22 C 10/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zaplacení 23 258 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 10 400 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 49 875,37 Kč s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 1 638,07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 11 128,54 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 1 638,07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 11 128,54 Kč od 28. 9. 2023 do 11. 11. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 728,54 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 23 258 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 1. 2. 2012 smlouvu o půjčce č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 626 Kč, který je tvořen součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 477 Kč (s úrokovou sazbou 21 % ročně), odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 800 Kč a inkasního poplatku ve výši 2 349 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, když poslední splátku uhradil dne 15. 8. 2012. Následně byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem. Za dobu od uzavření smlouvy o půjčce do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 5 800 Kč a za dobu od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do sepisu žaloby pak žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 1 638,07 Kč, poplatek ve výši 1 187,93 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 687,43 Kč (ve výši 21 % ročně z částky 1 638,07 Kč za období od 5. 3. 2013 do 27. 9. 2023), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 342,53 Kč (ve výši 7,50 % ročně z částky 1 638,07 Kč za období od 20. 12. 2012 do 27. 9. 2023), úrok ve výši 21 % z částky 1 638,07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 1 638,07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Dále právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 31. 7. 2012 smlouvu o půjčce č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 032 Kč, který je tvořen součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 532 Kč (s úrokovou sazbou 19,98 % ročně), odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 280 Kč a inkasního poplatku ve výši 6 220 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 368 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, když poslední splátku uhradil dne 8. 8. 2012. Následně byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem. Za dobu od uzavření smlouvy o půjčce do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný celkem částku 1 600 Kč a za dobu od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do sepisu žaloby pak žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 11 128,54 Kč, poplatek ve výši 9 303,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 22 574,52 Kč (ve výši 19,98 % ročně z částky 11 128,54 Kč za období od 25. 9. 2013 do 27. 9. 2023), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 412,89 Kč (ve výši 7,50 % ročně z částky 11 128,54 Kč za období od 16. 8. 2012 do 27. 9. 2023), úrok ve výši 19,98 % z částky 11 128,54 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 11 128,54 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

3. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně v případě obou půjček uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný (o svých rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech), přičemž tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného; a dále lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně rovněž podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaný mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalovaný pak v obou případech výslovně stvrdil, že právní předchůdkyni žalobkyně poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Teprve po vyhodnocení získaných informací byly se žalovaným uzavřeny předmětné smlouvy.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 1. 2. 2012 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal společně s poplatkem ve výši 3 626 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 45 týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti obdržel celou částku půjčky. Součástí smlouvy o půjčce byly i smluvní podmínky. Žalobkyně doložila Zákaznickou kartu (žádost o spotřebitelský úvěr) podepsanou žalovaným ze dne 1. 2. 2012. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v té době nezaměstnaný s měsíčním příjmem ve výši 10 000 Kč a další příjmy domácnosti měly činit 5 000 Kč. Dále je zde ohledně osoby žalovaného uvedeno, že bydlí v podnájmu a nemá žádné nezaopatřené děti. Žalovaný také uvedl, že nemá půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně ani u jiné společnosti. Běžné měsíční výdaje domácnosti žalovaného byly vyčísleny částkou 2 000 Kč na nájem/inkaso, 1 080 Kč na spoření/pojištění, 300 Kč na telefon a 1 500 Kč na výdaje na domácnost, tedy celkem měsíční výdaje měly činit 4 880 Kč.

6. Dále bylo zjištěno, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 31. 7. 2012 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal společně s poplatkem ve výši 10 032 Kč vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 368 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti obdržel celou částku půjčky. Součástí smlouvy o půjčce byly i smluvní podmínky. Žalobkyně doložila Zákaznickou kartu (žádost o spotřebitelský úvěr) podepsanou žalovaným ze dne 31. 7. 2012. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v té době zaměstnán jako stěhovák s měsíčním příjmem ve výši 17 000 Kč. Dále je zde ohledně osoby žalovaného uvedeno, že bydlí podnájmu a nemá žádné nezaopatřené děti. Žalovaný také uvedl, že má půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně. Běžné měsíční výdaje domácnosti žalovaného byly vyčísleny částkou 2 000 Kč na nájem/inkaso, 500 Kč na telefon, 1 200 Kč na splátky půjček/výživné a 3 500 Kč na výdaje na domácnost; tedy celkem měsíční výdaje měly činit 7 200 Kč.

