22 C 124/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno anonymizováno adresa o zaplacení 556 482,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 573 626,45 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3,6 % ročně z částky 553 482,30 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 553 482,30 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 62 209 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 556 482,30 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovanou a panem [jméno] [příjmení] jakožto solidárními spoludlužníky (dále též jen jako„ spoludlužníci“) uzavřela dne [datum] smlouvu o hypotečním úvěru, na základě které poskytla shora jmenovaným finanční prostředky ve výši 680 000 Kč. Spoludlužníci se pak zavázali poskytnuté finanční prostředky žalobkyni splatit společně s úroky a poplatky za služby poskytované v souvislosti s úvěrem v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni v měsíci s tím, že celý úvěr měl být splacen nejpozději do 15. 11. 2040. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením předmětné smlouvy prověřována úvěruschopnost spoludlužníků, žalobkyně uvedla, že vycházela zejména z informací, které si sama aktivně zjistila a ověřila ze zdrojů nezávislých na spoludlužnících. Konkrétně provedla lustraci v bankovním registru klientských informací, v nebankovním registru klientských informací, v registru SOLUS, ve své interní databázi, v insolvenčním rejstříku, v evidenci neplatných dokladů a v evidenci adres obecních/městských úřadů, přičemž nebylo zjištěno, že by některý ze spoludlužníků měl dluhy nebo že by proti němu bylo vedeno insolvenční řízení, ani to, že by měl evidovánu adresu na obecním či městském úřadě či že by jeho doklad totožnosti byl neplatný. Co se týče příjmů a výdajů spoludlužníků, zde žalobkyně vycházela z informací uváděných v žádosti o poskytnutí úvěru. Za účelem ověření příjmů si vyžádala potřebné dokumenty, konkrétně potvrzení o výši příjmů pana [jméno] [příjmení] ze zaměstnání a potvrzení Úřadu práce o tom, že žalovaná pobírá rodičovský příspěvek v tvrzené výši. Dále vycházela rovněž z demografických a statistických dat zanesených ve skóringovém modelu s nimiž konfrontovala informace poskytnuté spoludlužníky. Po provedeném posouzení veškerých zjištěných informací dospěla žalobkyně k závěru, že spoludlužníci budou schopni poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně však zároveň zdůraznila, že v době uzavření předmětné smlouvy neexistovala žádná právní úprava, která by stanovovala povinnost posoudit úvěruschopnost klienta. Spoludlužníci však své závazky ze smlouvy přestali řádně plnit, když naposledy uhradili v plné výši splátku splatnou ke dni 15. 7. 2019. V důsledku této skutečnosti žalobkyně přistoupila v souladu s úvěrovými podmínkami k zesplatnění úvěru ke dni 19. 12. 2019. Spoludlužníci pak zůstali žalobkyni dlužni 553 482,30 Kč na jistině úvěru. Dále žalobkyně požadovala zaplacení poplatků ve výši 3 000 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni 19. 2. 2020 ve výši 7 727,10 Kč, úroku ve výši 3,6 % ročně z dlužné jistiny od 20. 2. 2020 do zaplacení a s ohledem na prodlení s úhradou rovněž zaplacení úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 19. 2. 2020 ve výši 9 417,05 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 20. 2. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Namítla, že předmětná pohledávka, kterou po ní žalobkyně požaduje uhradit, je zahrnuta do majetkové podstaty spoludlužníka pana [jméno] [příjmení] a bude uspokojena prodejem nemovitosti v rámci insolvenčního řízení vedeného ve vztahu k výše jmenovanému.

