22 C 186/2020

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od 11. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 59 624 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na nákladech řízení částku 9 376 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou po žalované domáhal zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím. Z podané žaloby vyplynulo, že dne [datum] uzavřel s žalovanou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl osobní automobil tovární značky [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen„ osobní automobil“) za kupní cenu 108 000 Kč. Po několika měsících se vozidlo začalo chovat nestandardně a žalobce za pomoci odborného servisu [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ autoservis [právnická osoba]“) odhalil, že vykazuje vadu automatické převodovky, která se projevuje trhavými pohyby a klouzáním při řazení rychlostních stupňů a jejíž oprava bude stát odhadem 89 931 Kč včetně DPH. Podle názoru žalobce se jedná o skrytou vadu, která existovala již v době uzavření kupní smlouvy a která se neprojevovala při kratších jízdách do 10 km a při jízdách, při nichž vozidlo jelo po prakticky celou dobu na poslední převodový stupeň (např. po dálnici), a proto ji žalobce nedetekoval ihned. Svůj názor, že se nejedná o vadu odpovídající míře používání a opotřebení vozidla, ale o vadu skrytou a existující v době prodeje, opřel mj. i o znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. K prodlevě mezi projevem a identifikací vady uběhlo několik měsíců i proto, že žalobce se musel obrátit na několik autoservisů, z nichž první dva nebyly specializované na servis automatických převodovek. Žalované vadu oznámil dopisem ze dne 22. 6. 2020, a to bez zbytečného odkladu poté, co se o ní dozvěděl, a současně uplatnil nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny ve výši 40 000 Kč, což však žalovaná neuznala a tuto částku žalobci neuhradila ani po obdržení předžalobní výzvy, v níž jí žalobce stanovil lhůtu k úhradě do 10. 7. 2020.

2. Žalovaná nárok ani částečně neuznala a v prvé řadě poukázala na to, že se o vadě automatické převodovky dozvěděla teprve z výzvy ze dne 22. 6. 2020; nikdy předtím však žalobce vadu nenotifikoval jiným způsobem. Takto zvolenou formu, kdy žalobce bez uvědomění žalované navštěvoval různé autoservisy a na žalovanou se obrátil rovnou s požadavkem na slevu z kupní ceny, označuje žalovaná za„ razantní“. Ze zmíněné notifikace navíc nebylo zřejmé, v čem přesně mají poškození automatické převodovky, spojek, hydroměřiče a hydraulického rozvaděče spočívat. Žalovaná tedy neměla reálnou možnost si vozidlo sama prohlédnout a vyhodnotit oprávněnost vytýkané vady, a proto nemůže být ani v prodlení, neboť jí žalobce neposkytl potřebnou součinnost; v návaznosti na to zcela neuznává nárok na úhradu úroku z prodlení. Tvrdil-li dále žalobce, že se vada měla projevit dne 10. 6. 2020, tedy právě posledního dne šestiměsíční lhůty, vzbuzuje to u žalované pochybnosti a apeluje na to, aby žalobce okamžik projevení se vady náležitě prokázal. Pokud by se tak stalo, žalovaná by byla připravena uznat, že vada na osobním automobilu lpěla již při převzetí, byť současně vyslovuje pochybnost, že by se neprojevila již cestou z provozovny žalované. Namítala nicméně, že žalobce koupil vozidlo jako ojeté o stáří 14 let, s nájezdem 190 500 km a že podle smlouvy stav automatické převodovky odpovídal stáří a stavu vozidla; musel tedy být srozuměn s tím, že vozidlo opotřebením pozbylo vlastnosti, které by mělo jako nové. Za vadu, která neodpovídá míře používání a opotřebení věci, je totiž třeba považovat takové vlastnosti, které se u věcí toho druhu a stáří obecně předpokládají a jejichž absence podstatně snižuje využití věci k danému účelu. Žalobce však ani netvrdí, ani neprokazuje, že vada brání či omezuje provozuschopnost vozidla. Ze všech výše uvedených důvodů žalovaná trvala na tom, že osobní automobil měl při prodeji vlastnosti, které žalobce jako kupující s ohledem na povahu zboží a ujednání ve smlouvě očekával.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne [datum] uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl osobní automobil a že žalobce za něj žalované zaplatil kupní cenu ve výši 108 000 Kč (to vyplývá též z faktury [číslo] ze dne [datum] znějící na tuto částku, v jejíž dolní části je uvedena poznámka„ Uhrazeno hotově!“, spolu se stvrzenkou k této faktuře z téhož dne).

