úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 223 389,53 Kč od 22. 2. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení, který žalobkyni požaduje ke dni 21. 2. 2020 ve výši 1 831,64 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 223 389,53 od 22. 2. 2020 do zaplacení, když úrok ve výši 9,9% ročně soud posoudil jako v přiměřené výši. Náklady za odeslané upomínky jsou účtované na základě sazebníku žalobkyně, který měl žalovaný k dispozici, tedy se s nimi mohl seznámit.

1. Dále žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným Smlouvu o bankovních službách pro č. účtu [bankovní účet], když žalovaný na tomto účtu se dostal do debetu, o čemž byl informován dopisem ze dne 30. 9. 2019, avšak ani přes výzvy debet ve výši 785,76 Kč nevyrovnal a žalobkyně využila svého práva a ukončila smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu, když o tomto byl žalovaný informován dopisem ze dne 3. 12. 2019 a současně byl upozorněn, že jeho dluh ve výši 785,76 Kč byl převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. [bankovní účet] a požaduje uhrazení i této částky.

1. Soud tedy shledal žalobu důvodnou a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

1. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 57 050 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 158 Kč a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Zástupce žalobkyně učinil ve věci čtyři úkony právní služby po 9 220 Kč za úkon dle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba včetně jejího doplnění, výzva k plnění a účast na jednání ve dne 13. 6. 2022), tj. celkem 36 880 Kč, ze čtyř paušálních náhrad výdajů dle § 11 ve spojení s § 13 advokátního tarifu za každý provedený úkon, tj. 4x300 Kč, tj. 1 200 Kč. Žalobkyni dále náleží náhrada cestovného na trase [obec] [obec] a zpět v rozsahu zpáteční cesty 162 km, [značka automobilu], [registrační značka], při vyhláškové ceně 44,50 Kč za 1l benzinu natural (srovnej § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, dále jen„ vyhláška“) a kombinované spotřebě 4,7 l /100 km, tj. 339 Kč. Žalobkyni náleží rovněž tzv. amortizace vozidla ve výši 761 Kč, srov. § 1 písm. b) vyhlášky a náhrada za ztrátu času cestou na jednání a zpět v délce 4 půlhodin, tj. 400 Kč (srov. § 14 advokátního tarifu). S ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, soud žalobkyni rovněž přiznal náhradu za 21% DPH z částky 39 580 Kč, tj. 8 312 Kč. Náhradu nákladů, tak jak byly žalobkyni přiznány, má soud za účelně a potřebně vynaložené k uplatnění jejího práva ve sporu.