22 C 150/2026

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 36 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 500 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11 960,54 Kč k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 36 500 Kč s příslušenstvím. Z podané žaloby vyplynulo, že se žalovaným uzavřela dne 12. 9. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla částku ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen do 20. 11. 2025 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč. Současně se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s jakoukoli jednotlivou splátkou jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil a na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek v celkové výši 2 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 36 500 Kč za dobu od 21. 11. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 12. 9. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a sítě Internet na webové stránce http://Anonymizováno.com uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný smlouvu elektronicky podepsal prostřednictvím SMS kódu. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do 70 dnů ode dne čerpání úvěru (tj. do 20. 11. 2025) spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z poskytnuté a nesplacené částky úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení (tedy celkem poplatek činil 14 000 Kč), a to v pěti splátkách po 6 800 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jednotlivé splátky byla v čl. 8. 1 smlouvy o úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč, splatná následující den po vzniku prodlení žalovaného s úhradou splátky. Žalobkyně dále předložila doklad o ověření osobních údajů žalovaného (Bank ID) a doklad o zaplacení verifikační platby ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalovaného. Dle potvrzení o provedené platbě ze dne 12. 9. 2025 byla částka 20 001 Kč poskytnuta téhož dne na účet žalovaného č. č. účtu uvedený ve smlouvě o úvěru. K úhradě dlužné částky do tří dnů byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 19. 4. 2026, která byla dle informace o zásilce odeslána dne 21. 4. 2026. Na úvěr žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil.

4. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“.

5. Podle § 561 odst. 1 o. z., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 tohoto zákona.

6. Co se týče poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč, jedná se nepochybně o úrok z úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku (odpovídající sazbě 2,7 % denně, tj. 13500 % ročně), tedy o úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, jehož sjednání je ostatně podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Současně je ale soud toho názoru, že na osobu podnikatele je potřeba klást vyšší požadavky a vyšší míru jeho odpovědnosti ve vztahu k přebíraným závazkům, nežli je tomu v případě smluv uzavíraných spotřebiteli. Žalovaný coby podnikající fyzická osoba sjednal danou smlouvu v rámci své vlastní smluvní volnosti a bylo na jeho rozhodnutí, zda takovou smlouvu za sjednaných podmínek uzavře. Žalovaný nepoukazoval na zvláštní okolnosti sjednávání smlouvy a netvrdil, že by smlouvu uzavřel např. v tísni či pod nátlakem nebo že by žalobkyně při sjednávání výše úroku zneužila jeho postavení coby slabší smluvní strany (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Pouze z výše úroku, bez přistoupení dalších okolností, nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně došlo ke zneužití jejího postavení vůči žalovanému. Nic v tomto směru nebylo ze strany žalovaného konec konců ani tvrzeno; žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní. Proto je zde třeba podle soudu uplatnit domněnku, že si žalovaný byl vědom, jaký závazek včetně sjednané výše smluvního úroku na sebe uzavřením dané smlouvy přejímá, pročež mu vznikla povinnost úrok uhradit. Požadavek žalobkyně na úhradu smluvní pokuty ani úroku – poplatku za poskytnutí úvěru přitom není v rozporu ani s § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se jej spolu s poplatkem za jeho poskytnutí splatit ve lhůtě určené ve smlouvě, čemuž dostál pouze částečně a dostal se do prodlení se splácením. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na smluvní pokutu v celkové výši 2 500 Kč, která byla vyúčtována v souladu se smluvními ujednáními za každé prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek (5 x 500 Kč), kdy tento nárok je v souladu s ustanovením § 2048 o. z., dle něhož „Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Soud však nepřiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky 14 000 Kč, neboť ve smlouvě nebyla sjednána možnost žalobkyně požadovat úroky z prodlení ze smluvního úroku. S ohledem na shora citované ustanovení § 1806 o. z. lze požadovat úrok z prodlení ze smluvního úroku, jen pokud to bylo stranami ve smlouvě výslovně sjednáno. Tak se tomu ale v posuzované věci nestalo. Smlouva o úvěru neobsahuje žádné ujednání, z něhož by bylo možno dovodit, že žalobkyně byla oprávněna přičíst smluvní úroky k jistině, ani že by mohla požadovat úroky z prodlení ze sjednaného úroku.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 38 834,50 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 37 939,07 Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 98 % a ze 2 % neúspěšná (z 2 % byl úspěšný žalovaný). Žalobkyně má tedy nárok na 96 % nákladů řízení.

10. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 460 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Tarifní hodnota v souladu s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 36 500 Kč. Při této tarifní hodnotě činí odměna za jeden úkon právní služby dle ustanovení § 7 bod 5. advokátního tarifu částku 2 580 Kč a celkem odměna činí 7 740 Kč. Kromě mimosmluvní odměny za úkony právní služby přísluší ke každému z těchto úkonů dále paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to ve výši 450 Kč za každý z úkonů, celkem 1 350 Kč. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 12 458,90 Kč a žalobkyni náleží jejich náhrada ve výši 11 960,54 Kč (96 % z 12 458,90 Kč). Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.