4. Naopak bylo mezi účastníky sporu o okamžiku, k němuž se žalobce o existenci vady dozvěděl (tedy o tom, zda se tak skutečně stalo posledního dne šestiměsíční lhůty plynoucí od okamžiku uzavření kupní smlouvy), zda ji žalobce notifikoval způsobem předvídaným zákonem a zda poskytl žalované potřebou součinnost ke zjištění charakteru závady. Dále se účastníci rozcházeli v tom, zda závada automatické převodovky představovala pouhé běžné opotřebení, anebo zda by ji bylo možné kvalifikovat jako skrytou vadu věci. Konečně žalovaná zpochybňovala i cenu případné opravy automatické převodovky a dále to, zda závada brání žalobci v užívání vozidla.

5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Podle kupní smlouvy ze dne [datum] byl osobní automobil poprvé registrován v roce 2005, prodáván byl se stavem tachometru 190 500 km a v položce„ PŘEVODOVKA“ se výslovně uvádí„ odpovídá stáří a stavu opotřebení“. Dále se v části II. odstavci druhém kupní smlouvy uvádí, že„ Dohodnutá kupní cena odpovídá technickému stavu, používání a stáří motorového vozidla, což obě strany stvrzují svým podpisem na této smlouvě.“ a žalobce podpisem smlouvy prohlásil, že„ (…) je mu stav prodávaného vozidla znám a byl seznámen se základními údaji o vozidle, se stavem vozidla i s předepsaným vybavením vozidla“. Naopak žalovaná jakožto prodávající prohlásila, že„ (…) auto nemá žádných závad a že mu není známo nic, na co by měl kupujícího výslovně upozornit. Vozidlo se nachází v technickém stavu, jenž plně odpovídá jeho stáří a opotřebení.“.

7. Z fotodokumentace servisní knížky, kterou si žalovaná dle svého tvrzení pořídila před jejím fyzickým předáním žalobci dne 10. 12. 2019, ve spojení se štítkem o výměně oleje umístěným ve vozidle), je zřejmé, že vozidlo bylo pravidelně servisováno v Německu s tím, že v letech 2005 až 2011 se tak dělo v autorizovaném servisu zn. [anonymizována čtyři slova] v [anonymizováno], [země]), později v letech 2012 až 2019 ve dvou neautorizovaných servisech ([anonymizována čtyři slova] v [anonymizováno], [země], [anonymizována dvě slova] v [příjmení], [země]).

8. Diagnostika osobního automobilu provedená dne 15. 4. 2020 autoservisem [jméno] [příjmení], [IČO], se sídlem [adresa], závadu automatické převodovky neodhalila. 9. [jméno] [příjmení], jež je žalobcovým kamarádem, v čestném prohlášení ze dne 7. 1. 2021 potvrdil, že žalobce od cca března 2020 řešil problémy s předmětným osobním automobilem, a to konkrétně bouchání a trhavé pohyby při provozu. [příjmení] [jméno] [příjmení] žalobci doporučil výměnu výfuku a rozvodů v celkové hodnotě cca 16 000 Kč, což se žalobci zdálo příliš, a proto si nechal tyto práce nacenit ještě v servisu [jméno] [jméno]. Ten nicméně zpochybnil, že by výfuk a rozvody byly příčinou potíží a vyslovil domněnku, že se patrně jedná o závadu automatické převodovky; doporučil proto žalobci specializovaný autoservis, v němž byla oprava naceněna na cca 90 000 Kč, která (dle názoru [jméno] [příjmení]) však svou cenou neodpovídá opravě za běžné opotřebení vozidla. 10. [jméno] [příjmení], [IČO], se sídlem [adresa], v čestném prohlášení ze dne 7. 1. 2021 potvrdil, že jej žalobce navštívil v květnu roku 2020 za účelem nacenění opravy výfuku a výměny rozvodů, které však nakonec nebyly realizovány, neboť popis závady spíše nasvědčoval tomu, že vozidlo trpí vadou automatické převodovky. Jelikož se [jméno] [příjmení] těmito typy oprav nezabývá, odkázal žalobce na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. 11. [právnická osoba] nalezl na osobním automobilu závadu automatické převodovky, poškození spojek, hydroměniče a hydraulického rozvaděče, které se ve vozidle projevuje trhavými pohyby a klouzáním při řazení rychlostních stupňů. Cenu za opravu vyčíslil v „ Cenovém rozpočtu na opravu automatické převodovky 09G“ ze dne 10. 6. 2020 na 89 931 Kč a tato cena měla v sobě zahrnovat demontáž převodovky (3 103 Kč), repasi hydroměniče (4 400 Kč) a převodovky (57 860 Kč), montáž převodovky (4 310 Kč) a její naplnění olejem (3 680 Kč), zakoupení režijního materiálu (450 Kč) a zkušební jízdu s vozidlem (520 Kč).

