Okresní soud v Hodoníně · Rozsudek

22 C 128/2018

č. j. 22 C 128/2018-242

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-12-13 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSHO:2021:22.C.128.2018.1

Citované zákony (9)

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 316 000 Kč s příslušenstvím, doplňujícím rozsudkem

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 75 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 75 000 Kč od 15. 11. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 4 766 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. V žalobě podané zdejšímu soudu dne 6. 11. 2018 a evidované soudem pod sp. zn. 4 C 352/2018 (následně spojené s věcí sp. zn. 22 C 128/2018), kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 141 000 Kč, se podává, že žalobce zapůjčil žalovanému„ Smlouvou o zápůjčce“ ze dne [datum] částku 216 000 Kč se splatností do deseti dnů od převzetí písemné výzvy od zapůjčitele. Tuto výzvu ze dne 29. 10. 2015 si žalovaný převzal dne 4. 11. 2015, do dnešního dne však uhradil pouze 75 000 Kč, čímž dle názoru žalobce svůj dluh uznal. Kromě nezaplacené jistiny se žalobce domáhal z tohoto titulu i zaplacení zákonných úroků z prodlení běžících od 15. 11. 2015 (den následující po datu splatnosti zápůjčky) do zaplacení.

2. Ve vztahu ke„ Smlouvě o zápůjčce“ ze dne [datum] žalovaný popřel, že by částku 216 000 Kč vůbec přijal, a rovněž popíral samotné uzavření smlouvy o zápůjčce, neboť podpis, který se na ní nachází, prý není jeho pravým a vlastnoručním podpisem. Zpochybňoval i své podpisy na potvrzeních o zaplacení dílčích částí půjčky (v souhrnné výši 75 000 Kč) a při jednání konaném dne 28. 1. 2020 dokonce tvrdil, že ani těchto 75 000 Kč žalobci neuhradil, protože k takovému postupu nebyl žádný důvod. Závěrem vznesl námitku promlčení, kdy promlčecí doba jeho názoru uplynula dne 4. 11. 2018, avšak žaloba byla soudu doručena teprve dne 6. 11. 2018.

3. Na podkladě sdělení žalovaného, že neuhradil žalobci ani částku 75 000 Kč, rozšířil žalobce žalobu při jednání konaném dne 28. 1. 2020 o těchto 75 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15. 11. 2015 do zaplacení. Rozšíření (změnu) žaloby soud připustil usnesením ze dne 4. 2. 2020, č. j. 22 C 128/2018-87.

4. Při vyhlašování rozsudku ze dne 16. 11. 2021, č. j. 22 C 128/2018-238, soud opomněl rozhodnout o nároku na zaplacení 75 000 Kč s příslušenstvím na podkladě změněné žaloby. Podle § 166 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Podle odstavce druhého téhož ustanovení, učiní doplnění o část předmětu řízení soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne. Podle odstavce třetího téhož ustanovení se návrh na doplnění nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků původního rozsudku.

5. Soud tedy tímto doplňujícím rozsudkem konstatuje, že na základě provedeného dokazování, jež bylo shrnuto v odůvodnění rozsudku ze dne 16. 11. 2021, č. j. 22 C 128/2018-238, je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce v režimu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, podle kterého„ (p) řenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“. Strany si ve všech smlouvách ujednaly též okamžik splatnosti, jak předpokládá § 2393 odst. 1 občanského zákoníku, avšak nesjednaly si žádné (smluvní) úroky dle § 2392 téhož zákon 6. Ačkoli žalovaný namítal, že tuto smlouvu s žalobcem neuzavřel, neboť podpis není jeho pravým a vlastnoručním podpisem, znalecký posudek [číslo] ze dne [datum], vypracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení], toto tvrzení vyvrátil, neboť podle zjištění znalce jsou sporné podpisy na smlouvách o zápůjčce ze dne [datum], [datum] a [datum] pravděpodobně pravými podpisy žalovaného.

7. Co se týče prohlášení žalovaného, že žalobci neuhradil ani oněch souhrnných 75 000 Kč, vyšel soud z tohoto uznání a na jeho podkladě rozhodl dodatečně o povinnosti žalovaného uhradit žalobci tuto částku společně s úrokem z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, podle kterého„ (p) o dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“.

8. Pouze pro úplnost soud dodává, že na další jednání následující po jednání dne 28. 1. 2020, na kterém se vyjádřil ve výše uvedeném smyslu, se žalovaný již nedostavil, a tedy nebylo možné jej poučit a vyzvat ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 118a odst. 1 téhož zákona, o povinnosti tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (tj. objasnit rozpor mezi obsahem kvitancí a tvrzením, že na dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] žalobci ničeho neuhradil). Vzhledem dále k tomu, že žalovaný fakticky uznal existenci části dluhu ve výši 75 000 Kč, nenařizoval soud k přijetí doplňujícího rozsudku jednání (analogicky § 153a odst. 4 o. s. ř.).

9. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, proto mu náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Co se týče nákladů spojených se změněnou žalobou, ty jsou představovány doplatkem soudního poplatku ve výši 3 750 Kč a dále náklady souvisejícími se zastupováním žalobce advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobce učinil po rozšíření žaloby tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)), a to trojí účast u jednání dne 28. 1. 2020 v trvání 45 minut, dne 6. 4. 2021 v trvání 15 minut a dne 16. 11. 2021 v trvání 1 hodiny. Za každý z těchto úkonů náleží zástupci žalobce podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, ve spojení s § 7 bodu 5 advokátního tarifu, rozdíl odměny v tarifní hodnotě 9 300 Kč a 9 580 Kč, celkem tedy 840 Kč (trojnásobek částky 280 Kč). Zástupce žalobce se výslovně vzdal náhrady nákladů spojených s cestovným na jednání soudu a náhrady za ztracený čas strávený cestou ke zdejšímu soudu. Celkem pak náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 176,40 Kč) představují po zaokrouhlení částku 4 766 Kč.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.