22 C 146/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 887,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 359,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 1 887,60 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 514 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno].

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 1 887,60 Kč s tím, že se jedná o neuhrazenou cenu za kurýrní služby, které žalobkyně pro žalovanou provedla na základě její objednávky v měsíci prosinci roku 2019. Dále žalobkyně po žalované s ohledem na prodlení s úhradou výše uvedené částky požadovala také zaplacení smluvního úroku z prodlení z této částky ve výši 0,1 % denně, a to ode dne následujícího po splatnosti vystavené faktury, tj. od 18. 1. 2020, do zaplacení a zaplacení jednorázové smluvní pokuty ve výši 25 % z dlužné částky vyčíslené na 471,90 Kč. Jelikož se mezi účastníky jednalo o vztah mezi podnikateli, požadovala žalobkyně po žalované konečně také zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z žalobkyní doloženého náhledu e-mailové komunikace plyne, že žalovaná provedla registraci na webových stránkách žalobkyně za účelem využívání kurýrních služeb poskytovaných žalobkyní, načež jí bylo ze strany žalobkyně dne 6. 12. 2019 přiděleno registrační číslo. Následně žalovaná u žalobkyně provedla v měsíci prosinci 2019 celkem osm objednávek přepravy, což je zřejmé z žalobkyní předloženého seznamu, kdy tyto objednávky byly provedeny online prostřednictvím webových stránek žalobkyně tak, jak to umožňuje článek 4.1.3 obchodních podmínek žalobkyně, v němž je dále stanoveno, že akceptací těchto obchodních podmínek ze strany zákazníka dochází k uzavření smlouvy. V článku 3.1 obchodních podmínek je dále specifikováno, že předmětem smlouvy je povinnost žalobkyně dodat zásilku zákazníka z místa odeslání sjednaným způsobem příjemci do místa uvedeného v adrese a povinnost zákazníka uhradit provozovateli odměnu, která je v souladu s článkem 15.1 obchodních podmínek stanovena aktuálním ceníkem provozovatele. V článku 15.10 obchodních podmínek žalobkyně pak byla pro případ prodlení zákazníka s úhradou odměny ujednána povinnost zákazníka uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení a dále byla v tomtéž článku pro případ, že prodlení s úhradou odměny překročí 100 dní, ujednána povinnost zákazníka uhradit žalobkyni jednorázovou smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky. Fakturou [číslo] ze dne 3. 1. 2020 žalobkyně vyúčtovala žalované za kurýrní služby poskytnuté v měsíci prosinci roku 2019 celkovou částku 1 887,60 Kč, která byla splatná k 17. 1. 2020. K úhradě dlužné částky včetně smluvní pokuty ve výši 471,90 Kč byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 9. 6. 2020.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byly uzavřeny jednotlivé zasílatelské smlouvy tak, jak je upravuje § 2471 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který zní:„ Zasílatelskou smlouvou se zasílatel zavazuje příkazci obstarat mu vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného určitého místa, případně i obstarat nebo provést úkony s přepravou související, a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli odměnu.“ Žalobkyně své povinnosti z těchto smluv dostála, když pro žalovanou provedla přepravu celkem osmi zásilek, přičemž žalované řádně vyúčtovala cenu za provedené služby, avšak žalovaná nedostála své povinnosti uhradit cenu za poskytnuté služby, a soud ji proto k úhradě této ceny zavázal. S ohledem na prodlení žalované s úhradou je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, dle něhož„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená“, který žalobkyně požadovala od prvního dne prodlení v ujednané výši odlišné od zákonné výše úroků z prodlení. Dále vznikl žalobkyní vůči žalované nárok na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu 2048 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém“, když žalovaná nesplnila svou povinnost uhradit žalobkyni cenu za poskytnuté služby ani po sto dnech od její splatnosti. Jelikož se jednalo o smluvní vztah mezi dvěma podnikajícími osobami, vzniklo žalobkyni rovněž právo požadovat po žalované zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to na základě § 3 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého„ jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1200 Kč“ 5. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl.

6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně učinil ve věci dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé - žaloba), za které mu náleží odměna v plné výši a jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění), za který mu náleží odměna ve výši jedné poloviny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 3 advokátního tarifu 1 000 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 4 514 Kč.