7. Pohledávky za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni; přílohou této smlouvy byl seznam postupovaných pohledávek. O tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 29. 9. 2023, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužných částek do 10 dnů od doručení této výzvy. Dle podacího lístku byl tento dopis byl odeslán žalovanému dne 27. 10. 2023.

8. Předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek, a to nejpozději do 14. 8. 2024. Výzva byla odeslána dne 31. 7. 2024, což žalobkyně doložila podacím lístkem.

9. Na právní vztahy mezi žalovaným a žalobkyní se vztahuje právní úprava obsažená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a to v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť se jedná o právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a současně se jedná o jiné právní poměry než týkající se práv osobních, rodinných nebo věcných.

10. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smluv o půjčce tak, jak tento institut upravuje § 657 obč. zák.: „Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“11. Na zamýšlené smluvní vztahy dopadá úprava obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smluv nevyplývá, že by mu půjčky byly poskytovány v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

12. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.“13. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je tedy i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).

14. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smluv žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně v obou případech vycházela z informací získaných od žalovaného o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech a že tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného. Tato tvrzení však žalobkyně ničím nepodložila a soudu nedoložila žádné listiny prokazující průběh zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V takovém případě soudu nezbylo než dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála své povinnosti zkoumat před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného.

15. Úprava § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 24. 2. 2013 ukládala věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit. Zákonem č. 43/2013 Sb. bylo dotyčné ustanovení (s účinností od 25. 2. 2013) doplněno tak, že „věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“. V projednávané věci byly smlouvy uzavřeny před nabytím účinnosti zákona č. 43/2013 Sb. K odpovědi na otázku, zda i podle právní úpravy před dotyčnou novelou bylo možné vyhodnotit smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatné - tedy bez toho, že by jejich neplatnost stanovil přímo zákon - je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

16. Předmětné smlouvy je tudíž nutno považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnuté jistiny, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 451 obč. zák.: „(1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“ Pohledávky za žalovaným byly následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupeny na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejich vymáhání.

17. V případě smlouvy ze dne 1. 2. 2012 na poskytnutou jistinu ve výši 5 000 Kč uhradil žalovaný celkem 5 800 Kč, tedy ještě více, než kolik byl povinen. Proto soud žalobu ohledně požadované jistiny ve výši 1 638,07 Kč, poplatku ve výši 1 187,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 687,43 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 342,53 Kč, úroku ve výši 21 % z částky 1 638,07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 1 638,07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení zamítl.

18. V případě smlouvy ze dne 31. 7. 2012 na svůj závazek vrátit žalobkyni částku 12 000 Kč žalovaný uhradil 1 600 Kč, soud proto žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni jistinu ve výši 10 400 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Co se úroku z prodlení týče, je třeba uvést, že nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané oznámení o postoupení pohledávek, v němž byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužných částek do deseti dnů od doručení této výzvy. Odeslání výzvy dne 27. 10. 2023 žalobkyně prokázala podacím lístkem. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku platí, že „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Zákonná domněnka zakotvená v § 573 občanského zákoníku stanoví, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byla žalovanému výzva doručena dne 1. 11. 2023. Vzhledem k tomu, že byla žalovanému pro úhradu určena lhůta deseti dnů, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, byl žalovaný povinen provést úhradu do 11. 11. 2023 a ode dne následujícího, tj. ode dne 12. 11. 2023, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok požadovala žalobkyně v zákonné výši ke dni 16. 8. 2012, tj. ve výši 7,50 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni 12. 11. 2023, tj. 15 % ročně; soud proto přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní.

19. Soud tedy žalobu dále zamítl co do části jistiny ve výši 728,54 Kč, poplatku ve výši 9 303,46 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 22 574,52 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 412,89 Kč, smluvního úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 11 128,54 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 11 128,54 Kč od 28. 9. 2023 do 11. 11. 2023 a úroku z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 728,54 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí. Právo na náhradu nákladů řízení by měl žalovaný, která byl ve věci převážně úspěšný. Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.