22 C 167/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr Kateřinou Krůpovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 65 957 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 65 957 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 157 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 469 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 469 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 469 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 469 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 469 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 469 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 469 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 430 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 469 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 474 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 474 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 1 000 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 1 000 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 1 670 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 28 074 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení celkové částky 65 957 Kč s tím, že se co do výše 28 287 Kč jedná o součet plateb spojených s užíváním bytové jednotky [číslo] nacházející se v domě [adresa] na ulici [ulice] v [obec] v období od dubna roku 2019 do března roku 2020 a co do výše 37 670 Kč se jedná o součet příspěvků do fondu oprav za období od srpna roku 2018 do března roku 2020 Tyto platby byl žalovaný povinen hradit žalobci jakožto správci výše uvedeného bytového domu, neboť výše uvedená bytová jednotka byla v rozhodném období ve společném jmění manželů žalovaného a jeho bývalé manželky a oba tak byli zároveň rovněž podílovými spoluvlastníky společných částí domu o výši podílu [číslo]. Co se týče plateb spojených s užíváním bytové jednotky, ty mají sestávat konkrétně z vodného a stočného ve výši 546 Kč měsíčně, z poplatků na správu domu ve výši 174 Kč měsíčně v období od dubna 2019 do ledna 2020 a ve výši 179 Kč měsíčně v období od února 2020 do března 2020, z nákladů na osvětlení společných prostor ve výši 52 Kč měsíčně, z nákladů na čištění a údržbu komínů ve výši 15 Kč měsíčně, z nákladů na vytápění ve výši 1 509 Kč měsíčně, z nákladů na údržbu osobního výtahu ve výši 154 Kč měsíčně a z poplatků za společnou televizní anténu ve výši 19 Kč měsíčně. Celkově tak výše plateb spojených s užíváním bytové jednotky činila v předmětném období 29 638 Kč, přičemž žalovaný uhradil pouze částku 1 351 Kč a zůstal žalobci dlužen zažalovanou částku. Pokud jde o platby do fondu oprav, jejich výše činila 2 000 Kč měsíčně. Celkově tak výše plateb do fondu oprav činila v předmětném období 40 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil pouze 2 330 Kč a zůstal žalobci dlužen zažalovanou částku. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou žalobce požadoval po žalovaném také zaplacení úroku z prodlení z jednotlivých dlužných částek za každý konkrétní měsíc, kdy splatnost jednotlivých měsíčních plateb nastala vždy k poslednímu dni měsíce následujícího po měsíci, za který se platí zálohy a žalobce proto požadoval zaplacení úroku z prodlení vždy od prvního dne následujícího měsíce. Žalobce dále osvětlil, že důvodem, pro který se rozhodl požadovat zaplacení celé dlužné částky pouze po žalovaném a nikoli rovněž po jeho bývalé manželce, je skutečnost, že manželka žalovaného bytovou jednotku prokazatelně od 15. 1. 2017 neužívala, jelikož jí to bylo žalovaným znemožněno, nicméně i přesto má snahu vzniklý dluh řešit alespoň ve splátkách na základě dohody uzavřené se žalobcem. V této souvislosti žalobce zdůraznil, že jak žalovaný tak i jeho bývalá manželka odpovídají společně za celý dluh a záleží čistě na rozhodnutí žalobce, zda bude požadovat uhrazení dluhu po obou z nich či pouze po jednom.

2. Žalovaný nijak nerozporoval svou povinnost hradit žalobci platby spojené s užíváním bytové jednotky a příspěvky do fondu oprav ani jejich celkovou výši účtovanou žalobcem. Uvedl však, že je ochoten zaplatit pouze polovinu požadované částky. Dle jeho názoru by totiž měla být společně s ním k úhradě povinna i jeho bývalá manželka, jelikož má k předmětné bytové jednotce stejná práva a povinnosti jako on. Neztotožňuje se tedy s názorem žalobce, že může úhradu dlužné částky požadovat po kterémkoli z bývalých manželů, a má za to, že by do řízení měla vstoupit i jeho bývalá manželka. Dále žalovaný vyjádřil nesouhlas s tvrzením, že bytovou jednotku užíval výhradně on, neboť se ve dnech 14. 8. 2017 a 15. 8. 2017 z bytu sám vystěhoval. Žalované přitom v užívání bytu nikterak nebránil, když až do 12. 7. 2017 měla k bytu svůj klíč, který následně předala synovi poté, co svůj klíč ztratil. Z důvodu této ztráty musel žalovaný nechat vyměnit zámek, přičemž jeho bývalá manželka se o nový klíč k bytu nepřihlásila. Zdůraznil, že od rozvodu manželství, tj. od dubna roku 2017, do prosince roku 2018 sám platil veškeré náklady spojené s bytovou jednotkou a platby za služby přestal prokazatelně hradit až poté, co se mu nepodařilo přimět bývalou manželku ke spoluúčasti na úhradě těchto nákladů. Ostatně, požadoval po bývalé manželce polovinu jím uhrazených plateb, avšak tomuto návrhu nebylo soudem vyhověno. Konečně zmínil, že bývalá manželka opakovaně blokuje prodej bytové jednotky a není možné s ní racionálně a konstruktivně komunikovat o řešení celé situace. Na tomto podkladě tedy uzavřel, že nevidí žádný důvod, proč by měl za bývalou manželku cokoli hradit.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že bytová jednotka [číslo] (žalobce v žalobě chybně uvádí [číslo]) nacházející se v domě [adresa] na ulici [ulice] v [obec] je součástí zaniklého, avšak doposud nevypořádaného společného jmění manželů žalovaného a jeho bývalé manželky (což je podloženo rovněž výpisem z katastru nemovitostí). Dále mezi nimi nebylo sporu o tom, že žalobci vzniklo za období od dubna roku 2019 do března roku 2020 právo na úhradu plateb spojených s užíváním bytové jednotky v celkové výši 28 287 Kč a právo na úhradu příspěvků do fondu oprav za období od srpna roku 2018 do března roku 2020 v celkové výši 37 670 Kč (což bylo zjištěno rovněž z doloženého„ Seznamu přeplatků a nedoplatků“,„ Přehledu vyměřených předpisů za rok 2019“ a„ Přehledu vyměřených předpisů za rok 2020“).

4. Sporné pak bylo mezi účastníky to, zda je žalobce oprávněn požadovat po žalovaném zaplacení celé dlužné částky ve výši 65 957 Kč, či zda je oprávněn po něm požadovat pouze zaplacení poloviny žalované částky a zbývající polovinu musí požadovat po bývalé manželce žalovaného.

5. Jak je zřejmé z doloženého dopisu ze dne 26. 9. 2018, žalovaný sdělil žalobci, že je ochoten po vzájemné dohodě hradit svůj podíl na platbách spojených s užíváním bytu a společných prostor v měsíční výši 2 506 Kč s tím, že zbylou část plateb ve výši 1 959 Kč měsíčně je nutno vymáhat po jeho bývalé manželce.

6. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], pak plyne, že soud zamítl žalobu, kterou se žalovaný po své bývalé manželce domáhal mimo jiné části úhrad za služby spojené s užíváním předmětné bytové jednotky za období od 4. 4. 2017 do 16. 10. 2017, neboť dospěl po provedeném dokazování k závěru, že bývalá manželka žalovaného byt v předmětném období neužívala a neměla do něj přístup„ z důvodu násilí žalovaného vůči bývalé manželce, vrácených klíčů a vyměněného zámku od bytu“. Jelikož jí tak bylo ze strany žalovaného znemožněno hospodařit s bytovou jednotkou, bylo by v rozporu s dobrými mravy požadavku žalovaného vyhovět a přiznat jeho jednání právní ochranu.

7. Dále bylo zjištěno, že je u zdejšího soudu vedeno řízení o vypořádání společného jmění žalovaného a jeho bývalé manželky ([anonymizováno] [spisová značka]), přičemž usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] bylo účastníkům nařízeno setkání s mediátorem.

8. Z doložené e-mailové korespondence mezi místopředsedkyní žalobce a jeho právním zástupcem konečně plyne, že dluh žalovaného a jeho bývalé manželky negativně ovlivňuje život ostatních vlastníků jednotek v domě, jelikož ve fondu oprav chybí zažalované dlužné finanční prostředky, a nezbytné opravy je tudíž třeba hradit z příspěvků ostatních vlastníků, kteří tak doplácejí na dluh žalovaného a jeho bývalé manželky. Dle názoru místopředsedkyně žalobce je proto potřeba, aby soud ve věci co nejdříve rozhodl.

9. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky ze strany žalobce před podáním žaloby vyzván, což dokládá výzva ze dne 5. 5. 2020 a připojený podací arch ze dne 6. 5. 2020.

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný a jeho bývalá manželka nabyli v době trvání manželství do společného jmění manželů bytovou jednotku [číslo] nacházející se v domě [adresa] na ulici [ulice] v [obec], v důsledku čehož jim vznikla povinnost přispívat na správu bytového domu a pozemku, a to na základě ustanovení § 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého„ vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad“, a dále jim vznikla povinnost hradit zálohy na služby, a to na základě § 1181 občanského zákoníku, dle kterého„ vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala“, přičemž však této povinnosti řádně nedostáli a zůstali žalobci za shora uvedené období dlužni celkovou částku 65 957 Kč.

11. Jak již bylo naznačeno výše, musel se soud k námitce žalovaného dále zabývat právní otázkou, zda je žalobce oprávněn požadovat po žalovaném zaplacení celé výše uvedené dlužné částky či zda je oprávněn po žalovaném požadovat pouze zaplacení poloviny žalované částky a zbývající polovinu musí požadovat po bývalé manželce žalovaného, respektive zda je ve věci dána pasivní legitimace žalovaného ve vztahu k celé žalované částce či pouze ve vztahu k její polovině.

12. Majetkové vztahy mezi manžely jsou upraveny mimo jiné v § 713 odst. 2 občanského zákoníku, který stanoví, že„ povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně“ a v § 713 odst. 3 občanského zákoníku, který stanoví, že„ z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně“. Manželé tak mají ve vztahu ke svým věřitelům postavení solidárních dlužníků. Právní postavení solidárních dlužníků upravuje § 1872 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého„ je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.“. Ze shora citovaných zákonných ustanovení tak jednoznačně vyplývá, že žalobce je oprávněn požadovat po žalovaném jakožto solidárnímu dlužníkovi zaplacení celé dlužné částky.

13. Žalobce pak nemůže být žádným způsobem ze strany soudu či ze strany žalovaného nucen k tomu, aby navrhl přistoupení bývalé manželky do řízení ve smyslu § 92 odst. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a není dle názoru soudu ani povinen jakkoli zdůvodňovat, proč se rozhodl požadovat zaplacení celé dlužné částky pouze po žalovaném a nikoli rovněž po jeho bývalé manželce. Zákonná domněnka zakotvená v § 1875 občanského zákoníku, dle kterého„ se má za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné, se uplatní výlučně ve vztahu mezi solidárními dlužníky, tj. ve vztahu mezi žalovaným a jeho bývalou manželkou, avšak žádným způsobem neovlivňuje právo žalobce požadovat plnění po kterémkoli ze solidárních dlužníků. Ke stejným závěrům došel Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 1384/2004; ačkoli se tento rozsudek vztahoval k právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, jsou v něm vyslovené závěry použitelné i pro současnou právní úpravu.

14. Žalovaný odkazoval ve své procesní obraně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 22 Cdo 910/2018, a ze dne 1. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2593/2008, v nichž Nejvyšší soud vyslovil závěr, že zánik společného jmění manželů a jeho vypořádání nelze od sebe oddělit a že se jedná o dvě právní skutečnosti, které působí sukcesivně (postupně), tudíž k vypořádání společného jmění manželů nemůže dojít, aniž by mu předcházel zánik společného jmění manželů, přičemž v mezidobí mezi zánikem společného jmění manželů a jeho vypořádáním se právní vztahy mezi bývalými manžely řídí předpisy o společném jmění manželů. Tyto závěry soud nijak nerozporuje a naopak se s nimi plně ztotožňuje, neboť nepřímo podporují závěr o pasivní solidaritě žalovaného a jeho bývalé manželky, a tím pádem závěr, že má žalobce plné právo požadovat předmětné plnění po obou z nich či pouze po jednom čistě dle svého vlastního uvážení. Citovaná rozhodnutí tak podporují výše vyslovený právní názor o solidaritě bývalých manželů jakožto dlužníků za dluhy, které vznikly v době, kdy sice manželství již bylo pravomocně rozvedeno a společné jmění zaniklo, nebylo nicméně ještě vypořádáno. Z citovaných rozsudků je dále zřejmé, že Nejvyšší soud se zde zabýval především právní otázkou, zda za situace, kdy jeden z bývalých manželů užívá věc v nevypořádaném společném jmění„ nad míru určenou jeho podílem“, vzniká na jeho straně bezdůvodné obohacení a zda má druhý z manželů právo po něm požadovat vydání tohoto bezdůvodného obohacení. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že nikoli, jelikož každý z bývalých manželů má právo užívat celou věc v nevypořádaném společném jmění a nemůže mu tak ani výhradním užíváním věci ze strany druhého manžela vznikat bezdůvodné obohacení, neboť právním důvodem užívání je jeho vlastnictví k celé věci a teprve poté, co je společné jmění manželů vypořádáno, lze řešit majetkové nároky související s nakládáním vypořádaných věcí, tedy to, kdo, komu a v jaké výši je povinen co nahradit. Lze tak shrnout, že citovaná rozhodnutí primárně řeší otázku vzájemných majetkových vztahů mezi bývalými manžely, avšak nikoli jejich vztahy k třetím osobám, a proto je možné zde vyslovené závěry vztáhnout k otázkám řešeným v tomto řízení pouze omezeně (respektive nikoli tím způsobem, jak činí žalovaný).