12. Podle„ Dílenské příručky [anonymizována dvě slova] [rok]“ (dále jen„ dílenská příručka“) je náplň ATF kapalinou trvalá a v rámci údržby ji není nutno měnit (viz 00-2 strana 1), nicméně při servisních prohlídkách se servisu doporučuje„ Zkontrolovat, případně doplnit ATF – každých 60 000 km nebo 4 roky: 6stupňová automatická převodovka“ (viz 02-2 strana 7).

13. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ve svém posudku [číslo] [rok] ze dne 29. 10. 2020, vyhotoveným z iniciativy žalobce, a i při jeho ústním doplnění vyslovil jiný názor na výměnu ATF kapaliny. Nejprve vysvětlil, že osobní automobil je vybaven šestistupňovou planetovou automatickou převodovkou s hydrodynamickým měničem (typ 09G, kód HFT), která má plnící množství oleje o objemu 6 litrů. Tento olej slouží k mazání a chlazení převodovky a zároveň plní funkci pracovního média pro přenos kroutícího momentu motoru a řazení jednotlivých převodových stupňů. Právě proto, že se provozem vozidla olej zanáší otěrem z lamel, ložisek a ozubených kol, mění se jeho tepelná stabilita a viskozita, přepaluje se a vznikají v něm karbonové úsady, je nezbytná jeho výměna (strojovou automatickou plničkou) společně s olejovým filtrem, za současného vyčištění skříně převodovky. Podle názoru znalce žádný výrobce negarantuje, že olej v automatické převodovce vydrží řádově desítky let, a trend směřuje k tomu uvádět v dílenských příručkách hraniční hodnoty najetých kilometrů, při kterých se výměna náplně doporučuje. Žalovaná jakožto osoba znalá dané problematiky, si měla být všech těchto skutečností vědoma, a tedy bez ohledu na to, že dílenská příručka předpokládá trvalost olejové náplně, měla žalobci podat potřebné doporučení. Je nicméně jinou otázkou, zda a jak byl osobní automobil servisován, neboť v databázi ELZA neexistuje žádný záznam o tom, že by bylo servisováno v autorizovaném servisu [anonymizováno]. Co se týče stavu osobního automobilu, při zkušební jízdě vozidlo nejprve nevykazovalo stopy závady či poškození, avšak při zahřátí na provozní teplotu (tj. po ujetí cca 10 km) se začala automatická převodovka chovat nestandardně (docházelo k velkým rázům provázeným vysokými otáčkami motoru a trhavými pohyby). Při prohlídce převodovky pak znalec zjistil, že mechanické části automatické převodovky (tj. ozubená kola, planetové soukolí, ložiska a hydrodynamický měnič) vykazují běžné opotřebení, že ani elektrické součásti převodovky poškozeny nejsou, avšak to neplatí o hydraulických částech převodovky, u nichž k poškození došlo v důsledku původní nevyměněné olejové náplně. Příčinu, proč se vada začala projevovat až po nájezdu určitého počtu kilometrů, spatřoval znalec v tom, že za studena má olej vyšší hustotu a viskozitu, a tedy schopnost utěsnit poškozené součásti převodovky. Po zahřátí však vyběhané elektromagnetické ventily v hydraulickém rozvaděči neudrží předepsaný tlak oleje a přes netěsné písty dochází k úniku tlaku oleje, a proto dochází k rázům při spínání jednotlivých spojek. K poškození automatické převodovky přitom začalo docházet postupně v průběhu používání vozidla vlivem degradace původní nikdy nevyměněné náplně (což bylo podle jeho názoru možné zjistit z řady různých ukazatelů bez toho, aniž by nutně musely být provedeny laboratorní zkoušky olejové náplně). Závada se v době prodeje musela s pravděpodobností hraničící s jistotou už vyskytovat, jakkoli znalec nedokázal s naprostou jistotou říct, jak je možné, že žalobce byl schopen s vozidlem ujet v prosinci roku 2019, kdy jej od žalované převzal, 50 km bez toho, aniž by se závada projevila. Prodávané vozidlo tak bylo předurčené k opravě automatické převodovky a podle názoru znalce se nejedná o vadu odpovídající běžné míře používání nebo opotřebení vozidla.

14. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ve svém posudku [číslo] [rok] ze dne [datum] a jeho ústním doplnění zpochybnil názor znalec [příjmení] [příjmení] o tom, že závada automatické převodovky byla důsledkem původního nevyměněného oleje, a naopak poukázal na dílenskou příručku, podle níž je olejová náplň celoživotní a její výměna se neprovádí. Kromě toho názor [anonymizováno] [příjmení] o tom, že olej nebyl nikdy měněn, nelze bez provedení laboratorních zkoušek a analýzy olejové náplně kvalifikovaně přijmout. Nesouhlasil rovněž se závěrem, že automatická převodovka neodpovídala míře užívání, opotřebení, stáří a kilometrového proběhu. Připustil, že k opotřebení převodovky docházelo postupně v průběhu používání vozidla až do stádia konce životnosti převodovky, a také uznal, že kdyby v ní byla olejová náplň měněna každých cca 60 000 Kč, pravděpodobně by se její životnost (z povahy věci limitovaná, přinejmenším standardní délkou záruky) prodloužila, ale takový požadavek ze strany výrobce v rozhodné době neexistoval. Závěrem vyslovil názor, že žalobce kupoval osobní automobil na konci jeho životnosti, a proto musel počítat s tím, že některé komponenty bude muset vyměnit.

15. Svědek [jméno] [příjmení], který je majitelem servisu [právnická osoba], jenž se specializuje na opravy automatických převodovek, vyslovil na základě provedené prohlídky vozidla a zkušební jízdy domněnku, že automatická převodovka nebyla po celou dobu provozu vozidla servisovaná, a proto nebyla v takovém stavu, v jakém obvykle při nájezdu cca 200 000 km bývá (u nízkoobjemových motorů svědek předpokládal delší výdrž automatické převodovky). Svědek nalezl opotřebení činných prvků automatické převodovky v té podobě, že docházelo k prokluzu spojek, a v důsledku toho k pocukávání a klouzání, a vyslovil názor, že stav automatické převodovky neodpovídal míře opotřebení. Ačkoli připustil, že dílenská příručka skutečně předpokládá, že olejová náplň je doživotní, a že ani uživatelský manuál s výměnou olejové náplně nepočítá, přesto ten, kdo se o problematiku zajímá, ví, že věci se mají jinak, že výrobci udávají doporučení různá a že i jednotlivé servisy k věci přistupují s různou mírou odpovědnosti. V ústní výpovědi pak ještě potvrdil předpokládanou cenu opravy, tj. 80 000 Kč až 100 000 Kč, a také to, že datum, kdy byla závada diagnostikována (tj. 10. 6. 2020), je pravdivé, jakkoli připadá přesně na poslední den šestiměsíční lhůty ode dne uzavření kupní smlouvy.

16. Dopisem ze dne 22. 6. 2020, podaným k poštovní přepravě téhož dne a dodaným žalované dne 24. 6. 2020, vyzvala právní zástupkyně žalobce žalovanou k úhradě částky 40 000 Kč jakožto přiměřené slevy z kupní ceny, a to do 10. 7. 2020, s odkazem na existenci skryté vady zakoupeného osobního automobilu (tj. na vadu automatické převodovky). Žalovaná nicméně nárok neuznala a v odpovědi ze dne 7. 7. 2020 uvedla, že autoservis [právnická osoba] nacenil opravu v nejvyšším možném rozsahu, která se může v realitě lišit.

17. Soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění z výpisu z účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] a z faktury [číslo] ze dne [datum] (doklady o koupi a úhradě zimních pneumatik), neboť ty nemají s podstatou projednávané věci přímou souvislost. Soud měl konečně k dispozici řadu fotografií předmětného osobního automobilu (exteriéru i interiéru), servisní knížky a dalších dokumentů, které pomohly dokreslit skutkový stav a lépe porozumět předloženým listinám a výpovědím svědků, avšak čistě jen na jejich základě by závěry o tom, zda poškození automatické převodovky představovalo skrytou vadu, či běžné opotřebení, nebylo možné učinit.

18. Na podkladě provedeného dokazování je tedy zřejmé, že účastníci uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl osobní automobil zn. [anonymizována tři slova] (rok výroby [rok], nájezd 190 500 Kč) za kupní cenu 108 000 Kč, v režimu § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), který stanoví, že se„ (…) prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.“. Žalovaná přitom vystupovala vůči žalobci v pozici podnikatele (a žalobce vůči ní konsekventně v pozici spotřebitele) a pro prodej při její podnikatelské činnosti platí kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i ustanovení pododdílu 5 občanského zákoníku s názvem„ Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě“ (§§ 2158 an. tohoto zákona).

19. Žalobce měl za to, že zakoupený osobní automobil trpí vadou automatické převodovky. Podle § 2161 odst. 1 občanského zákoníku„ prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady“. Mimo jiné tak prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal,„ má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné“ (§ 2161 odst. 1 písm. a) tohoto zákona) a že„ se věc hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá“ (§ 2161 odst. 1 písm. b) tohoto zákona). Ustanovení § 2161 odst. 2 občanského zákoníku se dále zmiňuje o tzv. skryté vadě, k níž zakotvuje domněnku, že„ (p) rojeví-li se dále vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí.“.

20. Co se týče práv z odpovědnosti za vady, režim spotřebitelské kupní smlouvy se od obecné úpravy odlišuje ve struktuře volby jednotlivých práv, předpokladech jejich uplatnění a způsobu jejich provedení. Na rozdíl od obecné úpravy (§ 2106 a 2107 občanského zákoníku) zde neexistuje relativizující předpoklad míry porušení povinnosti prodávajícím, tj. kritérium podstatného, resp. nepodstatného porušení smlouvy prodávajícím; z hlediska podmínek volby je tedy pro kupujícího spotřebitele úprava spotřebitelské kupní smlouvy méně výhodná než obecná úprava podle § 2106 občanského zákoníku, protože jednotlivá práva nemají při volbě kupujícím rovnocenné postavení. Platí tedy, že„ (…) nemá-li věc vlastnosti stanovené v § 2161, může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady.“ (§ 2169 odst. 1 občanského zákoníku). Dále má kupující právo na dodání nové věci, nebo výměnu součásti„ (…) i v případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad. V takovém případě má kupující i právo od smlouvy odstoupit.“ (§ 2169 odst. 2 občanského zákoníku). Konečně,„ (n) eodstoupí-li kupující od smlouvy nebo neuplatní-li právo na dodání nové věci bez vad, na výměnu její součásti nebo na opravu věci, může požadovat přiměřenou slevu. Kupující má právo na přiměřenou slevu i v případě, že mu prodávající nemůže dodat novou věc bez vad, vyměnit její součást nebo věc opravit, jakož i v případě, že prodávající nezjedná nápravu v přiměřené době nebo že by zjednání nápravy spotřebiteli působilo značné obtíže.“ (§ 2169 odst. 3 občanského zákoníku).

21. Podstatnou skutečností je však v souzené to, že předmětem kupní smlouvy byla věc již používaná (nikoli nová), což má za následek limitaci práv z vadného plnění tak, jak jsou upravena v §§ 2165 an. občanského zákoníku. Podle naposledy uvedeného ustanovení je„ kupující oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí“ (ledaže je na prodávané věci, respektive jejím obalu, v návodu nebo v reklamě uvedena doba, po kterou lze věc použít; pak se aplikuje ustanovení o záruce za jakost), avšak právě s výjimkou věci použité, u které se neaplikuje na vadu odpovídající míře používání nebo opotřebení, kterou věc měla při převzetí kupujícím (§ 2167 písm. c) občanského zákoníku).

22. V souzené věci žalobce trval na tom, že osobní automobil vykazoval vadu automatické převodovky, a jelikož se tato vada projevila v průběhu šesti měsíců od převzetí, platí domněnka, že existovala již v době převzetí; to má za následek přesun důkazního břemene ze spotřebitele (žalobce) na podnikatele (žalovanou). Soud v prvé řadě dospěl k závěru, že žalobce prokázal, že se o existenci vady dozvěděl v šestiměsíční lhůtě, byť se tak stalo posledního dne jejího běhu. Jakkoli soud rozumí pochybnostem strany žalované, zda tvrzení o tom, že vada byla zjištěna až posledního dne lhůty, není účelové, a zda nebylo na dokumentu s názvem„ Cenový rozpočet na opravu automatické převodovky“ antedatováno, provedené dokazování tomu nenasvědčuje Naopak všechny důkazy ve vzájemné souvislosti indikovaly, že žalobce se s potížemi při provozu vozidla setkal nejpozději v březnu roku 2020, kdy navštívil servis [jméno] [příjmení] a poté (v květnu roku 2020) servis [jméno] [jméno], který ho teprve upozornil na to, že nestandardní projevy vozidla při provozu mohou být způsobeny poškozenou automatickou převodovkou, a který žalobce odkázal na specializovaný autoservis. S ohledem na to, že osobní automobil je věc technicky komplikovaná a pro laika obtížně uchopitelná ať už pro nedostatek znalostí a zkušeností, tak absenci speciálního vybavení pro detekci závady (nářadí, zvedák, nájezdová rampa či jiná vyvýšená plošina, atp.), zjistit pravou příčinu poruchového chodu je velmi často i pro odborníky zdlouhavou záležitostí, v níž je třeba angažovat vícero odborníků, nejednou s nikoli uspokojivým výsledkem. Soud tak dospěl k závěru, že se domněnka zakotvená v § 2167 odst. 2 občanského zákoníku v dané věci aplikuje, a tedy že„ nestandardní projevy“ automatické převodovky se v předmětném osobním automobilu vyskytovaly již v okamžiku převzetí, tedy ke dni 10. 12. 2019.

23. Předmětem sporu mezi účastníky však je už to, zda tyto nestandardní projevy automatické převodovky při provozu vozidla představovaly skrytou vadu, anebo běžnou míru opotřebení této věci. Za tímto účelem byly v řízení předloženy dva znalecké posudky, z nichž první (vyhotovený [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) předložil žalobce a druhý (vyhotovený [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) žalovaná. Jak již bylo shrnuto, oba posudky sice dospěly v zásadě ke shodnému závěru, a to tomu, že automatická převodovka v průběhu používání degradovala v důsledku nikdy nevyměněné původní olejové náplně, znalci se nicméně rozešli v závěru, zda tato olejová náplň má být měněna, předpokládá-li výrobce, že je trvalá. Oba znalci se navíc pokoušeli odpovědět i na otázku, zda se tedy jednalo o ono běžné opotřebení, kterého se dovolávala žalovaná, anebo o skrytou vadu vozidla, o níž byl přesvědčen žalobce, nicméně přijímat tyto závěry ani jednomu ze znalců nepřísluší (jedná se nikoli o otázku odbornou či technickou, ale o otázku právního posouzení).

24. Soud sám přitom dospěl k závěru, že stav automatické převodovky, která se projevovala trhavými pohyby a prokluzováním, je právě projevem běžného opotřebení této součásti vozidla. V tomto závěru v prvé řadě vyšel ze stáří a kilometrového nájezdu předmětného osobního automobilu; dává tak za pravdu žalované, že u vozidla provozovaného 14 let a při stavu tachometru bezmála 200 000 km nemohl žalobce předpokládat, že bude mít vlastnosti vozidla nového. Na druhém místě vzal soud v úvahu opakovaně zmíněné zjištění, že výrobce předmětného osobního automobilu obligatorně nepředpokládal ani v uživatelském manuálu, ani v dílenské příručce (jakožto dokumentu určenému přímo servisním technikům) výměnu olejové náplně automatické převodovky (viz [číslo] strana 1), neboť ji pojímal jako trvalou. Může být sice předmětem odborné diskuze, zda je takové doporučení na místě a zda by přesto neměla být olejová náplň měněna v určitém časovém intervalu nebo po nájezdu konkrétního počtu kilometrů, nicméně v situaci, kdy původním vlastníkům vozidla (ať již žalované nebo osobě, od níž předmětné vozidlo zakoupila) výrobce nepřikazoval a dokonce ani nedoporučoval výměnu olejové náplně v automatické převodovce, nelze jim klást k tíži ani to, že tato automatická převodovka vlivem provozu vozidla degradovala (dlužno uznat) dříve, než by tomu patrně bylo, kdyby výměna oleje proběhla, ani to, že vozidlo neprodávali jako určené k budoucí opravě nebo např. pouze k využití pro náhradní díly.

25. V této souvislosti je třeba připomenout, že v řízení žalovaná prokázala, že vozidlo bylo řádně servisováno, byť se tak dělo v autorizovaném servisu pouze po dobu prvních pěti let, jakkoli není sice jasné, proč se servisní prohlídky uskutečněné v autorizovaném servisu nepromítly do příslušné databáze ELZA, jak konstatoval znalec [příjmení] [jméno] [příjmení]. Nejen z tohoto důvodu, ale i pro absenci konkrétnějších tvrzení a důkazů ze strany žalobce nedospěl soud k závěru, že by žalovaná zastřela tento nedostatek žalobci záměrně či dokonce lstivě, když v kupní smlouvě uvedla, že se vozidlo nachází v technickém stavu, jenž plně odpovídá jeho stáří a opotřebení, že nemá žádných závad a že žalované není známo nic, na co by měla kupujícího výslovně upozornit.

26. Pro úplnost soud konstatuje, že ačkoli dílenská příručka v části obsahující pokyny pro servisní techniky ([číslo] strana 7) skutečně uvádí:„ Zkontrolovat, případně doplnit ATF – každých 60 000 km nebo 4 roky: 6stupňová automatická převodovka“, z takto použité formulace nelze s jistotou dovodit, že servis (včetně autorizovaného) měl povinnost v uvedeném intervalu či nájezdu olejovou náplň vyměnit. Z použité jazykové dikce lze totiž dílenskou příručku chápat také tak, že při každé servisní prohlídce, při které byla splněna podmínka nájezdu či uběhnutí času, měl (autorizovaný) servis primárně (jen) zkontrolovat ATF, avšak doplnit ji měl pouze„ in eventum“ (tj. v určitém případě), byť za blíže nedefinovaných podmínek.

27. Konečně, žalovaná v samém závěru řízení namítala, že žalobce se na ni obrátil přímo s výzvou k poskytnutí slevy z kupní ceny, aniž by předtím dostala možnost vozidlo osobně prohlédnout a vytknutou vadu ohledat; dovolávala se přitom § 1922 odst. 1 věty první občanského zákoníku, podle kterého„ (j) akmile nabyvatel zjistí vadu, oznámí to bez zbytečného odkladu zciziteli a předmět plnění zciziteli předá, nebo jej podle jeho pokynů uschová nebo s ním jinak vhodně naloží tak, aby vada mohla být přezkoumána.“. Naproti tomu žalobce namítal, že žalovaná neprojevila ani po výzvě k úhradě slevy z kupní ceny vůbec zájem vozidlo shlédnout a neprojevovala žalobci žádnou součinnost. Podle názoru soudu z citovaného ustanovení sice vyplývá notifikační povinnost na straně nabyvatele vůči zciziteli, avšak současně nelze jej vykládat tak, že se s notifikační povinností bez dalšího pojí i povinnost předmět koupě zciziteli předat; to ostatně v souzené věci bylo přinejmenším riskantní vzhledem ke vzdálenostem míst, kde bylo vozidlo uschováno a kde se nachází provozovna žalované. Postačovalo tedy (jak ostatně napovídá i jazyková dikce citovaného ustanovení) vozidlo uschovat nebo s ním jinak vhodně naložit, což žalobce učinil. Současně v řízení žalovaná sama od sebe netvrdila a ani nepředložila žádné důkazy o tom, že se na žalobce aktivně obracela s žádostí o umožnění osobní prohlídky předmětného osobního automobilu, čili v tomto směru byla poměrně pasivní. Vzhledem však k tomu, že soud posoudil věc po právní stránce tak, že zjištěná závada automatické převodovky představuje běžné opotřebení již použité věci, nepoučoval již účastníky ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ke splnění povinností tvrzení a důkazní, neboť tyto dílčí skutkové a právní otázky by stejně byly mimoběžné s nosnými důvody tohoto rozhodnutí.

28. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud žalobu v celém rozsahu (tj. i co do příslušenství) zamítl, neboť neshledal, že by zakoupený osobní automobil trpěl (skrytou) vadou automatické převodovky a že by tedy žalobci vzniklo z tohoto titulu právo na slevu z kupní ceny.

29. Žalovaná byla v řízení úspěšná, a proto jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají z odměny advokáta, který ve věci učinil jedenáct úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)), a to přípravu a převzetí zastoupení, pět podání ve věci samé – vyjádření k žalobě ze dne 31. 8. 2020, replika ze dne 11. 12. 2020 a vyjádření ze dne 27. 1. 2021, 15. 3. 2021 a 12. 5. 2021 a tři účasti u jednání zdejšího soudu, a to dne 17. 12. 2020 v trvání 2 hodiny 10 minut, dne 16. 3. 2021 v trvání 2 hodin a 50 minut a dne 20. 5. 2021 v trvání 1 hodiny a 15 minut, kdy mu za každý z těchto úkonů náleží podle § 9 odst. 3 advokátního tarifu, ve spojení s § 7 bodu 5 advokátního tarifu, odměna v tarifní hodnotě 2 700 Kč, celkem tedy 29 700 Kč. Dále mu za ně podle § 13 téže vyhlášky náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z nich, celkem tedy 3 300 Kč. Žalované náleží kromě toho i náhrada nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve výši 15 000 Kč (tato faktura byla vystavena přímo na žalovanou s tím, že znalec nebyl plátcem DPH). Dále soud přiznal zástupci žalované i náhradu za promeškaný čas v souvislosti s jednáními u soudu, a to za 6 hodin (tj. 12 započatých půlhodin), v souhrnné výši 1 200 Kč (viz § 14 odst. 3 advokátního tarifu) a náhradu cestovních výloh v souvislosti s jednáním u soudu, a to ve výši 2 679,55 Kč (třikrát cesta vozem [příjmení] [jméno], [registrační značka] z [obec] do [obec] a zpět o celkové délce 148,2 km, při cenách benzínu 32 Kč (v roce 2020) a 27,80 Kč (v roce 2021), průměrné spotřebě 5,8 l /100 km a základní náhradě ve výši 4,2 Kč/km (v roce 2020) a 4,4 Kč/km (v roce 2021)).

30. Soud jako úkon právní služby neuznal podání ze dne 16. 12. 2020 nazvané jako„ doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů k jejich prokázání“ a 18. 5. 2021 nazvané jako„ doplnění písemného vyjádření žalované před jednáním odročeném na 20. 5. 2021“, neboť se jednalo již o několikáté podání veskrze totožného obsahu; je přitom povinností zástupce učinit úkon perfektní již na poprvé, nekumulovat uměle úkony právní služby a nenavyšovat tím náklady řízení.

31. Celkem pak náklady žalovaných (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 7 744,71 Kč) představují po zaokrouhlení částku 59 624 Kč.

32. Výrokem III. uložil soud žalované, jakožto neúspěšnému účastníku povinnost zaplatit náklady státu ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady jsou představovány souhrnnou částkou 9 376 Kč, z nichž částky 2 045 Kč a 3 591 Kč tvoří odměnu spojenou s výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] u jednání konaných dne 17. 12. 2020 a dne 16. 3. 2021 a částka 3 740 Kč představuje odměnu spojenou s výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] u jednání konaného dne 16. 3. 2021.