3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované podotkla, že jelikož žalovaná v závazkovém vztahu vystupuje v pozici solidárního dlužníka, není žalobkyně limitována v tom, aby vůči ní uplatnila svou pohledávku bez ohledu na to, že se zároveň po druhém solidárním spoludlužníkovi domáhá jejího uspokojení v insolvenčním řízení.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní na straně jedné a žalovanou a panem [jméno] [příjmení] na straně druhé byla dne [datum] uzavřena smlouva o hypotečním úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout shora jmenovaným finanční prostředky v celkové výši 680 000 Kč. Tento úvěr byl pak účelově vázán na nákup nemovitosti, a to bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku v [katastrální uzemí], přičemž bylo zároveň ujednáno, že tato nemovitost bude představovat zajištění poskytnutého úvěru. Spoludlužníci se pak zavázali finanční prostředky čerpat nejpozději do 14. 1. 2011 a tyto splácet společně s úrokem ve výši 4,95 % ročně v měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 15. 2. 2011 s tím, že výše dané splátky bude vždy odpovídat rozdílu mezi částkou 3 639 Kč a výši úroků splatných za období od předcházejícího dne splatnosti úroků, popřípadě splátky jistiny úvěru, do daného dne splatnosti. Ve vztahu k úrokům bylo dále ujednáno, že aktuální výše úrokové sazby bude platná do 14. 12. 2015 a žalobkyně klientovi nejdříve dva měsíce a nejpozději měsíc před uplynutím doby platnosti úrokové sazby zašle sdělení, v němž mu nabídne novou výši úrokové sazby, délku doby její platnosti, výši měsíční splátky jistiny a úroků pro další období s tím, že pokud se klient s žalobkyní nedohodne na jiné výši úrokové sazby, výši měsíční splátky jistiny a úroků nejpozději do posledního dne platnosti sjednané úrokové sazby, považuje se úroková sazba stanovená ve sdělení za platnou a účinnou k prvnímu dni následujícímu po uplynutí sjednané doby platnosti úrokové sazby. Ke změně výše úrokové sazby za období od 15. 12. 2015 do 14. 12. 2016 na 2,99 % ročně došlo na základě dodatku ke smlouvě uzavřeného dne [datum], ke změně výše úrokové sazby za období od 15. 12. 2016 do 14. 12. 2019 na 1,79 % ročně došlo na základě dodatku ke smlouvě uzavřeného dne [datum] a konečně ke změně úrokové sazby za období od 15. 12. 2019 do 14. 12. 2022 na 3,60 % ročně došlo na základě sdělení žalobkyně ze dne [datum]. Ve smlouvě bylo pak výslovně uvedeno, že v případě, kdy smlouvu uzavírá více klientů, jsou z této smlouvy zavázáni společně a nerozdílně. Nedílnou součást smlouvy tvořily dále jednak Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, Sazebník žalobkyně a především Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. V článku XI.

2. úvěrových podmínek bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat po klientovi okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství v případě porušení smlouvy spočívající dle článku XI.

1. úvěrových podmínek mimo jiné v prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého závazku ze smlouvy. Z doložené žádosti o čerpání úvěru plyne, že spoludlužníci požádali žalobkyni o čerpání úvěru dne [datum]. Čerpání úvěru bylo spoludlužníkům ze strany žalobkyně povoleno, což dosvědčuje doložený interní účetní doklad ze dne [datum]. Z doloženého výpisu z úvěrového účtu je patrné, jakým způsobem spoludlužníci úvěr spláceli a dále to, že žalobkyni zůstali dlužni na jistině, úrocích a poplatcích výše uvedené částky.