15. Dále třeba zmínit, že soud zamítl návrh žalovaného na přerušení tohoto řízení do skončení řízení o vypořádání společného jmění manželů žalovaného a jeho bývalé manželky, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], jelikož, jak konstatoval rovněž Nejvyšší soud ve shora citovaném rozsudku ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 1384/2004, to, jakým způsobem se solidární dlužníci (manželé) vzájemně vypořádají, se nikterak nedotýká oprávnění věřitele požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jinými slovy, i v situaci, kdy již bude vypořádáno zaniklé společné jmění žalovaného a jeho bývalé manželky, bude žalobce nadále oprávněn požadovat plnění pouze po žalovaném a výsledek řízení o vypořádání společného jmění manželů by neměl žádný význam pro rozhodnutí ve věci nyní souzené. Nadto se soudu nejeví jako spravedlivé, měl-li by žalobce vyčkávat na uhrazení dlužné částky do doby, kdy bude vypořádáno společné jmění manželů žalovaného a jeho bývalé manželky, a to tím spíše, je-li zřejmé, že mezi žalovaným a jeho bývalou manželkou panují vzájemné rozpory, v důsledku nichž může řízení o vypořádání společného jmění manželů trvat poměrně dlouhou dobu; tato doba by neměla jít žalobci k tíži, neboť jeho zájmem naopak je domoci se úhrady dlužné částky v době co nejkratší, aby měl zajištěn dostatek financí potřebných k řádné správě bytového domu.

16. Závěrem nutno konstatovat, že se soud s ohledem na shora přijaté závěry nezabýval tím, který z bývalých manželů ve sledovaném období užíval předmětnou bytovou jednotku a zda žalovaný své bývalé manželce skutečně bránil v jejím užívání, neboť odpověď na tuto otázku může být relevantní pouze ve vztahu mezi žalovaným a jeho bývalou manželkou, avšak nikoli ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným.

17. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci požadovanou částku v plné výši. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky je opodstatněn rovněž požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení, který je požadován v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“. Tento úrok pak žalobce požadoval vždy od prvního dne prodlení v zákonné výši.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení plně úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 639 Kč a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobce advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobce učinil ve věci celkem čtyři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé - žaloba, účast na jednání dne 3. 12. 2020 a účast na jednání dne 16. 2. 2021), za které mu náleží odměna v plné výši a jeden úkon dle § 11 odst. 2 vyhlášky (jednoduchá výzva k plnění), za který mu náleží odměna ve výši jedné poloviny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 5 vyhlášky 3 740 Kč a dále za ně právnímu zástupci žalobce podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Dále má právní zástupce žalobce právo na náhradu cestovních výdajů, a to za cestu ke každému ze dvou jednání na trase Brno – Hodonín a zpět vždy o délce 150 km, uskutečněnou automobilem s doloženou průměrnou spotřebou 6,8 litrů na 100 kilometrů. Cestovní náhrady pak byly za cestu k prvnímu jednání uskutečněnému v roce 2020 určeny v souladu s vyhláškou 358/2019 Sb. a za cestu k druhému jednání uskutečněnému v roce 2021 byly určeny v souladu s vyhláškou č. 589/2020 Sb. Cestovné za cestu k prvnímu jednání na trase Brno Hodonín a zpět činí po zaokrouhlení 630 Kč (150 km x 4,20 Kč) a náhrada za pohonné hmoty činí po zaokrouhlení 324 Kč (6,8 l /100 km x 150 km x 31,80 Kč). Cestovné za cestu k druhému jednání na trase Brno Hodonín a zpět činí asi 660 Kč (150 km x 4,40 Kč) a náhrada za pohonné hmoty činí po zaokrouhlení 277 Kč (6,8 l /100 km x 150 km x 27,20 Kč). Konečně má právní zástupce žalobce podle § 14 advokátního tarifu nárok na náhradu za čas promeškaný cestou k jednáním a zpět, a to ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, což za celkem 8 půlhodin činí 800 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí (po zaokrouhlení) 28 074 Kč.