22 C 186/2024

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 57 807 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57 807 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 415 Kč od 24. 2. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 7 347 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 7 347 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 8 184 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 5 673 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 5 673 Kč od 10. 8. 2022 do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky 7 068 Kč od 5. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 816 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 57 807 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná částka představuje co do 14 415 Kč příspěvek placený vlastníkem, popř. provozovatelem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, k jehož zaplacení je žalovaný povinen, neboť v období od 29. 6. 2019 do 30. 11. 2019 bylo jeho vozidlo registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále též jen „dotčené vozidlo“), vedeno v registru vozidel a nebylo k němu sjednáno pojištění odpovědnosti. Dále žalovaná částka představuje co do 7 347 Kč příspěvek placený vlastníkem, popř. provozovatelem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, k jehož zaplacení je žalovaný povinen, neboť v období od 11. 4. 2019 do 28. 6. 2019 bylo dotčené vozidlo vedeno v registru vozidel a nebylo k němu sjednáno pojištění odpovědnosti. Dále zažalovaná částka pokrývá 7 347 Kč coby příspěvek placený vlastníkem, popř. provozovatelem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, k jehož zaplacení je žalovaný povinen, neboť v období od 16. 12. 2020 do 4. 3. 2021 bylo dotčené vozidlo vedeno v registru vozidel a nebylo k němu sjednáno pojištění odpovědnosti. Co do 8 184 Kč představuje zažalovaná částka příspěvek placený vlastníkem, popř. provozovatelem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, k jehož zaplacení je žalovaný povinen, neboť v období od 5. 3. 2021 do 31. 5. 2021 bylo dotčené vozidlo vedeno v registru vozidel a nebylo k němu sjednáno pojištění odpovědnosti. Dále co do 5 673 Kč představuje zažalovaná částka příspěvek placený vlastníkem, popř. provozovatelem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, k jehož zaplacení je žalovaný povinen, neboť v období od 1. 6. 2021 do 31. 7. 2021 bylo dotčené vozidlo vedeno v registru vozidel a nebylo k němu sjednáno pojištění odpovědnosti. Dále zažalovaná částka zahrnuje též 5 673 Kč coby příspěvek placený vlastníkem, popř. provozovatelem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, k jehož zaplacení je žalovaný povinen, neboť v období od 1. 8. 2021 do 30. 9. 2021 bylo dotčené vozidlo vedeno v registru vozidel a nebylo k němu sjednáno pojištění odpovědnosti. Konečně žalovaná částka představuje co do 7 068 Kč příspěvek placený vlastníkem, popř. provozovatelem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, k jehož zaplacení je žalovaný povinen, neboť v období od 1. 10. 2021 do 15. 12. 2021 bylo dotčené vozidlo vedeno v registru vozidel a nebylo k němu sjednáno pojištění odpovědnosti. Společně s příspěvky požadovala žalobkyně zaplacení poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v celkové výši 2 100 Kč (sedmkrát 300 Kč). Žalobkyně zároveň, s ohledem na prodlení žalovaného, požadovala ve všech případech zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po dni splatnosti příspěvků.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že ve vztahu k dotčenému vozidlu vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě zákonných příspěvků, a to dopisem ze dne 9. 12. 2020 ve vztahu k příspěvku ve výši 14 715 Kč, dopisem ze dne 30. 12. 2020 ve vztahu k příspěvku ve výši 7 647 Kč, dopisem ze dne 12. 8. 2021 ve vztahu k příspěvku ve výši 7 647 Kč, dopisem ze dne 20. 1. 2022 ve vztahu k příspěvku ve výši 8 184 Kč, dopisem ze dne 31. 3. 2022 ve vztahu k příspěvku ve výši 5 673 Kč, dopisem ze dne 26. 5. 2022 ve vztahu k příspěvku ve výši 5 973 Kč a dopisem ze dne 21. 7. 2022 ve vztahu k příspěvku ve výši 7 368 Kč. Ve všech případech měla úhrada příspěvku proběhnout do 60 dnů od doručení výzvy. Údaje o období a vozidlu, kterého se výzvy týkají, jsou v dopisech uvedeny shodně se žalobou, přičemž je patrné, že dotčené vozidlo patří do kategorie „osobní automobil se zdvihovým objemem válců nad 2 500 cm3“. K uhrazení dlužných příspěvků, nákladů na jejich uplatnění a kapitalizovaných úroků z prodlení byl žalovaný vyzván dalšími upomínkami a nakonec též čtyřmi předžalobními výzvami datovanými dne 12. 12. 2022 (ve vztahu ke čtvrtému, pátému, šestému a sedmému nároku), dvěma předžalobními výzvami datovanými dne 14. 9. 2022 (ve vztahu k prvnímu a druhému nároku) a ze dne 16. 9. 2022 (ve vztahu k třetímu nároku), které byly podle informací o odesílání zásilek odeslány v tytéž dny.

5. Soud má předloženými listinami za prokázané, že žalovaný porušil povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla: „Nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené“. Žalovaný tuto povinnost ve všech případech nesplnil, jelikož v žalobě vymezených obdobích neměl k dotčeným vozidlům, jejichž je vlastníkem, v rozporu s citovaným ustanovením sjednáno pojištění odpovědnosti.

6. V důsledku porušení shora uvedené povinnosti žalovanému vznikla povinnost žalobkyni uhradit příspěvky za nepojištěná vozidla, a to na základě § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla: „(1) Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.“ Způsob výpočtu tohoto příspěvku určuje § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanovící, že „(3) Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.“ Ustanovení § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla pak ohledně výše denní sazby uvádí tolik, že „(5) Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.“ Předmětnou vyhláškou je vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., přičemž vozidla spadají do kategorie uvedené v § 2 odst. 1 písm. l) a vztahuje se na ně sazba 93 Kč denně. Jelikož k vozidlu nebylo sjednáno pojištění po celkovou dobu 599 dnů (155 dnů v případě prvního nároku, 79 dnů v případě druhého nároku, 79 dnů v případě třetího nároku, 88 dnů v případě čtvrtého nároku, 61 dnů v případě pátého nároku, 61 dnů v případě šestého nároku a 76 dnů v případě sedmého nároku), činí výše příspěvku, který je žalovaný povinen žalobkyni uhradit celkem 55 707 Kč.

7. Kromě samotného příspěvku vzniklo žalobkyni vůči žalovanému rovněž právo požadovat ve všech případech náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek za shora specifikované období, a to na základě § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla: „(4) Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Výše těchto nákladů je opět určena vyhláškou č. 205/1999 Sb., dle jejíhož § 2a „Výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.“. Celkem tak má žalobkyně nárok na 2 100 Kč.

8. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který je požadován v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok pak žalobkyně požadovala od data 24. 2. 2021 v případě prvního příspěvku, od data 17. 3. 2021 v případě druhého příspěvku, od data 27. 10. 2021 v případě třetího příspěvku, od data 6. 4. 2022 v případě čtvrtého příspěvku, od data 15. 6. 2022 v případě pátého příspěvku, od data 10. 8. 2022 v případě šestého příspěvku a od data 5. 10. 2022 v případě sedmého příspěvku, ve všech případech v zákonné výši.

9. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu.

10. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 313 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátkou. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokátka učinila ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu 3 340 Kč a dále advokátce podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených úkonů. Celkem náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 15 816 Kč.