22 C 172/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost , právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 25. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, avšak žalovaný jí do dnešního dne ničeho nevrátil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá vrácení této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na její úkor, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 1. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne 25. 8. 2021 poukázala právní předchůdkyně žalobkyně na účet č. , č. účtu, částku 20 000 Kč, a to v návaznosti na předloženou, avšak žalovaným nepodepsanou „Smlouvu o spotřebitelském úvěru“ z téhož dne. O tom, že žalovaný tuto částku skutečně obdržel, svědčí „Potvrzení o provedené platbě“ z platební brány ThePay.cz, s. r. o. s datem 25. 8. 2021 a sdělení Fio Banky, a. s., že naposledy uvedený účet je skutečně účtem žalovaného a že na něj dne 25. 8. 2021 od žalobkyně tato částka skutečně přišla (viz výpis z účtu).

4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 14. 1. 2024. K úhradě dlužné pohledávky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou taktéž ze dne 14. 1. 2024, odeslanou dle podacího lístku téhož dne, v níž mu byla k úhradě určena lhůta tří dnů.

5. V souzené věci není najisto postaveno, zda mezi účastníky došlo skutečně k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Tato smlouva včetně změn měla být uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že „k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 561 odst. občanského zákoníku, který stanoví, že „písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“, v souzené věci však žalobkyně nepředložila listiny, které by tuto skutečnost spolehlivě prokazovaly. Žalobkyně nicméně připustila, že nedisponuje příslušnou dokumentací, a zřejmě právě proto nárokovala pouze vrácení poskytnuté částky 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud nezkoumal platnost či neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě postupníkovi,“ postoupena na žalobkyni, a ta je proto aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

6. Při právní kvalifikaci takto zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 2991 občanského zákoníku, podle kterého platí, že „[k]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se „[b]ezdůvodně (…) obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“. Jelikož v souzené věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet celkem 20 000 Kč, z nichž žalovaný žalobkyni dosud ničeho nevrátil, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a zavázal ho k vydání tohoto obohacení.

7. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 14. 1. 2024, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem. Podle ustanovení § 570 odst. 1 občanského zákoníku „právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Ustanovení § 573 občanského zákoníku obsahuje domněnku doby dojití a podle tohoto ustanovení se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byl žalovanému dopis doručen dne 17. 1. 2024, a tedy ode dne 18. 1. 2024 vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok však žalobkyně požadovala až od 25. 1. 2024 do zaplacení, v zákonné výši 14,75 % ročně. Soud tedy žalobě zcela vyhověl.

8. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyně, která byla v řízení zcela úspěšná. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z odměny advokáta. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci tři úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). V daném případě jde zcela jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čemž svědčí množství dalších návrhů podaných ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 300 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč.