22 C 154/2023

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 156 902,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 159 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 159 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 126 743,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 826,70 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 52 923 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 156 902,88 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], kterou s žalovanou uzavřela prostřednictvím klientské zóny, kdy žalovaná odsouhlasila smluvní dokumentaci, doložila souhlas s inkasem a potvrzení o verifikační platbě). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku 84 960 Kč (z níž činilo 45 000 Kč jistina a 39 960 Kč úroky ve výši 23,84 % ročně), kterou měla žalovaná uhradit ve 72 měsíčních splátkách po 1 180 Kč. Z částky 45 000 Kč pak bylo 15 136 Kč vyplaceno na účet žalované, 20 864 Kč zaplaceno věřiteli žalované a 9 000 Kč započteno na poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Současně si strany sjednaly doplňkovou službu„ [anonymizováno]“ ve výši 767 Kč měsíčně, zahrnující možnost odkladu tří splátek ročně a přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu a nezaviněné ztráty zaměstnání. Před sjednáním smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, databáze neplatných dokladů, registr platebních informací, obchodní rejstřík), přičemž jí nevznikly pochybnosti ohledně platební schopnosti žalované. Žalovaná však zaplatila pouze tři splátky v celkové výši 5 841 Kč, a proto žalobkyně po žalované nyní nárokuje zaplacení dlužné jistiny ve výši 44 123,80 Kč, zbývající části úroků ve výši 37 295,18 Kč, zbývající část doplňkové služby„ [anonymizováno]“ v celkové výši 52 923 Kč, náklady na upomínkování ve výši 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 22 061,90 Kč, dále zákonné úroky z prodlení z částky 66 985,70 Kč (zahrnující zbylou část jistiny, náklady na upomínkování a smluvní pokutu) od 4. 3. 2023 do zaplacení a smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 52 923 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou žalobkyně žalované poskytla částku 84 960 Kč (z níž činilo 45 000 Kč jistina a 39 960 Kč úroky ve výši 23,84 % ročně), jež měla být uhrazena ve 72 měsíčních splátkách po 1 180 Kč. Z částky 45 000 Kč pak bylo 15 136 Kč vyplaceno na účet žalované, 20 864 Kč zaplaceno věřiteli žalované a 9 000 Kč započteno na poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Součástí smlouvy byla též příloha č. 1 s názvem„ Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“. Současně si strany sjednaly jakožto přílohu 2 úvěrové smlouvy též doplňkovou službu„ [anonymizováno]“ ve výši 767 Kč měsíčně, zahrnující možnost odkladu tří splátek ročně a přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu a nezaviněné ztráty zaměstnání. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím klientské zóny (viz čl. X smlouvy, v němž je tento způsob v podrobnostech popsán), kdy žalovaná zaslala žalobkyni verifikační platbu (což potvrzuje přiložený výpis z účtu č. [bankovní účet], v návaznosti na instrukce k provedení platby) a předložila požadované osobní údaje a dokumentaci, včetně souhlasu s inkasem. K této smlouvě žalobkyně doložila rovněž„ Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovanou platební instrukci“ a„ Předsmluvní informace“. Z částky 45 000 Kč pak bylo 15 136 Kč vyplaceno na účet žalované č. [bankovní účet] (což vyplývá z potvrzení o platbě a z potvrzení o úhradě dluhu), 20 864 Kč zaplaceno věřiteli žalované (na účet č. [bankovní účet]) a 9 000 Kč započteno na poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Dle platebních informací žalovaná zaplatila na svůj dluh pouze 5 841 Kč. K úhradě dlužné částky upomenula žalobkyně žalovanou nejprve dopisem ze dne 20. 12. 2022 a poté ještě dopisy ze dne 5. 1. 2023 a ze dne 21. 1. 2023 (odeslanými téhož dne). Předžalobní upomínkou ze dne 21. 1. 2023, odeslanou téhož dne, byla žalovaná informována o zesplatnění úvěru ke dni 15. 12. 2022 a vyzvána k úhradě dlužné částky 157 364,89 Kč do 3. 3. 2023.

