22 C 182/2025

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 25 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 587,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 587,83 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 14 038,24 Kč, úroku ve výši 14 ,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 900 Kč od 22. 10. 2024 do 25. 11. 2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 312,17 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 21 587,83 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 344,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, .

IV. Žalobkyni se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 261 Kč.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 25 900 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, se žalovanou uzavřela dne 18. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalované možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše 25 000 Kč. Žalovaná takto vyčerpala celkem 26 801,43 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala dlužnou částku splácet spolu s úroky, poplatky a náklady, to vše v měsíčních minimálních splátkách ve výši dle rozpisu plateb, který jí byl každý měsíc dostupný online v konkrétní výši dle výpisu a v termínech splatnosti dle rozpisu plateb. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vzala v potaz sociální a demografická data a informace z interních databází a externích registrů (bankovní a nebankovní registr klientských informací). Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací sdělených samotnou žalovanou, když žalovaná potvrdila, že poskytla úplné a pravdivé informace o svých příjmech a výdajích. A konečně právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z dokladů předložených žalovanou, zejména z výpisu z bankovního účtu žalované nebo z náhledu do bankovního účtu, kde předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala transakce na tomto účtu, a získala tím tak ucelené informace o finanční situaci žalované. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 3. 2024. Celkově žalovaná právní předchůdkyni uhradila pouze 5 213,60 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyni již žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně proto po žalované v žalobě požadovala dlužnou jistinu ve výši 25 000 Kč, poplatky ve výši 900 Kč, dlužný úrok z jistiny do zesplatnění ve výši 4 311,87 Kč, kapitalizovaný úrok za období od 22. 3. 2024 do 21. 10. 2024 ve výši 3 143,27 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 22. 3. 2024 do 21. 10. 2024 ve výši 2 270,93 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 900 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 18. 8. 2023 byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše 25 000 Kč. Žalovaná byla povinna úvěr průběžně splácet, a to vždy do 22. dne v měsíci ve výši dle rozpisu plateb, který jí byl každý měsíc vystaven online na účtu , Anonymizováno, http:///www., Anonymizováno, .cz. Byla ujednána úroková sazba 54 % ročně. Žalovaná byla rovněž povinna platit sjednané poplatky. V případě prodlení s plněním platebních povinností žalované byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat splacení čerpaného úvěru v plné výši. Žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalované a Standardní informace o spotřebitelském úvěru.

4. Z potvrzení o provedení transakce je patrné, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla dne 18. 8. 2023 poukázána na účet žalované číslo , č. účtu, částka 25 000 Kč. Z dalšího potvrzení o provedení transakce je zřejmé, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla dne 29. 11. 2023 poukázána na tentýž účet žalované částka 1 801,43 Kč.

5. Čerpání a splácení úvěru je patrné z tabulky umoření (transakční výpis). Z tohoto dokumentu tak soud konkrétně zjistil, že žalovaná celkem načerpala částku 26 801,43 Kč a celkem splatila částku 5 213,60 Kč.

6. Dopisem ze dne 15. 2. 2024 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky 4 122,02 Kč s tím, že pokud žalovaná splácení svého dluhu neobnoví, dojde k zesplatnění veškerých dlužných částek.

7. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena žalobkyni, a to za úplatu, jak vyplývá z doloženého potvrzení o připsání úplaty na účet. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2024, jehož odeslání 11. 11. 2024 žalobkyně prokázala podacím lístkem. Tímto dopisem byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu.

8. Předžalobní výzvou ze dne 31. 12. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, a to nejpozději ve lhůtě do 15. 1. 2025. Výzva byla odeslána 31. 12. 2024, jak bylo doloženo podacím lístkem.

9. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak tento typ smlouvy upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá právní úprava týkající se spotřebitelského úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

11. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“12. Způsob, jakým měla předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“13. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“14. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“15. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

16. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“17. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela ze sociálních a demografických dat, z interních databází a externích registrů (bankovní a nebankovní registr klientských informací), dále vycházela z informací sdělených samotnou žalovanou a konečně vycházela i z dokladů předložených žalovanou, zejména z výpisu z bankovního účtu žalované nebo z náhledu do bankovního účtu. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací sdělených samotnou žalovanou, k tomu soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Pokud pak žalobkyně tvrdila, že příjmy a výdaje žalované ověřovala její právní předchůdkyně z výpisů z běžného účtu žalované a kontrolovala příslušné registry a databáze, tak tato svá tvrzení žalobkyně ničím nepodložila a soudu nedoložila žádné listiny prokazující průběh zkoumání úvěruschopnosti žalované (zejm. výpisy z účtu žalované, ani výstupy z příslušných registrů). S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála před uzavřením smlouvy své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované.

18. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“19. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu (vyčerpanou částku) ve výši 26 801,43 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

20. Na svůj dluh ve výši 26 801,43 Kč již žalovaná uhradila 5 213,60 Kč a zůstala tak žalobkyni na jistině dlužna 21 587,83 Kč. Tuto částku soud žalobkyni přiznal včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalované s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na výzvu k zaplacení obsaženou v dopise ze dne 21. 10. 2024, jehož odeslání dne 11. 11. 2024 žalobkyně prokázala podacím lístkem a v němž byla žalované pro úhradu určena lhůta 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Jelikož nebylo prokázáno, kdy byl žalované uvedený dopis s výzvou k zaplacení doručen, má se s ohledem na § 573 občanského zákoníku za to, že „došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne 14. 11. 2024, a žalovaná tak byla povinna plnit do 25. 11. 2024. Ode dne následujícího, tj. ode dne 26. 11. 2024, potom vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení přitom žalobkyně požadovala v zákonné výši ke dni 22. 3. 2024 (14,75 % ročně), soud však žalobkyni přiznal úrok z prodlení v zákonné výši k prvnímu dni prodlení (12,75 % ročně), a to z částky 21 587,83 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení.

21. Soud žalobu zamítl co do části jistiny ve výši 3 421,17 Kč, dále žalobu zamítl ohledně poplatků ve výši 900 Kč, úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 4 311,87 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 143,27 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, neboť smlouva o úvěru byla shledána absolutně neplatnou a žalobkyni na tyto položky nevznikl nárok. Stran požadovaného úroku z prodlení soud připomíná, že žalovaná se dostala do prodlení pouze s částkou 21 587,83 Kč, a to až dne 26. 11. 2024, tudíž na kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 22. 3. 2024 do 21. 10. 2024 ve výši 2 270,93 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 900 Kč od 22. 10. 2024 do 25. 11. 2024, na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 312,17 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení a na úrok z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 21 587,83 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení žalobkyni nárok nevznikl a soud žalobu v této části rovněž zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 42 386,01 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 23 985,85 Kč (úrok a úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 56 % a z 44 % neúspěšná (z 44 % byla úspěšná žalovaná). Žalobkyně tak má vůči žalované právo na zaplacení 12 % náhrady nákladů řízení.

23. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 295 Kč (žalobkyně zaplatila poplatek ve výši 1 511 Kč, nicméně 216 Kč bude žalobkyni soudem vráceno) a nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu za první dva úkony učiněné v roce 2024 činí 2 x 300 Kč a za žalobu podanou v roce 2025 činí 400 Kč, a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 868 Kč. Soud pak přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů v částce 344,16 Kč (12 % z 2 868 Kč).

24. Tarifní hodnotu sporu tvoří částka 25 900 Kč coby součet jistiny a poplatků, čemuž odpovídá soudní poplatek ve výši 5 % z této částky, tj. 1 295 Kč [položka 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků]. Žalobkyně zaplatila na základě zjevně nesprávné výzvy obsažené v usnesení zdejšího soudu ze dne 22. 8. 2025, č. j. 22 C 182/2025-31 soudní poplatek v celkové výši 1 511 Kč. Jelikož žalobkyně na soudním poplatku zaplatila o 216 Kč více, než činila její poplatková povinnost, rozhodl soud ve smyslu § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích o vrácení přeplatku v uvedené výši.