5. Předmětná smlouva byla uzavřena na žádost spoludlužníků ze dne [datum]. Na základě této žádosti byl pak ze strany zprostředkovatele úvěru podán návrh na rozhodnutí o poskytnutí hypotečního úvěru. [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] s pravidelným čistým průměrným příjmem za posledních 12 měsíců ve výši 24 377 Kč, což dokládá potvrzení jeho zaměstnavatele ze dne 8. 12. 2010. Žalovaná uvedla svůj měsíční příjem ve výši 7 600 Kč, přičemž dle doloženého přehledu vyplacených dávek státní sociální podpory vystaveného Úřadem práce České republiky dne 13. 12. 2010 žalovaná skutečně pobírala rodičovský příspěvek v uváděné výši. Žalobkyně doložila také výpisy z Administrativního registru ekonomických subjektů a z Obchodního rejstříku, prostřednictvím nichž ověřila, že žalovaná ani spoludlužník neprovozují podnikatelskou činnost a výpis z živnostenského rejstříku, prostřednictvím něhož ověřila existenci zaměstnavatele spoludlužníka. Konečně žalobkyně doložila výpis ze svého interního systému prokazující, že ověřila existenci dalších případných závazků žalované a spoludlužníka, přičemž existenci žádných dalších závazků nezjistila a na základě veškerých informací zjištěných o spoludlužnících provedla jejich rating.

6. Dopisem ze dne 7. 11. 2019 byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě aktuální dlužné částky z titulu předmětné úvěrové smlouvy s tím, že pokud tuto částku neuhradí nejpozději do 19. 12. 2019, žalobkyně přistoupí k zesplatnění celé úvěrové pohledávky a tuto pohledávku bude po žalované vymáhat. K úhradě veškerých pohledávek z úvěru byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 14. 1. 2020, kterou dle přiložené doručenky prokazatelně převzala dne 15. 1. 2020.

7. Z usnesení ze dne [datum], [anonymizováno] [insolvenční spisová značka], soud zjistil, že byl zjištěn úpadek spoludlužníka žalované pana [jméno] [příjmení] a že mu bylo povoleno tento úpadek řešit oddlužením. Ze seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že do insolvenčního řízení byla ze strany žalobkyně přihlášena pohledávka vzniklá z titulu předmětného hypotečního úvěru.

8. Vzhledem k datu uzavření předmětné smlouvy je nutno při právním posouzení věci s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který stanoví, že„ není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy“ aplikovat ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník).“ 9. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobkyní na straně jedné a žalovanou a panem [jméno] [příjmení] na straně druhé došlo k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravoval § 497 obchodního zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 10. Není pak pochyb o tom, že žalobkyně vystupovala při uzavření předmětné smlouvy v pozici podnikatelky, jejímž předmětem podnikání bylo mimo jiné rovněž poskytování úvěrů a žalovaná a pan [jméno] [příjmení] vystupovali v pozici spotřebitelů, když ze smlouvy nevyplývá, že by jim byl úvěr poskytován v souvislosti s jejich podnikatelskou činností.

11. Je sice třeba souhlasit s tvrzením žalobkyně, že v době uzavření předmětné smlouvy neexistovala žádná právní úprava, která by výslovně stanovovala povinnost posoudit úvěruschopnost klienta, nicméně povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr je jedním ze stěžejních principů zodpovědného úvěrování. S tímto principem se ztotožnil též Ústavní soud, který ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 konstatoval následující:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Z odůvodnění lze dále vyčíst, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém dluh splatit, zároveň Ústavní soud uzavírá, že se ve vztahu k úvěrujícím nejedná o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek, což doplňuje touto úvahou:„ to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ Z nálezu je patrné, že Ústavní soud nazírá na předlužování jednotlivců (domácností) nikoli jako na problém konkrétního individua, ale problém celospolečenský, neboť jak sám podotýká, prověřením spotřebitelovy schopnosti úvěr splatit, není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí společnost jako taková.

12. Z toho co bylo uvedeno výše, je tedy patrné, že zásada posouzení schopnosti dlužníka (spotřebitele) splatit úvěr je z hlediska celospolečenského natolik významná, že její nedodržení v procesu uzavírání smlouvy lze hodnotit jako právní jednání (dřívější terminologií právní úkon), které se příčí dobrým mravům a které je absolutně neplatné (srov. § 39 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013).

13. Soud však dospěl v této věci k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy své povinnosti posoudit schopnost spoludlužníků úvěr splácet řádně dostála. Výši příjmů spoludlužníka pana [jméno] [příjmení] ze zaměstnání žalobkyně ověřila prostřednictvím doloženého potvrzení o příjmech vystaveného jeho zaměstnavatelem a dále prostřednictvím přehledu vyplacených dávek ověřila, že žalovaná pobírá rodičovský příspěvek. Co se týče zkoumání výdajové stránky spotřebitele, zde má soud za to, že je třeba, aby poskytovatel úvěru ověřoval zejména výši nákladů na bydlení, které obvykle tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a to, zda je spotřebitel schopen řádně hradit své již existující závazky. Tyto náklady totiž nemohou být jednoduše okamžitě sníženy s ohledem na aktuální finanční situaci jednotlivce a na nově přijaté závazky tak, jak je tomu u dalších životních nákladů na stravování, hygienu oblékání, volný čas a apod. V daném případě je nutno brát v úvahu, že spoludlužníci z finančních prostředků z úvěru hradili nákup nemovitosti, která jim měla sloužit k bydlení a zásadní část jejich nákladů na bydlení tudíž měla do budoucna představovat splátka úvěru. Při posuzování výdajové stránky tak dle názoru soudu nemohla být nijak zvlášť relevantní výše nákladů, jež spoludlužníci za bydlení platili do doby poskytnutí úvěru. Pokud jde o další případné závazky spoludlužníků, tak žalobkyně lustrací v příslušných registrech prověřila, že nemají vůči jiným subjektům závazky po splatnosti.

14. Jelikož žalovaná a její spoludlužník své závazky z předmětné úvěrové smlouvy přestali řádně hradit, byla žalobkyně oprávněna veškeré pohledávky vzniklé z této smlouvy zesplatnit, a to dle úvěrových podmínek v souladu s § 565 občanského zákoníku, který zní: Jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“ 15. Z textu předmětné smlouvy přitom výslovně plyne, že oba spoludlužníci jsou z této smlouvy zavázáni společně a nerozdílně a jde tak o solidární závazek ve smyslu § 511 odst. 1 občanského zákoníku, dle něhož„ jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich.“ Situaci, kdy je vůči jednomu ze solidárních spoludlužníků zahájeno insolvenční řízení, výslovně upravuje § 183 odst. odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v němž je konstatováno, že„ přihláškou pohledávky není dotčeno ani právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem.“ Vzhledem k citovaným zákonným ustanovením tak ve věci nemůže být jakkoli relevantní námitka žalované, že předmětná pohledávky byla ze strany žalobkyně přihlášena do insolvenčního řízení vedeného ve vztahu ke spoludlužníkovi.

16. Žalobkyně je tak oprávněna se po žalované domáhat uhrazení dlužné jistiny, úroků a poplatků účtovaných v souladu se sazebníkem žalobkyně. S ohledem na prodlení s úhradou dluhu vzniklo žalobkyni vůči žalované rovněž oprávnění požadovat úroky z prodlení na základě § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, který stanoví, že„ je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.“ 17. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a vzhledem k výši přiznané částky uložil žalované uhradit žalobkyni dlužnou částku do jednoho měsíce od právní moci rozsudku tak, jak to umožňuje § 160 věty druhé odst. 1zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“), když stanoví, že„ soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.“ 18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 22 260 Kč, dále z paušální náhrady dle § 151 odstavce 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. a konečně z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem, ohledně nichž soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. V pozici nezastoupeného účastníka žalobkyně ve věci provedla dva úkony dle § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné podání ve věci samé – žaloba, výzva k plnění), kdy za každý z nich jí náleží dle § 2 odst. 3 vyhlášky náhrada v částce 300 Kč. Zástupce žalobkyně dále učinil v řízení tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání dne 17. 9. 2020 a účast na jednání dne 3. 6. 2021), za které mu náleží odměna v plné výši. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 6 vyhlášky 10 540 Kč a dále za ně právnímu zástupci žalobkyně podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí (po zaokrouhlení) 62 209 Kč.