4. Ke způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před sjednáním smlouvy provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, databáze neplatných dokladů, registr platebních informací, obchodní rejstřík) a zjistila, že příjem žalované činí 19 777 Kč měsíčně, její náklady na bydlení činí 3 000 Kč měsíčně a že nemá žádné závazky; zbývá jí tedy měsíční čistý příjem ve výši 14 830 Kč, což je dostačující k poskytnutí úvěru ve výši 45 000 Kč. Z dokladů týkajících se úvěruschopnosti žalované nicméně předložila žalobkyně pouze výpis z Obchodního rejstříku na zaměstnavatele žalované - [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], kopii občanského průkazu žalované, její rodný list a výplatní pásky za duben 2022 až červen 2022.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Soud má na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, z nichž 15 136 Kč vyplaceno na účet, 20 864 Kč zaplaceno věřiteli žalované a 9 000 Kč započteno na poplatky spojené s poskytnutím úvěru.

11. Smlouva byla sjednána za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561, § 562 odst. 1 o. z. a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, podle kterého k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 téhož zákona. U žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis), což je pro uzavření spotřebitelské smlouvy postačující (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016).

12. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, a proto před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud by tak neučinila, smlouva by byla absolutně neplatná. Soud pro úplnost uvádí, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, se zřetelem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.

13. Z tohoto důvodu bylo povinností původní věřitelky před poskytnutím úvěru s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a dále základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

14. Žalobkyně v rámci žaloby a jejího doplnění k výzvě soudu stručně vyložila, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalované, tedy, že byla provedena lustrace ve shora jmenovaných veřejně dostupných databázích. K tomu však nedoložila žádné výstupy z těchto registrů a ani nespecifikovala, jaké skutečnosti z těchto databází byly zjištěny a jaké závěry na jejich základě byly učiněny. Žalovaná sice předložila doklady o svých příjmech (tři výplatní pásky, z nichž plyne jí deklarovaný příjem), avšak nijak nedoložila výši svých měsíčních výdajů, které vyčíslila na pouhých pouze 3 000 Kč, zahrnujících toliko náklady na bydlení. Tato částka se jeví soudu podezřele nízká, a proto bylo na místě, aby se žalobkyně nespokojila s pouhým tvrzením žalobkyně, ale též si toto tvrzení ověřila; to se však nestalo. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své majetkové poměry zkreslují a nesdělí všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Ostatně, žalovaná měla z minulosti dluh z jiného závazku a část poskytnutého úvěru také na úhradu tohoto jiného dluhu směřovala. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o jeho schopnosti úvěr splatit.

15. Z uvedeného nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti prokázat, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované a na základě tohoto zkoumání dospěla k závěru, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších případných závazků zbude taková částka, aby mohla splácet poskytnuté peněžní prostředky, včetně případně sjednaných úroků a poplatků. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro shora uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Předmětnou smlouvu je proto třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze tu část jistiny, kterou obdržela na svůj bankovní účet, tedy částku 15 136 Kč, a dále částku 20 864 Kč, kterou žalobkyně za žalovanou uhradila na jiný její dluh, oboje z titulu bezdůvodného obohacení; celkem tedy 30 159 Kč (po zohlednění plateb žalované v souhrnné výši 5 841 Kč).

16. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslanou předžalobní výzvu, v níž byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 3. 3. 2023. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě i co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši 15 % ročně z částky 30 159 Kč od 3. 3. 2023 do zaplacení.

17. Ve zbytku, tedy co do částky 126 743,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 826,70 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 52 923 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že náhrada nákladů řízení by náležela žalované jakožto převážně úspěšnému účastníku řízení. Ze spisu však nevyplynulo, že by jí v tomto řízení nějaké náklady vznikly, a proto soud rozhodl tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.